Hudební představení Malý princ: Vzhůru k závratným výškám

 


„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Tento silný a pravdivý citát pochází, stejně jako řada dalších slavných mouder, právě z Malého prince Antoina de Saint-Exupéryho. Ačkoliv je to krásná myšlenka, rovnou začnu nepěkným přiznáním, že toto dílo nikdy nepatřilo k mým oblíbeným a zatím jsem si k němu zcela cestu nenašla. Poprvé jsem se s tímto hrdinou setkala už v dětství, kdy jsem zřejmě ještě nedokázala docenit jeho filozofii. Asi se na něj dívám odjakživa až příliš očima a málo srdcem, ale opravdu mi trochu vadí, že vlastně o Malém princi, jeho původu, planetě a způsobu cestování po galaxii nevím nic konkrétního. Je to pro mě trochu zmatek 😊. Možná ani forma v podobě CD, namluveného Jiřinou Bohdalovou, nebyla pro mě ta pravá ořechová. Od té doby, když někdo Malého prince chválí, trochu se ošívám. Tudíž ani na divadelní představení téhož jména jsem se úplně nehrnula.
 
Ovšem Annie si moc přála ho vidět, a tak mě napadlo ji Malým princem překvapit k narozeninám. Původně neměla tušit, jaký program pro ni chystám, jenže do toho nám korona ‚malininko‘ hodila vidle a s každým přesunutím tohoto představení a hledáním nového termínu bylo čím dál jasnější, že Annie už neošálím. Každopádně, ač asi 13 měsíců po původním datu, přece jen nás Malý princ pozval k sobě na svou planetku.

Za to je potřeba velmi poděkovat Studiu DVA, které celou nešťastnou situaci se zavřením divadel zvládlo na jedničku s hvězdičkou, z čehož mám velkou radost. Komunikace ohledně výměn vstupenek vždy probíhala promptně a jednoduše, navíc scéna stále udržovala kontakt s diváky pomocí pravidelných vysílání na Facebooku a později i na YouTube. Divadlo v rámci těchto vysílání přišlo hned s několika novými a zajímavými formáty a já díky nim objevila i sympatického Tomáše Přenosila. Celkově u mě tímto přístupem Studio DVA stouplo v ceně a budu se do něj díky tomu vracet o to raději.

Ve spolupráci s projektem Film Naživo se ostatně podařilo divadlu zprostředkovat právě i online livestream Malého prince s Honzou Cinou. Spolu s Annie jsme si tedy ještě před návštěvou divadla mohly udělat představu, do čeho jdeme. Zatímco Annie byla nadšená, já jsem si říkala, že mi to možná jednou bude stačit. Přesto jsem byla ale vděčná za to, že se něco takového nakonec povedlo a že když už nejde Mohammed k hoře, tedy vlastně Džejňulka do divadla, tak přišlo divadlo až ke mně domů. V té době byly takové akce velmi potřebné, ovšem musím říct, že ačkoliv bylo vysílání velmi kvalitní a bezproblémové, Malý princ je i tak naživo (a teď myslím skutečně naživo, tedy v divadle) o tisíc procent lepší. Domácí prostředí mu tolik nesvědčilo a podle mě to bylo i proto, že se jedná o velmi unikátní představení. Proto se také vyplatí na něj zajít – zážitek v divadle byl o hodně silnější.

Svou zásadní roli v tom hraje scéna (autorem je Jakub Kopecký, vyrobili ji Okodom a Hort Dekorace) a celkové výtvarné pojetí (ať již světelný design, pod nějž se podepsali Jakub Kopecký, Petr Olša a Šimon Caban, či animace z dílny Lukáše Dřevjaného a Lunchmeat Studia) tohoto představení. Je skutečně jedinečné, a tudíž i velmi těžko popsatelné.

Sice bych vám mohla něco málo prozradit, ale myslím, že daleko lepší je, když se přesvědčíte sami. Chvílemi si v hledišti možná budete připadat jako na představení kouzelníka. A je pravda, ani já jsem na fígle a triky vůbec nepřišla. Záhadou je mi třeba i to, jak se dá vůbec něco takového zrežírovat (naštěstí Šimon Caban to věděl 😀) či jak se dá naplánovat a zkoordinovat choreografie nafukovacích balónků, tančících ve vzduchu nad větráky. (O choreografii v představení se postarala Linda Caridad Fernandez Saez.) Tleskám 😊. A takových momentů bylo víc.

Malý princ je zvláštní i tím, že se jedná v podstatě o „one man show“ Jana Ciny, který kromě titulní figury promlouvá i za další postavy, například za byznysmena či krále. Neumí se sice rozkrájet, přesto věříte, že jsou na jevišti dvě postavy, které vedou dialog. Stejně tak nečekejte žádné „doslovné“ rekvizity, neuvidíte vlastně ani žádnou umělou květinu či podobiznu zvířátka, přesto jsou však růže i liška samozřejmě zastoupeny, jen možná trochu víc abstraktně, než byste čekali. Garderobu a rekvizity měla v představení na starosti Tereza Weigová. Možná že s jiným hlavním hrdinou by to fungovat nemuselo, ale musím říct, že díky skvělému výkonu Honzy Ciny ani na okamžik nepochybujete, kdo je kdo a co je co.

