Muzikál 50 odstínů!: Šedivá parodie po česku
Předem chci říct, že tyto řádky nebudou ani tak recenzí jako spíš úvahou. Těžko se totiž popisuje představení, do jehož cílové skupiny vůbec nepatříte, ale po poslední tleskačce si nepřipadáte zase až tak blbě, jak byste možná čekali… No, posuďte sami 😊.
Muzikálových parodií jsem zhlédla již několik, z nichž podle mého nejpovedenějším kusem byl „Adéla ještě nevečeřela“, uváděn v Divadle Broadway. Ten by se dal nazvat dokonce 'parodií na parodii', jelikož samotný film byl sám o sobě parodií na americké detektivky. Taktéž muzikál „Limonádový Joe“ patří do stejné kategorie, si zase vzal na paškál americké westerny a byl rovněž povedený (viděla jsem v pražském Karlíně i v divadle v Ústí nad Labem). Když byla najednou avizována muzikálová parodie na erotickou knihu/film s názvem 50 odstínů šedi, převrátily se mi panenky, ale nebyla by v tom ženská zvědavost, aby mě nedotáhla do divadla. Film jsem neviděla (necítila jsem potřebu jej vidět), knihu jsem nečetla (stejný důvod) a s návštěvou divadla jsem si také dávala na čas. Nakonec to ale nebyl takový průšvih, jaký jsem čekala, a upřímně jsem se bavila.
Již přívlastek „muzikálová parodie“ dávala tušit, jak budou jednotlivé herecké výkony vypadat. A sice jako hodně přehnané, pitoreskní, ztřeštěné - stejně jako dialogy či texty písní. Obdivovala jsem všechny herce, že do toho šli, protože ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, ani omylem nemůžu toto představení považovat za umění. Od začátku do konce mi to připadalo jako laciná zábava, pouťová atrakce, byť opravdu veselá, netrapná a bez oplzlého nevkusu. Je to však celé na hraně toho všeho, takže někomu to oplzlé připadat může. Nepochopila jsem záměr tvůrců, proč měli potřebu parodovat zrovna erotický román, jakých jsou po celém světě tisíce - že by závist komerčního úspěchu? Anebo přiživení se na úspěchu jiných tím, že si budeme z nich dělat legraci? Anebo jen potřeba vymyslet „ptákovinu pro dospělé“ a komerčně úspěšné dílo je trefa do černého? Těžko říct, ale jak jsem řekla na začátku - oprostím od toho se psát recenzi, jelikož nechci kritizovat něco, co vlastně neznám. Kniha, film i témata v nich obsažena, jdou úplně mimo mě…
Tak jsem se tedy obrnila vědomím, že se jdu prostě jen bavit a nebudu čekat žádné umění. Těšila jsem se hlavně na obsazení, jelikož téměř všechny herce jsem znala již z dřívějška a věděla jsem, co od nich mohu čekat, byť je právě teď uvidím v poněkud jiných rolích. Hned na začátku musím říct, že všichni šli do toho se zápalem, neváhali si udělat legraci sami ze sebe, dodali celé té 'ptákovině' (ehm, pardon, představení) šmrnc bez špetky trapnosti, naopak dopřáli publiku obrovskou dávku zábavy. Všechny vtípky, kdy publikum slzelo smíchy, ustáli s hereckou profesionalitou, a mnozí z nich dokonce podali i slušné akrobatické výkony. Byla to zkrátka parodie, jak má být, a vlastně i na takové laciné zábavě se dá slušně pobavit. Pokud ovšem nečekáte žádné umění, nejste zarytý puritán a umíte se zasmát i sám sobě. Máte-li předsudky vůči tématům tohoto druhu, na představení radši nechoďte. Zaručeně je to však jedno z mála představení, po němž si budete pobrukovat písničky, ne kvůli melodiím, které by vám utkvěly v hlavě, ale díky jejich lechtivým textům. Ty někdy působily křečovitě a byl problém je nacpat do melodií, aby byly zvukomalebné, rozhodně vám ale v hlavě zůstanou dost dlouho 😊.
Nebudu podrobně rozepisovat dění na jevišti, abyste nepřišli o některá, chvílemi dosti šílená překvapení. Ať již v podobě textů, dvojsmyslů, „dekorací“ (domyslete si 😉 ) anebo hereckých výkonů, které byste opravdu nečekali. Parodie na erotický román si ale podobné šílenosti vyloženě vyžaduje, a tak pokud mi třeba v jiných divadelních muzikálech sexuální pomůcky na jevišti vadily, zde si je dění na jevišti přímo vyžadovalo, aby byla parodie dokonalá.
Nemohu s jistotou říct, který aktér představení kraloval. Zda to byl Přemysl Pálek v roli Christiana Graye (u něho si ale dovedu představit i malinko jiné pojetí role - ale pokud byl režijní záměr takovýto, je to v pořádku), Kateřina Bohatová v roli Any, Vanda Károlyi Konečná, Kateřina Pechová (za svobodna Sedláková) a Michaela Zemánková v rolích knihomolek či Ondřej Černý v roli Josého. Každý z nich ve svých scénách vyvolával salvy smíchu, až jsem měla chvílemi pocit, že všichni parodují nejen onen román, ale sami sebe. A že sami mají z celého představení řádnou srandu, byť veškeré humorné momenty ustáli s kamennou tváří a ani na okamžik nevypadli ze svých rolí. Myslím, že bez nadhledu by to zahrát ani nešlo.
Představení doprovází živá čtyřčlenná kapela, která se postarala o slušný zvuk. Samotná hudba není zrovna nezajímavá, obávám se však, že pokud uvidíte představení poprvé, nebudete jednotlivé melodie tolik vnímat, jelikož se do nich budete pořád smát. Hudba celému představení nedominuje, pouze ho doplňuje, hudební parodii na dva jiné, světově proslulé muzikály, však zaznamenáte zcela jistě.
Muzikálová parodie 50 odstínů! je tedy vtipným kouskem, podívanou se záměrem pobavit, polechtat bránici a nebrat se až tak vážně. Jak jsem již zmínila - nejde mi do hlavy, proč toto dílo vůbec vzniklo, ale je to alespoň pořádná sranda 😊.
Komentáře
Okomentovat