Muzikál Green Day´s American Idiot: Ježíš z předměstí

 

Že plzeňská muzikálová scéna jede na plné obrátky a je jednou z nejvyhledávanějších v republice, netřeba připomínat. Na Malé scéně to tentokrát opět rozbalila v představení Green Day's American Idiot naprosto dokonale. Sex, drogy a rockenroll… To přesně můžete na Malé scéně DJKT čekat. A k tomu nepopsatelně skvělé výkony všech. V Plzni zkrátka jedou bomby.

American Idiot byl napsán jako rocková opera, která vznikla podle stejnojmenného alba americké skupiny Green Day (Green Day má opravdu návaznost na jistou zelenou voňavou rostlinku). Jedná se o album, které bylo comebackem tohoto tria a nutno říct, že velmi úspěšným. Svými texty a konceptem se vyrovnává s aktuální politickou situací v Americe a reaguje na americkou společnost a cestu, jakou se na začátku nového tisíciletí vydává. Za toto album obdržela skupina nespočet hudebních cen a myslím, že právem. Najdete zde totiž hodně rockové elektrizující skladby, ale také pomalé balady, které jsou až filozofickým zamyšlením. Celé album si již od počátku dělalo ambice vyprávět lidem příběh, a to se povedlo.

Ale teď k představení samotnému. Tímto hudebním avantgardním kusem bezesporu v Plzni hodně riskovali. Nicméně se jim to vyplatilo. Celé představení začíná velmi energickou titulní písní American Idiot a představuje nám tři přátele z amerického předměstí – Jonnyho, Tunnyho a Willa, kteří jsou znudění životem a hledají únik v alkoholu a jiných „životabudičích“. Rozhodnou se z nudy předměstí utéct do velkoměsta. Jejich cesty se ale rozcházejí dříve, než se na společnou cestu vůbec vydají. Will na předměstí zůstává, protože mu přítelkyně Heather sdělí sladké tajemství. Tunny narukuje do americké armády a odjíždí bojovat do Iráku. Johnny, který je ústřední postavou, do velkoměsta dorazí. Potkává zde svoji životní lásku Whatsername, ale  také St. Jimmyho, který Johnnyho uvede do světa drog. Je jakýmsi zlým našeptávačem. A protože drogy nikdy nic dobrého nepřinesou, ani tady nejsou zdrojem ničeho pozitivního. Postupem času Johnnymu zničí nejen vztah s Whatsername, ale také jeho samotného. Probere se těsně před tím, než skončí na dně propasti drogové závislosti nadobro?

Během celého příběhu vždy nahlížíme krátce i do životů Johnnyho přátel. Jejich osudy jsou ale také neveselé. Will místo toho, aby se radoval z narození dítěte, utápí svůj život na dně láhve a v drogách. Tunny je ve válce vážně zraněn a přijde o nohu, ale v nemocnici nachází svoji lásku. Každý se vyrovnává se životem po svém a pomalu můžeme sledovat, že štěstí, které hledali, nenachází. Nebo si naopak potřebovali všichni projít „peklem“, aby poznali, co je důležité? Anebo zůstanou navždy poznamenaní?

Vynikající náročné výkony podtrhávají kostýmy z dílny zkušené Andrey Pavlovičové. Umně dokreslují jednotlivé postavy do detailu. Ať už je to Johnnyho trnová koruna, bunda s všeříkajícím nápisem No future nebo stříbrné sako protřelého St. Jimmyho obohacené nápisem Bastard. Malým, ale významným detailem pro mě bylo zvláště zlomené a jakoby krvácející srdce na latexových minišatech Whatsername, které se ukáže publiku v okamžiku, kdy se sklání nad Johnnym, který právě prožívá abstinenční příznaky. Byl to opravdu silný moment.

Scéna, kterou má na svědomí Aleš Valášek, není nijak komplikovaná, ale promyšlená. Ve velkém využívá žebříků, po kterých herci šplhají, či jsou na nich různě zavěšení. A tady před nimi smekám onen pověstný klobouk… Zpívat hlavou dolů, jak to dokázal například Jozef Hruškoci, to je …BOMBA. Steve Josephson, režisér a choreograf celé rockové show, tím uchystal zpěvákům nejeden obtížný úkol. Skvěle též využil nadání herců hrát na hudební nástroj. Takže již zmíněný Jozef Hruškoci se představil nejen jako perfektní zpěvák s duší rockera, ale také jako výborný kytarista. Charlotte Režná jako houslistka, Jakub Gabriel Rajnoch jako zdatný bubeník a v neposlední řadě Pavel Klimenda nám ukázal svoje kytarové nadání . Ačkoliv se mi se „sladkým dřevem“ v ruce zdál někdy trošinku nervózní, hrál velmi dobře. 👍

Třešinkou na dortu celé scény je chytře využitá moderní technika – mobily a projektory, které jsou využívány k jakýmsi zprávám – dopisům Johnnyho kamarádům a domů. Jsou v podstatě jednou z mála mluvených scén a vytvářejí zajímavá intermezza mezi jednotlivými hudebními čísly.

