Muzikál Biograf Láska: Cesta ke štěstí není dlouhá

 

Romantické komedie jsou v poslední době filmovým žánrem, který se českým scenáristům poměrně daří. Ačkoli se jich za uplynulé roky vyrojilo víc než dost, stále se mezi nimi dají najít takové, které stojí za to. V muzikálech je však tohoto žánru velmi poskrovnu. Stejně jako je málo hitmuzikálů, které nutně nepotřebují postavu zpěváka, aby mohly využít nejznámější fláky svého interpreta. V Biografu Láska v Divadle Kalich se protla romantická komedie s hitmuzikálem, co se výše zmíněného častého defektu skutečně dokáže vyvarovat.

Písničky Hany Zagorové mě provázejí odmala. Takže nějakých myšlenek s příběhy se v mé hlavě ve spojení s různými, i ne úplně známými písničkami, rojila spousta.🙂 Hana Zagorová v posledních letech však skutečně tři různé scénáře k muzikálu ze svých písniček obdržela. Jeden z nich byla právě romantická komedie o třech nerozlučných kamarádkách, které hledají lásku. Příběh poskytuje mnoho pohledů na lásku, od rodičovské přes lásku vypočítavou či lásku zlomenou, až po lásku, kterou si asi všichni přejeme zažít. Nutno podotknout, že se to autorce scénáře Uljaně Donátové dokonce podařilo téměř bez oslích můstků. Příběh příjemně plyne v poměrně slušně zvoleném tempu. Pořád se něco děje a příběh se i prostřednictvím písniček dokáže posouvat kupředu. Poměrně jasně navržené charaktery postav podtrhují báječné kostýmy Radka Fišera, ke kterým se u některých rolí ještě dostanu.

Jednu z mých výtek však tvoří práce se scénou. Poměrně efektně vypadající scéna bohužel není taková, jak by se mohlo zdát. Kvůli přestavbám totiž představení v opravdu hojné míře využívá zatmívačky. Kdyby se aspoň „na forbíně“ během té doby něco dělo… Bohužel velice často sledujeme hemžící se techniky či herce v pološeru, kteří za zvuků právě odzpívané písně přestavují scénu. Je to škoda. Ale když nepočítám zatmívačky, i scénografie a lightdesign nabízí mnoho pěkných momentů.🙂

Občas mi přišla diskutabilní přítomnost company na jevišti. Velmi mě ale bavilo sledovat choreografickou práci Petry Parvoničové, která během léta pracovala na choreografiích hned ke třem různým inscenacím. Musím říct, že u Biografu se jí její práce vydařila náramně. Za všechno bych rád zmínil písničky Džínovej kluk, Spěchám (kostýmy pro company tady navíc dodávají už tak nadupané scéně další grády) a Můj čas.

Nejspíš nejromantičtější na celém představení je postava Jany - majitelky kavárny a půjčovny romantických filmů Biograf Láska. Velmi výrazně ji charakterizují růžové šaty a šátek. Radek Fišer pro ni vystřihl kostým jako z francouzského romantického filmu. 🙂 Na mnou viděné repríze Janu ztvárnila Kateřina Bohatová. Katka občas sklouzávala k mírnému přehrávání. Ke snad věčně optimistické Janě to ale asi svým způsobem patří. 😉 Pěvecky byla Kateřina tak báječná, že ji hlediště občas až fascinovaně pozorovalo. V některých místech byla hlasem podobná právě Zagorové a ještě tak umocnila zážitek ze svého výkonu.

Rád bych představil druhou z ústřední trojice kamarádek - Evu. Její příběh se vyvíjí celkem logicky. Stejně jako si Eva prochází svou vnitřní změnou, mění se i její šatník. Z hýčkané ženy bohatého muže s velmi dlouhým příčeskem, oděné v poměrně neosobním zlatém overalu, se stává silná žena, která se nebojí žít vlastní sny. Musím uznat, že více se mi líbila vizáž té sympatičtější, silnější  Evy v tričku, sáčku a džínách.🙂 S Evou se měnil i její oděv. Co ale celou dobu zůstávalo naprosto stabilní, byl fantastický výkon Niny Horákové. Ze všech jejích čísel, která skutečně stála za to, musím zmínit naprosto geniální Oponu. V dramatických číslech byla Nina vždycky excelentní a tady svoji pozici jen utvrdila. Skvělá práce!🙂 Musím si ale do postavy Evy trochu rejpnout.😃 Šťastný konec jsem jí rozhodně přál, ale trochu jsem doufal, že svému muži vypálí rybník a zazpívá mu písničku Baron Prášil. 😃🙂

