Muzikál Lví král: Dobrodružství v africké savaně
Na návštěvu Lvího krále v rámci své cesty do Londýna jsem se velmi těšila. Na Youtube jsem viděla úvodní scénu (Circle of Life) a doslova mě očarovala. Od té doby jsem věděla, že to je něco, co musím vidět naživo za každou cenu. Vstupenka do čtvrté řady byla už pak skutečně splněným snem. Děj jsem znala pouze z animovaného filmu, který jsem viděla jenom jednou, a to ještě v době, kdy se hrál v kinech, tedy před více než 20 lety. Hlavní dějovou zápletku jsem si pamatovala, ale jednotlivé detaily mi již v paměti neutkvěly a řada scén pro mě proto byla nová.
Jak už to tak u muzikálových příběhů bývá, i tento vychází z literární klasiky, v tomto případě Shakespearova Hamleta. Z něj je "vypůjčen" motiv vraždy krále, kdy jeho bratr obratně vyřadí ze hry skutečného nástupce a sám se ujme moci. To, jak a zda se mladý následník trůnu postaví svému strýci, se již liší a i samotné rozuzlení je v případě Lvího krále mnohem pozitivnější. Zcela zásadní je samozřejmě přesun z lidského světa do zvířecího, kdy, jak už ze samotného názvu vyplývá, se ocitáme mezi lvy. Tím hlavním, který si musí vybojovat své místo na světě a převzít odpovědnost coby král, je Simba, jeho protivníkem pak jeho strýc Scar. V příběhu je však celá dalších postav, ať už Simbovi rodiče - Mufasa a Sarabi, Simbova láska Nala, Rafiki - opice (mandril), zastávající roli vypravěče, jenž v určitém momentu sehraje zásadní roli v Simbově prohlédnutí a pochopení toho, kam patří. Vynechat nesmím ani komičtější postavy, zejména Timona a Pumbaau - tedy surikatu a prase bradavičnaté, co se v době, kdy Simba uteče z domova, stanou namísto kořisti jeho přáteli. V neposlední řadě Mufasovu "pravou ruku", ptáka jménem Zazu, jenž se o malého Simbu stará.
Nejpůsobivější na divadelním ztvárnění tohoto příběhu jsou ale především scéna, kostýmy a masky jednotlivých zvířat. Již od první vteřiny není pochyb, že se ocitáte v Africe. Ztvárnění jednotlivých zvířat je vymyšleno skutečně geniálně, ať už jde o loutky vedené lidmi, nebo o herce, u nichž je zvíře naznačeno pouze maskou na hlavě (zejména v případě lvů) a doladěno kostýmem. Přehlídka skutečně originálních nápadů se nabízí hned v úvodním čísle Circle of Life oslavujícím narození Simby. Zde se schází všechna zvířata, která můžete v Africe nalézt, počínaje těmi skutečně velkými, jako slonem, přes žirafy až po celá stáda antilop nebo zeber. V těchto momentech člověk skutečně neví, kam se dívat dřív, a žasne nad jedinečnými nápady pojetí tohoto výjevu. Líbí se mi, že nic není vykreslené do úplného detailu a většina masek připomíná africké masky, vše je ze dřeva a barevně krásně navozuje pocit africké savany. To vše dokresluje jedinečná hra světel, která navozuje dle potřeby západ nebo východ slunce a evokuje dojem siluet zvířat na obzoru. Neméně působivá byla scéna se splašeným stádem pakoňů, při níž zemře Mufasa, nebo ztvárnění hyen ohrožujících lvíčata Simbu a Nalu. Přestože jsem měla pocit, že úvodní číslo již nic nemůže překonat, musím připustit, že zahajovacímu číslu druhé půlky představení, kdy nad hlavami diváků poletovala barevná hejna ptáků (One by One), se to povedlo. Originalita ztvárnění každého detailu je neskutečná a překonala všechna moje očekávání. Pocit, že je představení více cíleno na dětského diváka, jsem měla jedině v případě ztvárnění Simbových přátel Timona a Pumbaay, jejichž loutky výrazně připomínaly postavičky z animovaného filmu.
Kostýmy a masky by nicméně samy o sobě nestačily, kdyby herci v jednotlivých rolích neodváděli skvělé herecké, taneční a pěvecké výkony. A toto bylo v případě Lvího krále splněno na 200 %. U tohoto představení nenajdete jediné slabé místo v obsazení. Myslím, že výběru snad i té nejmenší role byla věnovaná maximální pozornost a nedělalo mi problém se s kýmkoliv okamžitě sžít a vycítit jeho vlastnosti - Mufasovu důstojnost, Scarovu zákeřnost a lstivost, lehkovážnost Timona a Pumbaay či Simbovu nejistotu a později přeměnu v sebevědomého jedince, který přesně ví, kde je jeho místo. Vyzdvihnout musím výborné představitele dětských rolí, tedy lvíčat Simby a Naly, jimž patřila téměř celá první půlka představení. Pěvecké výkony podtrhovala krásná hudba plná zapamatovatelných melodií a i taneční čísla byla plná energie. Celkové nadšení všech sálalo celým divadlem a byla skutečně radost něco takového pozorovat a užívat si.
V rámci mého výletu do Londýna jsem navštívila celkem tři představení, ale Lví král jednoznačně obsadil první příčku, zaujal mě zejména po vizuální stránce, kdy jsem měla pocit, že jsem se skutečně na chvíli přenesla do pohádky a mohla zapomenout na vše kolem. Přála bych si, abych si takové dojmy mohla odnášet z divadla častěji. Je hezké se čas od času nechat úplně unášet a snít.
Komentáře
Okomentovat