Muzikál Robinson Crusoe: Dotknout se snů aspoň jedním prstem

 

Přiznám se, že se sepsáním dojmů z Robinsona jsem dlouho váhala. A popravdě ani teď moc nevím, kde začít… Ale když už se náš blog jmenuje Očima 7, zkusím své dojmy co nejpřesněji popsat…

Nemohu říct, že by se mi tento muzikál nelíbil. Právě naopak, na představení jsem se chvílemi dobře bavila, byla jsem okouzlená krásnou hudbou, ale stejně byly moje dojmy dost rozpačité. Již před časem jsem se velmi těšila na jeho první plánované uvedení v Divadle Hybernia, které ale bohužel nedopadlo dobře, a Robinson se musel i se svým ostrovem na čas odmlčet. Po dalších problémech kolem změny produkce a covidové kulturní stopce konečně uzřel světlo světa v Divadle Na Maninách, kde jsem ho viděla poprvé. Přála jsem tomu muzikálu úspěch, a to z vícero důvodů: 1) jsem milovníkem slavných románů a velkých dobrodružných příběhů, 2) obecně fandím české tvorbě, pokud má potenciál prosadit se mezi zahraničními tituly, a rovněž neokoukaným autorům, 3) při dostatku času uvést příběh na jeviště jsem čekala propracovanost, vypointovaný scénář, dobrou a zajímavou muziku a využití herců a jejich kvalit na maximum, aby zkrátka „měli co hrát“. Člověk ale asi nemá mít velká očekávání…

Román Robinson Crusoe od Daniela Defoa je známý na celém světě již několik století. Příběh člověka, který ztroskotal na opuštěném ostrově a čekal na svou záchranu dlouhých 28 let, jsem jako dítě doslova hltala, a jeho stopy zůstaly ve mně dodnes. Znám i několik filmových verzí, které se od původního příběhu značně odlišují, a to zejména v tom, jak a proč se vlastně Robinson na ten ostrov dostal. Ve všech verzích byl však kladen důraz na samotný Robinsonův pobyt na ostrově, a to nejen na způsob přežití a touhu zachránit si holý život, ale za celý ten čas prošlo změnami Robinsonovo myšlení, životní hodnoty, a dramatický vývoj mělo také jeho přátelství s lidojedem Pátkem. A to bylo právě to, co mi v muzikálu hodně chybělo.

Bylo-li záměrem tvůrců vytvořit rodinný muzikál s pohádkovým dějem a Robinsona použili pouze jako námět, tak tomu rozumím. V tomto směru je vytvoření zcela nového příběhu namístě. Jenže pokud je mezi diváky někdo jako já, kdo miluje původní předlohu, zůstane zaskočen. Zvlášť, když pointa celého příběhu byla zcela potlačena. To je pak problém nový příběh akceptovat… Rozumím i tomu, že ne vždy je možné celou knihu přetavit do divadelní podoby (to se právě stává opravdu málokdy), základ příběhu však netvoří jen jeho postavy, ale i nějaké ty myšlenky a důvody, proč je onen román tak slavný. Možná kdyby byl celkový příběh v muzikálu víc zajímavý a nepředvídatelný (a bez zjevných a do očí bijících nelogičností), zřejmě bych se s tím smířila snáz, ale podle mě byl děj bohužel velmi slabý. Sice vystavěný z krásných písní, ale žel ani to mi nestačilo... 

Tvůrčí tým se nechal slyšet, že nechtěli z muzikálu udělat „one man show“, a proto dopsali další postavy, na nichž postavili celý příběh. Postavy, které se v románové verzi vůbec nevyskytují, mi popravdě vůbec nevadily. Některé z nich byly zajímavé, některé hodně zajímavé, jiné naopak zbytečné, ale není možné zavděčit se každému divákovi. Co jsem však nejvíc postrádala, byl jakýkoli vývoj postav a jejich charakterů. Zejména postava Robinsona byl to potřebovala ze všech nejvíc. Ztroskotal jako mladý člověk a vrací se po letech strávených téměř v samotě jako zralý muž. A co bylo mezitím?

