Muzikál Tarzan: Láska mezi liánami

Na muzikál Tarzan jsem nešla s velkým očekáváním. Trochu jsem tohle dílo sama v sobě už dopředu odsoudila k tomu, že - jo, dobrý to vidět, v tu chvíli se mi to asi líbit bude, ale znovu to asi vidět nemusím. Vlastně hlavním motivem pro návštěvu Tarzana u mě byla hudba Phila Collinse, která mě doprovází už od mládí a mám ji ráda dodnes. Příběh samotný se mi také líbí, však kromě studia Walta Disneye si ho půjčili nejméně další tři režiséři. Je to zkrátka vděčné, líbivé a trochu sentimentální téma. Drama, smrt, láska… co víc už by mělo v úspěšném divadelním kusu být?

Co mě asi nejpříjemněji překvapilo, byl živý orchestr. Ten je bohužel v divadle Hybernia výjimkou. A všichni víme, že reprodukovaná hudba a živý orchestr, který čítá bezmála 20 vynikajících muzikantů, je opravdu obrovský rozdíl.

Velmi mě bavila scéna Petra Holouška a kostýmy Romana Šolce, který ostatně jako nikdy předtím nezklamal. Vyloženě nadšená jsem byla z taneční company a zmínku si rozhodně zaslouží představitel Leoparda Alexej Kolva, který se snad kočkou narodil.

Vzhledem k tomu, že muzikály tohoto typu navštěvuji velmi zřídka, spíš jen díky přátelům, kteří se do divadla vydají a já se připojím jen kvůli tomu, abych netrhala partu, mnozí představitelé byli pro mě novinkou a objevenými talenty.

---

Takže popořadě:

Asi se sluší začít člověkem, který v podstatě za celou dobu nesleze z jeviště, a to je samozřejmě postava titulní - Tarzan v podání Petera Pechy. Tohoto mladého talentovaného herce a zpěváka jsem měla možnost vidět v jiných dílech a musím přiznat, že mě nezklamal. Pěvecky je velmi dobře vybavený a herecky na tom není určitě hůř. Svým výzorem se na chlapce vychovaného pralesními opy velmi hodí a kousky na hranici akrobacie zvládl s naprostým přehledem. Houpat se na liáně a ještě k tomu zpívat…? To není pro každého. I Peterův obličej je jeho devizou. Na jednu stranu drsňák, což je podpořeno vysoustruhovaným tělem z posilovny, ale na druhou stranu v tváři plachý výraz kolouška. Zkrátka…každá emoce je v Petrově podání uvěřitelná. Peter Pecha mě opravdu bavil.

Nemůžu ovšem nezmínit mladého Tarzana Viktora Antonia. Na jevišti působil velmi uvolněně, jako starý ostřílený divadelní bard a k tomu všemu nádherně zpíval. Bravo. Tenhle kluk nám ještě ukáže.

Adoptivní otec - gorilí vůdce smečky - Kerchak…Marian Vojtko. Tak na Mariana jsem byla obzvláště zvědavá. Musím se přiznat, že nepatřím mezi jeho fanynky, a tak jsem tedy možná trochu zaujatá. Nicméně…jeho výstupy ve mně vyvolávaly víceméně úsměv na tváři…a to ne z okouzlení jeho výkonem, ale protože mi přišel prostě komický, a to bohužel i ve vážných situacích, jako je jeho smrt. Škoda. Docela jsem se těšila, že ho vezmu na milost, protože jsem všude četla, jak si roli užívá. No…možná užívá…ale asi nejsme na stejné frekvenci »užívání si«.

Moc se mi líbila Dita Hořínková jako Kala - adoptivní Tarzanova matka. O jejích pěveckých i hereckých kvalitách jsem se mohla přesvědčit už několikrát. A zase mě dokázala rozesmát i dojmout k slzám. Je jedna z mála, kterou bych chtěla vidět znova. A určitě by byla jedním z důvodů, proč Tarzana navštívit opětovně.

Zjevením na jevišti byl pro mě Terk - Martin Šemík. Neměla jsem zatím možnost tohoto mladíka nikde potkat, což mě mrzí. Rozhodně mě zaujal. Líbil se mi a poslouchal se taky velmi příjemně. Určitě si ho najdu i v jiných představeních. Jeho Terk byl silný a zároveň dětsky naivní.

Tomáš Trapl mě bavil jako vždycky. Tenhle chlápek už mě baví 30 let a asi nikdy nepřestane. Jako pan Porter byl velice roztomilý, roztržitý, milující otec, plný porozumění a vždy věrně stojící po boku své dcery Jane, kterou podpoří v každém z jejích ztřeštěných nápadů. A je to právě on, otec, který jí nakonec pomůže se správně rozhodnout.

Jane - Ivana Korolová - Tuhle mladou dámu jsem viděla vždy jen ze záznamu, takže jsem byla zvědavá. Ivana je krásná, mladá a velmi nadaná. Její zpěv lahodil uchu. Herecky mi přišla trochu afektovaná, ale je pravda, že to k roli Jane nejspíše patří. Takže můžu říct, že se mi líbila.

Celkově mě Tarzan nezklamal, dojal mě několikrát k slzám, ale zároveň se tedy neřadí mezi moje top. Pokud budu mít někdy příležitost se vydat na jiné obsazení, asi neodolám, ale pokud už se mi tento divadelní počin nepodaří navštívit, smutná z toho asi taky nebudu. Jediná píseň, která mi zůstala v hlavě je vlastně ta, kterou už jsem znala dlouho předtím…. Jsi navždy v srdci mém….