Muzikál Elisabeth: Polibek Smrti
Elisabeth je jeden z mých nejoblíbenějších muzikálů… Líbí se mi hudba a téma celkově. Sissi mě zajímala už od mých pubertálních let a přečetla jsem o ní docela dost věcí, takže mě vůbec nepřekvapilo, jak ji Michael Kunze pojal. Svobodomyslná holka, která měla krásný vztah s milujícím otcem, se zamiluje do císaře, on do ní, ale ouha…
Císař je maminčin mazánek, který je navíc vychovaný přísným protokolem a v povaze rozhodně hrdinství nemá, takže se jen těžko staví silné nekompromisní osobnosti své matky na odpor. Což ukazuje krásně scéna, v níž se zpívá: 'Buď přísný, buď silný'. To je jedno z mnoha zklamání pro jemnou, ale temperamentní Sissi. Ultimátum, které Sissi ze zoufalství Josefovi dá, trochu pomůže, jenže intriky Josefovy matky oba manžele doženou tam, odkud už není návratu. A následky si nesou všichni bez výjimky. Konec historického okénka a nyní k samotnému představení.
Vzhledem k tomu, že jsem viděla toto nádherné dílo z dílny Michaela Kunzeho a Sylvestera Levaye v poměrně krátkém odstupu a v jiném obsazení, dovoluji si drze porovnat tyto dvě zhlédnuté alternace. Ačkoliv… Lze porovnávat neporovnatelné? Každý má svůj osobitý styl a každý chápe svoji postavu jinak.
Kostýmy - Roman Šolc plně dostál své pověsti předního českého kostyméra. Krásné a noblesní historické kostýmy, propracované do posledního detailu, podtrhují výjimečnost díla Elisabeth. Líbí se mi, že i poslední člen company má takový kostým, jako by hrál hlavní roli. Snad jen velmi diskutovaný růžový kostým ze scény, kdy je Sissi vlastně ještě dítě, mi poprvé vadil hodně, ale podruhé už mě tak nerušil. Každopádně oběma představitelkám slušel. Je fascinující, že tak nádherné a nákladné šaty se mnohdy objeví na scéně na maximálně 5 minut a toť vše… Ostatně tak je to i s nejslavnějšími »hvězdičkovými« šaty, které jsou pompézní a velkolepé a navíc podtrhují přerod Elisabeth z naivní holky v sebevědomou ženu. Tato scéna je velmi působivá a už pouhý pohled, jakým Elisabeth obdaří svého chotě, císaře, dává tušit, kam se jejich životy budou ubírat.
Scéna - Minimalistické a poměrně moderní kulisy mi obecně nijak nevadí a k dokreslení příběhu nejsou ani žádné pompézní komnaty vykreslující Schönbrunn potřeba. Nové divadlo v Plzni naštěstí disponuje vynikající jevištní technikou, tudíž si může vypomoci tímto způsobem a ve většině případů to působí velmi dobře. Záclony, které mnohdy dotváří celý obraz, mi připadaly vhodné. Ovšem když arcivévoda Rudolf prožívá nejhorší chvíli svého života, protože mu jeho milovaná matka odmítne pomoct, zatímco za ním narychlo kulisáci sundavají záclony, aby drama mohlo pokračovat? To působí velice rušivě, bohužel. To mohl scénograf Ondřej Zicha možná vymyslet trochu jinak… Jinak musím scénu spíše celkově pochválit a hodnotit kladně.
Plzeňskou Elisabeth určitě nechci srovnávat s vídeňskou verzí, kterou mám sice »skrz naskrz nakoukanou«, ale naživo jsem ji ještě neviděla. V Plzni se mi moc líbilo provedení písně Stíny jsou dnes delší, ovšem našly se i momenty, které mi chyběly. V Když se roztančím mi scházela větší interakce Smrti a Elisabeth. Také ve chvíli, kdy se Rudolf zastřelí, měl být polibek Smrti, ale nedošlo na něj, ačkoliv je to symbol, který neměl být podle mého názoru vynechán. V samém závěru, když si konečně bere Smrt Sissi k sobě, je to právě polibkem. Ostatně ve finálové scéně ubírá na emotivnosti i to, že Elisabeth tam »jen tak« přijde, což je obrovská škoda.
Elisabeth - Soňa Hanzlíčková Borková a Míša Gemrotová. Potvrdily se mi vlastně moje předpoklady. Soňa sice nedisponuje tak velkým hlasem jako Míša a bezesporu se jedná o nejnáročnější roli její kariéry, ale mně se líbila moc a pěvecky zvládla Elisabeth bez ztráty hvězdičky - tedy všechny tóny přesně tam, kde mají být. Také nejnáročnější part 'Jen já vím, jak mám žít' zvládla naprosto excelentně a dohnala mě k slzám. To samé se bohužel nedá říct o Míše, u níž je operní průprava jasně čitelná, a tak vše zazpívala bravurně, jenže... Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma Elisabeth je následující - Míša hraje Elisabeth jako divadelní roli, snaží se, jenže Soňa se na jevišti Elisabeth přímo stává a žije její život. A tudíž ačkoliv jsem operák tělem i duší, Míšiny přechody do operního rejstříku mě někdy až rušily. Raději bych tedy zkrátka slyšela menší hlas, ale více emocí. Soňa je navíc svým jemným zjevem Sissi i podobná, a tak asi už nechci v Plzni v této roli vidět ani nikoho jiného. 
