Muzikál Shrek: Pohádkové dobrodružství a láska v bažinách
Přiznám se, že filmového Shreka jsem už hodně dlouho neviděla. Pamatuji si, že je to poměrně netradiční pohádka, minimálně z části cílená na dospělé publikum s celou řadou až trochu hraničních vtipů. Přestože ve chvíli, kdy jsem na něj v kině koukala, mě bavil, nenapadlo mě nikdy podívat se na něj znovu.
Asi i z toho důvodu jsem nepociťovala příliš potřebu vidět jeho muzikálovou podobu, když se u nás před pár lety poprvé objevil. Názor jsem změnila až později, kdy jsem ze Shreka slyšela pár písniček a usoudila, že tohle by se mi přece jenom líbit mohl. Když se proto naskytla možnost vyrazit na Shreka do Enteria Areny v Pardubicích, uvítala jsem tuto příležitost skutečně s otevřenou náručí. Jelikož se jedná o příběh poměrně náročný na masky a kostýmy, byla jsem zvědavá, jak se vše podaří zrealizovat a těšila jsem se i na obsazení, pro mě z části neznámé.
Asi jako první, co bych ráda zmínila, je samotné prostředí a podmínky, v nichž se představení hrálo, které mně osobně připadaly velmi nešťastné. Myslím, že by Shrekovi mnohem více svědčilo umístění do divadla namísto sportovní haly. Jednak by byla větší šance něco vidět a vyhnuli bychom se nutnosti sledovat děj primárně na projekcích namísto na jevišti. A pak především proto, že by prostředí divadla možná trochu ovlivnilo neskutečné chování některých diváků. Chápu, že když se jedná o představení pro děti, bude mezi diváky řada dětí a některé z nich bude trochu hlučnější. Zde byl však problém ten, že se většina rodičů ani nesnažila své ratolesti v jejich projevech tlumit, naopak stejně nahlas s dětmi během představení komunikovala.
Děti pobíhaly mezi sedadly, nebo v divadle byly i děti tak malé, že si nemohly z příběhu odnést vůbec nic, což dávaly dostatečně najevo. Toto celé bohužel značně negativně ovlivnilo moje dojmy, protože byly momenty, kdy bylo publikum hlučnější nežli dění na jevišti a nebylo toho moc slyšet. Bylo mi herců skoro až líto, že v takových podmínkách musí vystupovat. Pokusím se ale od této negativní zkušenosti oprostit a zaměřit se již na samotné představení.
Velmi zdařile na mě působila scéna, kterou tvořily především panely simulující kmeny stromů. Ty bylo možné dle potřeby posouvat a částečně upravovat, abychom bez složitých přeměn získali les, Shrekovu bažinu nebo mohli Shreka doprovázet na cestě za Fionou. Nápaditě a poměrně jednoduše řešené byly i scény z Dulocu nebo věže, v níž čeká Fiona. Scénu doplňují projekce, které jsou kreslené. Osobně si myslím, že by se představení docela dobře obešlo i bez nich, ale na druhou stranu k tomuto typu představení se docela hodí a nijak zásadně mi nevadily.
U tohoto představení hrají ale významnou úlohu především masky a kostýmy. Zde musím konstatovat, že se povedly opravdu znamenitě snad ve všech případech, s výjimkou masky Shreka. Okraje zelené gumové masky byly příliš nápadné, zejména zezadu na krku, což působilo velmi nepovedeně. Možná z větší vzdálenosti by to tolik nevadilo, ale právě díky projekcím můžeme vidět Shreka poměrně zblízka. Je to škoda, protože zdánlivý a nepochybně snadno řešitelný detail může poté zbytečně negativně ovlivnit dojmy z představení. Velmi se mi ale líbil kostým lorda Farquaada, který byl dobře vymyšlený a působil věrohodně. Zmínit ale musím i celkový nápad ztvárnění dračice nebo mluvícího Perníčka. Velmi si cením také toho, že vedlejší postavy - pohádkové bytosti vyhnané do Shrekovy bažiny - vypadaly velmi zdařile a líbily se mi.
