Muzikál Cabaret: Metafora okolního světa

 

Druhý zářijový večer roku 2021 se pro mě nesl v duchu spontánního rozhodnutí vyrazit na premiéru muzikálu Freda Ebba, Johna Kandera a Joe Masteroffa – Cabaret. Až do poslední chvíle byly vstupenky beznadějně vyprodané, ale den před představením na mě na internetu doslova „zasvítilo“ jedno opuštěné volné místo v hledišti, kterému jsem zkrátka nedokázala odolat. 😊

Ocitla jsem se tak zcela neplánovaně v berlínském Kit Kat Klubu přelomu 20. a 30. let minulého století, tedy poněkud dekadentním kabaretu, ve kterém je možné prakticky cokoliv. Zde nás uvítá velice extravagantní konferenciér, svou vizáží symbolizující tehdejší náladu a dobu. Hlavní hvězdou Kit Kat Klubu je ale mladá, britská zpěvačka Sally Bowles, jež sní o zářné kariéře.

V této době do Berlína přijíždí americký spisovatel Cliff Bradshaw, toužící načerpat tamější atmosféru a najít inspiraci pro svou knihu. Ve vlaku se setkává s Němcem Ernstem Ludwigem, kterému Cliff vyjde vstříc při hraniční kontrole a pomůže mu tak propašovat zásilku. Ludwig mu na oplátku pomáhá během jeho začátků v Berlíně, doporučí mu levné ubytování a zajistí zájemce o lekce angličtiny, kterými si Cliff přivydělává. Postupně však začíná být zjevné, že je Ernst Ludwig nacista a jeho vliv nabírá na síle.

Po příjezdu se Cliff rozhodne oslavit Nový rok právě v Kit Kat Klubu, kde se poprvé setkává se Sally. Postupně mezi nimi vzniká velmi silný, avšak značně komplikovaný vztah, který vyvrcholí tím, že Sally otěhotní.

V mnohem romantičtější, ale i dojemné rovině, se pohybuje paralelní příběh Cliffovy postarší bytné, slečny Schneiderové, jíž se poněkud nesměle dvoří místní zelinář, pan Schultz. Přestože se počínající vztah vyvíjí dost slibně, dostavují se postupně první komplikace. Pan Schultz je totiž Žid…

Příběhy všech našich hrdinů se postupně prolínají a ač se snaží si to nepřipouštět, stále silněji jejich životy ovlivňuje narůstající vliv nacistů a celkový obrat v politické situaci. Mladá dvojice se musí rozhodnout, co dál. Cliff si, na rozdíl od poněkud naivní Sally, uvědomuje, co se děje a jediné řešení vidí v návratu do Ameriky. Najdou společnou řeč, nebo se jejich cesty definitivně rozejdou? A jak se bude vyvíjet osud všech dalších hrdinů i samotného kabaretu?

Veškeré události, kterým přihlížíme, navíc kabaret promítá do svých čísel. Ta velmi přesně odrážejí to, co jednotlivé postavy prožívají a kabaret se tak stává metaforou okolního světa.

Pokud bych měla u Cabaretu něco vyzdvihnout, pak je to jednoznačně naprosto fenomenální živá hudba a též skvělé choreografie Jany Burkiewiczové. Na každé hudební číslo jsem se díky tomu vysloveně těšila a byla jsem plná očekávání, čím mě překvapí tentokrát. Vskutku zajímavé jsou také kostýmy Jozefa Huga Čačka, které, v kombinaci s výrazným líčením, přesně vystihují poněkud excentrickou atmosféru kabaretu. A vůbec přitom nevadí, že jsou možná o něco odvážnější, nežli jsem viděla v jiných uvedeních tohoto muzikálu.

Vynechat nemůžu ale ani zajímavou, i když minimalistickou scénu, kterou tvoří jednoduchá konstrukce, pod níž můžeme vidět hudebníky. Nahoře a po stranách je ale pokryta čistým papírem, a upravována přímo umělci v jednotlivých číslech během představení za pomoci spreje. V určitém momentu, kdy v ději muzikálu dojde k agresivnímu útoku, je papír roztrhán a zničen, což daný okamžik velmi dobře dokresluje.

Celkový dojem z tohoto představení by ale nebyl takový bez perfektního obsazení. Jako Sally se představila Michaela Tomešová, která mě naprosto odzbrojila svou všestranností. O dva dny dříve jsem ji totiž viděla ve zcela jiné roli v představení Balada pro banditu v Divadle na Vinohradech a přeměna v Sally tak pro mě byla neuvěřitelná. Mám pocit, že se v této roli vysloveně našla a hudební čísla, zejména „Mein Herr“ a finální „Kabaret“ v jejím podání byla skutečně dechberoucí.

Velkým překvapením pak pro mě byl Karel Heřmánek ml., jelikož jsem ho vždy považovala výhradně za činoherního herce. Jeho kabaretiér ve mně vyvolával značně rozporuplné pocity. Fascinoval mě svou individualitou, lehkostí, nadsázkou, ale současně ve mně budil i strach a odpor. Ve chvíli, kdy se na scéně objevil, upoutal veškerou pozornost a nešlo z něj zkrátka spustit oči. Podle mě rozhodně kabaretiér na svém místě. 😊

Spisovatele Cliffa si zahrál Jan Fanta, jenž se dle mého názoru na tuto roli moc hodil a v podstatě můžu jedině chválit. Zaujal mě zejména v druhé polovině, ve které je již nucen řešit vážnější věci, a více si tak uvědomuje, co se kolem něj děje. V této poloze se mi skutečně líbil.

Nesmírně sympatickými hrdiny byli slečna Schneiderová v podání Jitky Sedláčkové, a pan Schultz, ztvárněný Dušanem Sitkem. Jejich opatrné „namlouvání“ mě od první chvíle dojímalo a moc jsem si přála, aby jim to vyšlo. Jejich osud mě pak v závěru velmi zasáhl.

Ernsta Ludwiga si v našem případě zahrál Filip Kaňkovský a domnívám se, že byl pro tuto roli vskutku výbornou volbou. V každé další scéně mi připadalo, že nabýval na síle a sebevědomí, a tak byla přeměna ze zdánlivě nenápadného pána ve vlaku zkrátka nepřehlédnutelná.

Jedinečná atmosféra Kit Kat Klubu by ale nefungovala, nebýt též dalších účinkujících – Lindy Caridad Fernandez Saez, Nikol Kouklové-Heřmánkové (též v roli prostitutky Fritzie Kostové), Petry Koskové, Venduly Příhodové a Viktora Nováka.

Ti všichni mají „na svědomí“ nevšední představení, které vám kromě skvělého zážitku přinese i celou řadu podnětů k přemýšlení. Cabaret rozhodně stojí za vidění a můžu jej jedině doporučit. 😊