V knižní verzi (a možná i některých filmových) je Robinson bývalým plantážníkem v době, kdy vzkvétalo otroctví. On sám byl otrokářem, a rovněž Pátka, kterého zachránil před jistou smrtí, zpočátku považoval za svého sluhu. Že to byl zároveň i jeho přítel, pochopil až později. Když v muzikálu zazněla první píseň Robinsona s textem „…proč přišel trest tam, kde není vina, osude můj, cos mi chtěl tím říct…“, a posléze opilecká skotačivá píseň námořníků, zmiňující otroky v podpalubí, očekávala jsem přesně tuto zápletku. Bohužel to, co chtěl osud Robinsona naučit, jsem se nedozvěděla…

Připadá mi to jako velká škoda. Postava Robinsona má celkově velmi málo prostoru. Mladý Robinson se ukáže pouze jako zamilovaný mladý muž, který se rozhodne splnit přání otce své milé a odplouvá na osudnou plavbu. A dospělý Robinson na ostrově jen čeká na záchranu od moře, sužuje se, seznamuje se s Pátkem, ale vlastně nic zásadního se v jeho životě ani myšlení neděje.

A přitom scénář muzikálu má jednu úžasnou myšlenku, a tou je postava samotného spisovatele Daniela Defoa. Jeho přímé konfrontace s Robinsonem jsou podle mě dobře napsané dialogy, které tak nějak posouvají děj – ten děj se však paradoxně netýká Robinsona, ale jeho lásky Mary, která na něho trpělivě dlouhá léta čeká. Právě u těchto dialogů jsem celý čas čekala, že Robinson bude muset čelit mnoha překážkám, které mu Defoe vymyslí a hezky naservíruje jako na zlatém podnose. Překážky v podobě obstarání si jídla, stavby obydlí, ale hlavně ve změně smýšlení o otroctví – jako kdysi nutil dřít na plantážích své otroky, tak teď musí dřít sám, aby přežil. A zároveň mu spisovatel přivolal Pátka, aby ocenil sílu přátelství černého muže, kterého by jinak považoval pouze za méněcenného člověka. Pak by určitě daleko víc vynikla ta krásná písnička Robinsona u završení Pátkova osudu („…i bodlák má svůj květ…“), které navíc podle mě dost ublížila i vtipná předcházející scéna. Takto mi ta píseň přišla téměř nic neříkající, jelikož předtím jsme mnoho z jejich přátelství neviděli. Bláznivý taneček, jedení lidské nohy a polemika o existenci odlišných božstev sice vyzněly vtipně, avšak zároveň dávaly prostor pro rozvinutí závažnějších témat, kterých jsem se nedočkala.

Z textů celkově mám dojem, že byly psány nejspíš pro jiný muzikál. Textař a básník Jan Krůta má opravdový dar řeči, smysl pro zvukomalebné rýmy a výstižné formulace v básnickém duchu. Jen mi některé z textů ne vždy korespondovaly s příběhem… Na textech bych ale neměnila nic…

Také hudba Zdeňka Hrubého je výborná. Nejsem sice žádný velký milovník kantilénového popu, musím však uznat, že snad kromě jediné písničky se mi hudba líbila. Na ní je znát, že nebyla psaná narychlo na koleně, je propracovaná, promyšlená, zní dobře, a ne úplně jednoduše se zpívá. Nejvíce pěveckého prostoru však dostala Mary (jak mladá, tak i dospělá), má opravdu nádherné písničky, které jsou žel na úkor nejen postavy Robinsona, ale i celého děje. Jsou velmi emocionální, což nepovažuji za špatnou věc, právě naopak, dokážou dojmout a přinášejí obrovský hudební zážitek. Jsou si však v melodiích hodně podobné, na můj vkus dost dlouhé (4× opakovaný refrén udělá i z úžasné písně nudu) a berou prostor, který bych radši věnovala Robinsonovi, Defoovi a Pátkovi – těm nejdůležitějším postavám. To je totiž přesně to, co vídáme i v jiných (většinou původních českých) muzikálech – muzikál se mění v „písničkál“ (rozuměj „koncert v kostýmech“). Písničky Mary bych raději uvítala na CD jako bonus, na jevišti si místo nich umím představit nějaký suprový konfrontační duet Robinsona (zpěv) a Defoa (mluvené slovo), tyto dvě postavy a jejich souhra si o to vyloženě říkaly. Rovněž Pátek by nemusel být vykreslený pouze jako necivilizovaný divoch v humorném pojetí, ale také jako myslící lidská bytost, která umí vyznávat ty pravé životní hodnoty.

