Zvídavé otázky 7 statečných: Tomáš Novotný

 

(foto: Martin Kusyn)

Dalším, kdo se ocitl v pomyslném křesle pro hosta 7 statečných je charismatický herec, muzikálový zpěvák, textař a dramaturg Tomáš Novotný, který na sebe v poslední době upozornil především muzikálem Pět let zpět, kde nejen ztvárnil hlavní roli, ale hlavně se postaral o velmi zdařilý překlad pro ostravské Divadlo „12“. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte, jaké má rád výzvy a jaké to bylo nastoupit do rozjetého vlaku divadelního představení Galileo. A necháme se také překvapit, zda Lumír Olšovský zvedne Tomášovu hozenou rukavici. 😉

Nikča: Pocházíte z herecké rodiny, v dětství jste strávil hodně času v divadle. Byl to rozhodující faktor při výběru vaší profese, nebo jste nejprve směřoval jinam?

Žádné jiné směřování u mě tenkrát nepřicházelo v úvahu. Divadelní zákulisí je pro dítě něco tak magického, že nezvítězil ani v dětství tolik oblíbený kosmonaut. Možná to podpořil i fakt, že centrifuga nebyla nikdy má oblíbená atrakce… Přesto se má středoškolská léta odehrávala na obchodní akademii, ale to byla jen planá naděje mých rodičů, že se budu věnovat něčemu normálnímu. Odmaturoval jsem jen pod přísným slibem, že už nikdy v životě nebudu účtovat. S dodržením tohoto slibu zatím nemám problém… 😊

Annie: Vidět vás můžeme ve skutečně klasických muzikálech (např. West Side Story, Kočky), ale také v novějších dílech (např. Pět let zpět), či dokonce v některých původních českých muzikálech. Je vám osobně některá z těchto skupin bližší, nebo naopak preferujete jejich pestrost a možnost je kombinovat? Lákaly by vás třeba ještě starší muzikály – například My Fair Lady nebo The Sound of Music?

Možnost střídat žánry, či obory muzikálu, je pro mě dnes už neodmyslitelná záležitost. Pokud je každá nová příležitost trochu jiného druhu, podporuje to snahu o to, aby člověk nezlenivěl. Jsem toho názoru, že herec se učí celý život. A tím nemyslím jen text. Stále je co objevovat. Poslední léta navíc trávím hojnou část kariéry i v činoherních polích, což jsou pro mnoho muzikálových interpretů pole neoraná. Já jsem rád, že činohru orám už několik let. Nechť si každý čtenář sám dosadí správný kontext…

George: Do Divadla Hybernia se před časem vrátil úspěšný muzikál Galileo od Janka Ledeckého. Ovšem vy sám jste musel naskočit jako nováček do původního obsazení. Jaké to pro vás bylo a jak vnímáte toto dílo?

K vaší první otázce – byla to ode mě vlastně obrovská drzost. Když mi Janek Ledecký zavolal a nabídl mi tuto spolupráci, bez váhání jsem řekl „ano“ a tu tíhu odpovědnosti jsem si uvědomil až o několik dní později. Naskočit do rozjetého vlaku, v němž navíc cestuje parta znající se navzájem několik desítek let, to člověka automaticky řadí do role černého pasažéra. Jsem ale moc rád, že jsem si včas stačil koupit jízdenku, a doufám, že se mi daří si občas sednout i do první třídy. (Promiňte ta přirovnání, ale cestování mezi Prahou a Ostravou znamená strávit půl života na kolejích 😉) A jak toto dílo vnímám? Jako něco, co spousta lidí bere dnes už za českou muzikálovou klasiku. Vždy mě překvapí, kolik desítek diváků si s námi zpívá závěrečný přídavek. Mám chuť jim vždy říct: „Když jste byli na Galileovi poprvé, já si ještě oficiálně nesměl dát pivo…“

Coffeerun: V současné době excelujete mimo jiné v geniálním představení Pět let zpět. O překlad pro Divadlo „12“ jste se postaral právě vy. Osobně si myslím, že jste si tak splnil jeden ze svých snů. Je tomu tak? A jaká byla vaše motivace, že jste sáhl po tomto výjimečném díle?

K muzikálu Pět let zpět (The Last Five Years) jsem se dostal – jak už to bývá – náhodou. Můj dobrý přítel Míra Hub, který se muzikálem živí v Hamburku, mi dal poslechnout jednu píseň. Pak jsem si poslechl další a další, až jsem si slíbil, že tento muzikál musím dovést do České republiky. Trvalo to sice pár let, ale podařilo se. Je to tedy splněný sen a říkám si, že kdyby se mi už v oblasti divadla nic jiného nepovedlo, tohle mi k jistému zadostiučinění stačí. 😊

Little Lotte: Jako dramaturg (v NDM Ostrava, pozn. 7 statečných) jistě sledujete aktuální muzikálové premiéry na West Endu a Broadwayi. Je mezi nimi nějaký konkrétní titul, který vás v poslední době zaujal? Proč právě tento?

Je jich spousta! Ale jistě pochopíte, že o konkrétních titulech nemohu psát zcela otevřeně. Mnohé z těch, které mě zaujaly, totiž plánujeme uvést právě v Národním divadle moravskoslezském a co kdyby si to přečetl třeba šéf muzikálu v Plzni Lumír Olšovský…

Lumíre…? Čteš to…? Ahoj, ty stará vojno. Zavolej mi, mám pro tebe pár skvělých tipů z West Endu…

Eric: Jaké role se vám hrají lépe - vtipné, nebo charakterové? Je podle vás jednodušší hrát padoucha, nebo kladnou postavu?

Nejvděčnější je vždycky záporák – to vám řekne každý. Ale pokud se ohlédnu za svou kariérou, tak jsem byl většinou obsazován do hrdinů kladnějších než Mirek Dušín.

Lumíre…? Lumíre, jestli tohle čteš, mohl bych si u vás prosím zahrát nějakýho grázla…? 😀

Džejňulka: Televizní diváci vás před pár lety vídali v seriálu Drazí sousedé, kde jste si zahrál strážce národního parku Honzu, který měl autoritu pomalu i u divokých zvířat. Zajímalo by mě proto, jaký je váš osobní vztah k přírodě. Máte nějaké obzvláště oblíbené místo, kam se rád vracíte?

Oblíbené místo je jakýkoliv les, louka, či jiná nekončící končina. Po této stránce mi byla role Honzy opravdu blízká. Vlastně jsem měl v rámci této postavy moct řídit i moje oblíbené terénní auto, pít mé oblíbené pivo a řešit nesmyslné životní zápletky a eskapády. Vlastně jako v reálu. Škoda že už se netočí. Lumíre…? 😊