Muzikál Přízrak Londýna: Temné londýnské uličky v prostorách pražského divadla

 

Bujarým životem oplývající londýnská spodina roku 1888 oslavuje spolu s tehdejší panovnicí královnou Viktorií její výročí na trůnu. Žádná z postav netuší, že se velice brzy jejich životy stanou přímými i vzdálenými svědky vražd jednoho z nejzáhadnějších vrahů v historii.

O Jacku Rozparovači existuje velká spousta legend, obrovské množství různých konspiračních teorií či hypotéz o tom, kdo mohl být oním tajemným vrahem. Není proto divu, že se jedná o jedno z často zpracovávaných filmových či divadelních témat. Verze příběhu Pavla Bára a Lumíra Olšovského byla pod původním názvem Fantom Londýna uvedena roku 2013 v Ostravě, v Národním divadle moravskoslezském. Tamní uvedení jsem bohužel viděl pouze ze záznamu, který běžel v první vlně koronaviru na jaře roku 2020. (S pražským kusem pojmenovaným přímo Jack Rozparovač, jejž uvádělo Divadlo Kalich, jsme se časově míjeli úplně.) Pražská verze Fantoma Londýna, která z praktických důvodů dostala v metropoli název Přízrak Londýna, si odbyla premiéru v roce 2015.

Spoluautor libreta, režisér a light designér představení Lumír Olšovský tehdy do pražské Hybernie přenesl kus ostravské inscenace a některé z herců, kteří i v Praze zůstali ve svých původních rolích.

Představení Přízrak Londýna mi bylo, a vlastně dodnes je, velmi blízké tím, že se prakticky nikde zbytečně nezdržuje. Hned v úvodní scéně „Šup tam s ním“ skvěle pracuje s vykreslováním svých postav a divák tak nemusí zbytečně rozmýšlet, kdo je vlastně kdo a která prostitutka je která prostitutka. Lumír Olšovský tak efektivně nechal vyniknout hlavní a nejdůležitější otázku představení - kdo je Jack Rozparovač.

Poměrně rozmanitou hudbu pro představení napsal Radim Smetana a za krásnými texty, co své postavy posouvají dopředu nebo nám odhalují jejich osudy, stojí Michael Prostějovský. Osobně jako nejzdařilejší skladbu z celého představení hodnotím „Náš malý svět“, který krásně vykreslil duši prostitutky Betty. K této postavě se ve článku ještě určitě vrátím.

Hlavní postavu švadlenky Evelyn ztvárnily její původní ostravská představitelka Martina Vlčková a muzikálová stálice Michaela Nosková. Obě dámy měly něco do sebe. Martina Vlčková působí, jako by se pro křehké role narodila, avšak u Míši Noskové, kterou mám spjatou spíš s energickými nebo obecně živelnými postavami, jsem byl po herecké stránce překvapen, s jakou uvěřitelností a lehkostí Evelyn hrála. „Svět nezbavil mě nadějí“ je bezesporu nejnáročnější skladbou v představení a postavu Evelyn po jejím dozpívání čeká pořádný šok. Pro mě jeden z nejsilnějších momentů, který obě zvládly prezentovat hledišti naprosto s přehledem.

Olga Želenská a Hana Seidlová se v Praze představily jako Stará Mary. Seidlová na každém představení podávala jistý výkon, hlavně při dialozích s postavou Jane. Především v závěru první půlky, kdy se dozvěděla o její smrti, by se ve mně ani Jack krve nedořezal. Výkony Želenské občas kolísaly, ale ve vypjatých scénách působila nebývale uvěřitelně, až by si divák myslel, že se to skutečně všechno děje kdesi uvnitř herečky. Za nejlepší však u obou dam hodnotím jejich scénku na začátku druhé poloviny představení.

Teď se dostávám k postavě Betty, která tím, jak je napsaná, mi byla tak nějak nejbližší. Moudrá, empatická, laskavá a vlastně velice naivní žena, která v již zmíněné písni „Náš malý svět“ prožívá malé osobní drama a prohru sebe samé. Ostravskou herečku Hanu Fialovou jsem v roli Betty viděl jedinkrát a podala hezký, ač trochu průměrný výkon. Kdo mě však svým herectvím, zpěvem, grimasami a nepřehnanými gesty totálně rozsekával a pokaždé mě dostával „do kolen“, byla Vanda Károlyi. Vanda se pro Přízrak Londýna Betty stala. Svým podmanivým hlasem, uhrančivým pohledem a vystupováním mě odzbrojovala v každé repríze. Moje radost, kdykoli jsem její jméno viděl na fermanu, byla nefalšovaná. 😊

V roli Matky se v Praze střídaly Dita Hořínková a Jana Musilová. Osobně mě vždycky o mnoho víc bavila právě Dita, která je svým bezchybným zpěvem snad už pověstná. Dita je navíc velmi často obsazovaná do rolí rozpustilých, bláznivých žen. Temná Matka tak byla jakýmsi otevřením zamčeného šuplíku a Hořínková tak mohla ukázat, že naprosto excelentně dokáže zahrát i tak jedovatou a zákeřnou roli, jakou Matka bezpochyby je.

