Zvídavé otázky 7 statečných: Michaela Horká

Foto: Kristýna Junková

Pro další rozhovor jsme tentokrát zamířili do Ostravy a oslovili nejen krásnou, ale především velmi talentovanou muzikálovou zpěvačku, Michaelu Horkou. Máme velkou radost, že si na nás i přes značné časové vytížení dokázala najít čas. Rozpovídala se nejen o svých začátcích v muzikálu Galileo, ale především o tom, jak vnímá postavu paní Danversové, kterou již několik let hraje v představení Rebecca v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. Zajímá vás, jaké role ráda hraje a jakou kuriózní situaci zažila na scéně se svou sestrou Hanou Holišovou? 😊 Nebo chcete vědět, zda ji na podzim uvidíme v českém uvedení Ray Bradbury's 2116 a co pro ni tento titul znamená? Na to vše najdete v našem rozhovoru odpovědi. 😊

Nikča: Hodně herců, kteří pocházejí z umělecké rodiny, se shodují na tom, že je rodiče od této kariéry odrazovali. Jak tomu bylo u vás?

Myslím, že v případě, že bych rodičům dala prostor mě odradit, by tam patrně z jejich strany přímo doporučení nebylo, ale já jim ho nedala 😊. Tato cesta pro mě byla přirozená. Od dětství jsem s nimi v divadelním prostředí, od dětství jsem tím vším úplně „prosáklá“ a pak se nikdo nemůže divit. Zkrátka jsem jen navázala. Ač je to profese, někdy z mnoha úhlů pohledů náročná, někdy i nelogická či dokonce nespravedlivá, patrně bych neměnila. Ale uvidíme, co mi život dál přinese. Rozhodně vím, že i kdybych tuto profesi nedělala, budu k ní mít vždy upřímnou úctu a umělecké prostředí mě bude přitahovat.

Coffeerun: Již jako velmi mladá (vlastně ještě jako dítko školou povinné) jste uspěla v konkurzu Divadla Kalich do muzikálu Galileo Janka Ledeckého a obsadili vás hned do hlavní role Mii. To musel být docela příjemný šok. 😊 Pamatujete si ještě okamžik, kdy jste se to dozvěděla? Mohla byste nám popsat, jaký to byl tehdy pocit?

Příjemný 😊. Asi nezapomenu na moment, kdy mě pozvali, aby mi řekli, že by mě tam chtěli, ale role Mii už je vlastně obsazená a byly bychom v alternaci čtyři. A při tom, jak mi to říkali, mi vlastně rovnou oznámili, že to i přesto budu hrát. Že mě tam prostě chtějí. Bylo to hezké. Asi to tak mělo být, ač to nechci fatalizovat a myslím to pokorně. Radost jsem měla převelikou a věděla jsem, že mě čeká velká změna života, včetně celého přesunu do Prahy atd. Chtěla jsem to a vyšlo to. A život mi to rozhodně změnilo a jinak nastavilo. Tedy prostě ze základky rovnou na jeviště. 😊Na konzervatoř jsem paradoxně nastoupila až ex post. Mnoho věcí se mi v životě děje tak nějak naopak 😊.

Little Lotte: V jednom z mých oblíbených muzikálů - Rebecca, který se v současnosti hraje v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě, ztvárňujete služebnou paní Danversovou, což je podle mě nejvýraznější role v tomto díle. Tato postava je všeobecně charakterizována jako hlavní záporná hrdinka, avšak nemyslím si, že je možné to říci úplně jednoznačně. Jak paní Danversovou vnímáte vy?

Jako krásnou ženu 😊. Já ji vnímám vlastně velmi pozitivně, ale to je můj vnitřní vhled na tuto postavu. Jen jsem se k ní stavěla jako k člověku. K někomu, kdo je samozřejmě nějak nemile zasáhnutý životem, tedy k bytosti, řekněme, ne úplně šťastné, s komplikovanou cestou a vlastními problémy, ale zároveň prostě „jen“ jako k člověku. Nicméně ano, předlohou je postavou dramatickou a řekněme i zápornou, protože byť možná motivovaná láskou, utváří nějaké zlo. Klíč je pro mě to „jen člověk“. Zlo je totiž často v lidech, stejně tak jako láska. A já tvrdím, že nejvíc vám vyjde zlo na jevišti, když ho hrajete s láskou 😊. Paní Danversová je pro mě jednou velkou krásnou srdcovou záležitostí. Užívám si každý okamžik na jevišti s ní. V její kůži.

