Náš tým :)

Čauwes, já jsem George . Cestovatel tělem i duší. Mým cílem je poznávat vše nové. Snažím se vidět ve všem jen to dobré a nesnáším lež. Rád dělám radost ostatním, jsem pro každou špatnost, ale zároveň miluji kopec srandy. Jo, to jsem jáááááááá.

Proč ti muzikály přirostly k srdci?

Když jsem ještě chodil do školy, chodíval jsem často kolem cestovní kanceláře. Zde byl pořád leták se zájezdem na legendární muzikál Dracula do Kongresového centra. (Mimochodem, už druhé uvedení). Jaký to asi bude? No, nic zkusím a uvidím. Snad to nějak přežiju. Přežil jsem to a žiju tím dodnes. Je to krásný pocit sedět v divadle a sledovat příběhy někoho jiného než sebe. Zároveň to dokáže navodit krásnou atmosféru a zaměstnat mozek a můžete se sejít třeba i s přáteli. Prakticky poslouchám muzikály každý den.

Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?

Nejsem náročný divák, mám rád téměř vše. Je to různé, většinou je asi nejdůležitější příběh. Někdy se stane také to, že na první zhlednutí si říkám - Neeee, to už nemusím vidět a po nějaké době to pořád jedu v hlavě, až zjistím, že ten daný muzikál úplně žeru.

Jaké jsou tvé muzikálové preference?

No nejsem kůlturní břídil. Takže zvládnu vše a rád. Někdy si říkám - Hmmm, až moc rád. No vlastně strašně moc rád....
Ježíš, co to melu. Nee, opravdu mám rád vše. Za každým dílem je obrovský kus práce a ta se musí nějak ocenit. Aspoň trochu, jak jen to je možné.

---

Miluju pejsky (hlavně toho svého) a mou Achillovou patou je nezdravé jídlo. Odmalička jsem toužila se stát spisovatelkou a dnes se sice psaním živím, ale příběhy za mě vymýšlí sám život. V divadle nacházím nejen inspiraci pro vlastní tvorbu a také energii a duševní vzpruhu. Recenze jsem nikdy dělat nechtěla, ale díky 7 statečným jsem se už trochu naučila se za své názory nestydět. Nepíšu odborně, ale ze srdce.

Proč ti muzikály přirostly k srdci?

Je to láska, a ta většinou nemá logický důvod…Odmalička mě mamka brala do divadla a muzikály ve mně často nechaly tu nejhlubší stopu. Po zhlédnutí Kleopatry jsem měla vlastního plyšového hada jménem Isis, například . Na pár let jsem pak muzikály měla trochu na druhé koleji, dokud nepřišel do Prahy Fantom opery a nestrhl mě s sebou do světa hudby. Téměř ve stejné době jsem si doma pustila záznam z Angeliky, kterou jsem také viděla jako dítě, ale trochu jsem na ni pozapomněla. Jenže přišla „láska na druhý poslech“ a chvíli na to byl ohlášen návrat Angeliky na prkna, která znamenají svět. A už mi nebylo pomoci...

Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?

Děj a hudba jsou asi pro mě to nejdůležitější. Nemám ráda muzikály, které jsou jen o pozlátku v podobě drahých kostýmů a kulis, ale nemají žádný obsah, žádnou myšlenku. Ale hodnotím především srdcem, tedy podle toho, jak mě muzikál zasáhne a jestli mi mám po odchodu z divadla pocit, že bych mohla lámat skály.

Jaké jsou tvé muzikálové preference?

Zdá se, že si obzvlášť potrpím na rozervané duše, protože Fantom opery a Dracula zůstávají navždy v mém srdci. Miluji i zjizveného Peyraca v Angelice, nespoutanou Milady ve Třech mušketýrech a jelikož „na tragické konce já jsem pes“, tak mě spolehlivě dojme Osmý světadíl či Notre Dame de Paris. Fandím všem zamilovaným párům, dokonce i těm prokletým (Krysař) či těžce zkoušeným (Rebecca). Jen s Kočkami se moc nepomazlím a ke Kvítku mandragory znovu přičichnout nechci.

