Muzikál Děj se co děj: Roztančená 30. léta

„Zpěv, tanec a dvě hodiny legrace na zaoceánském parníku!“ stojí v popisku představení Děj se co děj (v originále Anything Goes) na webu ostravského divadla. A jedná se podle mě o jeden z nejstručnějších a zároveň nejpřesnějších výtahů muzikálového příběhu. Dílo Colea Portera vzniklo v roce 1934 a i dnes je z něj cítit atmosféra amerických 30. let, tedy pokud se zaměříme především na život smetánky, která si může dovolit cestu do Londýna luxusním parníkem a vztekat se, že na palubě nejsou tentokrát žádné celebrity. Zkrátka taková ta idylka, která figuruje i ve většině našich prvorepublikových filmů a která byla později trnem v oku komunistům.

---

V ostravském divadle Divadla Jiřího Myrona, kde mělo Děj se co děj premiéru v dubnu roku 2019, se povedlo ale klasický muzikál uvést v takové podobě, aby se přiblížil modernějším divákům, ale zároveň zůstala zachována jeho původní atmosféra. Pokud tedy o výletu do Ostravy uvažujete, pospěšte si, jelikož 19. dubna 2020 se koná derniéra (kvůli koronaviru se ale zřejmě nekonala - pozn. 7 statečných). Docela mě překvapilo, že se tento kus nebude uvádět o něco déle, ale je pravda, že hudební styl 30. let není pro každého a znám minimálně jednoho ze 7 statečných, který by se na představení velmi nudil.

Upřímně, já taky nejsem zrovna staromilec, a tak jsem poprvé jela na Děj se co děj s obavami. Nakonec ale musím konstatovat, že pokud by klasické muzikály měly nějakou ucelenou brožurku (například jako bývají v cestovních kancelářích katalogy jednotlivých zájezdů), právě dílu Anything Goes by měla patřit titulní strana, jelikož představuje všechno, co muzikál dělá muzikálem. Ačkoliv ráda vyhledávám i modernější a alternativnější kousky (ovšem všeho s mírou), právě kombinace pěveckých i tanečních výkonů (zde i mistrovské ukázky stepu), kouzla s divadelní scénou a romantický příběh ošperkovaný vtipnými a odlehčenými pasážemi je přece to, co muzikálové diváky dokáže nadchnout.

Přiznám se, že hudebně není tento muzikál tak úplně mým šálkem kávy, ale například titulní píseň Děj se co děj, která uzavírá první půlku představení a znovu ji slyšíme ještě v rámci finále a děkovačky, mě velmi baví. Je vskutku hodně energická, především v podání Martiny Šnytové. Rovněž mě při obou návštěvách notně zaujala píseň Hraj, anděli, hraj, v originále Blow Gabriel Blow. Nejenže mě velmi bavila v průběhu představení, ale v hlavě mi zněla ještě drahnou dobu po něm. Celkově mi muzikál hudbou připomíná například My Fair Lady či Chicago. S druhým jmenovaným muzikálem má pak společný i motiv oslavování zločinců coby celebrit, i když zatímco v Chicagu se jedná o stěžejní bod příběhu, zde je to pouze jeden kousek skládačky.

Chvílemi se mi díky hudbě dokonce živě vybavily i scény z animovaného seriálu Tom a Jerry, jehož nejstarší díly jsou z roku 1940, a tak jsou s Děj se co děj téměř »vrstevníci«. Onu asociaci s animovanou pohádkou ve mně podpořily pak i vizuální vjemy z představení, jelikož scéna včetně animovaných projekcí i kostýmy a masky, to vše bylo velmi barevné, rozzářené a perfektně vyladěné až do nejmenších detailů. Zaujalo mě například, že trio hlavních ženských postav má každá paruku jiné barvy - tedy konkrétně Reno hnědou, Hope blond a Erma rudou.

U scény bych se ale chtěla ještě zdržet o něco déle, jelikož byla opravdu úžasně provedená - postavit na jeviště v podstatě celý parník (nechybí ani malý člun a červenobílé záchranné kruhy) včetně paluby i podpalubí, to není nic snadného. Ale v Ostravě je zřejmě možné všechno, a tak vidíme předek parníku, pak se kulisy otočí a my nahlížíme do jednotlivých kajut či dokonce do lodního vězení, případně si můžeme dopřát s hlavními hrdiny drink u bazénu.

Právě plavání v něm je podívaná sama o sobě - není potřeba nic víc než pouhý pruh modré, lehce průhledné látky, kterou stačí trochu rozvlnit. Stejně šikovně je vyřešen moment, kdy Erma vnikne do sprchy pánů námořníků. Toto číslo může být velmi zajímavé především pro dámy, jelikož pěkně stavění pánové divákům předvedou menší striptýz a jejich nahotu kryjí téměř výhradně ručníky, s nimiž ale pánové dělají všemožné psí kusy. Následně se opět rozprostře přes část jeviště pruh látky a v podstatě dojde tak trochu na stínohru a jemné náznaky toho, co se asi ve sprše odehrává.

