Rozhlasové Strašidlo cantervillské aneb Rozkvetlá mandloň mezi českými muzikály

 

Jednu z nejznámějších povídek Oscara Wildea asi netřeba představovat. Strašidlo cantervillské už posloužilo mnoha adaptacím, z nichž v Čechách dosud nejpopulárnější je nejspíš ta filmová s Jiřím Bartoškou v titulní roli. Na sklonku minulého roku se sir Simon de Canterville dočkal též své české muzikálové verze.

Rozdílů v ději by se našlo hned několik. Zatímco v povídce je rodina Otisových šestičlenná a zámek odkoupí, v muzikálu čtyřčlenná americká rodinka zámek zdědí. Nutno uznat, že otravná dvojčata v ději moc nechybí. 🙂 Což navíc oceňuji, jelikož se muzikál odehrává v 21. století. Téma znuděných dětí odstřižených od elektroniky už je obecně poněkud ohrané a svým způsobem ho tu v jednom z dialogů řeší postava Washingtona a bohatě to stačí. Dalším z rozdílů je motiv vraždy a vlastně celá charakteristika Eleonory de Canterville. A upřímně řečeno, i když jsem se na ne úplně kladnou ženskou postavu v muzikálu těšil, její laskavá verze z pera Víta Pokorného (scénář a režie) a Richarda Bergmana (námět, texty písní) mě velice bavila.

„Stará legenda praví, že na zámku po staletí patřícímu rodu Cantervillů došlo jedné hluboké noci ke strašnému krveprolití."

Do děje muzikálu nás za temných hudebních tónů uvádí příjemný hlas pana Petra Kostky. Hudba Daniela Bartáka je obecně obrovským plusem celého díla. Je rozmanitá, skvěle graduje a dokáže vtáhnout do příběhu. Fantasticky, až na jednu výjimku, se vydařilo i obsazení.

Titulní úlohu sira Simona skvěle namluvil a nazpíval Josef Vojtek. Jeho charismatický hlas a ďábelský smích jsou přesně to, co od pět set let strašícího ducha čekáte. Při poslechu v nočních hodinách Vojtkův projev v určitých pasážích vzbuzuje příjemnou jemnou husí kůži. 🙂 V závěru příběhu je Vojtek velice emotivní a vlastně asi nejvíc uvěřitelný. Zlomenému duchovi v jeho podání si přejete během jeho vyznávání Eleonoře taky aspoň trochu pomoct. Vojtek touto rolí potvrzuje, že jeho pozice mezi muzikálovými stálicemi je oprávněná.

Se závěrem příběhu úzce souvisí postava Eleonory v podání Terezy Maškové. Eleonoře navíc dává vyniknout dle mého názoru asi nejzajímavější skladba celého počinu. Po herecké stránce Mašková podala velmi příjemný výkon, avšak zmíněná písnička je skutečně zážitek a spojení hlasu Maškové s Vojtkovým je opravdu příjemné.

Z rodiny Otisových má nejvíce prostoru mladinká Virginie, zde v podání dokonalé Nikoly Ďuricové. Virginie má velmi výrazné pěvecké party. Dívence na její cestě za láskou a za vysvobozením sira Simona zkrátka nejde nefandit, navíc v tak sympatické interpretaci. 🙂 Sluší se zmínit, že byť herci své role namlouvali jednotlivě, je i tak v dialozích, které zahrnují Nikolinu postavu, cítit perfektně fungující chemie. Klobouček!

Mužští členové americké rodinky - tedy Jan Vondráček a Josef Fečo - podali velmi dobré výkony. Oba jsou uvěřitelní, Washington je ve Fečově podání přesně ten věčně hláškující namachrovaný starší brácha, kterého Virginii moc nezávidíte, a Vondráček potvrdil své nesporné herecké kvality, nadto překvapil výborným pěveckým výkonem. Za mě jen velká škoda Ivany Chýlkové. Mám ji jako interpretku rád, ale jejímu podání Lukrecie nevěřím (až na lítací scénu, tady se s Vojtkem skvěle doplňují). Jelikož je Lukrecie součástí dialogů o mnoha osobách, je víc než patrné, že kolegům nestačí. Ale v písničkách jako takových je na poslech příjemnou.

Anně Marii Consuele Umneyové aneb ztělesnění práce všeho druhu propůjčila hlas jako vždycky a všude úžasná Barbora Rajnišová. I když v Umneyové občas slyším rozpustilé role Rajnišové z produkce Pixových, je příjemně civilní a věřím jí každé slovo. Věřím, že si tuhle roli při poslechu oblíbíte. 🙂

Povídkového Cecila v muzikálu nahradila postava Williama z Cheschiru. Kromě poněkud šarmantnějšího jména, disponuje muž, do něhož se zamilovala Virginie, fantastickým výkonem Jakuba Vaňase, jehož jméno pro mě bylo do poslechu Strašidla cantervillského neznámé. Doufám, že ho v podobných projektech či přímo na prknech, co znamenají svět, budu moci slýchat častěji. 🙏

Tvrzení o prknech, co znamenají svět, prakticky platí pro celý muzikál. Tvůrčímu triu Barták - Pokorný - Bergmann se za mě povedl skutečný majstrštyk, kde i z rozhlasu budete mít pocit, že cítíte vůni rozkvetlé mandloně. Poetické převedení povídky do dnešní doby, prospěšné změny v ději a citlivé zpracování, které upoutá, si rozhodně zaslouží i vizuální zpracování. Jen si to zkuste představit třeba v takové Hybernii. Kdo mě zná, tak ví, že už mám zase vysněné alternace, které bych v tom rád viděl a slyšel. 😃 Ale o tom třeba jindy a jinde. 😃 Velmi rád bych ale samozřejmě viděl naživo v příběhu smutného strašidla rozhlasové představitele, protože ti jsou, až na výše uvedenou výjimku, naprosto výteční.

Pokud jste tuhle rozhlasovou lahodu ještě do svých (d)uší nepustili, doporučuju to napravit. Do 21. 1. 2022 tak můžete učinit zde. Navíc třeba stejně jako předešlý rozhlasový projekt Malý princ, bude k dostání na CD i Strašidlo cantervillské. Obecně mu přeju, aby se na něj mezi českými muzikály nezapomnělo. Myslím, že se jedná o projekt, který by neměl skončit v podzemí zámku, ba naopak, by měl být pěkně vidět. 🙂

„čas obrátil list svůj, už se nelituj, sbohem dáme všem dnům prokletým"