---

Proč ti muzikály přirostly k srdci?

K muzikálu jsem měla dlouhou cestu. Jsem odkojená operou a na muzikál a operetu jsem se dívala vždycky trochu opovržlivě. Zájem ve mně zažehl až někdy v roce 1994 Fantom opery. Skvělý most mezi operou a muzikálem. A pak už stačilo navštívit Bídníky, Ježíše, Draculu, Monte Christa a láska k muzikálu začala hořet silným plamenem, který přiživuje parta lidí, s nimiž jsem se díky muzikálu poznala.

Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?

Těžké odpovědět jednoznačně. Většinou mě musí nadchnout námět, příběh, autor hudby… a v neposlední řadě interpret, kterého chci v dané roli prostě vidět. Dám i na doporučení ostatních. Díky tomu jsem objevila i několik muzikálů, na které bych se asi normálně zdráhala jít a nakonec jsem zjistila, že jsou to skvělá díla. A podle čeho hodnotím? Snažím se vždy nejdřív zhodnotit dílo jako celek a až potom se zamýšlím nad jednotlivými protagonisty, scénou, orchestrem, osvětlením, … Nikdy provedení nezáleží jen na tom, kdo stojí na jevišti a zpívá. Je to celý tým lidí.

Jaké jsou tvoje muzikálové preference?

Asi jsem spíš klasik. Ale ráda navštívím i novější díla. Ale přiznám se, že se zatím dost vyhýbám muzikálům, které vznikly na základě poskládání písniček nějakého interpreta nebo skupiny. Ale není všem dnům konec a třeba se k nim taky propracuji. Rozhodně je nezatracuji, ale zatím mám v programu prostě jiná díla, která mě zajímají víc.

A když zrovna nesedím v divadle nebo na koncertě? Můžete mě potkat s teniskami na nohou a sluchátky v uších, jak běžím kolem jedné ze čtyř plzeňských řek, či právě spěchám podpořit své dvě ratolesti v jejich zálibách.

---

Som jediný „zahraničný korešpondent“ v partii, ale v Prahe som už pomaly ako doma. Mojou prácou je profesionálne kibicovať ľuďom do gramatiky a štylistiky a ak ma práve nenájdete v divadle, tak pravdepodobne práve stojím niekde pri rúre a pečiem .

Proč ti muzikály přirostly k srdci?

Niekde som kedysi čítala vetu „na každú situáciu v živote existuje muzikálová pieseň“. A myslím si, že to platí. Aj to je jeden z dôvodov, prečo som sa do muzikálov zamilovala. A okrem toho, čo môže vyrásť z dieťaťa, ktorému rodičia namiesto uspávaniek púšťali na plné pecky „Memory“ z muzikálu Cats?

Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?

Tak ako pri piesňach, kde ma v prvom rade musí zaujať text, sa pri muzikáloch v prvom rade sústredím na príbeh a potom na hudbu. Zároveň sa však často idem pozrieť do divadla na titul, kde hrá niekto, koho som si obľúbila už v inom muzikáli a rada by som ho zase videa a počula v inej polohe.

Jaké jsou tvé muzikálové preference?

Prvým muzikálom, ktorý som videla boli Rebelové a potom Fantóm Opery, ktorý to všetko naplno 'spustil', postupne som sa však preorientovala na muzikálovú »alternatívu«, tituly, pri ktorých si niektorí ľudia možno povedia, že ide o materiál, ktorý sa snáď v tejto forme nedá ani spracovať. A čo sa týka konkrétnych skladateľov, som presvedčeným fanúšikom Jonathana Larsona.

---

Já jsem Nikča, ztřeštěná puberťačka, pro kterou neplatí žádná pravidla. Mimo divadlo jsou moje koníčky velmi obyčejné - jídlo a spánek. Momentálně ještě netuším, kam dál v životě, nicméně počkám, až kam mě vánek osudu zavane.

