Zvídavé otázky 7 statečných: Marianna Polyáková

 

Foto: Petr Chodura

Mariannu Polyákovou můžeme vídat nejen v pražských divadlech v muzikálech Voda (a krev) nad vodou, Muž se železnou maskou či Kat Mydlář, ale také coby Mariu v ostravském zpracování slavné West Side Story. Udělalo nám tedy velikou radost, že si na nás tato talentovaná zpěvačka a herečka našla čas a ochotně zodpověděla všechny naše zvídavé otázky.😊 Rozpovídala se nejen o nově uváděném muzikálu Robinson Crusoe či koncertní show Mladí a neklidní, ale svěřila se nám také, jaké jsou její oblíbené muzikály či kostýmy, v nichž vystupuje.😊

Džejňulka: Měla jsem možnost vás zatím vidět v představeních Robinson Crusoe, Muž se železnou maskou a ve West Side Story v Ostravě 😍 a tedy v podstatě vždy v krásných kostýmech, v nichž jste působila jako princezna. Herečky ovšem často zmiňují, že historické kostýmy jsou těžké a nepohodlné, a tak by mě zajímalo, který váš kostým se vám zatím vizuálně nejvíce líbil a který byl zase naopak nejpohodlnější? 😊

Ano, musím říct, že v historických kostýmech se opravdu cítím jako princezna, protože jsou honosné a dlouhé a myslím si, že herečky, či spíše obecně, my ženy, jsme rády, když se jednou za čas můžeme takto princeznou stát. Je to úplně jiný pocit než v oblečení civilního života. Najednou trochu jinak gestikulujete, jinak kráčíte a celkově se herečka v takovém kostýmu cítí na jevišti mnohem komplexněji. Samozřejmě to také pomáhá líp se vcítit do dané doby a zároveň do role.

Já mám zatím štěstí, že vysloveně těžký kostým nikde nemám, ale většinou ty historické ženské šaty mají korzety a velmi pevný pas, v němž se nedýchá moc komfortně, což zrovna u zpěvu není ideální, ale vždy se s tím nějak poperu. 😊

Mně osobně se nejvíc vizuálně líbí kostýmy, které mám v muzikálu Muž se železnou maskou, jsou krásně ozdobné a mají krásné barvy. No a nejpohodlnější? Těžko říct, já si pak po čase zvyknu i na ty nepohodlné. Ale moc ráda mám na sobě např. černé šaty v muzikálu Kat Mydlář nebo zlaté šaty v Robinsonovi.

Annie: Vidět jsme vás mohli v představeních po celé České republice. Dokázala byste vybrat nějaký konkrétní titul, který je vám osobně nejbližší a nějakým způsobem pro vás významný?

Mám hrozně ráda představení Voda (a krev) nad vodou v Divadle Kalich, kde ztvárňuji hlavní roli Terezy. Bylo to pro mě osobně dost náročné a intenzivní zkoušení a myslím si, že jsem se při tom i hodně naučila, a tak nějak čelila různým výzvám. Ten muzikál je velmi vypjatý na emoce a energii a je tam spousta hereckých střihů a těžkých písní, což je skvělé, ale zároveň i dost vyčerpávající.

Každopádně je pro mě muzikál blízký a významný i tím, že je poskládaný z písní od skupiny Elán. Všechno tedy zpíváme ve slovenštině, což je pro mě jako Slovenku hrozně příjemné a taky většinu z těch písní znám v podstatě odmalička.😊

George: Přeji krásný den. Jelikož divadla navštěvuji poměrně často, měl jsem štěstí vás vidět v několika představeních uváděných v Praze. Nyní jste se spojila se svými kolegy a vystupujete v projektu Mladí a neklidní, kde se asi můžete vyřádit podle svého. Rád bych se dozvěděl něco více o tomto představení… a na jaké hudební kousky se třeba můžeme těšit? Jsem strašně rád, že v dnešní době vznikají koncerty plné energie a nadšení, z řad našich oblíbených hvězd. 😍

Koncertní show Mladí a neklidní vzniklo pod záštitou Divadla Na Maninách a jeho producentů manželů Duškových. Je nás sedm zpěváků, kolegů a v našem podání zazní několik světových hitů, které znají určitě všichni. Kromě sólových písní jsou tam samozřejmě i duety a terčety a to všechno za doprovodu živé kapely, smyčcového kvarteta a našich šikovných tanečníků. Už máme za sebou několik vystoupení na letních scénách po ČR a odezvy jsou pozitivní, z čehož máme velkou radost. Diváci se můžou těšit na písničky od velkých zahraničních zpěváků, jako jsou například Tina Turner, Aretha Franklin, Michael Bublé i Whitney Houston.

