Muzikál Sweeney Todd - Ďábelský lazebník z Fleet Street: Skutečnost, nebo fantazie?

 

Moje první setkání s muzikálem Sweeney Todd proběhlo v roce 2007, kdy se dostala do kin jeho zfilmovaná verze s Johnny Deppem a Helenou Bonham Carter v hlavních rolích. Toto dílo mě nicméně zastihlo poněkud „nepřipravenou“ a celkovou atmosféru ani hudební složku jsem tehdy nedokázala příliš ocenit. Nadšení mého okolí jsem proto v té době nesdílela a nikdy jsem ani nepocítila příliš chuť se ke Sweeneymu znovu vracet.

To se však mělo změnit s uvedením tohoto kusu na Malé scéně plzeňského Divadla J. K. Tyla. Také zde jsem poměrně dlouho s návštěvou otálela, ale nakonec jsem podlehla vlivu 7 statečných, především Coffeerun, která o tomto představení vždy hovořila s nesmírným nadšením a o výkonu Jozefa Hruškociho pak mluvila jako o jeho životní roli. Nakonec mělo v říjnu 2020 konečně dojít k plánované návštěvě představení. Ale osud tomu chtěl jinak a na finální zhlédnutí jsme si museli ještě nějakou dobu počkat. Využili jsme ale první možné příležitosti a v sobotu 5. června 2021 podnikla část 7 statečných společný výlet do Plzně, a kromě samotného představení si užila i veškeré vymoženosti, které nám dříve připadaly samozřejmé, ale poslední měsíce to nic samozřejmého nebylo – setkání ve větším počtu lidí, společný oběd v restauraci, přenocování v Plzni… - to vše krásně dotvořilo jedinečnost celého dne, kterou Sweeney Todd jedině podtrhl. Už jenom samotná nálada v divadle byla, obdobně jako během různých představení na podzim roku 2020, mimořádná – energie a neskutečné nadšení sálalo jak z jeviště, tak i hlediště, které sice bylo v důsledku omezení poněkud prořídlé, ale na výsledné atmosféře a bouřlivém potlesku to nebylo vůbec znát.

Pro mě se navíc jednalo o první představení, které jsem na Malé scéně DJKT viděla a velmi mě nadchlo komorní prostředí, kdy diváci sedí prakticky až na jevišti, a pocit, že jsou už tak trochu součástí představení, je velmi silný. To umocňuje také to, že scéna není „schovaná“ za oponou a herci se na jevišti (již ve svých rolích) pohybují ještě před začátkem představení. 😊

Samotná scéna se pak v průběhu představení nemění. Je tvořena do detailů propracovanou kuchyní paní Lovettové na levé straně jeviště a napravo je pak vyvýšená část s oknem, obvykle představující pokoj Sweeneyho Todda, případně i jiné prostory podle toho, v jaké části příběhu se zrovna nacházíme. Obě tyto „místnosti“ jsou nahoře propojené a tvoří jakousi „vstupní bránu“ s nápisem „Asylum“, tedy ústav pro choromyslné. Nechybí zde ani živá hudba.  

Celková atmosféra představení je velmi ponurá a jeho výtvarné pojetí, ať už jde o kostýmy, velmi výrazné líčení nebo scénu, ve mně vyvolávalo pocit, jako by se snad ani nemuselo jednat o skutečný příběh, ale spíš o něčí divokou noční můru. To umocňují samotný úvod i závěr představení, kdy nám skupinka pacientů ústavu pro choromyslné příběh Sweeneyho Todda vypráví. Jedná se o něco, co skutečně zažili, nebo pouze o výplod jejich fantazie?

Samotný příběh, který je pak jejich prostřednictvím líčen, nám představuje mladého Benjamina Barkera, který žije šťastně se svou ženou Lucy a dcerou Johannou coby londýnský holič. Zájem o krásnou Lucy však projeví také soudce Turpin, který, za pomoci svého spolupracovníka Bamforda neprávem Barkera odsoudí, aby se ho zbavil. Barkerovi se podaří po 15 letech z vězení utéct a vrací se, pod jménem Sweeney Todd, ve společnosti mladého námořníka Anthonyho, zpět na své dřívější působiště. Jeho jediným cílem je pomsta všem, kteří jemu a jeho rodině zničili život. Po návratu se setkává s paní Lovettovou, od které se dozví, že se jeho žena otrávila a dcery se ujal soudce Turpin. Ten se zamýšlí s Johannou (proti její vůli) oženit.