Císař - Jozef Hruškoci. Jeho úlohou je být loutku v rukou matky, čehož plně dostál. Snad i proto byl bohužel ostatními představiteli trochu zastíněn, herecky i pěvecky, a tudíž neměl moc prostoru se víc rozvinout.
Sofie, císařova matka - Venuše Zaoralová Dvořáková a Renáta Podlipská. Už když jsem poslouchala vídeňskou verzi, bylo mi jasné, že nikdo jiný než Venuše tuto úlohu v Plzni hrát nemůže. Ta role přesně stvořená pro ni, a to vizuálně i hlasem. Venuše Dvořáková má nádherný hlas, umí se tvářit opravdu hooodně nepříjemně a navíc působí velmi majestátně. Renáta byla také dobrá a coby stará císařovna matka se předvedla jako opravdová ježibaba, ale za mě v této roli vítězí Venuše. Renáta Podlipská na mě totiž zezačátku působila spíš komicky, ale pak jsem si na ni zvykla a ve finále se mi i líbila. Obě dvě dámy císařovnu Sofii doslova vzkřísily z mrtvých a takovou tchyni by si asi nikdo z nás nepřál.
Max Bavorský, Elisabethtin otec - Jan Ježek. Jeho role není nijak velká, ale důležitá. A Jan Ježek je prostě pan zpěvák a svoje letité jevištní zkušenosti dokáže zúročit. Jako milující otec je velmi přesvědčivý.
Arcivévoda Rudolf - Pavel Klimenda. Už jeho tvář ho předurčuje k úlohám rozervanců. Navíc s každou rolí roste a myslím, že má ještě mnohé, co může obecenstvu nabídnout. Je neskutečně talentovaný. K vrcholům večera tak určitě patří scéna, kdy tančí se Smrtí - v tu chvíli ani nedýcháte. Je v ní obrovské napětí, energie a skvělé taneční a pěvecké výkony násobí geniální hudbu. Tahle scéna je tudíž pro mě jedna z nejlepších, které se v představení vyskytují.
Luigi Lucheni - Martin Holec a Lukáš Ondruš. Právě jeho rukou Sissi zemře. Postava je navíc vlastně jakýmsi průvodcem celého děje. Snaží se vysvětlit, možná ospravedlnit, proč se k tak nízkému činu uchýlil. Každý z představitelů je úplně jiný. Martin Holec je opravdu vyšinutý Luigi a celou dobu po jevišti běhá naprosto zběsile a bohužel mu právě z toho důvodu mnohdy nebylo moc rozumět. Lukáš Ondruš je umírněnější, ale zas někdy možná až trochu nevýrazný. Nakonec mi z toho vyšlo, že by mi vyhovovala kombinace obou těchto úžasných zpěváků a herců.
Smrt - Pavel Režný. Myslela jsem si, že Mark Seibert je nejlepší Smrt, co může jen těžko někdo překonat, nebo se jmu alespoň přiblížit. Ale není tomu tak, Pavel Režný je minimálně stejně dobrý! Má obrovské charisma sám o sobě a rovněž role Smrti je neskutečně charismatická, takže když se to spojí... co z toho asi tak může vzniknout? Pavel navíc zpívá Smrťáka skvěle, nikde se neškrtí a je na něm vidět, že si roli užívá. Jakmile přichází na scénu a vraždí každého na potkání, působí sice děsivě, ale zároveň je člověk fascinován, a tak se Sissi vlastně ani nediví, že celý život se Smrtí koketuje. Líbí se mi kostým a paralela se scénou, v níž Sissi řekne svoje životní ANO... Ozve se zašumění havraních křídel - právě těch, co má Smrt na kostýmu. Výsměch… "Jsi šťastná? Buď. Tenhle večer…pak to končí."
Závěrem musím říct, že Elisabeth se opravdu hodně povedla a v plzeňském DJKT se jedná rozhodně o jedno z nejlepších představení, která tam můžete navštívit. Už jen poslouchat orchestr, jak se s lehkostí pere s neskutečně těžkými hudebními party, to je koncert a zážitek sám o sobě. Plzeňská Elisabeth se určitě řadí svou kvalitou na světovou úroveň. Smekám před všemi, kteří se na tomto představení podílejí. A děkuji, že se toto nádherné dílo může hrát zrovna v Plzni.
Komentáře
Okomentovat