Muzikál Jane Eyrová: Příběh o odvaze a vnitřní síle

 

Román anglické spisovatelky Charlotte Brontëové Jana Eyrová jsem si poprvé přečetla před několika lety - tedy poté, co jsem dočetla všechny knihy své oblíbené autorky Jane Austenové a domnívala jsem se, že od tohoto románu můžu očekávat „něco podobného.“

Velmi brzy jsem ale pochopila, že tato představa je trochu zkreslená. Příběh Jany Eyrové je totiž mnohem komplikovanější, akčnější a celkově dramatičtější. Hlavní hrdinka v něm nemusí bojovat pouze o společenské postavení či lásku, ale řeší i otázky přežití a prožívá situace skutečně extrémní. Román je navíc vyprávěn přímo hlavní hrdinkou, která nám tím odhaluje nejen celý svůj životní příběh, ale i své myšlenkové pochody a dojmy. Jana Eyrová si tudíž záhy získala všechen můj obdiv a k jejímu vyprávění se ráda vracím.

Ve chvíli, kdy jsem se proto dozvěděla o muzikálové podobě tohoto příběhu (autorů Paula Gordona a Johna Cairda) a o jeho uvedení v Městském divadle Brno v režii Petra Gazdíka, bylo jasné, že toto představení zkrátka musím vidět. A jelikož mě George s Džejňulkou asi o týden v Brně předběhli, měla jsem už i od nich celou řadu pozitivních ohlasů a nadšených reakcí. Na muzikál Jane Eyrová jsem se tedy nakonec vypravila na konci října 2021 plná očekávání, jak se podaří komplikovaný děj do muzikálu převést. Musím připustit, že co se dějové stránky týče, prakticky celá první půlka téměř kopíruje knižní předlohu. Samozřejmě proběhla nějaká zjednodušení, vypuštění některých méně důležitých postav atp. K zásadnější změně v ději pak dochází až v druhé polovině příběhu, kde byla z děje vypuštěna jeho podstatná část, zjevně proto, aby zůstalo více prostoru pro ústřední dvojici.

Pokud bych se měla tedy ve stručnosti vrátit k dějové zápletce, zde je: Jane Eyrová je sirotek. Vyrůstá u své tety, paní Reedové, která ji vychovává spolu se svým synem Johnem. Život s tetou ovšem Jane nemá vůbec lehký, paní Reedová ji nenávidí a John šikanuje. Vše vyvrcholí tím, že je Jane odeslána na internátní školu, v níž zůstává až do dospělosti. Zde se spřátelí s Helen Burnsovou, která je pro ni velkou oporou. Naučí ji odpouštět a pomáhá jí tak dodat vnitřní sílu a víru v překonání všech útrap, které obě musejí snášet. Helen však bohužel podléhá nemoci a umírá. Dospělá Jane ve škole nějaký čas zůstává jako učitelka, po čase se však rozhodne pro změnu a přijme práci vychovatelky malé Adele v sídle pana Rochestera. Po sérii poněkud dramatických a záhadných okolností se Jane s panem Rochesterem sblíží a vyslyší jeho žádost o ruku. V den svatby však vypluje na povrch skutečnost, že je pan Rochester stále ženatý, byť je jeho žena šílená. Jane poté pana Rochestera opouští, ale po řadě peripetií (právě tato část příběhu se oproti knize zásadněji liší), kterými musí ještě projít, ji okolnosti nakonec přivedou zpět. V mezidobí se však také u pana Rochestera událo mnoho…

Co se týče příběhu, myslím, že se podařilo hlavní myšlenku do muzikálu dobře promítnout. Co mě ale velmi překvapilo, byla poměrně minimalistická scéna Petra Hlouška, která byla plná především dřevěných prvků. V některých momentech scénu doplnili přímo i herci z company, kteří ztvárňovali např. stromy v lese. Ve srovnání s jinými tituly bylo výtvarné pojetí skromné, což v řadě případů vlastně ani nevadilo, vzhledem k tomu, že samotná hrdinka celkově působí spíše skromně a nenápadně. Některé momenty by si ale výpravnější scénu dle mého názoru zasloužily, a její absence mě proto místy trochu mrzela. O co jednodušší scéna byla, o to propracovanější byly kostýmy, které mě ale naopak dokázaly dostat do děje zcela spolehlivě. Hezké byly jak školní uniformy, tak i nenápadné šaty hlavní hrdinky, ale samozřejmě též okázalejší modely hostů pana Rochestera v jeho sídle či Janiny svatební šaty. Výborně ale vypadá i pánská dobová móda. Skvěle se povedly i kostýmy pro děti.

