Muzikál Kleopatra: Vykutálená královna nejen mužských srdcí

 

Muzikál Kleopatra, legenda s magickým datem premiéry 22.2.2002, jedno z nejpovedenějších děl z pera hitmakera Michala Davida. Příběh lásky, intrik a bojů o moc s nádechem starověku je dnes již takzvaně „profláklý“ (stejně jako ústřední píseň tohoto muzikálu Teď královnou jsem já) natolik, že si troufám říct, že i člověk historií a muzikálem nepolíbený, bude vědět, oč tu běží. Přesto si dovolím tvrdit, že vás ledasco může překvapit. Jak mile, tak i nemile. 

Nutno podotknout, že jsem naživo viděla až obnovenou premiéru, tedy doteď nejnovější verzi tohoto muzikálu. Příjemně mě ale překvapila scéna., stejně tak kostýmy, co i přes pár změn oproti původní verzi, zůstávají ohromujícími. Všem doopravdy sedly a nemám k nim jedinou výhradu. Obsazení také prošlo pár změnami, ale ve většině se nejednalo o krok zpátky, co se kvality týče. 

V hlavní roli jsem měla možnost zhlédnout Betku Bartošovou, která byla stoprocentně největším překvapením večera. Ačkoliv si Kleopatrou všichni spojují Moniku Absolonovou a považují ji za číslo jedna, pro mě je Betka v této roli její silnou konkurentkou a nemám k jejímu výkonu jedinou výhradu.

To samé už ale nemohu říci k výkonům představitelů Caesara. Viděla jsem jak Mariana Vojtka, tak i Daniela Hůlku a pokaždé tam bylo nějaké to „ale“. U Mariana se bohužel občas stává, že spoléhá na svůj uhrančivý hlas a podle mě tak trochu zapomíná hrát, což se mi u role Caesara potvrdilo. Držel nasazený jeden výraz po celé představení, jenže... představte si - tvářit se stejně v zamilovaném duetu i v momentě, kdy se dozvídáte, že vás chtějí zabít. Zní to šíleně, co? U Dana problém s hereckou stránkou vidět nebyl, zato ho zrovna během představení, které jsem viděla, moc neposlouchaly hlasivky. Co se dá dělat, to se stává i těm nejlepším, všichni máme občas takový ten bad hair day, kdy se sype úplně všechno. I přesto ale byl pro mě Dan lepším Caesarem.

V roli Marca Antonia zářili jak Josef Vojtek, tak i Josef Vágner. Nemám mezi nimi preference, stejně tak ani u ostatních rolí. V tomhle ansámblu jde jen těžko šlápnout vedle. Jedinou výtku bych měla k představitelce bohyně Isis, Kristině Kloubkové, které nebylo moc dobře rozumět, což je zvláště u mluvené role trochu potíž. Navíc zrovna výstupy bohyně Isis a boha Jupitera jsou pro mě jedny z nejoblíbenějších, pokud se bavíme o scénách čistě činoherních postav v muzikálech.

Co je pro mě u muzikálů velké téma, je historická přesnost. Musím říct, že konkrétně u Kleopatry mi zůstalo v hlavě nespočet otázek a také bych se měla přiznat, že tento text píši napodruhé, protože jsem zpočátku vůbec nevěděla, jak tuto tematiku uchopit. Děj muzikálu Kleopatra je totiž pro mne z historického hlediska trošku zvláštní. Pochopitelně někdy došlo k menším úpravám, aby konkrétní zápletka či situace seděla do příběhu jako celku, jenže zase na druhou stranu byli občas tvůrci tak historicky přesní, že mě to samotnou překvapilo. Uvedu pár příkladů. V písni Lásko, nechoď před senát můžeme slyšet pasáž: 'Věštec to vidí, že březnové idy, ty završí Caesara pouť', čímž se dozvídáme měsíc Caesarovy smrti, který jsem si upřímně nikdy nepamatovala a vystačila jsem si vždy se znalostí roku události. Jako další příklad může sloužit píseň Dál moři vládne Řím, v níž se Octavian chlubí, že dal zapálit egyptské lodě. V téhle bitvě k tomu ale došlo v té době nevídaným způsobem, a to střílením ohnivých šípů na lodě protivníka.  Proto jsem byla překvapena, že se v muzikálu vyskytují i takovéto, někdo by mohl říci, až zbytečné detaily.

Samozřejmě se tak dělo i naopak a objevily se i nepřesnosti, ale většinou se jednalo spíše o výslovnost či nepřesnost v názvech některých pojmů, např. místo u Farsalu se v muzikálu zpívá u Farsala, syn Kleopatry a Caesara se v muzikálu jmenuje Caesarian místo Caesarion... Ale je pravda, že zrovna tyhle menší změny mě tolik nerušily. Ano, poprvé jsem se nad tím zastavila, ale nemohu říci, že by mi to nějak zvlášť vadilo. Jediný změněný výraz, který mě opravdu dráždí, je bitva u Actia. Tento název se má totiž vyslovovat AKCIA, nikoliv AKTIA. Někdo by zase mohl namítat, že řeším hlouposti, ale zrovna tenhle název do mě hučeli ve škole horem dolem, tudíž mi přišlo podivující, že by ho někdo vyslovil takto. 

Je to vlastně docela zajímavá otázka, jak moc by měla historická přesnost ustoupit ve prospěch příběhu, když se jedná o muzikál s historickou tematikou. Také mi došlo, že by mě vážně zajímal názor vás, tedy našich čtenářů a příznivců muzikálu: Jak to vidíte vy? Rozhodně si nemyslím, že jsem 'spolkla' všechnu moudrost světa a jsem si jistá, že jsem si třeba i mnoha historických nepřesností nevšimla, ale je to něco, co je mi celkem blízké, takže pokud by se v komentářích rozjela nějaká slušná diskuze na toto téma, budu jedině ráda. 😊

Co říct na závěr? Kleopatra je pro mě jedním z top muzikálů vůbec a navíc je to jeden z vzácných případů, kdy nemám pocit, že by autor složil hned několik muzikálů za sebou a kdy by se to i neblaze odráželo na kvalitě. 


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Činohra Vše o mužích: Charisma + humor + vztahy – to celé na třetí

Muzikál Krysař: Temná pohádka o lásce vykoupené krví

Muzikál Divotvorný hrnec: Kouzlo kdesi za duhou