Zkrátka scénář považuji za nejslabší článek celého muzikálu, který by jinak po autorské i jevištní stránce měl daleko větší potenciál. Zhlédla jsem obě předpremiéry v květnu v Divadle Na Maninách, pak s partou Statečných představení na letní scéně na zámku v Třeboni, a neplánovaně o posledním víkendu i dvě další představení na zámcích Sychrov a Mělník. Myslím, že malá scéna tomuto představení sluší, možná pár metrů víc na šířku jeviště by nebylo na škodu, ale i takto mi to jako divákovi přišlo dostačující (členové taneční company by možná mluvili jinak). Kostýmy byly krásné, nepřeplácané, působivé a dobře padnoucí každému aktérovi na jevišti. Rekvizit bylo pomálu, ale byly funkční, vkusné a žádná dekorace nebyla výrazně rušivá. I ve venkovním prostoru vše fungovalo bez výrazných zádrhelů. 

Hudbu jsem už zmiňovala. Byla příjemná, ale poměrně jednotvárná, hlavně sólovky Mary byly v jedné tónině a nadmíru zdlouhavé. Ačkoli se například Marianna Polyáková dobře poslouchá, a ještě lépe se na ni kouká (o Felicitě Prokešové jakožto představitelce dospělé Mary mohu říct totéž, a věřím, že když do role naskočí Elis Ochmanová a Lucia Jagerčíková Nývltová, bude zážitek ještě větší), přece jen bych jejich písně zkrátila či některé vypustila.

Jinak sborové songy námořníků, lidožroutů či lehkých dam měly grády a v kombinaci se svižnou choreografií rozproudily krev v žilách každého diváka. Byly však z playbacku… Škoda. Tohle bohužel degradovalo celé dílo na hodně nízký stupínek. Pokud není technicky možné zpívat i tančit takové náročné prvky, tak ať se raději nezpívá. I ze zadních řad bylo nemožné si tohoto zásadního nedostatku nevšimnout…

I z tak malého prostoru, který nakonec postava dospělého Robinsona měla, dokázal její představitel Radim Schwab vytěžit maximum. Pěvecky zaujal hned v prvních tónech, sic svůj operní rejstřík nechal tentokrát bokem a spíš se zaměřil na emoce a hraní hlasem. Sílu svého hlasu projevil naplno jen v několika náročných partech a jedné vysoké kadenci, o to víc však z něj mrazilo. Dospělý Robinson má v celém představení kromě jedné velmi krásné a silné písně pouze tři krátké sólovky o dvou slokách a jeden duet. Mluveného slova a činoherních pasáží má také málo, je to však výborný herec, a tak dal postavě aspoň malý charakterový rozměr, vtip i nálož výrazných excentrických gest – zejména těch, ve snaze domluvit se s divochem (právě u nich bylo jasně poznat, že si je Radim vytvořil sám, jelikož kdo zná jeho monodrama Mistero Buffo, musel si všimnout podobnosti u některých posunků či výrazů). O to víc zamrzí, že mu scénář nedovolil zahrát více emocionálních poloh. To samé pasuje i na výborného představitele Pátka – Mirek Hrabě byl divoch jako stvořený, je prvotřídní herec i tanečník, nechybí mu smysl pro humor, a tak je škoda, že jeho postava postrádala onen lidský rozměr, o kterém jsem psala výše. A také pan Marian Roden byl tím, z koho nešlo spustit oči. Gentleman každým coulem, dokonalý herec, jehož geniálně vymyšlená figura Defoa si prostě žádala daleko víc projevů a střetů se svými literárními hrdiny. Navíc byl suverénně nejvýraznějším hercem na jevišti, dodal své postavě šarm a stařeckou důstojnost, k čemuž mu dopomohl nejen překrásný kostým, ale také hercův impozantní zjev – je totiž ještě o pár centimetrů vyšší než téměř dvoumetrový Radim Schwab, a tak mohl pan spisovatel koukat na svého hrdinu pěkně z nadhledu jako na neposlušného fracka. 