Na závěr si k dojmům z ústřední trojice záměrně šetřím postavu Alči. 🙂 Na poslech příjemný, nakřáplý hlas Denisy Nesvačilové mám v oblibě už dlouho. Musím ale říct, že svým výkonem v roli praktické a vtipné novinářky Alči, která se neváhá za své blízké postavit, mě opravdu odzbrojila. Ve vážných i komických polohách byla po herecké stránce naprosto suverénní a civilní. Na poslech byla velmi dobrá i ve svých pěveckých partech. V choreografiích se (na rozdíl od některých často obsazovaných muzikálových interpretů v jiných představeních) neztrácela a nadto navíc působila dojmem, že si je neskutečně užívá. Písničky jako Spěchám, Mys dobrých nadějí (duet s Janou, tedy Kateřinou Bohatovou) nebo Cesta ke štěstí dostaly i díky Denise velmi fajn nádech. Postava Alči je mi navíc sympatická svým charakterem i tím, jak vidí svět. Myslím, že nějakou takovou Alču potřebujeme asi všichni.🙂 Denise a vlastně i Alče aspoň touto cestou posílám poděkování a klobouček.

Poměrně vyrovnaný prostor má i hlavní trojice pánů - Alex, Přemek a Ben.

Baristu Přemka, který pracuje v Biografu Láska, ztvárnil jeho jmenovec Přemysl Pálek. Charismatický Přemek, který dokáže okouzlit snad každou ženu v okolí, Přemkovi sedl jako ulitý, až mě napadlo, jestli tato postava nebyla Pálkovi šitá přímo na míru.😃🙂 Začátek písničky Jinak to nejde v jeho podání je velice podařený.

Nesmělého Bena, který je takřka „úplně levej“, ztvárnil Zbyněk Fric. Ať už v představách Jany ztělesňuje herce z italského romantického filmu, vystupuje jako robotická figurka superhrdiny Benjamina anebo je starostlivým tátou malého kluka, který si nese na bedrech batoh plný bolestí, vždycky si získá pozornost. Nějakou dobu po odchodu z představení mi jeho duet s Katkou Bohatovou jako Janou Nešlap, nelámej zněl v uších.🙂

V roli Alexe se představil Bořek Slezáček. V jiných představeních, kde jsem ho v posledních letech viděl, podal většinou celkem příjemný výkon. O to víc mě mrzí, že to o Alexovi, až na některé světlé momenty, říct nemůžu. Mezi ty světlé patřila třeba první píseň, kde se s Alexem setkáme - Můj čas. Zde na mě Slezáček působil v užitém lightdesignu mezi členy company skutečně impozantně. Jen škoda, že toho, jaký ten muž vlastně je, jsme se během příběhu dobírali především díky ostatním hercům. V mnoha scénách, ať se jeho postava nacházela ve kterékoliv fázi, byl herecky bez emocí. Nutno dodat, že ho podobně vnímala značná část sálu (což nestálo moc práce zjistit, stačilo o přestávce poslouchat dojmy ostatních diváků). Doplním, že v jedné z nejspíše zamýšlených nejdojemnějších scén se při jeho zpěvu začala část lidí v hledišti ošívat, plácat se do stehen a snažila se nevyprsknout smíchy… Doufám ale, že jen neměl svůj den.🙂

Jednou z těch postav, která přiblížila, co je Alex zač, je jeho naivní milenka Markéta (Felicita V. Prokešová). Felicita se představila ve svém vtipném standardu a do každého pěveckého výstupu i choreografie šla s absolutní jistotou.🙂

Velký prostor mají v představení děti. Janina dcera Linda a Benův syn Tomáš se snaží dát své osamělé rodiče dohromady. Postavy poměrně sympaticky napsaných dětí ztvárnili Adéla Vágnerová a Tobiáš Freja. Oba jsou už ve svém mladém věku ostřílení muzikáloví harcovníci a svým jistým projevem to dali publiku značně najevo.🙂

Poslední postavou, kterou bych rád zmínil, je lékařka. V této roli se střídá řada dam a já měl štěstí na Marii Křížovou. Role drsné doktorky Roxany Hrubé jí neskutečně sedla a v tandemu s Denisou Nesvačilovou coby Alčou vytvořily skvělou hereckou podívanou. Jejich dialogy měly šťávu. Až mi přišlo líto, že se nedohadovaly trochu déle.😃🙂

Over all, musím říct, že i když romantické komedie nejsou šálkem kávy, kterou bych pil nějak často, v Kalichu se podařila výborná podívaná a poslouchaná. A myslím, že na tohle představení o cestách ke štěstí, se někdy rád vypravím znovu. Ať už proto, že bych rád zažil i některé jiné alternace, nebo proto, abych si připomněl, že cesta k štěstí není dlouhá. Jarem a trávou voní.🙂