Muzikál Robin Hood: Sherwoodské dobrodružství

 

Muzikálovému představení Robin Hood Gabriely Osvaldové a Ondřeje Soukupa předcházel velmi netradiční konkurz na představitele hlavních rolí Robina a Mariany, který byl spojen s reality show, v níž měli diváci možnost finální výběr ovlivnit. Já osobně jsem byla za tento ojedinělý počin vděčná. Vždycky jsem měla ráda různé pěvecké soutěže typu SuperStar a nejvíce jsem se pokaždé těšila na večery tematicky zaměřené na muzikálový žánr (od doby, co se od tematických večerů v těchto pořadech ustoupilo, ztratily pro mě tyto soutěže do určité míry své kouzlo). Díky castingu do tohoto muzikálu, jsem mohla několik večerů v roce 2010 sledovat mladé neznámé herce, zpěváky či tanečníky, toužící po muzikálové kariéře, kteří takto získali prostor předvést své kvality v rozličných muzikálových číslech v rámci hlavního vysílacího času v televizi. Celá řada z nich si svůj „muzikálový sen“ splnila a můžeme je vidět na divadelních scénách dodnes. Myslím, že např. u Michaely Tomešové, Ladislava Korbela, Marie Křížové, Jana Kříže, Elis Ochmanové, Radky Pavlovčinové, Andrey Gabrišové či Laca Hudce Šubrta si již málokdo vybaví, že prošli finálovými koly tohoto pořadu, a také jeho zásluhou se dostali více do povědomí.

Nebude tedy nejspíš překvapením, že jakmile v roce 2010 televizní castingy skončily a muzikál byl uveden, příliš jsem neotálela a do divadla na Robina Hooda vyrazila. A toto představení mě nadchlo natolik, že se k němu v průběhu let opakovaně vracím.

Samotný příběh Robina Hooda jsem znala především díky seriálu z Velké Británie, který bylo možné v televizi vidět někdy v 80. letech a já jej tehdy hltala se zatajeným dechem. Bylo mi asi 7 a do představitele titulní role (Michael Praed) jsem byla zamilovaná. 😊 Myslím si, že se tímto seriálem do určité míry nechali ovlivnit také tvůrci muzikálu, jelikož i zde vystupovala postava Herna, jakéhosi vládce lesa, který Robina Hooda vytáhl z nejedné šlamastyky, a dokonce si troufám tvrdit, že byl tomu divadelnímu i značně podobný. Nedovedu ale posoudit, co vše mají ještě tyto příběhy společného, protože děj seriálu si pamatuji spíš mlhavě. 😊 Vybavuje se mi hlavně pocit nadšení, který jsem tehdy při sledování měla.

Pokud jde o muzikálového Robina Hooda, jedná se, dle mého názoru, o představení, kde se povedlo téměř všechno. Nádherná scéna Martina Černého, která zaujme ještě před představením, a je-li navíc vhodně osvětlená, cítíme se skutečně jako v Sherwoodu. Podmanivá hudba Ondřeje Soukupa, v níž můžeme zaslechnout i keltské motivy či nápěvy připomínající lidové písně, velmi trefné a vtipné texty Gabriely Osvaldové, v nichž si najdou své diváci různých věkových kategorií. Vydařený a ucelený příběh, slušivé kostýmy Romana Šolce a samozřejmě skvělá choreografie a režie Jána Ďurovčíka.

Robin z Locksley je mladý šlechtic. Vrací se z války ve společnosti svého asijského přítele a zjišťuje, že přičiněním proradného šerifa z Nottinghamu přišel o otce i o majetek. Vypraví se tajně za lady Marianou, neteří krále Richarda Lví srdce, s níž se zná již od dětství. Ta jej však nevítá zrovna s otevřenou náručí. Klade mu za vinu, že do války odvedl i jejího bratra, který bohužel nepřežil. Robin se uchýlí do Sherwoodu, kde se spolu se skupinou zbojníků pustí do boje proti šerifovi, kterého ale svými kouzly vydatně podporuje čarodějnice. Později Robin poskytne azyl i Marianě, s níž se chce šerif oženit a do sňatku ji nutí i za pomoci místního biskupa. Můžu slíbit, že se dočkáme vytouženého happy endu, i když některé cesty, které nás k němu dovedou, mohou být pro někoho trochu překvapivé. Svoji roli v tom sehraje právě i vládce lesa Herne. 😊

Oblíbila jsem si hned úvodní hudební motiv, který ve mně pokaždé vyvolá příjemný pocit mrazení, podobně na mě působí též číslo Tanec čarodějnice. Pocit strachu se u mě vždy dostaví ve chvíli, kdy očekáváme útok Keltů. Celá řada scén naopak spolehlivě pobaví. Např. výstup, v němž se setkají šerif z Nottinghamu s biskupem a máme možnost slyšet nejen to, co si říkají, ale také to, co si jeden o druhém doopravdy myslí. 😊 Pravidlem u mě také bývá, že se nechám dojmout krásným a emotivním duetem Asiata se služebnou Kitty. Nicméně u Robina Hooda prakticky není číslo, které by se mi nelíbilo. Jediné, co by pro mě bylo postradatelné, jsou postavy skřetů, které nejsou pro děj vlastně vůbec důležité a osobně si myslím, že muzikál je dost vtipný i bez nich, přičemž některé jejich vtipy mi přijdou již trochu hraniční. Na druhou stranu chápu, že Robin Hood není určen pouze pro dospělé publikum a z reakcí dětí, které jsem v divadle viděla, jsou scény s nimi podle všeho pro ně nejoblíbenější částí představení. 😊

A nyní již k samotnému obsazení.