Jak hodnotím příběh muzikálu? Ačkoliv v českém názvu se slovo 'děj' objevuje dvakrát, v samotném představení žádný složitý nečekejte. Jedná se spíše o nenáročnou oddechovku a díky roztomilému konci vlastně o milou pohádku, která dokáže člověku zlepšit náladu. Když jsem vyrazila poprvé, kvůli slabšímu příběhu jsem se chvílemi trochu nudila a měla jsem pocit, že by neuškodilo trochu zrychlit spád představení a některá čísla vyhodit. Podruhé jsem ale už věděla, do čeho jdu, a tak jsem s překvapením zjistila, že se vlastně celou první půlku dobře bavím a užívám si každou chvíli. Druhou polovinu pokládám ale už za trochu slabší, jelikož mě v ní baví především úvodní číslo a pak samotné finále. Bez scén z vězení a plačtivé Hope bych se obešla. Velmi mě ale zaujalo, jak dojde k rozuzlení veškerých záměn a propletenců, jelikož scéna s vystoupením Reno a jejím (pro 30. léta poměrně odvážným) netradičním řešením, jak všechny přihlížející 'hříšníky očistit od jejich hříchů' mě šokovala i pobavila zároveň.

Stejně tak samotný závěr je vtipný a zároveň si v něm přijdou na své příznivci happy endů, kdy snad nikdo nezůstane na ocet. A upozornění pro milovníky psů (jako jsem já 😊). Ačkoliv to chvíli vypadá, že v příběhu je ublíženo malému roztomilému jorkširskému teriérovi (z čehož jsem si při první návštěvě div nepřivodila trauma!😉), nakonec je i on zachráněn a vše se tak v dobré obrací. Tím pádem se jedná o skvělou oddechovou záležitost.

Velký podíl na skvělém dojmu z Děj se co děj má pak samozřejmě i obsazení. Včetně roztomilého pejska, který se v představení na pár chvilek objeví a jindy za něj hraje plyšová hračka. Jelikož jsem ale představení navštívila s odstupem času dvakrát, poštěstilo se mi vidět některé role v různých alternacích. Zde nabízím vlastní pohled na jednotlivé postavy a jejich představitele:

Reno Sweeney je žena, jakou by si jistě přál mít v životě každý muž. Je krásná a trochu nebezpečná, ale hlavně je to neuvěřitelně energická smršť, která se nebojí ničeho a z ničeho se nehroutí. Nejenže je vášnivá, ale pro přátele by obětovala vše. Ačkoliv by mohla být zklamaná, že její kamarád, na kterého si myslela, se zamiloval do jiné, místo žárlivosti ho plně podporuje a dokonce dělá vše proto, aby nakonec přítel dostal svou vyvolenou před oltář.

Martina Šnytová je výborná, a tak není divu, že za svůj výkon získala cenu Thálie. Nejenom, že zpívá božsky, ale dokonce k tomu i v jednom kuse tancuje a stepuje a myslím, že se skoro nezastaví. Také je neuvěřitelně půvabná a sexy, takže vypadá skvěle snad ve všech kostýmech. Především v síťovaných punčochách jí vyniknou krásné nohy, takže pánům asi stoupá tep a dámy zelenají závistí. Líbí se mi ale i zlaté šaty, v nichž se divákům představí. A dokonce i v bílé barvě, která nesluší každému, je prvotřídní kočka.

Upřímně si myslím, že kdyby v představení nefigurovala Reno v podání právě Martiny, asi by mě vůbec nebavilo. Právě ona byla pro mě tahounem celého Děj se co děj, fandila jsem jí po celou dobu a upřímně jsem nerozuměla tomu, že má na začátku zájem o Billyho, protože on mi zase tak zajímavý nepřipadal.

Není to snad ale chyba jeho představitelů, ale spíše toho, jak je postava napsaná. Billy je sice poměrně zábavný a vynalézavý, ale má své 'troubovité' momenty a spíše než vlastní šikovnost ho ze všech průšvihů tahá štěstěna. Měla jsem možnost postupně vidět obě alternace - poprvé Radka Melšu a podruhé Adama Živnůstku. Oba představitelé se mi líbili podobně, jelikož jsem ani jednoho neznala, překvapili mě a nadchli svou šikovností - nejen skvělými pěveckými výkony, ale i komediálním talentem ve scéně a schopností měnit hlasy ve scéně s převlekem ve starou babičku na vozíku. Pokud bych si jednoho z nich vybrat musela, asi bych řekla, že jsem více Billymu fandila poprvé, tedy v podání Radka Melši.

Jak už jsem řekla, Billy mě zkrátka moc nebere, ale popravdě mě v ději absolutně nezajímá ani postava Hope, tedy něžná blondýnka a Billyho velká láska. Pro mě je to bohužel šedá myška (za což částečně můžou i její kostýmy s výjimkou svítivě oranžových šatů), která nemá vlastní názor a sílu bojovat za svou lásku. Co maminka řekne, to bude. Jak trefně řekne v představení jiná postava, 'umí jen brečet a koukat jako Greta Garbo v Anně Karenině'. Ovšem ve srovnání s Reno asi ani žádná jiná ženská postava zkrátka vyniknout nemůže, a tak je to v pořádku. Jen se pak prostě člověk Billymu diví, co na Hope vidí a kam dal vlastně oči.

