Muzikál Balada pro banditu: Láska, vášeň i zrada v muzikálové baladě

Přiznám se, že o existenci muzikálu Milana Uhdeho a Miloše Štědroně Balada pro banditu, poprvé uvedeného v roce 1975 v Divadle Husa na provázku, jsem se dozvěděla až o desítky let později, pravděpodobně někdy v devadesátých letech, a to zásluhou pana Miroslava Donutila. Ten o tomto představení i jeho filmové verzi často a rád mluvil ve svých talk show, které byly v té době nesmírně populární. V těchto pořadech také často zaznívaly některé písně z tohoto díla, které mě již tehdy zaujaly. Troufám si tvrdit, že řada z nich doslova zlidověla, zejména „Zabili, zabili“ v jedinečném podání Ivy Bittové či „Ani tak nehoří“, zpívaná právě Miroslavem Donutilem. Celkově hudební motivy tohoto díla působí jako sled lidových písní, které, byť se to na první dojem nezdá, jsou velmi pěvecky náročné.

Později jsem viděla i filmovou verzi z roku 1978, ale pravděpodobně to pro mě nebylo ještě v té správné době. Byla jsem tehdy na střední škole a film jsem viděla na doporučení naší češtinářky, která se nám tak snažila nenásilnou formou přiblížit dílo spisovatele Ivana Olbrachta, z jehož románu Nikola Šuhaj loupežník tento muzikál vychází. Nemůžu říct, že by se mi Balada pro banditu tehdy nelíbila – ale na to abych prožívala romantický příběh Nikoly a Eržiky, jsem zkrátka potřebovala ještě nějaký ten čas navíc. 😊 Přesto mi však toto dílo v paměti nějakým způsobem utkvělo, protože v okamžiku, kdy jsem se na podzim roku 2020 poprvé dozvěděla o jeho novém uvedení v Divadle na Vinohradech, okamžitě jsem vycítila, že teď je ta správná chvíle, a zatoužila jej vidět. Svou roli určitě sehrálo také obsazení, zajímavé i pro muzikálové fanoušky - v čele s Markem Lamborou a Michaelou Tomešovou. Covidová omezení však rozhodla jinak a na zhlédnutí Balady pro banditu jsem si musela ještě chvíli počkat. Svůj sen jsem si tak mohla splnit teprve na konci srpna 2021 a zahájila tak tímto představením „svoji“ divadelní sezónu 2021/2022. 😊

Příběh Balady pro banditu je zasazen do Koločavy v Zakarpatské Ukrajině v době první světové války. Nikola Šuhaj je dezertér, který se při útěku setká s čarodějnicí Moranou a slíbí jí, že se ožení s její dcerou. Čarodějnice za odměnu kouzlem způsobí, že jej nemůže zasáhnout žádná střela. Nikola však ve skutečnosti nemíní svůj slib splnit a Moranu se pokusí zabít. Je zamilovaný do Eržiky, se kterou se chce oženit. Lásce Nikoly a Eržiky ale nepřeje její rodina, konkrétně její otec a bratr. Dezertér a navíc chudý, to není zrovna ideální partie. Aby Nikola získal obnos potřebný k tomu, aby se o ni mohl ucházet, nabízí se mu jednoduché řešení – stane se zbojníkem. A díky Moraninu kouzlu si vede velmi dobře. Nikola se tedy později s Eržikou ožení, ale zde jeho příběh teprve začíná. Skončí válka, ale Nikolovi i jeho přátelům se zbojnické řemeslo „zalíbí.“ Je zde však velitel četníků, pro něhož Nikola představuje velký problém. Ten se snaží řešit za pomoci místních obyvatel v čele s Derbakem, ale také za využití četníka Kubeše, který se se ale zamiluje do Eržiky a svede ji. Nikola, který vše náhodou zjistí, Kubeše zabije. Jakým směrem se jeho příběh bude vyvíjet dál? Zvítězí oddanost a síla přátelství, nebo touha po moci a po penězích? To vám samozřejmě neprozradím, ale můžu zmínit, že celá druhá půlka představení byla pro mě velmi překvapivá a některé dějové zvraty skoro až neuvěřitelné. O to víc se ale těším, až si budu moci tento příběh spolu s jeho hrdiny prožít znovu. Obsahuje totiž nejen příběh o lásce Nikoly a Eržiky, ale také o velké míře tolerance, obětavosti a vášni, ale i o zradě a vypočítavosti. Příběh, který jsem proto kdysi vnímala pouze jako povinnou četbu, mě najednou doslova pohltil, a cítila jsem souznění s oběma hlavními hrdiny i přes všechny jejich nedostatky. Již ze samotného názvu je zřejmé, že se nejspíš nedočkáme happy-endu, a věřím, že jsem nebyla jediná, kdo odcházel z divadla plný dojetí.

