Zvídavé otázky 7 statečných: Pavel Klimenda

 

(Foto: Marek Lhotský)

Po delší době jsme se opět rozhodli zamířit do Plzně a oslovili skvělého muzikálového herce, zpěváka a tanečníka – Pavla Klimendu. Z jeho odpovědí na nás okamžitě dýchla nejen ohromná dávka optimismu a energie, ale především nadšení pro všechno, do čeho se pustí. Navíc jsme našli naprostou shodu ve výčtu muzikálů, které by rád viděl, až jsme měli pomalu pocit, že jsme narazili na kandidáta na „osmého statečného“.☺ Jak vzpomíná muzikálový Josef (Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť) nebo Johnny z muzikálu American Idiot na své divadelní začátky? Jak moc je pro něj těžké vystupovat v cizím jazyce? A co mu dala příležitost podílet se na asistenci choreografie představení Billy Elliot? Nejen na to nám odpověděl v našem rozhovoru.

Little Lotte: Během studií na konzervatoři jste navštěvoval herecké semináře s Jozefem Bednárikem. Jak na tuto muzikálovou legendu vzpomínáte? 

Tehdy to byla moje první zkušenost s muzikálovým režisérem, a rovnou s takovou osobností československé muzikálové scény, jakou byl Jozef Bednárik. Byl to neuvěřitelně kreativní a inspirativní člověk. Na to, jaké byl postavy, dokázal všem jasně sdělit, co od jejich výkonů očekává, jak po herecké, tak po taneční i interpretační stránce. Na konzervatoři jsme s ním měli dva muzikálové workshopy, kde jsme měli každý možnost vybrat si jednu muzikálovou árii. Tu jsme společně rozpracovali a z každého čísla se spolužáky udělali celou aranž. Už kdysi jsem byl přehnaně aktivní, co se týče tance, tak jsem hned dostal přezdívku »Samožér«. Samozřejmě další rok už si na to nevzpomněl. Dělal se mnou kominíka z Mary Poppins, to mě hrozně bavilo. Mám tyhle klasiky strašně rád. Zpětně mě mrzí, že jsem z toho zkoušení nevyždímal víc, ale bylo mi 16 let. Teprve jsem zkoumal, co to všechno obnáší být muzikálovým umělcem. 

Annie: Měj jste možnost si zahrát v mých dvou nejoblíbenějších muzikálech Andrewa Lloyd Webbera – Kočky (Mačky) v Bratislavě a Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť v Plzni. Obě tato představení jsou velmi specifická a jedinečná svou poetikou. Které je vám osobně bližší? 

Musím se přiznat, že úplnou náhodou jsem na škole dělal obě role, které jsem pak hrál na divadle, jak duet Mangodžeryho s Ting-Tangl z „Koček”, tak sólovky z „Josefa”. Nad otázkou, která inscenace je mi osobně bližší, nemusím ani přemýšlet. Samozřejmě že to jsou „Mačky/Kočky”. Miluju tanec a ve spojení s kočičí stylizací - to je něco přesně pro mě. Člověk se může vyřádit a zároveň je to výborné na fyzičku. Dvě hodiny nesmíte vypadnout z charakteru kočky, takže jeden nekončící pohyb těla a do toho zpíváte. Škola muzikálové praxe k nezaplacení. Co jsem ocenil já, bylo, že jsme dělali hodně partneřiny a akrobacie. 

Džejňulka: V plzeňském divadle jste se divákům představil v řadě rozmanitých rolí (například arcivévoda Rudolf v Elisabeth, titulní postava muzikálu Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť, Johnny v American Idiot), ale v představení Billy Elliot jste působil především jako asistent choreografie. Bavilo vás zkusit si tuto jinou úlohu a pracovat tak trochu „za scénou“? Chtěl byste se tomu věnovat i v budoucnu? 

Muzikál Billy Elliot byl pro mě již druhou zkušeností, co se týče asistence choreografie. Obě byly k nezaplacení. Mým dětským snem bylo zahrát si Billyho. O to víc mě těší, že jsem mohl být u zrodu těchto dětských talentů, a tak i když v muzikálu neúčinkuji, mohu se na něj přijít pokaždé podívat! Na tuhle práci jsem se hrozně těšil. Mladí představitelé museli projít klasickou, moderní i stepařskou taneční průpravou, což bylo pro 13leté oříšek... I pro mě. Ale práce to byla krásná! Hlavně ten moment, když vám po půlroční přípravě přijdou kluci na trénink, najednou se to zlomí a má to jiskru. To je k nezaplacení. A pak přijde ten moment, kdy je to „vaše“ dítě nominováno na cenu Thálie. Ale netušil jsem, že to premiérou nekončí. Bohužel klukům bylo v době nastudování muzikálu 13 let a ‚životnost‘ jejich rolí je tak na jeden až dva roky, čili už po roce a půl jsme byli nuceni vypsat nové konkurzy a připravit další mladší generaci. Na otázku, zdali bych se chtěl nadále věnovat asistenci, zatím nedokážu odpovědět. Jako mladší jsem si přál být choreografem, ale momentálně mě baví spíše úloha interpreta. 

