Zvídavé otázky 7 statečných: Alžbeta Bartošová
George: Viděl jsem vás téměř v každém představení a musím vám poděkovat za krásné zážitky. Často záříte v historických muzikálech, například Angelika, Kleopatra a dalších. Jste tedy ráda, když přijde pro změnu nabídka na účinkování v muzikálech, jako byla Mamma Mia! či Horečka sobotní noci, kde je to pravý opak? (Věřím, že obojí je krásné. 😊)
Děkuji krásně😊. Přesně, jak píšete. Obojí je krásné a přináší jiné možnosti. Jsem ráda, když přijde jakákoliv nabídka – to je důležité a pokaždé se moc těším na novou práci, nové kolegy, takže moc neřeším, jestli je to historický muzikál, nebo moderní.
Nikča: Je všeobecně známé, že pocházíte ze Slovenska. I když jsou si slovenština s češtinou podobné, přece jen mají každá své záludnosti. Proto by mě zajímalo, jak jste jazykovou bariéru zvládala a zda třeba bylo něco, s čímž jste skutečně bojovala?
Je pravda, že předtím, než jsem se přestěhovala do Prahy, a to bylo rovnou pracovně, jsem česky vůbec nemluvila. Studovala jsem a žila na Slovensku, takže to pro mě byla velká výzva. Popravdě myslím, že jsem to před těmi 10 lety nezvládala vůbec 😀 … Zlom přišel s nabídkou zahrát si Elizu Doolittle v My Fair Lady, kdy jsem si řekla: ‚Počkat, to je fonetická hra!‘ 😀 Byla jsem překvapená, že jsem tuto nabídku jakožto Slovenka vůbec dostala, a tak jsem si našla pedagožku a začala češtinu doopravdy řešit. To byl zlom. Takhle to mám doteď s každou novou postavou. Samozřejmě vím o svých chybách a slabých stránkách v české výslovnosti, ale někdy mám pocit, že to komentují hlavně lidé, kteří vědí, že jsem Slovenka. Mockrát jsem se po představení potkala s lidmi, kteří během představení vůbec nepostřehli, že mám akcent. Je to individuální, někdo má prostě lepší ucho a někdo to neřeší. Já na tom každopádně stále pracuji.
Džejňulka: Vaše skvělé výkony jsem měla možnost zhlédnout v Plzni, Liberci, Praze a v budoucnu bych vás ráda viděla i v Bídnících v Bratislavě. Zajímalo by mě, jak zvládáte tento pomalu až „kočovný“ způsob života a kde se vlastně cítíte nejvíc doma a máte největší zázemí?
Děkuji, to mám radost, tak vy to máte teda podobně kočovné jako já 😀.
Ano, když je toho hodně, tak je to trochu kočovný život. Víte, ten muzikálový svět je tu nastaven jinak než v zahraničí. Abychom se tím mohli uživit, ale také si zahrát nějaké hezké role, musíme prostě za příležitostmi jezdit. Když jsem v Praze začínala a stále ještě hodně hrála i na Slovensku, měla jsem období, kdy jsem při balení brečela nad kufrem. Musela jsem si proto určit priority. Tou je pro mě Praha a na konkurz někam dál se vydávám, až když se mi něco hodně líbí. A kde se cítím nejvíc doma? Před pár dny jsem dospěla k myšlence, že se možná už nebudu cítit nikde úplně doma. Miluju Slovensko, miluju Prahu, ale všechno má svá pro a proti. Na tuhle otázku snad budu umět odpovědět až někdy za pár let.
Little Lotte: Na Nové scéně v Bratislavě jste se nedávno představila coby Cosette v muzikálu Bedári (Bídníci), v režii Marie Zamora, která přesně tuto postavu jako první ztvárnila v původní pařížské produkci. Jak se vám s touto dámou spolupracovalo a svěřila se vám s nějakými osobními „tipy“, týkajícími se této postavy?
Osobní tipy
mi Marie Zamora nedávala. Je to docela svérázná Francouzka s velkým
temperamentem. Takové bylo i celé zkoušení. Můj kolega Peter Makranský, který
hraje postavu Maria, to řekl výstižně: Během zkoušení jsme byli jako vojáci ve
francouzských legiích.
Bylo to náročné zkoušení, ale jedno z nejhezčích a nejpřínosnějších, aspoň pro
mě určitě. Kdo se nebojí výzev a rád překonává sám sebe, si to (alespoň myslím)
svým způsobem užíval.
Annie: Vystupujete jak v původních českých muzikálech, tak i v řadě děl světového věhlasu až po muzikály skutečně klasické, jako je např. My Fair Lady. Je vám nějaká z těchto skupin bližší? Pokud ano, proč?
Musím se
přiznat, ačkoliv nerada, že ty klasické muzikály jsou mi blíž. Podobně byla
napsaná třeba ale i Liduschka (Baarová),
která je původním českým dílem. A tu jsem taky milovala. U klasických muzikálů
bývá většinou větší propojení muzikálových složek, proto je mám prostě ráda o
trošičku víc.
Coffeerun: V rozhovorech často zmiňujete, že vaší vášní a koníčkem je jídlo. Jakou kuchyni máte nejraději? Případně, co byste uvařila někomu, abyste se takzvaně blýskla?
Jídlo je moji vášní, strašně ráda jím. Jsem docela rozmazlená dobrým jídlem 😀. Miluju italskou kuchyni. Jejich šunky, sýry i vína - to je opravdu „koncert“. Až budu stará, možná se do Itálie přestěhuju 😀.
Ale vaření určitě není mým koníčkem. Vařím, ale jen málo a ne moc dobře. Někdy mám období, že mě to chytne a vařím hodně, jako třeba teď během ‚korony‘, a musím říct, že se to lepší. Kdybych se ale měla blýsknout, tak bych radši nevařila, spíše pozvala na dobrou večeři do mé oblíbené restaurace.
Eric: Muzikál,
film, seriál, dabing… to vše jste si už vyzkoušela. Co dalšího vás láká?
To je moc dobrá otázka. Začala jsem se víc věnovat učení zpěvu, studuju na Palackého univerzitě pedagogiku, takže snad budu jednou naplno učit. Jinak netuším, co mě čeká, ale je možné, že úplně jiná práce než doteď. Je tu covid a s ním související špatná situace. Já se snažím z toho nehroutit, protože takhle to prostě je. A tak kdo ví, co bude. 😊
Komentáře
Okomentovat