Zvídavé otázky 7 statečných: Michaela Nosková

 (Foto: Denisa Grossová)

Pro dnešní rozhovor jsme se rozhodli oslovit další muzikálový talent. Z jejích úst jsme mohli slyšet samé krásné kousky.  Její jméno je Michaela Nosková, pro mnohé známá jako Míša.  Svoji tvář, stejně tak jako zpěv a herectví, propůjčila krásným postavám, nejen z muzikálů, ale i operet. Někteří z nás si ji pamatují z druhé řady Superstar, jako překrásná Lucy nás očarovala v muzikálu Jekyll & Hyde, pořádnou show předvedla jak v Dětech ráje, tak i v Mamma Mia!. Trochu nám »pila krev« 😉 v Plesu upírů nebo se nás pokoušela zmrazit ve Sněhové královně.  Odhodlání a slzy zase přináší coby Evita.

Míša si na nás velmi ochotně udělala čas a na naše otázky odpověděla v podstatě v rekordním čase! 😊 Co myslíte, že nás konkrétně zajímalo a na jakých 7 otázek jsme se jí zeptali? Je to jednoduché, pohodlně se usaďte a začněte číst. 😉

Džejňulka: Divákům jste se vlastně poprvé představila díky druhé řadě Česko hledá SuperStar, kde jste se probojovala do finálové desítky. Sama si vzpomínám, že jsem vám jeden čas fandila. Zatímco první a druhou řadu soutěže jsem tehdy doslova hltala, další řady jsem už nevyhledávala. Vzpomenete si ještě čas od času na SuperStar a zajímáte se o tento pořad i po letech? Tipla bych, že na pravidelné sledování už nebudete mít čas, ale pustíte si třeba někdy nějaká konkrétní vystoupení? A pokud by vás třeba (podobně jako další někdejší účastnici Moniku Bagárovou) oslovili do poroty, byla by to pro vás lákavá nabídka?

Za fandění samozřejmě děkuji. Co se mne týče, Superstar mě zajímala ještě asi do první řady, kdy se spojila v Česko Slovenskou Superstar. Pak jsem začala mít pocit, že už je z toho trošku víc soutěž o lepší životní příběh, než soutěž ve zpěvu, a tak jsem přestala sledovat.

Nicméně kdyby mě někdo oslovil do poroty, předpokládám, že bych se účastnila ráda, protože se sama věnuji výuce a koučování již hotových zpěváků, takže by mne to určitě bavilo. 😊

Jinak na naši řadu vzpomínám vždycky ráda. Potkala jsem tam spoustu lidí, kteří se různě i nadále pohybují kolem mne. Například v semifinále se mnou soutěžili Tomáš Löbl a Honza Hönig - oba jsem o několik let později potkala v muzikálu Děti ráje.

George: Můj první zážitek s vámi byl muzikál Jekyll & Hyde. Přiznám se, že tento muzikál patří mezi mé nejoblíbenější. Navíc postava Lucy je moje srdcovka. Pokaždé bylo těžké vidět, jak skončil její příběh. Jak vzpomínáte na tuto roli a která scéna z toho díla patřila mezi vaše oblíbené?

Jekyll & Hyde je pro mě naprostá srdcovka, společně s Evitou. Ale Jekyll byl první, na to se prostě nezapomíná. Vzpomínám si na všechen ten stres - přišla jsem do divadla na konci druháku na JAMU, zkušenosti z jeviště nulové, zpívání s orchestrem pouze tak na jazzových koncertech, zpívání na port, v kostýmech na velkém jevišti, s dirigentem… To všechno bylo nové a dodnes jsem Hudebnímu divadlu Karlín vděčná za tuto příležitost. Všechno jsem se vlastně tak nějak učila za pochodu. Měla jsem úžasné starší kolegy a kolegyně jako například Vlastu Peterkovou či pana Antonína Hardta. Učili mě základy hraní na obrovském jevišti v rychlokurzu. Bylo to samozřejmě o to složitější, že se na nás ze Superstar nahlíželo jako na „rychlokvašky,“ co nic neumí. Nikoho nezajímalo, že jsem už 2 roky studovala muzikálové herectví na vysoké škole.

