Muzikál Horečka sobotní noci: „Ztracený“ král tanečního parketu

 

Pravděpodobně téměř každý již slyšel o Horečce sobotní noci – oblíbeném hudebním filmu z roku 1977, který proslavil představitele hlavní role Johna Travoltu. Ten se tak díky skvělým tanečním výkonům, v kombinaci s hudbou skupiny Bee Gees, stal doslova legendou. Také já jsem filmovou Horečku viděla, nicméně bylo to v době, kdy jsem byla ještě dítě školou povinné, a příběh tak byl pro mě tehdy trochu hůř pochopitelný. Přesto mě nejsilnější stránky tohoto díla - tedy hudba a tanec - dostatečně zaujaly. Johna Travoltu ale i tak raději vídám ve filmové Pomádě, v níž ztvárnil hlavní roli Dannyho rok po Horečce sobotní noci.

Ostatně zjišťuji, že tyto dva kusy bývají často srovnávány a diváky mnohdy i zaměňovány. Jak jinak si vysvětlit údiv několika diváků, sedících během představení Horečka sobotní noci opodál, kteří teprve o přestávce zjistili, že jde o dva různé tituly a Sandy ani „písně o autu“ se dnes nedočkají.

Přiznám se ale, že přestože se na zmíněné filmy čas od času ráda podívám, divadelní podoba mě oslovila v obou případech mnohem víc. A myslím si, že je to především proto, že jde o představení uváděná Divadlem Kalich, kde je energie sálající z jeviště vždy doslova nakažlivá a v případě těchto dvou muzikálů je tento „jev“ ještě mnohonásobně umocněn. 😊 Zatímco Pomádu jsem vždy vnímala jako ryze oddechovou záležitost, která mi vždy nejen dodá energii, ale také bezpečně zvedne náladu, Horečka sobotní noci je doplněna o dějovou linku, která již nevyznívá zrovna optimisticky.

Hlavní hrdina Tony Manero je obyčejný mladý kluk z chudých poměrů, který žije se svými rodiči v New Yorku. Pracuje v malém železářství a jeho rodina jej prakticky „odepsala.“ Není totiž jako jeho starší bratr Frank jr. (Martin Bačkovský), který se stal knězem. Tonyho život je tedy omezen na práci, jež ho nenaplňuje, a na jeho nejbližší, kteří ho pouze utvrzují v jeho bezvýznamnosti a nesnaží se jej jakkoliv podpořit. Smysl svého života tedy vidí v sobotních večerech v místním disco klubu, kde může zúročit svůj talent a vychutnávat si uznání a obdiv coby král tanečního parketu. Jednoho dne pozná Stephanii, která též skvěle tančí, a dohodnou se, že se spolu zúčastní taneční soutěže. Stephanie je však značně ambiciózní a jejím hlavním cílem a snem je profesně uspět a přestěhovat se na Manhattan. Tonym tak do určité míry opovrhuje. Přesto mu postupně odkrývá a ukazuje jiné možnosti, jak se životem naložit. Jeho další kroky však ovlivní i celá řada dalších událostí v bezprostředním okolí – ať už v rodině nebo mezi přáteli. Na to, jak se nakonec rozhodne a jak se vyvine jeho vztah se Stephanií, si ale budete již muset zajít do divadla. 😊

První polovina představení je bohatá především na taneční čísla, jejichž choreografii má na svědomí Ján Ďurovčík, a která jsou skutečně dechberoucí – ať už úvodní Naplno žít / Stayin' Alive, Disco Inferno či Všichni tančí / You Should Be Dancing. Hlavní část se tedy odehrává v disco clubu a postupně se seznamujeme s jednotlivými hrdiny. V druhé polovině se děj postupně rozvíjí a je zde prostor i pro sólové výstupy všech důležitých postav i velmi krásné duety, včetně finálového Co cítíš? / How Deep Is Your Love, takže i když to tak ze začátku nevypadá, dostaví se i několik emotivnějších momentů a u méně odolných povah (jako jsem já 😊) i slzy dojetí.

