Zvídavé otázky 7 statečných: Tomáš Trapl

Foto: Alžběta Míková

Zase nám jednou na cestu zasvítila nějaká ta šťastná hvězda a naše pozvání k rozhovoru přijala jedna z neobsazovanějších tváří muzikálové scény. Kardinál Richelieu ze Tří mušketýrů, otec Inchofer z Galilea či hvězda Draculy, kde v průběhu let ztvárnil více různých rolí,… Možná už jste uhodli, že odpovědi na naše zvídavé otázky nám tentokrát ochotně poskytl skvělý zpěvák, herec, dabér a také pedagog – Tomáš Trapl. Podělil se s námi o vzpomínky na muzikál Quasimodo, v němž ztvárnil hlavní roli. Popsal též, jak před lety probíhala příprava na dabing Lvího krále. Má vůbec ještě nějakou vysněnou roli? A jaký je pro něj pocit potkávat se na jevišti s vlastními někdejšími studenty?

George: Jméno Tomáš Trapl pro mě vždy znamená záruku skvěle odvedené práce na jevišti. Viděl jsem vás v mnoha rolích, ovšem jednu musím přece jen vyzdvihnout. Jedná se o postavu Quasimoda, ze stejnojmenného muzikálu, mimochodem se jednalo o hlavní roli. Tento muzikál mi připadal nadčasový a bylo to úplně něco jiného, než jiná představení - tolik energie a šťávy, na to se jen tak nezapomíná. Jak na tuto postavu vzpomínáte? A taky byla pro vás v něčem jiná než ostatní?

To mě velice těší, děkuji za kompliment! Na Quasíka vzpomínám docela často. Především na zkoušky, které tomu předcházely. Protože to byla režijní muzikálová prvotina Skútru a jejich zkoušky měly – hlavně na začátku – charakter workshopů. A to jsem naposledy zažil snad v devadesátých letech s režisérem Jesse Webbem (The Fantasticks, Pippin).

Nejen, že se během takového zkoušení stmeluje kolektiv, ale také se naučíte věci, které vás posunou i v oblastech, které byste jinak asi nepoužil. Takže jsem například chodil na tanec, souboj, jógu, body drumming (bubnování o vlastní tělo – pozn. 7 statečných) apod. Úplně jsem ožil, začal jezdit do divadla na kole, prostě jako zamlada 😊. Z toho vyplynula ta celková energie v představení, alespoň myslím, že to takhle měli skoro všichni. A company tam byla excelentní!! Já už byl pak jen jedno z mnoha ozubených koleček v dobře namazaném stroji.

Eric: V časech, kdy jsem hojně navštěvovala divadla, jste byl vyloženě muzikálovou stálicí. Prostě představení bez Tomáše Trapla jako by ani nebylo… Byl (a pořád jste) pro mě zárukou bezchybného čistého a poctivého herectví, neboli ‚trdlování‘, jak vy tomu říkáte… Ráda ale vzpomínám i na váš koncert k padesátinám v Hybernii, kde vás doprovázela vaše dávná kapela Dolmen. Co pro vás znamená irská hudba? A uvažoval jste někdy, že pověsíte divadlo na hřebík a budete dělat jen muziku?

Také děkuji za kompliment! Jsem rád, že se Vám moje „trdlování“ líbí. Ano, jednu dobu se prý říkalo, že je v muzikále „přetraplováno“. A teď k otázce: Neuvažoval. Spíš naopak. Muziku (např. Dolmen) jsem na hřebík už pověsil dávno, a kdybych neučil anebo nespáchal občas něco pro školní divadlo DIK, tak tu muziku dělám už fakt jen v muzikálech. Irská hudba mě brala v dobách Dolmenu, byla to v té době i módní záležitost, ale přiznám se, že teď už ji neposlouchám. Naše melodika byla i trošku do Moravy, trošku keltská, někdy i normální »bigboš«.

Nikča: Vaše jméno mám spojené hlavně s mým nejoblíbenějším muzikálem Dracula, kde jste v původní verzi ztvárnil roli kněze a v té obnovené hrajete hned trojroli šaška-sluhy-profesora. Jaký je to pocit, hrát v tomto díle i po letech? A dokázal byste říci, která z těch úloh je vám bližší a proč?