Říká se: „To nejlepší nakonec.“. Ale já bych ráda tím JEDNÍM z nejlepších začala. Pavla Klimenda už je na plzeňské scéně pojmem. V mnoha rolích nám dokázal, jak talentovaný mladík to je. A v roli Johnnyho je doslova jeho převtělením. Pěvecký výkon podal neskutečný, ale na to už jsme v jeho podání zvyklí. V American Idiot mě uchvátil především svým hereckým výkonem. Mladík znuděný, sjetý, zamilovaný, nešťastný – všechny tyto polohy na diváky hrnul tak přirozeně. Až to člověka děsilo. Jako ve scéně, kdy fyzické příznaky abstinence drogy byly tak uvěřitelné, že ve mně vyvolaly pocit úzkosti a strachu, že se Johnnymu (Pavlu Klimendovi) opravdu něco stalo. Protipólem této dramatické chvíle drogově závislého kluka je něžná píseň When It's Time, kterou zpívá své spící Whatsername, jako by se bál, aby se nedozvěděla o jeho opravdových citech, a můžeme zachytit záblesk Jonnyho skutečné citlivé povahy. Pavel je zkrátka skutečnou osobností plzeňské muzikálové scény a těším se na každou jeho roli.

Johnnyho femme fatale je již zmiňovaná Whatsername, které se skvěle zhostila Eva Staškovičová. Miluju její energii a hlas. A ani tady mě nezklamala. Její sólová píseň 21 Guns mě zasáhla hluboko, stejně jako duet Extraordinary Girl zazpívaný společně s Pavlem Klimendou, který je plný milostného napětí a oba dva hlasy se nádherně doplňují. Pavel s Evou mají můj obrovský obdiv, jak bez ostychu zvládli poměrně náročné milostné scény, které se odehrávaly jakoby v soukromí, nicméně byly pověstným posledním dílkem do skládanky příběhu. Opět smekám.

Dalším z nerozlučné trojky kamarádů byl Tunny v podání Lukáše Ondruše. U téhle postavy jsem měla pocit, jako by stála na pozadí osudů jeho přátel a byla zdánlivě tou nejzodpovědnější. Možná proto, že šel bojovat do nesmyslné války. Cesty k osobnímu štěstí jsou velmi klikaté… Písnička Before Lobotomy nás zavede do vojenské nemocnice, kde se Tunny zotavuje po vážném zranění a potkává zde svoji Extraordinary girl (Karolína Krausová). Do melodie stejnojmenné písně prosakují tóny Blízkého Východu a prolínají se s ryze západními melodiemi. Velmi zajímavá píseň, která se vám v hlavě usadí.

Třetím „mušketýrem“ či Remarqueovým Třetím kamarádem je Will (Adam Rezner). I on se snaží uniknout z nudy předměstí, ale jeho „cesta za štěstím a vzrušením“ je přerušena hned na začátku. A je nucen se vyrovnat s realitou všedního dne. Stejně jako byl Adam Rezner nucen vyrovnat se se ztrátou hlasu. S indispozicí bojoval velmi statečně a hrál, jak nejlépe mohl. Dokonce i místy promluvil, ale zpívat mu to odpoledne nebylo přáno. 😟 A protože v DJKT všichni táhnou za jeden provaz, skvěle za něj v pěveckých partech zaskočil Pavel Režný. A člověk neznalý tohoto představení by si jen těžko všiml, že je něco jinak. Takže obrovský dík, že jste nám první představení sezóny nezrušili a velmi vtipně jste tuto prekérní situaci vyřešili. 😊👍

Willovu partnerku v životě Heather ztvárnila Charlotte Režná. Měla jsem tušení, že Charlotte nepatří mezi takzvaně „klidné vody“, a o tom mě definitivně přesvědčila. Je ztělesněním energie a v rockové poloze se mi líbila.

Poslední, ale rozhodně ne nejméně výraznou postavu St. Jimmyho, ztvárnil Jozef Hruškoci. Na úvod…Tenhle člověk mě baví čím dál tím víc. 😊 A v roli jakéhosi ďábla a našeptávače zla byl skvělý. Nám starším dal svým vystoupením, kdy na nás vyplazoval jazyk, vzpomenout na mladá rebelská léta a na skupinu Kiss. 😛 Pepova sólovka stejného názvu jako postava St. Jimmy je jednou z těch, která diváka zvedne ze židle a rázem se v myšlenkách stěhuje  do přeplněného rockového klubu. Boží show. 👏

Nejsem si jistá, zda jsem pochopila vše tak, jak bylo myšleno, ale zkrátka jsem vše napsala tak, jak na mě celý příběh a hudba působily a jak jsem je vnímala já. Musím říct, že ačkoliv jsem druhou polovinu představení v podstatě probrečela (ano, tak silných emocí se mi při téhle rockové záplavě dostalo), měla jsem pocit, že příběh končí vesměs pozitivně nebo přinejmenším nadějí. Johnny znovu vzpomíná na svoji Whatsername, osudy všech postav se nám spojují  a pověstný kruh osudů se uzavírá. A slovy Johnnyho: „Je to konec, nebo začátek?“

American Idiot je nejen rocková smršť, ale je nabitý spoustou scén mnohdy velmi odvážných (18+), které se doplňují v jediném okamžiku, ale jako divák je všechny najednou obsáhnete jen velmi těžko. A vše je ještě umocněno faktem, že celé představení je v angličtině. Takže pokud alespoň částečně nerozumíte, dopředu neznáte zápletku nebo nestíháte číst titulky, nemáte šanci celé představení obsáhnout a musíte jít ještě jednou. 😊 Což rozhodně nevadí. Naopak. O to větší ale mají obdiv všichni představitelé, protože odehrát celé představení v angličtině je jistě velmi náročné.

Gren Day´s American Idiot je vše, jen ne nuda. Pořád se máte na co dívat, o čem přemýšlet, chcete pařit až do rána… A rozhodně je to skvěle strávený Time of your life.