Mladého Robinsona hrají mladí sympatičtí kluci s kvalitním pěveckým rejstříkem Lukáš Randák a Martin Hucl, a také ostřílený muzikálový zpěvák Josef Vágner. Pěvecký prostor mají spíš v duetech s mladou Mary, i tak ale dokázali vyniknout a určitě si je zapamatujete. Martin Hucl se střídá s Petrem Urbanem také ve vedlejší roli Malcolma. V roli mladé Mary jsem viděla výše zmiňovanou Mariannu Polyákovou a v zatím posledním představení na Mělníku i Kateřinu Herčíkovou, která měla bohužel smůlu na zvuk svého mikroportu a zněla nezvykle tiše (v tomto představení byl zvuk nastavený ne úplně ideálně ve více případech). V roli dospělé Mary pak Felicitu Prokešovou a Ivanu Jirešovou – obě dámy předvedly příjemné civilní herectví a emoce z nich sršely na všechny strany. Felicita má navíc i pěkný, zralý a barevně zajímavý hlas, Ivana se s náročnými party poprala se ctí a musím říct, že ve venkovním prostoru zněl její hlas daleko lépe než v divadle (jasný příklad toho, na kolik procent je důležité správné nastavení zvuku). Poměrně dost prostoru na hraní má postava Wintera, otce Mary, která také během děje zestárne. Jaro Rusnák i Milan Malinovský jsou dobrou volbou. Vtipně pojatou je postava Thompsona, kterého však Martin Schreiner a Martin Pošta hrají značně odlišně. Zde asi bude záležet na preferencích diváka, které z pojetí této nesympatické postavy mu bude sympatičtější. Pěvecky zaujaly obě představitelky Abatyše Renáta Podlipská i Petra Slaninová – zpívaly prvotřídně, tato postava je však ta, která byla podle mě zbytečná, stejně tak i zdlouhavá scéna v klášteře (byť podle reakcí publika patří právě tato píseň k hudebním vrcholům a sklidila největší ovace). Ať mi obě dámy prominou… Další role byly menší a nevýrazné, zaujal mě Jaromír Holub ve víceroli kněze, sluhy a kapitála Woolricha, stejně jako jeho alternant Bronislav Kotiš, a také Natálie Němcová v roli Dívky. Taneční company není co vytknout, jejich propocené kostýmy na děkovačce mluví za vše.

Co dodat? Robinson Crusoe v tomto muzikálovém pojetí je spíš pohádkou s přehršlí happyendů, takže dá se považovat za rodinný muzikál a jistě zaujme diváky všech věkových kategorií. Hudebně je dobře zpracovaný, jevištní provedení a kvalitní obsazení stojí za návštěvu – buď do konce léta na letních scénách, nebo od září v divadle. Zejména venkovní prostředí zámeckých parků či nádvoří sluší tomuto představení více než kamenné divadlo, přece jen je to romantický příběh a obecně nenáročný žánr v příjemné polokomediální podobě, jemuž přírodní kulisa zámku a hvězdná obloha dodají neopakovatelné kouzlo. Neznáte-li knižní předlohu anebo vám na dějové lince až tolik nezáleží, nemůžete být zklamaní. Dočkáte se vtipných momentů, skvělých tanců, profesionálního zpěvu i herectví, a to i bez velkých mediálních hvězd. Můj pohled na představení je čistě subjektivní. Mám slabost pro velké dobrodružné příběhy, protože jsou nesmrtelné a mají co říct i současnému divákovi. Opuštěný tropický ostrov byl pro Robinsona karmou, která mu zrcadlila jeho život. Zkrátka tohle mi v příběhu chybělo…