Zvídavé otázky 7 statečných: Martin Šemík
Máme pro vás další rozhovor ze série Zvídavé otázky 7 statečných. Čas si na naše otázky tentokrát udělal muzikálový zpěvák Martin Šemík, kterého můžete znát jako P.T. Barnuma z představení The Greatest Show - Live in Concert, Tybalta z muzikálu Romeo a Julie, Terka v Tarzanovi či z Muže se železnou maskou, kde ztvárňuje vychytralého ministra financí Fouqueta. V rozhovoru se mimo jiné dozvíte, jak ho v životě ovlivnilo studium konzervatoře, jak vzpomíná na své oblíbené role či který muzikál na West Endu je jeho favoritem.
Coffeerun: Ačkoliv se v současné době věnujete muzikálovému herectví a pedagogické činnosti, vystudoval jste původně hru na lesní roh. Co způsobilo tuto změnu ve vaší hudební dráze?
Lesní roh jsem vystudoval na konzervatoři v Českých Budějovicích. Byť jsem na nástroj od absolventského koncertu už nikdy nesáhl, za těch šest let jsem opravdu moc rád. Myslím, že mi zformovaly obecný umělecký vkus a můj pan profesor byl po celou dobu takovým druhým tátou, který mi dával opravdu dobré rady, z nichž čerpám dodnes i jako muzikálový herec. No, ale zpívat a hrát byl odmala asi můj sen… respektive jako dítě jsem doma lítal po pokoji s punčocháčema na hlavě a s vařečkou v ruce a zpíval si hatmatilkou anglické hity… v patnácti jsem pak založil první kapelu, na konci konzervatoře už jich bylo víc a spolužáci věděli, že bych se chtěl ubírat spíš tímto směrem. Jeden z nich mě pak oslovil, jestli nechci přijít na konkurz do muzikálu Zdeňka Bartáka Romeo a Julie. A tam to začalo, mou první a nejoblíbenější rolí – Tybaltem.
Little Lotte: Od dob, kdy se naposledy hrálo v České republice představení Romeo a Julie, uplynulo mnoho dnů. Přesto nemohu na toto krásné představení zapomenout. Krásná hudba, texty a příběh. Jak vzpomínáte na svoji roli Tybalta? Byl pro vás tento muzikál v něčem jiný, než ostatní díla, v nichž jste doposud hrál? 😊
No a jsme opět u této role. Myslím, že po sedmi letech jsme s novou pražskou produkcí nastudovali slavnou francouzskou verzi Romea a Julie. Já ji neznal tak dobře, ale na konkurzy už jsme museli mít připraveny konkrétní písničky postav, které bychom chtěli hrát. Tak jsem si troufale vzal opět Tybalta a, myslím, Benvolia. Pro mě to bylo první opravdu velké zpívání, které mě donutilo začít chodit někam na hodiny zpěvu. To mi dost otevřelo oči, proto chodím k Hance Peckové dodnes. Francouzského Romea a Julii nelze nemilovat. Na pražském Výstavišti jsme tehdy zkoušeli 3 měsíce asi nejintenzivněji, jak jsem doposud v divadle zažil. Navíc se na tomto projektu sešla skvělá parta, která chtěla dělat představení opravdu poctivě, a to vše nás semklo do skvělého kolektivu, který na jevišti táhl za jeden provaz… A to je pak radost.
Eric: Znám vás převážně z těch menších nebo „kompačkových“ rolí. Na hlavní roli si člověk asi musí počkat... Stalo se vám někdy, že byste právě onu hlavní roli svému kolegovi (v dobrém) záviděl?
