Muzikál Láska je láska: Všichni na Petřín!

Troufám si říct, že neexistuje jediný Čech nebo Slovák, který žil v 90. letech minulého století a neznal by píseň Láska je láska od Lucie Bílé. I kdyby neznal žádnou jinou písničku od Lucky, tento jednoduchý a uřvaný (omlouvám se za upřímnost) hit se před asi 30 lety valil ze všech rádií i televizí, na porevoluční léta dokonce se značně odvážným videoklipem, který mohl v té době starší generaci i mírně šokovat. Kdo do té doby Lucii Bílou neznal, díky této písni ji na sto procent poznal. Možná to byly právě tyto tři minuty, které katapultovaly Lucku na vrchol, z něhož dodnes nespadla. Čím se dá vysvětlit úspěch této skladby? Snad nikoho nepohorším, když ji přirovnám k jistému otravnému zelenému maskotovi jednoho nejmenovaného obchodu s elektronikou, jenž také vykukuje na celý národ div že ne i z ledničky a zaručuje firmě trvalý úspěch. Holt, marketing je třeba umět. 😊

Na obranu Lucie Bílé ale musím říct, že zbytek její hudební produkce střídá jedna kvalitní píseň druhou. Je to bezesporu zpěvačka, která na sobě tvrdě dře a má při sobě tým lidí, kteří umějí dělat vynikající muziku. Snad nejlepší, co ji mohlo potkat, objevila v textařce Gabriele Osvaldové – její texty jsou lyricky kouzelné, poetické, vtipné, umějí posluchače doslova uhranout, a čím víc si je člověk pobrukuje, tím víc kouzla a moudrosti v nich nachází. Lucie za celou svou kariéru spolupracovala s řadou dalších výborných textařů, paní Osvaldová ale nade všemi vyčnívá, a to nejen v případě tvorby pro Lucii, ale také pro jiné zpěváky či muzikálovou produkci. Ale nejen skvělé texty zaručují Lucii úspěch – hudba, kterou dělá a zpívá, nemá žádné slabé místo, její písně jí vyloženě sednou, a ať už zpívá původní tvorbu, nebo covery slavných světových hitů, snad žádná píseň v jejím podání nebyla propadákem.

Muzikál Láska je láska měl premiéru v divadle Ta Fantastika ještě v roce 2005, a do jeho derniéry o pět let později se odehrálo kolem stovky repríz. V té době toto divadlo skončilo s muzikálovou produkcí, což byla ohromná škoda, jelikož to byla možná jediná alternativní hudební scéna na našem muzikálovém nebi. Zrovna muzikál Láska je láska se za alternu považovat nedá, ostatní tituly bych však přiřadila právě k menšinové tvorbě. Dnes toto divadlo hlásí comeback pod názvem Divadlo Lucie Bílé a Láska je láska je jeho premiérový titul. Zda bude scéna pokračovat v obnově svých předešlých titulů, anebo se pustí jinou cestou, na to si musíme ještě počkat.

Premiéra obnoveného muzikálu Láska je láska se odehrála 7. dubna 2022 v den 56. narozenin Lucie Bílé. 7 statečných muzikálovců děkuje produkci za pozvání.

Dá se říct, že tento muzikál se dá zahrnout do kategorie „hit“ neboli „jukebox“. Je složen z hitů jeho protagonistky a byl jí napsán přímo na tělo. A to nejen hudbou, ale také činoherními pasážemi. Je to příběh divadelní postavy, konkrétně slavné zpěvačky, která není spokojena s tím, jak ji autor napsal, a tak se rozhodne změnit děj příběhu. Najde scénář a začne v něm škrtat. Tím se dostane do období mládí svého tatínka, s nímž se seznámí a pokouší se ho změnit. Potkává se také se svou maminkou a dalšími, vesměs bláznivými postavami, které mohou do děje zasáhnout a tím ho celý překopat. Jak to celé dopadne, už musíte zjistit sami. Osobně si ale myslím, že právě scénář je nejslabším článkem celého díla. Režisér Antonín Procházka se inspiroval příběhem svých rodičů – jeho maminka pocházela z chudé rodiny a vzala si bohatého obchodníka, jenž však o svůj majetek zásahem komunistů přišel. Ona pak měla celý život na to, dokázat mu, že si ho nevzala pro peníze. Myšlenka zajímavá, leč v případě tohoto muzikálu nedotažená. Navzdory slabému scénáři jsem se však celý čas upřímně bavila, jelikož výkony na jevišti ten nezajímavý příběh bohatě vynahradily.

