Zvídavé otázky 7 statečných: Kateřina Bohatová

Foto: Michal Mecner

Žena mnoha tváří, která navíc oplývá krásným hlasem a velkým talentem. Tentokrát se naším hostem stala Agnes v Krysařovi, Líza Doolittleová v My Fair Lady i Anastasie v parodii 50 odstínů – Kateřina Bohatová. Ačkoliv měla zrovna plné ruce práce s přípravou videoklipu k vlastnímu projektu, přesto si na nás udělala čas a ochotně zodpověděla naše zvídavé otázky. Prozradila například, jak pohlíží na příběh muzikálu Krysař, a zavzpomínala také na představení Zpívání v dešti, kde si v průběhu let „střihla“ dvě různé role – Kathy i Linu. Podle čeho si vybírá pracovní nabídky a jak se její život změnil poté, co se stala maminkou? Vše se dozvíte v našem rozhovoru… Přejeme příjemné počtení! 😊

Eric: Muzikálový umělec by podle odborníků i fanoušků měl umět skvěle zpívat, tančit i hrát divadlo. To všechno vy umíte na jedničku s hvězdičkou, která složka z těchto tří je vám však nejblíže?

Úplně nejvíc je, když se v roli vše propojí. Každá složka má něco do sebe. V tanci se cítím svobodná, sama sebou, u zpěvu mě baví hrát si s hlasem, i ta příprava, protože každá píseň může být interpretovaná různě, je třeba najít si v ní polohu, výraz, frázování, abych mohla vyprávět příběh. To je tvůrčí práce, která mě naplňuje. A herectví jsem vystudovala a miluji ho!

Coffeerun: Podle rolí, které máte na svém uměleckém kontě, mám pocit, že dáváte přednost klasickému muzikálu. Byť vystupujete, respektive jste vystupovala i v modernějších muzikálech, vždy se jednalo o díla se silným příběhem. Co pro vás hraje prim, abyste na roli „kývla?“ Čím se řídíte?

Asi jsem osudová žena (smích), proto dostávám nabídky na silné ženy v příběhu. Ale vážně - mám na role zřejmě štěstí. Taková role je obohacující, sama se hodně naučím a mám ráda ženy, které mohu obdivovat a něco s nimi sdílet. Byť jsou v roli a trochu jsem jim pomohla na svět. Než na roli kývnu, tak je pro mě rozhodující i tým, s kterým budu pracovat. Protože život je příliš krátký na to, abychom jen pracovali. Jde i o to si tu práci užít. Jedno heslo říká: „Pracuj jen s lidmi, které chceš obejmout!“

Little Lotte: My Fair Lady, muzikál, v němž v libereckém Divadle F.X. Šaldy ztvárňujete titulní roli Elizy Doolitleové, je jednou z mých srdcovek. Doufám, že se mi podaří vás v tomto představení vidět. Moje otázka zní - ač měl muzikál premiéru v roce 1956, pořád se dočkává různých nových verzí. V čem je podle vás jeho téma pořád aktuální a proč se stále těší velké divácké oblibě?

Každá jsme trochu Líza Doolitleová, každá chceme mít vedle sebe muže, kterého můžeme obdivovat, který nás něco naučí a dělá nás lepšími. A my jeho. Každá chceme najít ten „svůj plácek“ – mít svoje místo na světě, každá chceme být sama sebou. O tom celý příběh je. To téma je věčné. A že se hraje tak dlouho? To bude tím, že téma je dobře zpracované, to se autorům náramně povedlo.

Annie: V muzikálu Zpívání v dešti jste si nejprve v Divadle J.K. Tyla v Plzni zahrála roli Kathy, o pár let později jsme vás mohli vidět v Liberci (a potom v Českých Budějovicích) v roli Liny. Je pro vás zajímavější role Kathy, která je bohatá na krásná hudební i taneční čísla, nebo spíše její sokyně, u které zase můžete naplno projevit svůj komediální talent?

Každá role má svůj čas. V osmnácti jsem hrála Kathy a byla jsem tehdy stejná jako ona. Mladá, ztřeštěná, roztančená. Role Liny je náročnější, působí sice lehce, ale není to zrovna lehká role. Byla to velká výzva, dokonce jsem váhala s jejím přijetím, ale ta postava je fantasticky napsaná, a tak jsme se rychle skamarádily. Nakonec až tak, že ji umím celou i v němčině (z dob, kdy jsme jeli s představením zahraniční turné). Je ukrutně vtipná a barevná, hodně mě naučila. Je miláčkem publika a také mým. Doufám, že je to znát!

Džejňulka: Nejprve musím říct, že jste pro mě ženou mnoha tváří. Skvěle jste ztvárnila Agnes v Krysařovi a v tu chvíli jsem si vůbec neuvědomila, že jsem vás viděla třeba i ve Vlasech. A ještě ke všemu mi nedošlo, že už vás dávno znám ze seriálu Horákovi, kde jste se objevila ještě pod rodným příjmením Šildová. Smekám pomyslný klobouček . Teď už ale k otázce - zkušenosti máte i z mimopražských scén (například v Plzni či Liberci), v Praze vás asi nejčastěji můžeme vídat v Divadle Kalich. Je tato scéna podle vás v něčem výjimečná? Pokud byste měla třeba divákům Divadlo Kalich doporučit, tak co byste takzvaně »vypíchla«?

Myslím, že moje role v Divadle Kalich vypovídají o tom, že pracuji s lidmi, se kterými mi je dobře. Jestli je něco v Divadle Kalich výjimečné, tak je to podle mě společná energie, která z nás na jevišti tryská. Je to malé divadlo, a když se spojíme, je to v něm cítit. Často to slyším i od diváků, že si do tohoto divadla chodí pro energii a radost. Tak se přijďte dobít. 😊

George: Jste pro mě obrovský talent. Vaše účast v muzikálech je vždy totální pecka. Ovšem, co mě dostává do kolen, je vaše role Agnes v muzikálu Krysař. Je to naprosto skvělé představení s dějem, který divákovi nedá spát. Říkáte si: ‚Dopadlo to vlastně dobře, nebo špatně?‘ Jak vnímáte vy sama tento příběh?

Děkuji za uznání. Tento příběh je tak jednoduchý, až je složitý a stejně tak jako v životě, ani tady nevím, co je vlastně dobře a co špatně. Jak by náš život vypadal, kdybychom udělali v danou chvíli jiné rozhodnutí? Když to hodně zjednoduším - to známé rčení, „kdybych si vzala Pištu Hufnágla“, je jen iluze o tom, že by byl jiný náš vztah lepší, kvalitnější a radostnější. Ale to nevíme, protože polovina vztahu jsme zase jenom my. To je jen zjednodušené vysvětlení, že nikdy nemůžeme vědět, co bude, když se změní okolnosti, lidé a my budeme hrát (či žít) stejný příběh jinak.

Nikča: I když máte na kontě spoustu úžasných rolí, musím vypíchnout asi tu úplně nejkrásnější, a to roli maminky. Jak zvládáte skloubit rodinný a pracovní život?

Musím říct, že ten můj malý „režisér“ si mě režíruje přesně, jak potřebuje. A já hraju všechny role, někdy i současně. Nicméně jsem se stala produkční, která každý den dokazuje, jak skloubit zkoušky, natáčení, představení, hodiny zpěvu, péči o dítě, domácnost a ještě aby trošičku času zbylo na roli manželky. Ani jedno z toho bych nezvládla bez podpory svého skvělého manžela. Za všechny tyto role jsem nesmírně vděčná a těším se na každý nový den a každý pokrok svého syna.