Muzikál Láska nebeská: Na vlnách nostalgie i pohody

O tom, jak celkově vnímám hit muzikály, jsem zde psala již několikrát a nechci se tedy na toto téma znovu příliš rozepisovat. Jejich plusem, ale zároveň i mínusem je, dle mého názoru, právě skutečnost, že jsou tvořeny z hitů nějakého známého interpreta. Úspěch po hudební stránce je tedy vždy zaručen. Co ale již zaručeno není, je úspěch po stránce dějové – to, jaké zápletky autoři vymyslí, aby jednotlivé písně na sebe logicky navazovaly a tvořily ucelený a zajímavý příběh. Moje zkušenost je bohužel taková, že hit muzikálů, které se po stránce děje příliš nepovedly, není málo. Mnohdy v takovém případě nepomůže ani to, že herci na scéně jsou skutečně skvělí.

Jakmile se tedy doslechnu o novém muzikálu tohoto typu, dostaví se obvykle obavy a pochyby. Nejinak tomu bylo také v případě Lásky nebeské – novém muzikálu uváděném v Divadle Broadway, kde můžeme slyšet písně známé v podání Waldemara Matušky. To je navíc zpěvák, kterého jsem jako dítě moc ráda poslouchala a jakmile jsem se dostala do věku, kdy jsem si dokázala sama pustit desku na gramofonu, hrálo u nás jeho album (vybavuju si ještě jeho černobílý obal 😊) určitou dobu prakticky pořád. (To se mi samozřejmě vybavilo také v divadle a poměrně záhy po začátku představení se tak dostavila první větší vlna nostalgie 😊).

Návštěvu Lásky nebeské jsem tedy nějakou dobu odkládala. Postupně se ke mně ale ze všech stran dostávala velmi kladná hodnocení tohoto představení, která začala vzbuzovat moji zvědavost. 😊 Tu ještě o něco více prohloubil náš George svým článkem, až jsem si po čase řekla, že je na čase vytvořit si vlastní názor a v březnu 2022 jsem se proto rozhodla strávit jedno sobotní odpoledne právě v Divadle Broadway.

Hned na začátku představení se ocitáme na oslavě narozenin. Poznáváme bratry Jáchyma a Ondřeje, studenty, kteří uspořádali oslavu šedesátin pro svého tatínka Františka. Ten si ji však vůbec neužívá. Poté co ovdověl, se cítí v životě zbytečný a nešťastný, a skutečnost, že ostatní kolem něj si život užívají, těžce nese. Navíc se oslava celkově vyvíjí spíš tak, že slaví a baví se hlavně oba bratři. Teprve až trochu se zpožděním si proto všimnou, že jejich otec z oslavy nejen odešel, ale navíc zaplatil za všechny útratu, přestože se mělo jednat o dárek, a připravil se tím o všechny úspory. Jáchyma, jehož myšlení je navíc značně posilněno alkoholem, se toto gesto dotkne. Rozhodne se proto, i přes námitky přítelkyně Kristýny, ihned usednout za volant a za Františkem se vypravit. Dojde však k dopravní nehodě, kterou Jáchym nepřežije. Ocitá se v nebi a teprve zde si uvědomuje, co svojí lehkovážností a nezodpovědností způsobil – nechal na zemi velmi nesamostatného a nepraktického bratra Ondřeje, jehož po celou dobu studií finančně podporoval, ale také přítelkyni Kristýnu, se kterou se měli brát a o niž projevuje zájem spolužák Hynek, a rovněž tatínka, jehož uzavřenost před světem je třeba prolomit. Požádá proto Boha o možnost se na čas vrátit a napravit některé věci, které dosud zanedbával. Vrací se tedy na zem jako duch, kterého však vidí pouze Ondřej. Pokud vás zajímá, zda svým návratem něco ovlivní, nebo si ostatní poradí i bez něj, doporučuji, se na toto představení vypravit. 😊 Přestože námět může vyznívat spíše ponuře, jedná se o komedii, kde je většina vtipů založená především na tom, že Ondřej zapomíná, že Jáchyma vidí pouze on, což ho přivádí do nejedné trapné situace a způsobuje mu spoustu nedorozumění. Muzikál ale přináší i určité zamyšlení nad smyslem života, ovšem hlavní hrdina si jej uvědomí, až když už je vlastně pozdě…

Musím přiznat, že i přes některé menší nelogičnosti v ději, mě toto představení bavilo. Prakticky hned na začátku dojde ke zmíněné nehodě a příběh se poté začne rychle rozvíjet dál, má spád a nenudí. Dokonce i některé opakované vtipy dobře fungují a komické momenty jsou vyváženy těmi vážnějšími a dojemnými.  

