Muzikál Shrek: Dobrodrůžově laděný příběh
Není pohádka jako pohádka. Ze školy si pamatuji poučku, že pohádky patří k lidové slovesnosti, vítězí v nich dobro nad zlem, vymýšlel je samotný lid a občas je nějaký pohádkář (Dobšinský, Andersen, Bratři Grimmové a mnozí další) sesbíral a sepsal, aby je uchoval pro další generace. Dnes to již neplatí. Pohádek je čím dál víc. Buď je píší na zakázky scenáristé, aby vždy o Vánocích běžela v televizi pohádka, kterou zaručeně nikdo nezná, anebo co chvíli vznikají různě zdařilé předělávky známých lidových pohádek, aby vyzněly spíš vtipně (nebo občas trapně) než poučně. Další kategorií jsou animované pohádky - s těmi jako by se roztrhl pytel a zde se tvůrci rok co rok předhánějí, kdo vytvoří zdařilejší animaci, které zvíře má víc reálně vypadající chlupy, která pohádka má šílenější postavu či příběh a kterou můžeme vidět dokonce ve 3 nebo 4D…
Dědictví lidové slovesnosti je už zkrátka v nenávratnu a dnes letí jen a pouze novodobé animované či hrané tzv. pohádky, jejichž plyšové podoby najdeme v každém obchodním centru na světě a Harry Potter je už doslova obchodní značkou. Jak málo mají společného Simpsonovi, Pokémoni či Mimoni s Červenou karkulkou, že? Na druhou stranu kreslená satira bude mít vždy své místo ve filmovém průmyslu a toto postavení jí nelze upřít. I komerční pohádka (zde pojmem pohádka myslím cokoliv, co je určeno dětem od cca 3 let) může mít zajímavou myšlenku, kde zvířata nebo předměty kopírují lidské chování a charaktery a ve finále má edukativní charakter, čímž se stává rodinnou pohádkou pro všechny generace. Její komerční úspěch pak závisí od provedení na filmové plátno, jelikož dětský divák je obyčejně tím nejspolehlivějším indikátorem a buď si postavičku zamiluje, anebo ji odepíše jednou provždy.
Shrek u dětského, ale i dospělého diváka uspěl. Již přes 20 let baví jeho animovaná podoba lidi všech generací na celém světě, dočkal se několika rovněž zdařilých pokračování a sází na sympatického zeleného zlobra, který je vlastně hodný, jen neměl příležitost to dokázat. Po boku mu kráčí užvaněný oslík, typická karikatura bytosti, která víc mluví, než myslí, a musí zde být samozřejmě krásná princezna střežena zlým drakem, kterou je nutné za každou cenu vysvobodit. Do výčtu důležitých postav nám chybí záporák v podobě zlého a ne příliš odvážného lorda Farquaada a pohádka je na světě.
S dějem se mění i samotné postavy - princezna není úplně ta Růženka, jejímž údělem je akorát hezky vypadat a dobře se provdat, ale vyklube se z ní docela normální holka. Také zlý drak se nakonec stane hodnou a zaláskovanou dračicí… Shrekovi zkrátka nechybí nadsázka, humor, pěkná a zdařilá animace doplněna hudbou s písničkami a v originále i výborný dabing (český a slovenský dabing však v ničem nezaostávají). Taková animovaná fantazie si přímo říkala o zpracování do divadelní podoby.
A tak vznikl muzikál Shrek. Původní scénář napsal William Steig, scénář a libreto David Lindsay-Abaire, hudbu Jeanine Tesori a původní broadwayskou produkci režíroval Jason Moore. Divadelní Shrek obletěl celý svět a před dvěma lety dorazil i do České republiky. Po neslavných peripetiích s původní produkcí a převzetí licence jinou produkcí se nakonec odehrála jen dvě představení a Shrek se na čas musel odmlčet. Začátkem letošního roku však opět uzřel světlo světa, a tak ve třech českých městech číhá zelený zlobr a pod vedením producenta Jiřího Duška a režiséra Romana Štolpy dělá výbornou show.
Postřehy z představení dne 18. ledna 2020 v Enteria Areně v Pardubicích:
Jelikož jsem Shreka před dvěma lety bohužel neviděla a byla jsem na něj hodně zvědavá, potěšila jsem se z jeho letošního návratu. Představení mi však připadalo jako „šité horkou jehlou“ a mělo spoustu technických nedostatků, což samozřejmě chápu, pokud jsou plánovaná pouze tři představení, každopádně celkový dojem nebyl moc dobrý. Přece jen je to pohádka a její jevištní provedení si žádá myslet hlavně na dětského diváka, který by určitě ocenil využití většího množství dekorací či větší, a hlavně ze všech míst v hale viditelné projekce. Chápu však náročnost projektu, a tak z mé strany jsou tyto nedostatky lehce omluvitelné.