Hlavními mužskými postavami příběhu o legendárním vrahovi jsou Sean a Henry, letití kamarádi z bohaté londýnské čtvrti. První z nich se chodí do Whitechapelu kochat ženskými křivkami a hledat všelijaké vzrušení. Druhý jmenovaný se ženami kochá také, ale pouze coby objekty pro své kreslířské umění.

Zakřiknutého kreslíře Henryho si v Praze zahráli Jan Cina a Lukáš Adam. Upřímně musím říct, že to byl právě Lukáš Adam, jenž Henryho hrál i v Ostravě, kdo byl nepopiratelně jednou z největších hvězd pražského uvedení. Odváděl po všech stránkách uvěřitelný výkon. Především při konfrontacích s postavou Matky, když ji hrála Hořínková, předváděl takové spektrum emocí, že by se jeden nedopočítal.

Suverénního a lehce arogantního Seana si na prknech Hybernie střihli dva muzikáloví krasavci - Jan Kopečný a Ondřej Bábor. Jan podával pokaždé velmi příjemný výkon. Ondra, který si Seana zahrál už dříve v Ostravě, byl suverénní a po celou dobu představení byl oním neodolatelným frajírkem, který si kromě Evelyn získá náklonnost i důvěřivé Betty. U obou jako jeden z nejlepších momentů hodnotím Seanovu poslední konverzaci s Henrym v podání Lukáše Adama. Ta scéna byla pokaždé nabitá skoro až hmatatelným napětím.

U Seana a Evelyn se sluší i podotknout, že jediný milostný duet, co byl v představení ke slyšení, byla poměrně krátká písnička „Osud“. Osobně vnímám milostné duety jako nutné klišé, které se někdy v jednom díle i několikrát opakuje. A po druhém čtyřminutovém vyznávání lásky za zvuku nezřídka utahané hudby už je to k nevydržení. Proto jediný lovesong v představení s nepřepálenou stopáží a jasným sdělením hodnotím velmi kladně.

Komisařem se v Hybernii stali David Uličník, Marek Holý a v záskocích Lumír Olšovský. Uličník dominoval v pěveckých partech, ale výborné výkony podali především Holý s Olšovským. Oba z figury komisaře, která v podání Uličníka působila docela staticky a nudně, udělali záživnou postavu, která měla náboj, opravdovost a působila autoritativně.

Dále mě pokaždé zaujaly obě představitelky Annie, sestry Evelyn - Lada Bělašková a Radka Pavlovčinová, které ve všech hádkách či emočně vypjatých scénách dokázaly divákům zastavit dech.

Jane Adriana Bajtková, která roli převzala po Ivaně Gottové, byla výborná a s ničím si nezadala s alternací v této roli. Tou byla již výše zmíněná výborná Vanda Károlyi.

Novináře Neznámého si zahráli Lukáš Langmajer, Lumír Olšovský a Martin Bujárek. Všichni tři pánové byli absolutně skvělí a jejich interpretace dopisu z pekla byla pokaždé dokonale slizká.

V malých rolích Arona a Kitty jsem měl možnost vidět Martina Šemíka, Elis Ochmanovou a Barbaru Chybovou. Především Šemík a Ochmanová ze svých roliček vytěžili maximum a podávali tak excelentní výkon, že mě až mrzelo, že tihle dva nedostali více prostoru.

Dostávám se k celkem diskutované sólovce královny Viktorie. Přijde mi škoda, že se z ní nestalo takzvané ,sólo pro osobnost', protože k němu měla písnička „Vládnout snadné není“ docela dobře našlápnuto. Athina Langoska však na každé repríze svůj výstup zvládla se ctí.

S povděkem byly vždy kvitovány dialogy mířené přímo do hlediště, především výstupy Tlusté Tracy (Renáta Podlipská, Eliška Nezvalová) a Škaredé Sharon (Michaela Dolinová, Kateřina Petrová). Pro mě osobně bylo ideální duo Nezvalová a Petrová.

Jediným místem, kde děj skoro až nudně stagnoval, byla více méně zbytečná Dědkova scénka s ponaučením. Bez ní by se děj klidně obešel.

Celkově ale Přízrak Londýna hodnotím jako jednu z nejlepších věcí, které jsem v Praze viděl a slyšel. Docela bych si přál opětovné uvedení, k němuž jsem si tak nějak už vysnil i nové tváře do obsazení. 😊 Ke svým oblíbeným alternacím, kterými rozhodně byli Károlyi, Bábor, Ochmanová, Šemík, Adam nebo Hořínková, bych tak přidal umělce, jako jsou třeba Kateřiny Pechová a Bohatová jako Betty, Eva Burešová či Felicita V. Prokešová jako Evelyn, Jana Zenáhlíková jako Matka, Marek Němec jako Neznámý nebo Jakub Gabriel Rajnoch jako Henry.

Mnoho scén a jednotlivých výstupů se mi nesmazatelně zarylo do paměti a několik fantastických umělců jsem díky tomuto dílu poznal a rád je v jejich dalších rolích vídám a podporuju dodnes. Závěrem podotknu, že díky aktuálnímu působišti autorů Lumíra Olšovského a Pavla Bára pořád doufám, že se tento muzikál v budoucnu uvede i v DJKT. 😊 No, považte - po Fantomovi Londýna v Ostravě a Přízraku Londýna v Praze by takový Démon nebo Stín Londýna v Plzni vůbec nebyl na škodu. 😊