Muzikál Noc na Karlštejně: Večer plný protichůdných pocitů
Přenést tento muzikál do divadla je tedy do určité míry sázka na jistotu, ale na druhou stranu právě dokonalá divácká znalost filmové předlohy a původních hereckých představitelů může přinášet i jistá úskalí. Těm se bohužel nevyhlo ani představení, které jsem v rámci letního turné Noci na Karlštejně viděla v červenci 2020 na Hrádku u Nechanic. Toto zpracování jsem poprvé viděla již před čtyřmi lety přímo na Karlštejně, kde atmosféra prostředí samotného hradu odvedla své a řada věcí, nad kterými jsem se tentokrát pozastavila, mi tehdy v paměti neutkvěla. Návštěvu jsem letos vlastně ani neplánovala. Nicméně, vzhledem k tomu, že se jednalo o první muzikál, který jsem mohla letos po koronavirovém období vidět, nebylo těžké se nechat přemluvit, ani překonat řidičské obavy a odvážnou a strastiplnou cestu do východních Čech podniknout. 😊
Trochu naivně jsem si představovala, že dorazíme-li včas, bude možné si projít zahrady a vyfotit si Hrádek z atraktivnější zadní strany, tím spíš, že jsem zde byla poprvé. To nám bohužel nevyšlo, nicméně chápu, že to možná nebylo technicky možné, aniž by se předešlo „promíchání“ návštěvníků zahrady s diváky muzikálu. Zklamáním pro mě ale byla především absence programu. Zdůvodnění, že se tisk nestihl s ohledem na to, že nebylo do poslední chvíle jisté, zda vůbec bude možné představení odehrát, bych pochopit dokázala. Poněkud hůře se mi ale chápalo, že nebylo ani možné si nikde přečíst obsazení pro daný večer a ani nám na otázku ohledně herců nedokázal nikdo z pořadatelů odpovědět. Nezbývalo tedy nic jiného, než se nechat překvapit a počkat si na samotné představení.
Děj v tomto případě asi nemá smysl příliš rozepisovat. Prakticky celý je založen na nařízení císaře Karla IV. – zákazu přítomnosti žen na hradě Karlštejn. Ve stejnou noc se na tam ovšem sejdou ženy hned tři – císařovna Eliška, neteř pana purkrabího Alena a Eliščina hofmistryně, paní Ofka. To přináší celou řadu zápletek, komických situací a v neposlední řadě hudebních čísel.
Scéna je řešená velmi jednoduše. Vychází z toho, že se jedná o venkovní představení a využívá možnosti zapojit např. i balkony nebo hradby hradu/zámku, kde se představení hraje. Navíc se nemalá část děje odehrává i přímo mezi diváky. K vidění jsou tedy pouze dvě menší části jeviště, z nichž jedna představuje zbrojnici a druhá císařovu komnatu. Vše doplňuje také pár rekvizit. Příjezd císaře, resp. císařovny, je pak „oživen“ i tím, že herci na scénu můžou přijet na koni, což by v divadle přece jen nešlo. Nevýhodou venkovních představení je pak ale na druhou stranu horší ozvučení a absence živé hudby, to ale plně vyvažuje jedinečná atmosféra, kterou naopak divadlo vytvořit nedokáže.
Co se obsazení týče, největší dojem na mě udělaly především představitelky dvou hlavních ženských rolí. Na Marii Křížovou v roli Elišky jsem se vysloveně těšila a věděla jsem, že mě určitě nezklame a po pěvecké stránce bude dokonalá. Její Lásko má, já stůňu bylo jednoznačným vrcholem večera. Ve srovnání s filmovou verzí, je tato Eliška temperamentnější, odvážnější a mně osobně i trochu sympatičtější. Její herecký partner, Daniel Bambas, je podle mě jednoznačně nejatraktivnější Karel IV., jakého jsme kdy měli možnost vidět. Líbilo se mi také, že se v představení podařilo na větším prostoru ukázat, že Karel Elišku skutečně miluje. Chemie mezi nimi byla neskutečná, což mi s ohledem na to, že je císař v tomto představení podstatně mladší, než bývá v jiných adaptacích obvyklé, připadalo velmi přirozené a v pořádku.
Představitelku Aleny Sabinu Rojkovou jsem vůbec neznala. Ihned mě ale naprosto nadchla svou bezprostředností a spontánností. S Tomášem Smičkou v roli Peška se výborně doplňovali a tvořili velmi sympatický pár, kterému zkrátka každý musel držet palce.
Další důležitou dvojicí jsou královští hosté – vévoda bavorský Štěpán v podání Jana Kříže a král cyperský Petr hraný Pavlem Vítkem. K mé velké radosti oproti představení na Karlštejně měli oba nové kostýmy, které mi připadají mnohem vkusnější než ty původní. Vévoda Štěpán je převážně činoherní role a Jan Kříž mě v této roli bavil, i když na mě osobně jeho projev působil poněkud „zženštile“, což si myslím, že není vysloveně nutné. Co se týče krále cyperského, zde jsem velmi silně ovlivněná filmovou verzí, kdy Waldemar Matuška přesně naplňuje moje představy, a obávám se, že nelze najít nikoho, kdo by se této mé představě blížil míň nežli Pavel Vítek. Není vlastně nic konkrétního, co bych mu mohla vytknout, ale jeho výkon mi bohužel nepřipadal dostatečně uvěřitelný a jako král cyperský mě nepřesvědčil.
V některých věcech jsem asi trochu staromódní a nemyslím si, že je třeba „vylepšovat“ již tak dost povedenou a kvalitní muzikálovou komedii na ještě „vtipnější“. Na tento problém jsem už částečně narazila u zmíněné dvojice vévody Štěpána a krále Petra, ale především u postavy paní Ofky. Její pojetí v tomto představení je totiž podle mě již na hranici trapnosti, kdy je její projev omezen prakticky pouze na výkřiky a celá postava se tak stává pro představení vlastně úplně zbytečnou. Nechci tím nijak degradovat výkon její představitelky, paní Reginy Rázlové, věřím tomu, že zahrála přesně to, co bylo požadováno, ale mrzí mě, že její postavě nezůstala zachována určitá míra důstojnosti, obdobně jako tomu bylo ve filmu.
Z dalších postav musím zmínit Miloslava Mejzlíka v roli pana purkrabího a Václava Knopa coby arcibiskupa Arnošta, kteří se mi v těchto rolích velmi líbili. V company jsem pak zcela určitě zaznamenala Richarda Pekárka a Petra Šudomu, ostatní mi s ohledem na chybějící informaci o obsazení bohužel zůstali utajení.
Letošní Noc na Karlštejně je ale i přes některé výtky pro mě významná tím,
že se jednalo o první muzikál, který jsem mohla vidět po tak dlouhé pauze.
Líbilo se mi pěkné prostředí Hrádku u Nechanic a nadchly mě výkony Marie
Křížové a Sabiny Rojkové. Stejně tak mě potěšily i výkony jejich mužských
protějšků. Na druhou stranu jsem neodcházela s pocitem naprosté euforie,
jako se mi to stává u jiných představení. Jsem tedy ráda, že jsem tento výlet
podnikla, ale myslím, že opakovat jej již nebude třeba.
Komentáře
Okomentovat