Muzikál Elisabeth: Tanec se smrtí na vídeňském dvoře
Na českou verzi muzikálu Elisabeth jsem se velice těšila a hodně si od ní slibovala. Přestože příběh Sissi asi většina z nás zná především z třídílného filmu, o jeho muzikálové podobě jsem toho věděla poměrně málo. Viděla jsem jenom několik ukázek v němčině, které se mi líbily, a věděla, že tam kromě historických postav vystupuje ještě postava Smrti, kterou v Rakousku hraje Mark Seibert, jenž v této roli působí mimořádně charismaticky. Pomyslná laťka tedy byla nastavená poměrně vysoko. Dále jsem předpokládala, že představení bude vycházet z nějakého historického základu a také, že pokud v muzikálu účinkuje Smrt, Elisabeth nejspíš na konci zemře, tím spíš, když se už v programu dočteme, že jednou z postav je i její vrah - Luigi Lucheni. Ten v muzikálu plní roli takového vypravěče, nebo spíš průvodce a glosátora, obdobně jako třeba Che v Evitě, a i když zde neměl tolik prostoru, připadal mi pro celý příběh důležitý.
Hlavní pozornost u mě ale jednoznačně získal Pavel Režný coby Smrt. V jeho projevu bylo něco, co ta postava podle mě vyžadovala - budil pocit fascinace kombinované se strachem. Zkrátka na místě Elisabeth by mě velmi přitahoval, přestože bych věděla, že vztah se smrtí je příliš riskantní a nebezpečný. Charisma ohromné a působil mimořádně démonicky, když se na jevišti objevil. Jsem proto moc zvědavá na alternujícího Jana Kříže, protože předpokládám, že jeho provedení bude zase úplně jiné, ale rozhodně ne horší.
Pak samozřejmě musím zmínit samotnou Elisabeth, kterou hrála Soňa Hanzlíčková Borková. Mně se jako Elisabeth líbila moc. Zpívala krásně a moc hezky se mi její hlas poslouchal. Celkově na mě působila možná trochu odtažitě, ale vzhledem k tomu, jak je postava Elisabeth v tomto muzikálu pojatá, to vlastně vůbec nevadilo. Tím se dostávám k pro mě asi k největšímu překvapení celého příběhu. Sissi v něm nevyznívá nijak kladně, jako je tomu ve filmovém zpracování.
Také postava Franze Josefa (Jozef Hruškoci) zde působila mnohem víc manipulovatelně, zkrátka takový pasivní „trouba“, který byl totálně pod vlivem své matky a později, když se oženil, i pod vlivem své manželky. Oproti tomu měla právě velmi zajímavý prostor jeho matka, vévodkyně Sofie, kterou hrála Venuše Zaoralová Dvořáková. Takovou tchyni bych nepřála ani úhlavnímu nepříteli. Příšerná semetrika, která těžce nese, že Elisabeth sebou vláčet nenechá. Snaží se prosadit své za každou cenu, a to i prostřednictvím různých intrik. Menší prostor, který ale využil na maximum, a rozhodně si ho proto budu pamatovat, měl i Pavel Klimenda, coby poněkud nevyrovnaný Elisabethin syn Rudolf.
Celé představení se opravdu povedlo. Kostýmy, až na výjimky, úchvatné, scéna poměrně jednoduchá, ale nápaditě řešená a výkony všech včetně company, naprosto skvělé. Elisabeth je jednoznačně muzikál, který chci vidět znovu. Zajímají mě alternace, ale i kdyby to náhodou nevyšlo, nebudu litovat. Ráda si tento příběh prožiji znovu i ve stejném obsazení.
Komentáře
Okomentovat