George: Mezi mnoho mých oblíbených muzikálů, patří i muzikál Mata Hari. Zde jste skvěle ztvárnila hlavní představitelku. Jak vzpomínáte na toto představení? Bylo pro vás těžké hrát tuto postavu, osudem tak zkoušenou?

Mata Hari je pro mě též jednou z postav, na které ze srdce ráda vzpomínám a s chutí bych si ji znovu zahrála. Byla postavou velice obsáhlou a rolí rozsáhlou. Je to pro mě jedna z postav, které jsem hrála reálně v dost brzkém věku, tedy v daleko nižším věku, než jakého byla daná postava. To je možná někdy lehce vyčerpávající, protože člověk tam „tlačí“ silné emoce prožitků starších a zkušenějších lidí, než jste vy sám atd. Nicméně – divadlo. Prostor pro mnohé. A „osud“ koneckonců zkouší nás všechny, ač každého jinak. Věřím, že mé obsazení do každé jedné role prostě má nějaký důvod. A nakonec životy, prožitky, cesty nás všech nejsou nikdy srovnatelné, že? Ráda hraju mj. i tyto velké fatální ženy. Vždy mají silný příběh, tedy vždy je opravdu co hrát.

Annie: S vaší sestrou, Hanou Holišovou, jste se nejednou setkala i na jevišti. Považujete to spíše za výhodu oproti hraní s jinými hereckými kolegy, či nevýhodu?

Myslím, že výhodou ani nevýhodou se to nedá nazvat. Ráda jsem se s Haničkou potkávala na jevišti, a kdyby to zase nastalo, ráda se s ní na jevišti budu potkávat zas. Přijde mi to spíš takové milé, že jsme rodina a děláme stejnou profesi, tudíž se prostě můžeme potkat i při práci, a navíc někdy opravdu v kuriózních situacích. Například, když jsem ji v inscenaci Papežka, v domnění, že je muž, sváděla 😊. A tak no. Tedy, řekla bych spíše výhodou.

A vlastně, když tak nad tím přemýšlím, bylo by fajn zase spolu něco hrát. Alespoň bychom se viděly častěji 😊.

Eric: Jste krásná žena a máte elektrizující pohled. Občas vás vídám i v televizi v několika epizodních seriálových rolích. Chtěla byste si zahrát i nějakou větší, filmovou roli? Jaká postava nebo jaký charakter by vás lákal?

Děkuji vám. Ano, chtěla bych si zahrát i ve filmu. Kamera mi taktéž byla vždy blízká a přiznám se, jelikož v tuto chvíli nic kontinuálně netočím, už mi to i chybí. Třeba mi zase něco přijde do cesty. Láká mě bytostně jistě mnoho charakterů, ale myslím, že člověku přijde v daný moment to, co je v tu chvíli pro něj. Snažím se neupínat na racionálně vymyšlená přání a příliš konkrétní vykonstruované představy. Ač vědět, co chcete a co si přejete, je důležité. Nicméně principiálně mě vždy lákají charaktery odlišné od toho mého. Také s vícero vrstvami, řekněme hlubší, nejen pěkné či líbivé napovrch. To je zajímavé hrát. Na kameru mě zatím obsazovali spíše podle vzhledu/vizuálu. Třeba to prolomím. 😊 Ale „akčňák“ by mi taky nevadil 😊.

Džejňulka: Před pár lety jsem vás měla možnost vidět v Divadle Semafor ve výjimečném představení Ray Bradbury's 2116. Jak na tuto práci a příležitost vzpomínáte? 😊 Chystá se také návrat tohoto díla, tentokrát v české verzi. Pokud by přišla nabídka si v tomto muzikálu opět zahrát, kývla byste na ni?

Tento titul provázel takový ne úplně jednoduchý „porod“ a jeho cesta k divákovi byla zatím krátká. Taktéž ho považuji za výjimečný. Odehráli jsme v originále, tedy v angličtině, nakonec pouze pár představení a přála bych tomuto dílu delší život a vícero diváků, co by ho zhlédli. Ano, česká verze je v přípravách a myslím, že mohu prozradit, že jsem byla opět oslovena ke spolupráci. Uvidíme, jak se nám to potká časově a zda budu moct být přítomna. Pořád vnímám tuto dobu velice křehce, hodně se toho mění, posouvá… Zkrátka raději nic netvrdím s jistotou. Ale co s jistotou říci mohu – Ray Bradbury's 2116 je titul, který má co říct, a ráda budu u jeho opětovného zrodu. Navíc česky, pro českého diváka. Uvidíme.