Eric: Je trošku paradox, že já, ačkoli vás znám převážně z muzikálů, jsem vás poprvé viděla coby hosta na koncertě Jana Kříže, kde jste s ním (kromě jiných muzikálových písní) zpívala i Christine z Fantoma opery. Máte zralý školený hlas, proto také zřejmě účinkujete i v operetách. Zajímalo by mě, zda toužíte i po roli v opeře? A případně po jaké konkrétně?

Za pochvalu děkuji. Díky v této oblasti patří především Pavle Břínkové, ke které jsem chodila 10 let na hodiny klasického zpěvu. Pak jsem vyrazila studovat muzikálový zpěv do New Yorku a nakonec i do Londýna. Operety jsou pro mne snad ještě zajímavějším žánrem než muzikál, jsou totiž mnohem těžší na techniku zpěvu. Opera by mě určitě taky lákala, ale těžko říct. Já sama vím, kolik příprav mě stojí naladit se technicky na Polskou krev, Veselou vdovu nebo Netopýra.

Smekám před lidmi, jako jsou třeba Aleš Briscein nebo Lenka Pavlovič. Jsou to nádherné hlasy, kterým bych si nedovolila jakkoliv konkurovat. Sama nemám ráda, když se žánr, jako třeba muzikál, zpívá např. moc operně, pokud to nepatří k charakteru role. Proto bych nerada sklouzla naopak k tomu, že si tito operní mistři budou říkat: Panebože, Nosková leze, kam nemá.

Tudíž odpověď je ano, ráda bych to někdy zkusila, ale musela bych se plně soustředit jen na to. A rozhodně by to bylo spíše okrajově a „na návštěvu“, než že bych se rozhodla úplně přesedlat na operu.

Nikča: Jsou role, které ani není nutno dlouze představovat, protože se již staly kultovními. Mezi ně patří například Evita, kterou ztvárňujete v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Jak se vám tato role hraje a jak nahlížíte na Evu Perón jako na historickou osobnost?

Evita byla neskutečně složitou osobností. Na jednu stranu si prošla neskutečným množstvím peripetií, aby se dostala na vrchol, na druhou stranu to dělala s určitým dobrým úmyslem a chtěla pomáhat lidem. V jistém slova smyslu tomu rozumím. Člověk do něčeho skočí rovnýma nohama a chce se někam dostat, aby něčeho dosáhl a dokázal třeba pomáhat lidem, ne vždy to ale pro něj skončí dobře. Evita určitě neudělala všechno nejlíp, jak mohla, spíše bych řekla, že to byla žena, která uměla schopně manipulovat veliké masy lidí a osoby ve svém okolí. Její motivací byla nějaká lepší vize, a to snad proto, z jakých poměrů pocházela. Miluji tu roli a její hereckou rozmanitost. Od rozverné holky, po silnou ženu až ke zlomené duši, která pochybuje o tom, zda vlastně zažila opravdovou lásku a zda vše, co obětovala ve svém životě pro lid a davy a pro její „lepší svět“, bylo opravdu správně. Nakonec však stejně před všemi, i ve chvílích největší bolesti, zůstává pomyslně silná a podporuje Peróna do posledního dechu.

Do toho napsal Andrew Lloyd Webber velice rozmanitou také samotnou hudbu. Je natolik složitá a náročná na rozsah a hlasové polohy, že jsem si při prvních korepeticích rvala vlasy hrůzou. Ale myslím, že s Míšou Gemrotovou vydáváme naše maximum a diváci si mohou užít toto nádherné představení naprosto v jakémkoliv obsazení. Miška je úplně jiná než já a její pojetí je krásné, takže se diváci nemusí snad moc koukat na obsazení. Stejně tak Lukáš Randák a Lukáš Adam jsou naprosto rozdílní, a přesto má každý své kouzlo. Smáli jsme se, že ať je obsazení v daný termín jakékoliv, vlastně vždycky hraje Míša a Lukáš. 😊