Ani zde za můj názor na postavu nemohou její představitelky Andrea Gabrišová a Veronika Prášil Gidová (uvedeny v pořadí, v jakém jsem je měla možnost vidět), které byly obě přesvědčivé. Více mě ale bavila Veronika, díky níž jsem se smála hned při jejím prvním výstupu, kdy novinářům odvypráví naučenou říkanku, jak je šťastná, že se bude vdávat, ale pak se zatváří kysele. Navíc jméno svého snoubence Evelyn vyslovuje měkce a dlouze Evelííín, což zní roztomile.

Tím se dostávám asi k nejhumornější postavě představení - tou je lord Evelyn Oukleigh, britský zbohatlík s vášnivým zájmem o americký slang. Působí trochu podivínsky, ale nanejvýš roztomile, v druhé polovině pak odhalí malé tajemství o svém původu a postupně se uvolňuje. Navíc mu i fandím a věřím jeho chemii s Reno, a tak jim pokaždé přeji štěstí a poprvé jsem se dokonce bála, že bude na konci nějaký zvrat a ona ho nakonec jen vypeče.

Poprvé jsem v roli viděla Romana Haroka, kterého moc neznám, a tak Evelyn zatím pro mě byl jeho nejvýraznější rolí. Byl výborný, skvěle pobavil a po jeho plavání 'čubičky' v bazénu či předvádění se s mečem jsem nemohla uvěřit tomu, že jeho alternací je Lukáš Vlček - fešák s krásným hlasem, kterého jsem doposud viděla coby rozvážného Maxima v Rebecce a coby Ježíše v Jesus Christ Superstar. Neuměla jsem si ho v komické roli vůbec představit, a tak jsem toužila jet na Děj se co děj i podruhé, speciálně kvůli němu.

Nakonec se mi to splnilo a já mohu konstatovat, že v jeho podání byl Evelyn také naprosto bezchybný a možná ještě o něco vtipnější, právě proto, že typově je Lukáš trochu jinde. Tváří se vážně, a tak čekáte něco normálního, ale místo toho přijde fór. Vystavuje silné a svalnaté ruce, ale zároveň se zdráhá je omotat kolem Reno, která se objeví v jeho ložnici. Při scéně s bazénem dělal opravdu 'psí kusy' a nejenže jsem sledovala hlavně jeho a hlavní děj mi v ten moment nepřipadal tak zajímavý, ale všimla jsem si i toho, že opravdu celé divadlo z v ten moment padá smíchy.

Hlavně že ale nespadl on sám, protože téměř v závěru, když si klekal na schůdky na parníku (a žádal v ději o ruku), mi připadalo, že trochu uklouzl, ale naštěstí rychle našel znovu balanc a ještě se tvářil, jako by to bylo ve scénáři. Asi se mu holt před Martinou Šnytovou zase jednou podlomila kolena (nedivme se mu)!

Z dalších postav zmíním ještě dvě mužské, které mě zaujaly - prvním je Billyho šéf Elisha Witney alias skvělý Libor Olma. Ten mě nadchl již v Rebecce, přičemž v Děj se co děj jsem ho na první dobrou skoro ani nepoznala, ale nebylo to ani tak klouboukem a brýlemi, ale tím, jak hrál rozličné úlohy zcela jinak a měnil i hlas a způsob mluvy. Zatímco v Rebecce jeho Ben vzbuzoval lítost, zde je Elisha především komickou figurkou, která kvůli ukradeným brýlím většinu času nevidí a zažívá tak jeden trapas za druhým.

Druhou pro mě zajímavou postavou je pak zločinec Moonface Martin, který se na parníku ukrývá v přestrojení pastora a jeho životním cílem je být slavným kriminálníkem, a nejen veřejným nepřítelem číslo 13. V průběhu děje se spřátelí s Billym, kterému se snaží pomoct. Nejprve jsem v roli viděla Juraje Čiernika, kterého také znám z menší role v Rebecce, a tak mě potěšilo, že zde měl větší prostor. V jeho podání byl Moonface opravdu skvělý mafián, který řeší věci zpříma a bez okolků. Podruhé jsem měla možnost zhlédnout výkon Tomáše Savky, který se mi též líbil. Byl trochu více ironický a připadalo mi, že s Billym jsou opravdoví parťáci, stejně tak jsem věřila i jeho přátelství s Reno.

V Děj se co děj je ale postav více, zmínit bych asi měla Moonfaceovu společnici ve zločinu, sexuální dračici Ermu, ale přiznám se, že mě figura natolik nezaujala. Každopádně i představitelce Evě Zbrožkové patří potlesk.

Stejně tak děkuji i ostatním účinkujícím, včetně všech tanečníků, jejichž výdrž a přesnost jsem obdivovala. Děj se co děj se vyplatí vidět ostatně především díky skvělým tanečním číslům a nápadité a náročné choreografii, díky níž se na jevišti rozehraje mimořádně hravá a zábavná show, která by hravě trumfla i veškeré televizní silvestrovská mecheche.