Muzikál Květiny pro paní Harrisovou: Mezi dvěma světy

 

Píše se rok 1947 a obyvatelé Londýna se ještě nevzpamatovali z 2. světové války. Čelí chudobě a hospodářské krizi a protloukají se, jak se dá. Ve stejné situaci se nachází i paní Áda Harrisová. Vdova, jejíž muž Albert padl ve válce již před 30 lety. Ona na něj však stále nedokáže zapomenout a po večerech s ním ve svých představách celé ty roky zůstává. Navíc je právě den jejich výročí… Takto začíná muzikál Květiny pro paní Harrisovou autorů Richarda Taylora (hudba a texty písní) a Rachel Wagstaff (libreto), který jsem měla příležitost zhlédnout v Divadle Jiřího Myrona v květnu roku 2022.  

Dalo by se tedy předpokládat, že příběh, který nám v něm bude představen, nebude zrovna plný optimismu. Ale není tomu tak. Paní Áda je totiž obdařená nesmírnou vnitřní sílou, pozitivním přístupem k životu a schopností a touhou pomáhat ostatním, čímž se stává pro své okolí nepostradatelnou. Pracuje jako uklízečka, ale pro své zákazníky je ochotná udělat prakticky cokoliv, aby byli ve svých životech úspěšnější či šťastnější. Ať už se jedná o mladého zamilovaného fotografa, zpovykanou začínající herečku, do sebe uzavřeného stárnoucího majora chatrného zdraví či ruskou hraběnku svázanou celou řadou obav a předsudků. 

Jednoho dne zaskočí paní Áda za svou kamarádku Růžu a uklízí v domě Lady Dant. A u ní spatří něco, co do té doby ještě neviděla – nové šaty od Diora, kterými je doslova uchvácena. Přestože si velmi dobře uvědomuje, že ona sama by pro takové šaty těžko našla praktické využití, tato událost se pro ni stává zlomovou a zatouží udělat ve svém životě také něco pro sebe – musí si splnit sen a jedny takové šaty získat. A se stejnou vervou, s jakou dosud pomáhala lidem kolem, jde za svým cílem. A za přispění všech, kterým dosud sama pomáhala, se jí po letech skutečně podaří získat potřebný obnos i vše potřebné pro cestu do Paříže. Až se jednoho dne vypraví na cestu a ocitne se v sídle Diora… Pokud vás zajímá, zda se paní Harrisové skutečně podaří splnit si svůj sen a co jí tyto události do života přinesou, budete se muset na toto představení do Ostravy zajet podívat. Za sebe můžu prohlásit tolik, že mě Květiny pro paní Harrisovou doslova okouzlily a nesčetněkrát nesmírně dojaly.

Jelikož se příběh odehrává v celé řadě lokalit, líbilo se mi, jakým způsobem byla řešená scéna, kde na mě nejpropracovaněji působil byt paní Harrisové, který byl doladěn do nejmenšího detailu. Jinde byly interiéry spíše naznačeny, přičemž důležitou roli zde obvykle sehrálo velké schodiště. Pokaždé však bylo jasné, kde se zrovna nacházíme. Vyzdvihnout však musím především kostýmy Marty Roszkopfové. Máme zde totiž příležitost vidět nejen jednoduché oblečení paní Harrisové a jejích přátel, ale i okázalejší modely jejích zákazníků, ale především jsme svědky módní přehlídky u Diora, kde je prostor pro kreativitu skutečně široký.

Celkově musím ocenit to, jakým způsobem se povedlo od sebe oddělit oba světy – „šedý a ponurý“ Londýn a „barevnou“ Paříž, a to jak vizuálně, tak i hudebními motivy, kdy mi celá část odehrávající se v Paříži připadala melodičtější a veselejší. V obou prostředích se tedy skvěle podařilo i hudbou podtrhnout jejich atmosféru, energii a celkovou odlišnost. V této souvislosti se mi vybavil muzikál Čaroděj ze země Oz z roku 1939, kde mě přesně tento prvek vždy fascinoval. Z „vybledlého“ Kansasu se dostáváme do Země Oz plné barev a spousty nových vjemů. Navíc se zde objevují postavy, hrané stejnými herci, co jsou vlastnostmi do určité míry podobné svým protějškům v „druhém světě.“ Totéž se děje také v Květinách pro paní Harrisovou. Paní Áda se v Paříži spřátelí s celou řadou osob, s osudy podobnými těm, jaké mají její zákazníci z Londýna - a právě v těchto případech se zde herci objevují v dvojrolích.