Proč ti muzikály přirostly k srdci?

Všechno to začalo jednoho krásného dne, kdy jsem úplnou náhodou slyšela předehru z muzikálu Dracula a v ten moment jsem pochopila, že můj hudební vkus se bude ubírat právě tímto směrem.

Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?

Toto se liší u každého díla, někdy mě zaujme hlavně hudba, jindy příběh, a někdy jenom výkony účinkujících, ale ve většině případů dávám největší důraz na hudbu a příběh.

Jaké jsou tvé muzikálové preference?

Mám nejraději „klasiku“, ale nebráním se i jiným stylům, třeba opeře, rocku... ale vždy mě musí hudba zaujmout a být v něčem nová.

---

Proč ti muzikály přirostly k srdci?

Nevím. Prostě přirostly. Mám množství koníčků a divadlo je jen jeden z mnoha střípků, kterými si obohacuji život.

Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?

Vždy je to jinak. Hodnotím každé dílo především ve své hlavě a chvíli mi trvá, než se se svými dojmy podělím. Čím víc mě dílo zaujme, tím déle ho v sobě zpracovávám. Obyčejně je to hudba, která mě prostě musí 'chytit' a být pro mě zajímavá. Ale i nehudební divadlo mě umí okouzlit, pokud mi to něco dá a nějak mě obohatí. Nedá se to škatulkovat, každé dílo je jedinečné a také záleží na provedení projektu na divadelních prknech. Co produkce, to originál .

Jaké jsou tvoje muzikálové preference?

Také - vždy je to jinak. Mám období, kdy poslouchám jeden muzikál nebo jednoho autora furt dokola, jindy zase upřednostním ticho a odstup od divadla. Někdy zase nad nějakým dílem dlouho přemýšlím… Pak objevím něco nového a k tomu „starému“ se už třeba vůbec nevrátím… Opět je to o náladě, o tom, jak mě něco zaujme a zda mám chuť se k tomu po čase zase vrátit. Umění je o emocích.

---

Přestože se profesně pohybuji v divadlu velmi vzdáleném světě účtů a čísel, žiji muzikály už více než dvacet let a stále mě neomrzely. Přivedly mě na myšlenku postupně za nimi vycestovat. Nejprve jenom mimo Prahu a později, s podporou 7 statečných, i za naše hranice. Kromě divadelních zážitků mi tedy přinášejí i nové zkušenosti a poznatky i mimo divadlo.

Proč ti muzikály tak přirostly k srdci?

Líbí se mi kombinace příběhu, hudby, tance a zpěvu. A pokud se to povede, můžu na pár hodin opustit realitu a prožívat příběh někoho jiného a současně si užívat i hudební stránku.

Co tě musí zaujmout, podle čeho hodnotíš?

Hodnotím podle toho, jaké emoce ve mně dění na jevišti vyvolá. Potřebuji, abych jednotlivým postavám věřila a vžila se do nich, kladným fandila a záporné neměla ráda. Netrvám na výpravné scéně a drahých kostýmech. Mnohdy stačí jenom dobrý nápad a představivost odvede své. Pokud od představení neodtrhnu oči a myšlenky se mi nezačnou ubírat někam úplně jinam, zjevně se to povedlo. 

Jaké jsou tvoje muzikálové preference?

Jsem trochu konzervativní a mám radši spíš klasičtější a dlouhodobě úspěšné muzikály, ať už ty starší jako My Fair Lady, Zpívání v dešti nebo West Side Story nebo o něco novější jako např. Fantom opery nebo Kočky, které mám asi vůbec nejradši. Trochu se bráním novinkám, ale často se nechám přesvědčit a nelituji toho. Největším překvapením v tomto směru pro mě byl muzikál Tick, Tick...BOOM!, který byl novinkou přinejmenším v Čechách a velmi silně mě oslovil. Strašně moc mě mrzí, že už skončil.