Zmínit musím i zajímavou, byť minimalistickou scénu. Kromě kovových konstrukcí po stranách a tří pojízdných panelů, je totiž jeviště po celou dobu prakticky prázdné. Zmíněné panely, jsou pro mě takovou malou záhadou. 😊 V určitých scénách jsem totiž měla pocit, že jsou zrcadlové, tedy odrážejí dění na scéně, jindy ale byly průhledné a působily tedy jako skleněné. 😊 Doteď nemám jasno, v čem tato záhada spočívá, ale tento prvek se mi velmi zamlouval. Navíc jejich různým přesouváním se dle potřeby prostor jasně a srozumitelně dotvořil a nebylo proto nikdy pochyb, kde se nacházíme. Tonyho domov pak stačilo pouze doplnit o stůl a židle - tyto rekvizity si herci mnohdy na scénu donesli sami. 😊 Důležitou roli hrají v tomto představení také různé světelné efekty, navozující tu správnou disco atmosféru.

A nyní již k samotnému obsazení. Horečku sobotní noci jsem viděla celkem třikrát. Dvakrát poměrně brzy po jejím prvním uvedení v Divadle Kalich někdy v roce 2015 a následně den po obnovené premiéře v roce 2021. V některých případech jsem se teprve při poslední návštěvě dočkala jiných alternací a můžu je tedy zkusit i trochu porovnat, i když s takovým časovým odstupem to nebude úplně jednoduché. 😊

Hlavní role Tonyho se při všech mých návštěvách skvěle zhostil Jan Kříž a musím přiznat, že se jedná asi o mou nejoblíbenější roli, v níž jsem ho kdy měla možnost vidět. Jako Tony ze sebe vydává skutečně maximum, a přestože celé tři hodiny prakticky neopustí jeviště, zvládá náročné choreografie s neuvěřitelnou lehkostí a působí, jako by to vlastně ani nebylo nic těžkého. 😊 Ač bych nevěřila, že je to možné (protože již napoprvé jsem byla naprosto unešená), při poslední návštěvě se mi v této roli líbil ještě o něco víc nežli na představeních před lety. Pěvecky jsem si ho užila především v písni Věčná sláva / Immortality. Ocenit však musím i to, že působil v roli naprosto uvěřitelně i přesto, že Tony má být mladík sotva dvacetiletý. O jeho bezradnosti či jisté ztracenosti, ale i zoufalství a značné naivitě, se kterou Tony k životu přistupuje, v Honzově podání nebylo naprosto pochyb.

Stephanii jsem v původních představeních dvakrát viděla v podání výborné Alžbety Bartošové, naposledy si tuto roli zahrála Markéta Schimmerová Procházková. V Markétině podání mi poněkud chladné a odměřené jednání Stephanie dávalo více smysl a bylo pro mě snazší pochopit, že se jedná v podstatě pouze o určitou „masku“ a tato postava mi díky tomu nebyla tolik nesympatická. Vyzdvihnout musím její píseň Proč / What Kind Of Fool a pak samozřejmě taneční čísla, v nichž působila skoro až jako zhmotnění nějakého snu. 😊

Další důležitou postavou je Tonyho kamarád Bobby C., jenž musí čelit nemalému problému. Přivedl do jiného stavu dívku, kterou nemiluje a nyní je po tlakem svého okolí, aby si ji vzal. Bobby je zoufalý a u svých přátel bohužel nenachází podporu a zájem, který by nyní potřeboval. V této roli jsem měla možnost vidět obě alternace – tedy Romana Tomeše i Jana Tenkráta, přičemž Jan Tenkrát mým představám odpovídal o trošku víc. Navíc jeho podání písně Bolest / Tragedy bylo nesmírně emotivní a právem tak sklidil největší potlesk.

Na závěr bych ráda zmínila ještě Michaelu Tomešovou v roli Annette – dívky zoufale zamilované do Tonyho, který o ní ale vlastně vůbec nestojí, především proto, že se nechce vázat. Postava Annette se v průběhu příběhu zajímavě vyvíjí a v podání Míši ve mně budila nemalý soucit. Velmi by mě zajímala též její alternace – Marie Křížová, jíž jsem zatím neměla příležitost v této roli vidět.

U Horečky sobotní noci bych ráda vyzdvihla i skvělou company, bez níž by toto představení nemohlo tak skvěle fungovat. V menších rolích musím též zmínit Zbyňka Frice, Michala Pleskota či Terezu Sokolíkovou.

Rozhodně návštěvu divadla a zhlédnutí tohoto díla můžu jedině doporučit. Kromě fantastických výkonů všech zúčastněných můžete spolu s Tonym prožít příběh o tom, jak moc důležité je mít v životě něčí důvěru a podporu, ale i o tom, že každý se může zvednout ze dna a postavit se na vlastní nohy, pokud o to skutečně stojí.