Vyzdvihnout však musím opravdu povedené obsazení, a to především ústřední pětice, jak po pěvecké, tak po herecké stránce.

Celý příběh pochopitelně stojí a padá na představitelce Ády Harrisové, která prakticky po celou dobu neopustí jeviště. V této roli se představila Hana Fialová a musím říct, že nezdolný optimismus a odhodlanost paní Ády v jejím podání byly skutečně téměř nakažlivé. Její bezprostřednost a schopnost oslovit lidi i ze zcela jiných vrstev a prostředí, byla natolik přesvědčivá a uvěřitelná, že mi samotné finále příběhu, které by v opačném případě mohlo působit trochu přehnaně a strojeně, připadalo vlastně zcela přirozené a na místě. Myslím, že téměř každý by ve svém okolí rád měl nějakou „paní Harrisovou,“ která by mu, ať už vědomě či bezděky, podala pomocnou ruku a dodala jistotu, odvahu, vnitřní sílu a víru v sebe sama ve chvíli, kdy to potřebuje.

Velmi důležitá je též postava manžela paní Harrisové, Alberta, který, ač pouze v představách, dělá paní Ádě neúnavně společnost a vytrvale ji podporuje v jejích snech a touhách a částečně i dodává praktičtější pohled při jejich realizaci. Pan Harris v podání Tomáše Savky mi byl od prvního okamžiku strašně sympatický, je to v podstatě téměř dokonalý manžel, což je ale přirozené, vzhledem k tomu, že jej vidíme tak, jak si ho jeho žena vybavuje ve svých vzpomínkách. V Paříži se Tomáš představí ještě v roli Markýze de Chassagne, s nímž se paní Harrisová potkává u Diora. Oba své životy vzájemně ovlivní, i přes poměrně malý prostor, který zde markýz má.

Jako jeden z klientů paní Harrisové, Bob Smith, se představil Roman Harok. Bob je trochu roztržitý účetní, jehož jeho práce nenaplňuje. Namísto toho touží stát se fotografem a tento svůj sen se rozhodne zrealizovat. Je též tajně zamilovaný do své sousedky, mladé začínající herečky Pamely Penrosové, ztvárněné Patricií Janečkovou. V Paříži pak můžeme stejnou dvojici vidět coby sympatické zaměstnance u Diora – André Fauvela, tamějšího účetního, zamilovaného do modelky Nathalie. V tomto případě musím ocenit, jak se podařilo každému z nich obě postavy od sebe dostatečně odlišit, a to především v případě Patricie. Zatímco Pamela na mě působí velmi nedospěle a zpovykaně, Nathalie je, i přes svůj úspěch a slávu naopak milá a sympatická. Stejně tak si nespletete Andrého s Bobem, byť v tomto případě mají oba pánové povahově hodně společného.

Zmiňovanou pětici uzavírá Michaela Horká ve výrazné roli Madame Colbert, vedoucí Diorova salonu, jejíž život je, ač zasazen do jiného prostředí, s osudem paní Harrisové prakticky totožný. Právě ona tudíž vlastně také tvoří „protějšek“ paní Harrisové v „druhém světě.“

V další roli, kterou rozhodně ještě zmínit musím, se představila Soňa Jungová jako Růža Butterfieldová, sousedka a kamarádka paní Harrisové, jež jí pomáhá ve splnění svého velkého snu. Nemalý prostor mají též Dagmar Mimrová jako hraběnka Wyszcinská a Jan Drahovzal coby major Wallace, oba klienti paní Harrisové. V neposlední řadě též Eva Zbrožková jako Lady Dant, majitelka prvního modelu od Diora, který paní Áda spatří.

Květiny pro paní Harrisovou je jedním těch muzikálů, co se mě dotkly mnohem více, než bych vůbec předpokládala. Přináší příběh o tom, že skutečně každý má šanci splnit si své sny, ač zdánlivě nereálné, a představuje nám jej prostřednictvím postav, které si snadno oblíbíte a budete jim jejich štěstí přát. A to není málo. 😊