Po hudební stránce mě Jane Eyrová bohužel příliš neoslovila v tom smyslu, že bych pociťovala potřebu si některé z písní pouštět ze záznamu nebo si je dokonce pamatovala. V rámci představení ale hudba dokonale podtrhovala dění na jevišti a budila velmi silné emoce. Melodie jsou především v pomalejším tempu a převažují duety hlavních hrdinů, z nichž na mě nejvíce zapůsobilo finále první půlky představení. Výstupy ostatních postav jsou melodicky odlišné a vnímala jsem je jako vhodně načasované oživení jinak spíše ponuré nálady.

Co se ale u Jane Eyrové skutečně povedlo, bylo obsazení, které je velmi početné, a to i celou řadou dětských herců. Nejvíce pozornosti pochopitelně získala představitelka titulní role, již si zahrála Kristýna Daňhelová. V jejím případě jsem si byla od začátku jistá, že je pro tuto roli naprosto ideální volbou a rozhodně jsem se nespletla. Její Jane byla dostatečně zajímavá i přes svoje nenápadné a skromné vystupování a po pěvecké stránce jí nebylo co vytknout. V její mladší „verzi“ jsme pak mohli vidět Nikolu Hermanovou. Zajímavé momenty jsou pak ty, kdy spolu obě Jane vystupují společně.

V roli Edwarda Rochestera se alternují Lukášové Vlček a Janota, což jsou, dle mého názoru, herci se značným charismatem a upřímně bych si přála je v této roli vidět oba. 😊 To se mi samozřejmě nesplnilo a měla jsem tedy možnost vidět Lukáše Janotu, z jehož výkonu jsem byla skutečně nadšená. Rochester v jeho podání, je osoba opředená tajemstvím, která se snaží navenek působit odměřeně a nepřístupně. Ve skutečnosti je ale nešťastný a zranitelný a Janinu sílu a oporu vedle sebe nutně potřebuje. Byly to právě jeho scény, které mě v průběhu představení nejvíce dojímaly.

Velmi výraznou figurou je dále paní Fairfaxová, hospodyně v sídle pana Rochestera, ztvárněná Alenou Antalovou. Označila bych ji asi za nejsympatičtější postavu celého představení, působící trochu jako z jiného světa. Do poměrně ponurého příběhu dodala značnou dávku pozitivní nálady a na malou chvíli scénu úplně rozsvítila. 😊 Rozhodně právem sklidila jeden z největších potlesků.

Po pěvecké stránce mě nadchla Sára Milfajtová v roli Blanche Ingramové – dámy ze společnosti hostů pana Rochestera, co je přesvědčena, že o ni má pan Rochester zájem a brzy ji požádá o ruku. Role zpovykané mladé dámy, která má pocit, že je něco víc a k Jane se chová povýšeně, jí velmi sedla. Působila na mě vysloveně protivně a o to víc jsem si užívala ten moment, kdy pochopí, že ona se svatby rozhodně nedočká. 😊

Ráda bych vyzdvihla ještě výbornou Petru Šimberovou v roli Helen Burnsové – Janiny kamarádky, jejíž pohled na svět pomůže Jane do budoucna ustát všechna protivenství a nástrahy, kterým bude muset čelit.

V dalších rolích mě dále výrazněji zaujali Eva Jedličková v roli zlé a zákeřné paní Reedové, Josef Gazdík jako její syn John, Oldřich Smysl coby švagr pana Rochestera Richard Mason, jenž odhalí pravdu o jeho manželství, Amálie Suchánková v roli Adele a Marek Kolář jako St. John Rivers.

Jane Eyrová je tedy rozhodně povedené představení, v němž já osobně vyzdvihuji především perfektní herecké a pěvecké výkony a krásné kostýmy Elišky Ondráčkové Lupačové. Přesto si mě ale nezískalo tolik jako jiné tituly, které jsem dosud v Městském divadle Brno viděla. Možná je to tím, že jsem se příliš těšila a moje očekávání a představy byly trochu jiné, nebo možná tím, že zkrátka potřebuji v muzikálu slyšet i nějaké zapamatovatelné hudební motivy. Přesto si ale myslím, že stojí za to Jane Eyrovou vidět. A pokud jste „nezatíženi“ knižní předlohou a máte rádi romantické příběhy plné tajemna, budete z tohoto představení určitě nadšeni. 😊