Divadelní Shrek je po hudební stránce prostě skvělý. Písničky lehce zaujmou děti i jejich rodiče, popově laděná hudba je příjemná, zajímavá, nenudí a udržuje pozornost. Český překlad Martina Fahrnera je povedený, písně jsou tak srozumitelné dětem i dospělým. Co však nejvíc kvituji, je živý orchestr!! Tleskám!! Kvalita zvuku je totiž hned někde jinde. Děj je plynulý, nijak se nezadrhává, kostýmy jsou pohádkově krásné a téměř totožné s těmi animovanými. Dost ošklivá byla bohužel Shrekova maska, ta Jiřímu Zonygovi vůbec neseděla a ještě víc ji hyzdily dva výrazné porty. Naproti tomu velice zdařilé byly kostýmy Lorda Farquaada, Fiony, Oslíka a Dračice, u níž nejen kostým, ale také loutka vyvolávala prostě úžas. Po herecké stránce nelze hercům nic vytknout. Pitvoření a přehrávání do pohádek patří a dětské publikum bylo nadšené, tudíž představení jako celek splnilo svůj účel. Zejména Oslík Karel Zima musel mít po celém těle modřiny.
Co mě bohužel nejvíce zklamalo, byl pěvecký výkon hlavní postavy. Jiří Zonyga se mi doteď ve všech svých rolích líbil a na jeho rockový punc jsem se těšila i ve Shrekovi. Zde však předvedl pouze průměrný zpěv, víc chraptěl, než zpíval, a chvílemi mu nebylo rozumět. Vzhledem k tomu, že jeho postava má nejvíc prostoru a krásné songy, ty písně byly bohužel zatlučeny a nevyzněly. Bylo mi to líto, zejména romantický terčet Who I'd Be pro mě neměl tu atmosféru, kterou jsem čekala. Mám chuť jet na Shreka i do Liberce a vidět v roli také alternujícího Jana Kříže.
V roli Fiony jsme viděli Ivanu Jirešovou, a nejen ji, ale i její dvě mladší představitelky, jejichž jména však nikde nejsou uvedena, tudíž jim takto nemůžu poděkovat za skvělé pěvecké výkony. Všechny tři sršely energií a role ne úplně normálních princezen si užívaly. Již zmíněný představitel Oslíka Karel Zima rovněž sršel humorem a v mluvených pasážích i improvizoval (do scénáře se takto dostali i pardubičtí koně a perník). Lorda Farquaada naprosto skvěle odehrál i odzpíval Ondřej Bábor a má velký obdiv za to, že celé představení odchodil po kolenou. Pěvecky excelovala také Renata Podlipská v roli Dračice, které skvěle sekundovala již zmíněná loutka. Ovládání loutky sice nebylo ideální, jelikož technici v černém byli vidět, ale jejímu kouzlu to nijak neubralo.
Kdo hrál v dalších rolích a company, jsme se bohužel nedozvěděli, jelikož nebyl na prodej žádný program ani jsme nikde nenašli aktuální obsazení. A tak skutečně nevím, kdo tak suprově zahrál Pinocchia, kdo úžasně daboval Perníčka ani kdo byli ti skvělí tanečníci v kostýmech hvězdné oblohy. Všichni by si zasloužili alespoň zmínku. Snad se Shrek po turné ve velkých halách usídlí na nějaký čas i v některém českém divadle. Určitě by si to zasloužil.
Update po představení 22. února v Home Credit Areně v Liberci:
Nedalo mi to a nakonec jsem se neplánovaně vydala i na liberecké představení. V roli Shreka se opět představil Jiří Zonyga a musím říct, že jeho pěvecký výkon byl oproti pardubickému představení o hodně lepší. Typově se na tuto postavu přesně hodí a jeho herecký výkon mě chvílemi i dojímal. Jsem ráda, že předešlá indispozice zmizela a celé představení odehrál i odzpíval daleko lépe.
V představení jinak nenastaly žádné změny kromě toho, že tentokrát se objevily letáčky s obsazením - tudíž dnes již můžu zmínit konkrétní jména herců, které jsem neznala (anebo v maskách z dálky nepoznala). Pinocchia tedy hrál Filip Hořejš a byl naprosto suprový.
Perníček v podání Kateřiny Herčíkové vyvolával salvy smíchu. Ivaně Jirešové coby dospělé Fioně skvěle sekundovaly její mladší představitelky Emily Ann Janečková a Markéta Zdeňková a početná herecká, pěvecká i taneční company neměla žádný slabý článek a byla bez výjimky vynikající.
Po tomto skvělém představení se jen umocnilo moje přání vidět Shreka i někdy v budoucnu v některém z českých divadel.
Komentáře
Okomentovat