George: Na vašem kontě můžeme nalézt velikou sbírku krásných rolí. Mě ovšem zajímá muzikál American Idiot. Bylo pro vás těžké naučit se celý text v angličtině? Máte nějaké vychytávky, jak si text zapamatovat? Nebo se text dostaví sám, když se postavíte na jeviště? 

S angličtinou úplně problém nemám, hudbu už jsem znal a některé texty mi dokonce utkvěly v hlavě už v dětství. Spíš mi dělá problém být autentický v mluveném projevu. Přece jen čeština a angličtina mají úplně jinou zvukomalbu vět. Režisér Steve Josephson nám s mluveným projevem hodně pomáhal. Dokonce mi nahrál moje monology a dialogy jako takový návod od rodilého mluvčího. Se zapamatováním textu to mám trochu horší. S trémou se mi občas stává, že mi vypadává text, proto si pro jistotu vytvářím mnemotechnické pomůcky. Jindy se v hlavě vrátím o pár vět zpátky, v duchu si je přeříkám a pak plynule navážu. Pokud mi vypadne text písně, tam je to o dost horší. Hudba kvaltuje kupředu a vy se nemáte čeho chytit. U toho vám pomůže vědět, o čem zpíváte, pak jste zachráněni. V úplně krajním případě máte také možnost mrknout na nápovědu, která ‚jede text‘ s vámi a může vám další frázi nahodit. Na to se ale nikdy nechci spoléhat. Znalost textu je pro divadelníka základní stavební jednotkou, bez toho bych na jeviště nevlezl. Kvůli tomu také, když jsou davové sborové scény a já zrovna dělám záskok a neumím texty na 100 %, tak pokud to není nezbytně nutné, nikdy nejdu na jeviště, abych to kolegům nekazil a divákovi neubíral celkový dojem. 

Coffeerun: Kromě divadla se velmi aktivně věnujete tanci a choreografii. Máte obrovský hudební talent. Takže muzikál je pro vás asi ideálním místem, kde můžete všechny tyto tři disciplíny propojit. Skoro to vypadá, že na co sáhnete, to se vám podaří. Je něco, třeba nějaký sport či aktivita, kterou jste někdy hrozně moc toužil umět, ale prostě vám to nešlo? Tedy, jak se říká, zkrátka na ni asi nemáte buňky? 

Krasobruslení a gymnastika! Ke krasobruslení jsem se jednou dostal, bohužel už bylo hodně pozdě, asi ve 13 letech. A gymnastika mě vždycky hodně bavila, bohužel jsem měl problém, že se mi vždycky motala hlava a dělalo se mi špatně. Nevím, čím to bylo, asi jsem špatně zvládal přetížení při akrobatických cvicích. Aby toho nebylo málo, hrozně mě bavilo potápění, mám ale panickou hrůzu z hloubek. 🙈 

Eric: Navštívil jste nějaké muzikálové představení v zahraničí? Které a jak se vám líbilo či nelíbilo? 

Co mě na účinkování v zahraničí mrzí, je to, že jsem se nikdy nemohl přijít podívat na muzikál, v němž jsem hrál. Jinak jsem se byl v zahraničí podívat na muzikálech pouze

na Slovensku, v Bratislavě: 

• muzikál Pokrevní bratři - to mě oslovilo asi ze všeho nejvíc, nádherný příběh a úžasné herecké výkony, mělo to duši!
• muzikál IAGO 
• činohra Equus - strhující výkony, v čele s Dávidem Hartlem! 

a ve Vídni: 

• Ples upírů - velkolepá scéna a uhrančivé pěvecké výkony 
• koncertní verze Jesus Christ Superstar - na to, že šlo pouze o koncertní verzi, mi to přišlo jako regulérní muzikál 

Jednou bych se také rád podíval třeba do Londýna na Kočky, Bídníky, Fantoma, Wicked, Chicago, Dream Girls, The Lion King a další… 

Nikča: Uvažoval jste někdy o tom, že byste i vy sám pracoval v zahraničí? 

To víte, že bych se rád vrátil například do francouzského Romea a cestoval s ním po světě nebo si vyzkoušel třeba nějakou produkci v Londýně. Bohužel, dokud to člověk nevyzkouší, absolutně nemůže vědět, jestli má šanci!