Sweeney Todd se u paní Lovettové, která se neúspěšně snaží provozovat pekárnu na masové bochánky, ubytuje, znovu otevře svůj podnik a hledá cestu, jak realizovat svou pomstu a napravit křivdy, kterých se na něm Turpin s Bamfordem dopustili. Je však poznán svým konkurentem, jenž jej vydírá a Todd je tak nucen jej zabít. Nabízí se však otázka – kam s mrtvolou? A tak zrealizují nápad paní Lovettové a otevřou velmi prosperující podnik – Toddovy oběti namelou do masových bochánků. Podnik paní Lovettové začne od té doby vzkvétat, ale Sweeney má v hlavě stále pouze jeden cíl – spravedlivou odplatu. Děj kolem Sweeneyho Todda a paní Lovettové se prolíná s milostnou dějovou linkou ryze kladných hrdinů – Anthonyho a Johanny. Samotný příběh však zkomplikuje také mladý Tobias, kterého se paní Lovettová ujme poté, co chlapec přijde (Toddovou zásluhou) o svého chlebodárce. Ponurou atmosféru střídají scény plné poněkud morbidního humoru a vše vyvrcholí v dramatické finále, pro mě osobně velmi překvapivé.

Musím uznat, že ve srovnání s filmem, jsem Sweeneyho Todda na jevišti doslova hltala a z představení jako celku byla opravdu nadšená. Byla jsem ráda, že jsem trochu od doby filmu děj pozapomněla a pamatovala si jenom úplný základ a mohla tak i samotný konec sledovat se zatajeným dechem a doufat v alespoň trochu štěstí pro ty, kteří si ho, podle mě, zasloužili. Mrazivá atmosféra se na mě zcela přenesla a cítila jsem se být opravdu součástí dění na jevišti.

Kromě samotného příběhu a hudby, která sice není zapamatovatelná (vybavuje se mi asi hlavně úvodní a závěrečné číslo), zato skvěle dokreslující celkový dojem, musím vyzdvihnout naprosto skvělé herecké a pěvecké výkony všech zúčastněných. Nejtěžší úlohu měli samozřejmě představitelé hlavních rolí, tedy Jozef Hruškoci coby Sweeney Todd, a Stanislava Topinková Fořtová v roli paní Lovettové.

Jozef Hruškoci skvěle vystihl Sweeneyho coby zcela zničeného muže, jehož jediným cílem a smyslem života či spíše posedlostí se stala pomsta. Jeho jednání se již pohybuje na hranici šílenství a jeho „poslání“ je pro něj natolik zásadní, že nebere ohled již skutečně na nikoho ve svém okolí, nepříčí se mu využít náklonosti paní Lovettové, kterou vůbec nemiluje, ale ani zneužít naivitu Anthonyho, jenž Sweeneyho považuje za svého přítele a zcela mu důvěřuje. V samotném závěru však z vykonané pomsty nemá vlastně ani vůbec radost a provede zásadní chybu, v jejímž důsledku již jeho život zcela pozbývá smyslu.

Paní Lovettová v podání Stanislavy Topinkové Fořtové, je podnikavá žena, která měla již v minulosti pro Benjamina Barkera slabost a jeho návrat a přítomnost proto vítá. A v okamžiku, kdy rozjedou svoje „podnikání“ má zcela jasnou vizi, pro kterou je ochotna udělat cokoliv – touží se usadit, žít na úrovni, a to vše nejlépe s Toddem. Velmi mě v jejím podání bavily zejména komičtěji laděné scény. Působivá byla ale také značná chemie mezi hlavními protagonisty.

Hlavními záporáky a objekty Sweeneyho pomsty, byli soudce Turpin a biřic Bamford. Turpina si zahrál Radek Antonín Schejbal, Bamforda pak Lukáš Ondruš, a musím uznat, že oba pánové odvedli tak skvělý výkon, že jsem pro Sweeneyho jednání měla poměrně dlouhou dobu pochopení, a tak trochu s ním i sympatizovala. Obzvlášť velkým překvapením byl pro mě právě Lukáš Ondruš, jehož jsem ve vysloveně záporné roli snad předtím ještě neviděla, a naprosto překonal moje představy.

Vyzdvihnout musím také skvělého Pavla Klimendu v roli Tobiase Ragga – chlapce, kterého se paní Lovettová ujme a zaměstná ho ve svém pekařství. Dojímala mě jeho neskutečná naivita i oddanost paní Lovettové. V kombinaci s velmi mladistvým vzhledem Pavla Klimendy mi nedělalo problém si představit, že před sebou vidím cca 14leté dítě, které v samotném závěru překonává samo sebe a prokazuje neskutečnou odvahu i sílu.

Zmínit musím ještě milostnou dvojici – Johannu a Anthonyho v podání Charlotte a Pavla Režných, kteří měli nelehký úkol v celém příběhu „vyčnívat“ jako ti jediní čistí a nezkažení hrdinové, kteří jako by se do příběhu Sweeneyho Todda dostali tak trochu „omylem.“ Díky tomu bylo snadné přát jim štěstí a šťastný konec a hlavně doufat, že se jim podaří vkročit do jiného, lepšího a hlavně normálního života.

Večer strávený se Sweeney Toddem byl pro mě tedy mimořádným zážitkem, plným výborných hudebních čísel i hereckých výkonů, dramatických zápletek i morbidního humoru, dojemných momentů i záblesků naděje. Ale hlavně to byl večer, který jsem po velmi dlouhé době mohla strávit v divadle a naplno si ho užít. Pěvně věřím v lepší zítřky a že nás teď takových večerů již čeká víc. 😊