Coffeerun: Dočetla jsem se, že jste se před cca deseti lety zúčastnila soutěží Vostok Bazar na Krymu a pak i Baltic SuperStar, kterou jste dokonce vyhrála. Součástí výhry bylo turné po poněkud exotických zemích, jako jsou Uzbekistán nebo Tádžikistán. Ale nikde jsem se už nedozvěděla, jestli turné opravdu proběhlo.  Pokud ano, můžete se s námi podělit o nějaké zážitky z těchto zemí a prozradit, čím vás to obohatilo? V případě, že se turné neuskutečnilo, by mě zajímalo - co vás vůbec vedlo se do těchto soutěží přihlásit, nebo, jak jste se tam vlastně dostala?  

Turné opravdu proběhlo a byl to neuvěřitelný zážitek. Uzbecký divák je zcela jiný než náš. Již během koncertu nám na pódium chodili diváci a lidi, které jsem v životě neviděla, a nosili nám květiny. To bylo neskutečné a zvláštní. Jejich mentalita je taková, že jdou s květinami do divadla, a když se jim písnička líbí, prostě se zvednou a kytku vám rovnou donesou. Třeba i uprostřed písně. Několikrát jsem končila song s obřím pugétem v ruce a nevěděla, kam s ním.😊 Jinak ty soutěže mi daly neskutečný rozhled tak nějak i jinam, než na západní hudební kulturu. Ta východní je mnohem rozmanitější a především tam mají neskutečné pěvecké talenty. Ty hlasy jsou obrovské a uspět na Východě je, troufám si říct, složitější než na Západě. Už proto, že se tam neustále nese víc klasická výuka zpěvu, a tak jsou tamější hlasy opravdu nádherně školené.

Little Lotte: Minulý rok jste byla hostem na poměrně známé akci pro muzikálové fanoušky na Slovensku - Muzikálovém festivalu Jozefa Bednárika. Jaké jste si odtamtud odnesla vzpomínky?

Úžasné. Bylo to poprvé, letos už chystáme další ročník a ani tentokrát jsem účinkování nemohla odmítnout. Zazní pocta Haně Hegerové a dále pak také koncert českých a slovenských muzikálových hvězd. Těším se na kolegy Mariana Vojtka, Kateřinu Brožovou či Petera Pechu. Jinak, pokud v tomto termínu (20 – 21. 8. – pozn. 7 statečných) nemáte program, rozhodně bych tam na víkend vyrazila a spojila to s pobytem v lázních Brusno.

Annie: Vidět jsme vás mohli v celé řadě muzikálů i operet. Já osobně na vás nejradši vzpomínám v plzeňském představení Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť. Dokázala byste vybrat i vy nějaký konkrétní titul, který vám přirostl k srdci více než ty ostatní?

Těžko říct, každý titul má něco. Jekyll byl první, pak v Mamma Mia! jsem hrála s mou oblíbenou Leonou Machálkovou a také s Helenou Vondráčkovou, což pro mě byla strašná čest. Rent zas miluji už spoustu let a Maureen byla za odměnu, Evita je něco, co si přeje snad každá zpěvačka, Josef byl neuvěřitelná výzva v tom se vše naučit bez jediné zkoušky, Bídníci a Fantina - to byl zase rychlý záskok a Petr Novotný mi dával instrukce o roli tak nějak narychlo, až jsem se zapomněla zeptat, na co mám vlastně umřít, ale prý jsem umírala správně 😊. Zvonokosy – pro změnu splněný sen si jednou zazpívat píseň po Laďce Kozderkové… A takto bych mohla pokračovat. S každou rolí mi zůstanou nádherné vzpomínky a dala jsem do nich kus sebe a svého srdce. Teď jen doufám, že již brzy otevřou divadla, protože mám před sebou premiéru Polské krve, Sněhové královny, Dětí ráje, We Will Rock You a ještě dalších projektů, tak už bych se ráda vrhla opět hlavou do textů a rolí, abych mohla divákům společně s kolegy přinášet emoce, radost i smutek a mohla se zas těšit na divácký potlesk, který je pro nás to nejkrásnější.