Ano, mám za sebou i řadu představení, kde jsem byl „jen“ v company. Ale… pro mě, jakožto hornistu to byla skvělá příležitost pochopit celý mechanismus divadla/muzikálu. Mohl jsem koukat zkušenějším kolegům pod ruce a snažit se od nich pochytit co nejvíc věcí. Teď je otázka, jestli se mi to daří pak i použít. Já doufám, že ano. Nicméně, já to mám tak, že roli porozumím až ve chvíli, kdy ji začnu zkoušet… nestává se mi, že bych koukal na kolegu a říkal si: ‚Sakra, to je super role, to bych si chtěl zahrát.‘ Když něco přijde, teprve se tím začnu zabývat…
Džejňulka: Poprvé jsem na vás ‚natrefila‘ v muzikálu Muž se železnou maskou, kde jste mě okamžitě zaujal. Od té doby vaše jméno na fermanech vždy ráda vidím 😊. V tomto představení zpíváte píseň „Jen poslouchám“, a tak mě napadá, co vlastně posloucháte ve volném čase? Jaká hudba je vám blízká?
Děkuji pěkně, to jsem rád. Jak už jsem říkal, dost mě formovala konzervatoř. Mám rád klasickou hudbu – vokální i instrumentální, ale stejně tak jazz, soul, swing, muzikály nebo „chytrý pop“. Tím myslím pop, který má nějaký nápad a melodii.
Annie: Prozatím jsme měli možnost vás vidět pouze v pražských představeních. Sledujete také muzikálové scény mimo Prahu – např. ostravskou, plzeňskou nebo brněnskou? A zaujal vás některý z aktuálně uváděných titulů mimo Prahu?
Ano. Snažím se. Do divadla chodím moc rád, a to nejen na muzikály. Ale chci být v obraze, takže se i jezdím koukat. V brněnském Městském divadle jsem byl určitě nejvíckrát. Vím ale, že v Ostravě i Plzni dělají skvělé tituly a mají tam obsazené skvělé kolegy. V tom se tedy ještě musím trošku zlepšit. Divadlo mám dost často spojeno i s cestováním, na hodně muzikálech jsem byl třeba i na West Endu v Londýně. Lví král je rozhodně můj favorit!
Nikča: Pokud vás zrovna nevidíme na jevišti, můžeme na vás narazit u společnosti Surikata PR s.r.o. Co vás vedlo k tomu si od divadla takzvaně „odskočit“ a vyzkoušet si tak jinou práci?
Po absolvování konzervatoře mi bylo jasné, že lesní roh nebude ta správná cesta. Proto jsem se rozmýšlel, jakou cestou se vydat. A myslím, že jsem si vybral správně. Udělal jsem si magistra na žurnalistice a následně nastoupil do marketingové agentury. Dnes už mám svou vlastní… Surikatu. Divadlo je pro mě vlastně oddech a koníček.
George: Musím se přiznat, že patříte mezi mé oblíbené tváře ze světa divadel. Vždy když hrajete, je to prostě show a stejně tak i v představení The Greatest Show - Live in Concert, kde jste byl coby velký snílek Barnum součástí skvělého týmu. Jak jste si toto představení užil, navíc v anglickém jazyce? A když jsme u snění, jaká je vaše vysněná role?😉
Taky děkuji! Showmana jsem si užil moc. Miluju výzvy a projekty, kde se někam můžu posouvat. U Showmana jsem na začátku kývnul na to, že budu zpívat vokály, protože se mi moc líbila ta hudba, během zkoušení ale Honza Kříž zjistil, že bude muset hned první reprízu hrát jiné představení. Tak mě kolegyně Ivča Marešová doporučila jako vhodného alternanta. A za měsíc jsem stál na jevišti. Uf… Měsíc to byl perný, na hodiny zpěvu a angličtiny jsem chodil několikrát týdně. Show jsem si užíval náramně, a pokud se někdy tento projekt vrátí a já si budu moct Barnuma ještě zazpívat, budu si to užívat ještě víc. A vysněná role? Spíš bych byl rád za jakékoli představení, kde se zase celý tým semkne a společně pracuje na jednom díle. Na taková představení a role mám ty nejhezčí vzpomínky a mám pocit, že takováto představení mají smysl nejen pro mě, ale i pro diváky.
Komentáře
Okomentovat