Tak, jak je Gabriela Osvaldová geniální textařka, to samé se dá říct o Ondřeji Soukupovi jako skladateli. Hudba a texty rozhodně slabými články nejsou, i když jsou hudební složky poskládané poměrně chaoticky a bez hlubšího významu, žádná z písní nepůsobí jako pěst na oko. Některé z použitých písní mě velice potěšily (nejvíc píseň Miluji tě, kterou mám od Lucie Bílé nejraději), a mohu říct, že ze všech jsem měla dobrý pocit. Celý děj muzikálu byl hodně chaotický, bláznivý, chvílemi bez logiky anebo propojený s písněmi doslova oslími můstky (konkrétně píseň Trouba), v těch záchvatech smíchu mi to ale vůbec nevadilo. Písně jako Zpíváš mi requiem či Hvězdy jako hvězdy je možné slyšet kdykoliv a pořád jsou krásné. Dokonce jsem se přistihla, že i píseň Amor Magor mi snad poprvé v životě nevadila a odteď už asi při ní nebudu vypínat rádio.

Scéna byla postavená jednoduše, minimalisticky, ale funkčně, a žádná dekorace nebyla zbytečná. Jen ty ostré barvy jako oranžová, žlutá, červená… píchaly do očí. Když už jsou takové barvy použité, bylo by fajn ztlumit intenzitu světel, aby nepůsobily jako svítící neon. Kostýmy z dílny Michaely Horáčkové Hořejší vypadaly dobře, vhodně, bláznivě i funkčně. Samotné Lucii Bílé sluší černá barva nejvíc, a její minišaty s koženou bundou a kabelkou na řetízku jí omladily i dodaly šmrnc popové hvězdy, kterou nejen hrála, ale také celý život žije. K ostatním kostýmům nemám nejmenší výhrady, všem hercům slušely a vypadaly efektně i při bláznivých tancích.

Rovněž k výkonům mohu napsat jen samé superlativy. Lucie Bílá hrála samu sebe, takže s pojetím role jistě neměla nejmenší problém, je však obdivuhodné, jaké množství textů si musela zapamatovat. Se svými písněmi také zřejmě nijak neválčila, ale její postava celou dobu nesleze z jeviště a vlastně plnila i funkci vypravěče. Jejího manžela si zahrál výborný Denny Ratajský, který i na menším prostoru dokázal být výrazný a charismatický. Zato dvojice Markéta Schimmerová Procházková a Martin Písařík předváděla fantastický herecký koncert, kdykoliv se zjevila. Jejich postavy mají ve scénáři hromadu vtipných gagů, které trhaly divákům bránice.

Rovněž postava Kulpové dala Vendulce Příhodové určitě zabrat, poněvadž nebyla zrovna jednoduchá na hraní ani zpívání. Ale nejvíc mě osobně bavila Tereza Hálová jako Eržika, která sypala jeden fór za druhým a nešlo z ní spustit oči. Amora skvěle vystřihl Martin Sobotka, Maďara Filip Hořejš, kapelníka výborný tanečník Josef Fečo a kluka si zahrál talentovaný Viktor Antonio – ač pořád dítě, tak ostřílený herec s nemalými zkušenostmi.

Scénář sice pokulhával a závěr muzikálu nebyl také nijak dramatický ani překvapivý, ale vtipnými momenty a šílenými dialogy doslova překypoval. Pokud nehledáte velké umění, ale chcete se pořádně zasmát, a navíc máte rádi Lucii Bílou, toto představení vám může sednout. Kromě toho co nevidět tady máme máj – lásky čas, tak rychle VŠICHNI NA PETŘÍN! A poté pěšky po Karlově mostě přes Vltavu do divadla v Karlově ulici 😊