Muzikál Sugar (Někdo to rád horké): Záplava pozitivní energie
Myslím, že asi téměř každý zná filmovou klasiku Někdo to rád horké s Marilyn Monroe v roli Sugar. Do divadla tedy divák půjde na stejnojmenný muzikál nepochybně s poměrně jasnou představou, co může od takového představení čekat. Jedná se o převlekovou komedii, kdy se dva hudebníci, kteří se stanou nepohodlnými svědky, schovávají před mafií v dívčí kapele, tedy v převlečení za ženy. To samozřejmě vyvolává řadu komických situací, nicméně dojde i na romantiku a samozřejmě slavnou závěrečnou hlášku, bez níž by se toto představení nejspíš neobešlo.
Jakožto fanynku Jana Kříže mě velmi mrzelo, že jsem Sugar v Liberci před lety nestihla, a o to větší jsem měla radost, nejen z toho, že se představení do Liberce vrátilo, ale také z jeho hostování v Praze v Divadle Hybernia, což mi návštěvu značně zjednodušilo. V dubnu 2020 jsem měla v plánu si Sugar zopakovat, tentokrát již Liberci, nicméně, osud tomu chtěl jinak a musely jsme se proto s Džejňulkou v den "D" spokojit se záznamem na YouTube, a výlet do Liberce odložit na dobu, až budou divadla zase otevřená. Přesto bylo hezké na představení alespoň touto cestou zavzpomínat a trochu tak i zmírnit pocit zklamání z dalšího propadlého představení.
Scéna je u Sugar poměrně jednoduchá, vše je vykresleno spíš v náznacích, kdy v úvodních číslech z Chicaga dominují siluety mrakodrapů evokující pocit velkoměsta, konkrétní místo, kde se zrovna nacházíme (garáže, nádraží) je pak dokresleno již spíše dekoracemi. Velmi vtipně a jednoduše jsou pojaté i scény z Miami, ať už na lodi, pláži nebo v hotelovém pokoji. Předpokládá se určitá představivost na straně diváka, ale vše je naznačeno dostatečně jasně. Sympatické je, že přeměny scény jsou minimální a nijak neruší. Vyzdvihnout musím také skvělou živou hudbu, která nádherně dokresluje dobovou atmosféru, v níž se celý příběh odehrává.
Dominantou Sugar je ale samotný příběh a samozřejmě skvělé herecké výkony. Celou dobu jsem se královsky bavila a je vidět, že si všichni své role ohromně užívají a pozitivní náladu krásně přenášejí i do publika. Jan Kříž, jako Joe/Josefína mě opět přesvědčil, že komické role a starší klasické muzikály mu neskutečně sedí. V této roli se vysloveně našel. Velmi mě bavil jak ve scénách v převleku (např. ve vlaku), ale trochu i dojímal určitou nemotorností coby zamilovaný "milionář".
Jerry/Dafné v podání Dalibora Gondíka je sice "ochuzen" o romantickou zápletku, ale má o to větší prostor diváka pobavit. Neskutečně jsem si užívala jeho zápal, jak se do své "ženské" role coby Jerry pustil. Samozřejmě naprosto dokonalé jsou i také jeho "milostné" scény s milionářem Osgoodem Fieldingem. Oba pánové v hlavních rolích se skvěle doplňují a představení oživují celou řadou improvizací. Trojici uzavírá Adéla Gondíková. Přestože je její Sugar velice zábavná a vtipná, já osobně jsem ze začátku bojovala s tím akceptovat toto pojetí postavy, kdy se nejedná o typickou naivní blondýnku, ale spíš praktickou slečnu, která ví, že být "za naivní blondýnku" může být leckdy užitečné. Ve chvíli, kdy ale na toto přistoupíte, budete z jejího výkonu nadšeni. Ráda bych ještě zmínila nesmírně charismatického Oldřicha Kříže v roli Psí dečky, který mě naprosto nadchl zejména v sólovém čísle na začátku představení.
Sugar je představení, které snad každého donutí úplně vypnout, zapomenout na všechny starosti a dvě hodiny se neskutečně bavit. V Liberci se navíc dočkáte skvělých hereckých výkonů a celkového nadšení všech účinkujících, které na vás během pár minut přenesou. Moc se těším, až se do Liberce konečně vypravíme. A to nejen kvůli tomu, že v Hybernii jsem si nemohla pořídit program, jenž v mé sbírce nesmí za žádných okolností chybět, ale také proto, že dobré a pozitivní nálady není nikdy dost.
Komentáře
Okomentovat