Coffeerun: V jednom rozhovoru jste zmínila, že byste se nebránila další roli v díle skladatelského mága Andrewa Lloyd Webbera. Je nějaká konkrétní role, o kterou byste stála úplně nejvíc? Taková vaše vysněná role, kterou byste byla ochotná upřednostnit i před ostatními projekty?

Skladatele A. L. Webbera mám velmi ráda, jeho hudba je naprosto kouzelná, ale konkrétní vysněnou roli v jeho muzikálech asi nemám. Miluji Fantoma opery, jeho příběh i hudba jsou pro mě úplně dechberoucí a měla jsem možnost toto dílo vidět jak v Praze, tak v Londýně na West Endu, což byl úžasný zážitek. V Ostravě hraju ve Webberově slavném muzikálu Kočky (Cats), který je velmi náročný po fyzické stránce, jelikož je celotaneční, ale všichni ho milujeme, protože ta hudba je prostě nabíjející.

Kromě A. L. Webbera mám ráda i L. Bernsteina, kde se mi poštěstilo hrát Mariu ve West Side Story, a to je pro mě obrovská výzva, jelikož ty její pěvecké party už hraničí s operou. Celkově Bernsteinova hudba je neuvěřitelně propracovaná. A také nesmím opomenout mého dalšího oblíbence mezi skladateli, a tím je Claude-Michel Schönberg, který složil hudbu k Bídníkům a Miss Saigon. Tyto muzikály můžu také vidět a poslouchat milionkrát dokola a nepřestanou mě fascinovat.

Nikča: Jako herečku vás nejčastěji potkáváme v divadle, máte ale zkušenost i ze seriálů. Uvažovala jste někdy o tom, že by se z vás stala především televizní herečka, nebo byste divadlo neopustila?

Myslím si, že ideál je skloubit obojí, tedy jak divadlo, tak televizi. Je to úplně jiná práce. V divadle se dlouho a detailně zkouší a musí tam být všechno tak nějak větší - gesta i mimika, aby vše dobře viděl i divák v poslední řadě. Naopak na kameru je potřeba mít tzv. civilní herectví a v podstatě „nehrát“, aby to bylo co nejpřirozenější, jelikož na kameře je vidět komplet všechno. Také je to mnohem rychlejší proces a jiný systém - žádné zkoušení, člověk se naučí text, jednou si to řekne jako generálku a pak už jde ostrá. Já jsem zatím točila jen párkrát a pouze epizodní role, ale tím, že v natáčení nemám až tak moc zkušeností, tak mě to trochu stresuje - když je kolem mě asi pět kamer najednou a každá mě bere z jiného úhlu. V divadle jsem mnohem víc v klidu a víc „doma“, ale určitě bych byla ráda za nové příležitosti v natáčení, protože to člověka znovu posouvá dál, takže doufám, že se časem třeba něco televizního vykrystalizuje. 😊

Eric: Na českých muzikálových scénách se objevuje čím dál víc Slováků. A musím říct, že většinou rychle zapadnou, rychle se naučí češtinu a skvěle doplňují české kolegy. Je to podle vás tím, že v Česku je víc pracovních příležitostí v této branži?

Určitě je to tím, že v ČR je víc uměleckých příležitostí. Je tady víc divadel, víc se točí, dělá se víc konkurzů apod. Ale hodně Slováků vyjde i z uměleckých škol v ČR, a tak tu už rovnou zůstanou. Například já jsem vystudovala brněnskou JAMU, obor muzikál. Po promoci jsem zrovna začala v Praze zkoušet muzikál Muž se železnou maskou, tak jsem se sem i nastěhovala, zůstala a nelituji. 😊

Little Lotte: Aktuálně vás můžeme vidět na letní scéně v muzikálu Robinson Crusoe, který patří mezi naše oblíbené. Jak vy sama vnímáte toto dílo? Myslíte, že i v dnešní době by člověk vydržel čekat na svoji lásku několik let? 😊

Mám radost, že se vám náš muzikál Robinson Crusoe líbí, my ho máme moc rádi a je super, že díky letním scénám se můžeme přiblížit i divákům z jiných měst po ČR a zpříjemnit jim večer kulturou. Myslím si však, že dnešní doba je tak zrychlená a nese se v módu „není čas ztrácet čas“, že by to chtělo velmi velkou oběť a úsilí vydržet tak dlouhé čekání. Na druhou stranu díky výdobytkům techniky dnešní doby a videohovorům, tedy možnostem aspoň nějak se na dálku vidět a slyšet, je mnohem jednodušší a pro srdce lehčí to odloučení zvládnout, než jak to měla Mary v Robinsonovi. 😊