Zkrátka ti, kdo příběh Malého prince dobře znají, v představení, podle scénáře Šimona Cabana ve spolupráci s Darinou Abrahámovou, podle mě najdou všechny zásadní dějové linky a nejznámější a nejsilnější momenty, ovšem rámec příběhu tvoří jakési vyprávění samotného Malého prince, a tak se skoro zdá, že všechno, co se na jevišti odehrává, už se mu vlastně stalo a on na to jen vzpomíná, abychom to s ním tentokrát mohli prožít také.

A možná je to všechno úplně jinak a třeba je Malý princ jen nějaký (ne)obyčejný klučina, co si jen hraje ve svém pokojíku a po planetách cestuje jen ve své bezbřehé fantazii. Do hry se snaží zapojit i dospělé, ale ti jsou už zkrátka příliš vážní lidé a „nemají na takové věci čas.“ Samozřejmě ale dělají chybu 😉.

Co se týče kostýmů, figuruje v představení vlastně jen jeden – a to Princův. Je pod ním podepsaná Simona Rybáková. Vybavuji si, že byl v bílé barvě, což by snad mohlo symbolizovat jeho dětskou nevinnost. I když se přiznám, že mě napadla i menší podobnost se svěrací kazajkou 😂. Tak doufám, že tomu tak není a nesledovali jsme jen „nedělní odpoledne v blázinci“ 😊. Jako doplňky pro určité části představení má pak Malý princ ještě bundu a šál, obojí v barvě béžové, díky čemuž působí trochu jako pilot, což se v rámci příběhu vlastně krásně hodí.

Na konec si nechávám hodnocení hudební složky, kterou napsal Kryštof Marek. Ten je také autorem textů a rovněž dirigoval Studiový symfonický orchestr, který skladby nahrával. I na poprvé mi symfonická hudba z Malého prince zněla velmi pohádkově a působila na mě uklidňujícím dojmem, ovšem teprve podruhé jsem jí přišla na chuť.

Dokonce dojde i na střídání a míchání několika stylů, přičemž nejvíc mě asi zaujala skladba ‚Král a Malý princ‘, kterou bych podle svého neodborného ucha popsala jako kombinaci rapu a romských písní. Ve spojení s jednoduchým textem, který se neustále opakuje („Je to moje, je to moje, moooje moooje…“), je nebezpečně chytlavá a ještě asi týden po představení mi zničehonic občas vytanula na mysli a musela jsem si ji stále zpívat. Stejně tak na mě z hlubin mé paměti útočila ještě ‚Píseň Pijáka‘, tvořící dialog Malého prince s opilcem. Její geniálně pravdivý text vytváří v podstatě nekonečnou spirálu, respektive možná spíše bludný kruh, v němž se skuteční alkoholici doopravdy nacházejí.

Velmi pěkné jsou i melodie, které doprovázejí Princova setkání s důležitými „ženami“ jeho života – růží (za ni i za další květiny zpívala Martina Placrová) i liškou. Té propůjčila hlas Monika Absolonová a měla jsem dojem, jako by mě svým hlasem jemně hladila. Z hada, kterého namluvila Szidi Tobias, šel strach, já bych mu osobně zakroutila krkem hned a v představení bych se bez něj nejraději obešla úplně.😊

Skutečně úchvatná je pak též v podstatě závěrečná árie Malého prince – ano, musím říct árie, protože výšky, které v ní Jan Cina skvěle zdolává, jsou zkrátka závratné. Většinou mužské hlasy v takových výškách už nezní moc příjemně, pokud jich pánové vůbec dosáhnou, ovšem Honza Cina je výjimkou potvrzující pravidlo. O tom jsme se mohli přesvědčit i v pořadu Tvoje tvář má známý hlas, kde dokonale zastal operní pěvkyni Montserrat Caballé. Jak jsem se dočetla v programu k představení, právě toto vystoupení velkou měrou přispělo k prvotnímu nápadu Kryštofa Marka vůbec Malého prince uvést a obsadit právě Cinu. Tušila jsem to, ale musím říct, že to bylo perfektní zakončení. Jen jsem se kochala a nechala se unášet na melodii, která skutečně zněla jako z jiného světa a dokázala ve mně vyvolat pocit, že mám křídla a vznáším se také k oněm závratným výškám. 😊 Pokud tedy toužíte cestovat po vesmíru, ale nemáte zrovna po ruce raketu, právě tohle dílo je řešení pro vás 😊.


Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Činohra Vše o mužích: Charisma + humor + vztahy – to celé na třetí

Muzikál Krysař: Temná pohádka o lásce vykoupené krví

Máme nový web! Nově nás najdete na ocima7.cz