Scéna Balady pro banditu je velmi jednoduchá a dalo by se říct, že na jevišti nevidíme vlastně nic moc zajímavého, kromě několika sudů, schodiště a stolu a židlí, pokud se potřebujeme „přemístit“ do hospody nebo na četnickou stanici. Doplňují ji značně povedené kostýmy, navozující atmosféru dané doby a dokreslující bezútěšnost prostředí, v němž se děj odehrává. I přesto jsou ale slušivé a minimálně představitelé hlavních rolí v nich rozhodně zaujmou. Oproti oblečení běžných vesničanů výrazně vynikají barevné kostýmy Morany a jejích dcer, které v kombinaci s nápadnými parukami působí jakoby tak trochu „z jiného světa.“

Obsazení tohoto představení je početné, zaměřím se tedy především na role, které mě výrazně zaujaly. Musím ale vyzdvihnout, že skutečně výkony všech byly jedinečné a v představení jsem nezaznamenala jediné slabé místo.

Jako prvního musím zmínit představitele Nikoly Šuhaje - Marka Lamboru, jehož můžete znát také ze seriálových rolí (například ze Slunečné) či z pořadu Tvoje tvář má známý hlas. Jde také o jednoho z představitelů Bejbyho v Šakalích létech v Divadle na Fidlovačce. Tehdy jsem ale viděla jeho alternaci a Balada pro banditu tak byla mým prvním „setkáním“ s Markem Lamborou. Musím říct, že mě coby Nikola záhy „odzbrojil“ výborným zpěvem a nesmírným charismatem. Přestože jsem si velmi jasně uvědomovala, že před sebou rozhodně nemám „ukázkového“ kladného hrdinu, držela jsem mu i tak palce a vlastně mu tak trochu i rozuměla.

Ještě o trochu víc jsem ale rozuměla Eržice v podání Michaely Tomešové. Ta měla velmi těžkou úlohu, a to zhostit se pěveckých partů, které před ní proslavila jedinečná Iva Bittová. Musím přiznat, že ze začátku jsem měla tak trochu pocit, že je tato pomyslná „laťka“ pro ni nastavena příliš vysoko. Brzy mě však přesvědčila o opaku. Příběh Eržiky se postupně více rozvíjel a já jsem z Míšina ztvárnění byla nakonec nadšená. Eržika si rychle získala nejen moje sympatie, ale i pochopení pro některá svá, ne úplně šťastná, rozhodnutí. Finální „Zabili, zabili“ v jejím podání mě již zcela bezpečně dojalo a nálada z celého představení se mě pak držela ještě velmi dlouho.

Z dalších rolí musím zmínit skvělého Igora Bareše coby Mageriho – vychytralého a prospěchářského hospodského, Tomáše Pavelku jako velitele četníků, usilujícího o dopadení Nikoly, Kryštofa Rímského coby Derbaka – Nikolova přítele, jehož důvěryhodnost a oddanost je poměrně diskutabilní, a dále Daniela Bambase v roli milence Eržiky, tedy četníka Kubeše. Velmi výrazná též byla Iva Marešová, ztvárňující Moranu. Stejně tak její dcery – tedy Markéta Děrgelová a Zuzana Vejvodová.

Balada pro banditu se pro mě rozhodně stala velmi silným zážitkem a jsem ráda, že jsem tento příběh mohla v divadle naplno prožít. Pokud jste ovlivněni filmem, je třeba mít na paměti, že Marek Lambora není Miroslav Donutil a Michaela Tomešová není Iva Bittová. Jejich ztvárnění těchto postav je značně odlišné. Oba ale mají nesmírný potenciál si vás jako Nikola a Eržika získat. U mě se to tedy povedlo zcela bezvýhradně a moc se těším na další setkání. Doufám, že to bude brzy. 😊