Scéna je poměrně jednoduchá, dominuje jí zaoblená kovová konstrukce se schodištěm v zadní části jeviště a možnosti jejího využití jsou skutečně široké. Použity jsou též projekce, jejichž význam vidím především při rozmluvách Jáchyma s Bohem, ztvárněným panem Petrem Kostkou. Ten se nám na scéně různě zjevuje právě ze záznamu prostřednictvím projekcí. Co se týče obsazení, myslím, že se celkově moc povedlo, rozhodně alespoň ty alternace, které jsem měla příležitost vidět.

Jako Jáchym se představil Ondřej Bábor, který této postavě dodal dostatečné charisma a dosáhl tak toho, že mi byl Jáchym sympatický i přesto, že jsem některé jeho jednání neschvalovala nebo těžko chápala. Zajímavé bylo sledovat jeho postupný vývoj od lehkovážného mladíka, jehož teprve nehoda, během níž se připraví o život, přiměje nahlížet na svět jinýma očima a celkově dospět. Líbil se mi též po pěvecké stránce a zejména během písně Závidím (jejíž začlenění do muzikálu mě překvapilo, protože si nejsem vědoma, že by ji někdy Waldemar Matuška zpíval) v jeho podání mě přemohlo dojetí.

V roli mladšího Ondřeje jsem měla příležitost vidět Petra Ryšavého. Ondřej byl prakticky od začátku postaven do nelehké situace, jelikož se mu zjevuje Jáchym, ale on je jediný, kdo jej vidí. Jeho chování se tak navenek zdá být přinejmenším zvláštní. Okamžiky, kdy jsou na scéně oba bratři společně, pak rozhodně patří mezi ty nejpovedenější, alespoň tedy, pokud budete mít štěstí na alternace jako já. Také Ondřej musí projít určitým vývojem z bezstarostného kluka, o kterého je vždy postaráno, v mladého muže, který sice vyřeší své existenční problémy poněkud překvapivě, ale účinně. 😊 Petr Ryšavý byl jako Ondřej mile nemotorný a zábavný. 😊

Velmi zajímavé pro mě bylo obsazení tatínka Josefem Vojtkem, který byl v krátké paruce a flanelové košili téměř k nepoznání. 😊 A troufám si tvrdit, že toto rozhodnutí bylo skutečně šťastné. Jedná se o postavu, u které je od prvního okamžiku zjevné, že jeho negativní pohled na svět pramení z velkého neštěstí, a bylo mi ho proto prakticky ihned strašně líto. Vlastně na mě ani nepůsobil nesympaticky, jako spíš zoufale. Toto vše se mu skvěle podařilo přenést do písně Má láska je za velkou louží, při níž mě již záplavy slz přemohly naplno. O to víc mě potěšilo, jaký osud mu tvůrci muzikálu nakonec vymysleli. 😊

Důležitou roli v představení sehrály též dámy, a pokud se jedná o ženy opěvované v písních Waldemara Matušky, je nad míru jasné, že se nemohou jmenovat jinak nežli Kristýnka, Zuzana či Tereza. 😃  Jáchymovu lásku, Kristýnu, jejíž budoucnost se Jáchym snaží ovlivnit a nasměrovat, si zahrála Alžbeta Bartošová, která i přes poměrně malý prostor dokázala zaujmout.

Miláčkem publika se ale stala především Dita Hořínková v roli Zuzany Metelkové, osamělé dámy středního věku, která se snaží najít u Ondřeje útěchu a pochopení. Svým způsobem se jedná o roli, která je pro děj postradatelná a tak trochu „navíc.“ Jejím úkolem je především příběh odlehčit a diváky pobavit, ale výkon Dity Hořínkové mě bavil natolik, že mi to vlastně bylo úplně jedno. 😊 Jako Zuzanu si ji okamžitě oblíbíte a prostě jí budete muset držet palce. 😊

Důležitá pro osud všech postav je též správkyně budovy (koleje), v níž bratři bydlí - paní Fortelná, která najde ideální řešení pro každého a za každé situace. Bez jejího přičinění by se pravděpodobně osud všech hrdinů ubíral zcela jiným směrem. Zkrátka, kdo má v domě paní Fortelnou, obzvlášť v podání věčně optimistické Nadi Konvalinkové, se již nikdy nemusí ničeho bát. 😊

Z dalších rolí mě pak zaujal především Bohuš Matuš v roli profesora Nehery. Zmínit ale musím též Rudolfa Kubíka coby profesora Kulíška, Karolínu Tothovou jako Ondřejovu přítelkyni Lindu, Martina Schreinera v roli Kristýnina ctitele Hynka a Marcelu Karleszovou jako Terezu.

Láska nebeská je jedním z těch představení, od kterého jsem vlastně příliš neočekávala, ale v konečném výsledku jsem byla příjemně překvapená a tento muzikál si užila. Jako pohodová zábava na sobotní odpoledne po náročném týdnu, je toto představení naprosto ideální. 😊