Víte, ono to tak strašně rychle uběhlo, že ani nemám pocit, že to hraju „po letech“. Navíc už tehdy v první verzi jsem alternoval Šaška-sluhu-profesora, (když odešel Jan Apolenář a Jiří Korn zůstal sám). Pak jsme to docela dlouho hráli v Bratislavě a v Prešově, potom v Hybernii, takže když se to nedávno přesunulo do Karlína, bylo to pro mě takové logické vyústění… Navíc verze s živým orchestrem je pecka a dává tomuto legendárnímu muzikálu nový rozměr. A ke druhé otázce: Kněz je moje miminko, co jsem, za asistence režiséra Bednárika, porodil, ale v trojroli se zase více vyblbnu. Nedá se tedy říct, která je mi bližší.

Annie: Již řadu let se věnujete pedagogické činnosti. Stává se vám, že se setkáte se svými (bývalými) studenty na jevišti? Jaký je to pro vás pocit?

No jéje! A jak často! Dnes už si ani neumím představit muzikál bez někoho, kdo mi tzv. prošel rukama. Za svou téměř 25letou pedagogickou činnost na státní konzervatoři už je to pěkná řádka slavných jmen. Ale pozor, podotýkám, že učím herce, takže o to lépe se poslouchá, že ten či onen se dostal do podvědomí díky svému zpěvu. Netvrdím, že jsem je všechno naučil já, ale hřeje mě pocit, že jsem některým (snad) alespoň lehce pomohl, když se začínali rozkoukávat.

Coffeerun: Na jevišti i v civilu na mě působíte jako nesmírně ‚naspeedovaný‘ (jak se teď moderně říká  😂) člověk. Působíte, že máte nevyčerpatelný zdroj energie… Jak to děláte?

Fakt jo? Když myslíte… Já sám nevím - asi dobrej model. 😊 Jsem už asi takový od přírody. Škoda že mě nevidíte v soukromí. To zase taková hypertonická sláva není. 

Little Lotte: Ve vašem dlouhém seznamu rolí je jich mnoho skvělých a nezapomenutelných. Skoro jako by vám každá byla přímo ušitá na tělo. Najde se ale třeba ještě nějaká vysněná role, po které toužíte? 😊

Tak tuhle otázku dostávám fakt často. Vždycky se poctivě zamyslím, a znova a znova a nic. Nedokážu vymyslet žádnou vysněnou roli. Snad je to tím, že celý život přistupuji ke všem pracovním příležitostem pokorně a snažím se v každém projektu, do něhož jsem vybrán, najít své uplatnění tak, jak mě potřebují. Prostě jako k výzvě. A proto to pak možná vypadá, že jsou mi role ušity na míru. Věřte ale, že tomu tak z naprosté většiny opravdu není… A mě by to potom možná ani nebavilo.

Džejňulka: Ještě než jsem propadla muzikálům, zajímala jsem se hodně o český dabing, kterému se také věnujete. 😊 V mé zamilované pohádce Labutí princezna vaším hlasem v češtině zpíval princ Derek, v jiných animovaných filmech jste ovšem nejen zpíval, ale i mluvil, například ve Lvím králi jste namluvil Timona a v Příšerkách s.r.o. (i v pokračování) zase Mikea Wazowského. Chtěla bych se proto zeptat, zda vás tato herecká disciplína baví a jestli dáváte přednost tomu postavu nadabovat v celém filmu, nebo jen v pěveckých partech? A jak vlastně vypadaly vaše začátky v dabingu? 😊

Já dávám samozřejmě přednost to nadabovat i nazpívat celé (už kvůli honoráři, že jo 😊), nicméně občas se nepoštěstí. Začátky byly hrozně zajímavé, dialogy se zkoušely a točily dohromady a písničky se učily z videokazet, které přicházely letecky z Ameriky. Mám doma ještě např. Lvího krále v pracovní černobílé verzi na VHS přímo od Disneyho s kódem proti přepisování, ze které jsem se učil.

A jestli mě to baví? No samo! Člověk si aspoň může vyzkoušet hranice, kam až může zajít, třeba když musíte skřehotavým hláskem nejen mluvit, ale i zpívat a intonovat. Prostě skřehotáte a skřehotáte a ještě vám za to platí. Jako na jevišti. 😊