Po hudební stránce se mi Shrek zamlouval velmi. Musím ocenit především skvělou živou hudbu, která celkovému výsledku velmi prospěla. O to větší byla škoda, že jsem si řadu čísel nemohla naplno užít kvůli neustálému hluku na straně diváků.
Celkový příběh se velmi silně drží filmové předlohy. Narazila jsem jenom na několik menších odlišností, ale je možné, že si zkrátka dané detaily z filmu již nepamatuji. Příliš mě nebavil úplný začátek, který mi připadal trochu zdlouhavý. V některých momentech jsem měla pocit, že je představení cíleno primárně na děti a na dospělé se úplně zapomnělo, ale postupem děje se situace spíše obracela ve prospěch dospělých, a druhou půlku, která měla větší spád, jsem si již užívala.
V souvislosti s obsazením mě velmi mrzelo, že nebyl ke Shrekovi vydán program. Zaujala mě totiž velmi silná company - pohádkové postavy, kde téměř každý dostal určitý prostor, jenž využil na maximum. Zajímala by mě proto jména představitelů konkrétních rolí, která mi bohužel zůstala utajena.
Co se týče hlavních rolí, začnu tedy postavou, kolem níž se celý děj točí - Shrekem v podání Jiřího Zonygy. Přestože se mi Jiří Zonyga líbil v celé řadě rolí, jako Shrek mě příliš neoslovil, a to především po pěvecké stránce. Řekla bych, že je to proto, že k hudbě tohoto muzikálu se mi příliš nehodí jeho rockový chraplák. V některých písních jsem si vysloveně představovala, jak by asi zněly od alternujícího Jana Kříže, a věřím, že jeho výkon v Liberci by mohl být velmi zajímavý. (Nakonec hrál v Liberci rovněž Jiří Zonyga - pozn. 7 statečných)
Oslík v podání Karla Zimy, který Shreka neúnavně doprovází a ani na chvíli není zticha, mě bavil skoro stejně jako ten filmový. Jednalo se jednoznačně o roli, která bavila jak děti, tak i dospělé, a bylo vidět, že si ji Karel Zima užívá. Pěvecky byl možná trochu slabší, ale u této role mi to nijak nevadilo.
Princezna Fiona v podání Ivany Jirešové byla pro mě jedním z největších překvapení celého představení. Ve Fioně se vysloveně našla a neskutečně mě bavila. Ze všech postav mě oslovila asi vůbec nejvíc. Zajímavá je scéna, v níž Fiona roky čeká zavřená ve věži na svého rytíře. Zde se postupně v roli Fiony vystřídají tři herečky a v určitém momentě zpívají společně. Jména „mladších“ Fion bohužel neznám, ale velmi mě zaujala první z nich.
Zmínit musím také Lorda Farquaada v podání Ondřeje Bábora, kterého jsem dosud neznala. Ztvárnění této postavy je nepochybně technicky velmi náročné, vzhledem k tomu, že ji téměř celou dobu musí odehrát vkleče. Velmi mě ale bavil i po herecké a pěvecké stránce a připadalo mi, že hrát někoho až takhle neskutečně sebestředného, ho velmi těší.
Poslední z postav, kterou nesmím vynechat, je Dračice, která se zamiluje do Oslíka. V celém představení se objeví sice pouze na jedno číslo, ale je to jedno z těch, co se nedá zapomenout, a její výkon mě naprosto nadchl.
Ze Shreka si tedy celkově odnáším trochu rozporuplné pocity. Jeho hlavním úskalím je totiž postava samotného Shreka, a to, ať už jde o masku či o obsazení Jiřím Zonygou. Většina ostatních rolí dopadla velmi dobře, včetně výborné company. Po hudební stránce je to dílo mimořádně zdařilé, což umocňuje živá hudba. Celkový dojem by jistě zvedlo uvádění v jiném prostředí a trocha ohledů ze strany diváků.
Komentáře
Okomentovat