Poprvé jsem v divadle viděla v hlavních rolích vítěznou dvojici – tedy Jana Kříže a Martinu Bártovou (později začala vystupovat pod jménem Martina Bárta). Později jsem měla coby Robina možnost vidět též Jána Jackuliaka a Tomáše Savku. Přestože Jan Kříž zůstává pro mě osobně Robinem č. 1, všichni pánové měli něco do sebe. Ján mě bavil především v komičtěji laděných scénách a představení s ním bylo celkově mnohem odlehčenější a vtipnější. Tomáš mě zaujal hlavně ve společných výstupech s Marianou. Honza mě však přesvědčil ve všech ohledech – ať už ve vážnějších scénách, tak i těch zábavných. Celkově je mi Robin sympatický především tím, že rozhodně není neomylný. A i přes řadu nesporně kladných vlastností, je také trochu lehkovážný nebo ješitný. Zkrátka stejný jako většina z nás. 😊 Pěvecky byli výborní samozřejmě všichni tři. Mezi mé oblíbené Robinovy písně patří Mary a Ann, zaujme však již hned v úvodu v Bla, bla a tak dál, ale vůbec nejraději mám téměř finálovou Poprat se s tmou, která je, především v Honzově podání, skutečně jedinečná. 😊

Marianu jsem měla příležitost vidět také ve třech alternacích. Poprvé již zmíněnou Martinu Bártovou, později též Luciu Soukupovou (dříve Šoralovou) a Michaelu Tomešovou. Martina vzhledově asi nejvíce naplňovala moje představy o Marianě, přesto mě ale v této roli zaujala především Michaela Tomešová, ač byly všechny tři dámy skvělé. 😊 Mariana má asi nejvýraznější pěvecký prostor v písní Ten javor, která je sice krásná, ale do děje tohoto muzikálu mi úplně nezapadá a působí na mě tak trochu „navíc“. Přesto se ale na tuto scénu vždy těším a v podání všech tří interpretek byla velmi povedená.

Zajímavé je také to, jak je vztah Robina a Mariany v tomto muzikálu vykreslený. Nejsme svědky romanticky se rozvíjejícího vztahu v klasickém slova smyslu. Je zjevné, že se oba již velmi dlouho znají a v dětství spolu zažili nejednu šarvátku. Mají tudíž poměrně jasnou představu, co můžou jeden od druhého čekat. Toto vše je pak krásně shrnuté v duetu Až se zblázním, který rozhodně není klasickým vyznáním lásky, jak jsme v muzikálech zvyklí. Myslím, že i ti, kteří romantické scény v divadle příliš nevyhledávají, by mohli být v tomto případě spokojeni 😊

V roli hlavního záporáka, šerifa z Nottinghamu, se střídají Martin Pošta a Kamil Střihavka, kdy každý tuto roli pojal po svém a věřím, že každý divák si najde toho představitele, co mu bude více vyhovovat. Martin Pošta na mě působí jako takový ten prvoplánový „zmetek“, kterého zkrátka nebudete mít rádi od prvního okamžiku. Ještě o něco více mě ale v této roli zaujal Kamil Střihavka, který se naopak projevuje méně okázale, ale šerif v jeho podání na mě působí nebezpečněji a bála bych se ho rozhodně víc. Navíc slyšet Bůh ochraňuj krále v jeho podání je skutečně zážitek.

Velmi výrazná je též čarodějnice, která šerifa obětavě podporuje až do úplného konce. Zde jsem také viděla obě alternace – Leonu Machálkovou a Radku Pavlovčinovou. V tomto případě nemám žádnou preferenci. Obě dámy se mi v této roli opravdu líbily, Radka zaujala především v tanečních číslech, Leona je mi naopak bližší pěvecky.

Důležitá je dále postava komorné Kitty, v níž jsem měla možnost vidět hned tři výborné herečky – Marii Křížovou, Michaelu Tomešovou a Alžbetu Stankovou. Všechny tři byly skvělé a v této roli mě ohromně bavily.

Také Robin má svůj doprovod, a to v podobě asijského přítele Li, jenž sehraje v jeho životě zásadní roli. Zde jsem měla štěstí na dvě opět výborné a velmi vyrovnané alternace, a to Bedřicha Léviho a Jana Karáska. Věřím, že vás píseň Lístky čaje (již dříve zmíněný duet s Kitty) od kohokoliv z nich zaručeně dojme. 😊

V rolích sherwoodských zbojníků se vystřídala celá řada herců, z nichž moji největší pozornost získali především Jiří Zonyga či Petr Opava coby Malý John, Filip Gröger jako Will Scarlet a Petr Novotný (Much). Píseň u popravy Kdopak je rytíř v jejich podání je rozhodně jedna z těch skladeb, kterou si z tohoto představení budete pamatovat. Samostatnou kapitolou je pak mnich Tuck, jehož budu mít již jednou provždy spojeného s Michalem Pleskotem, který se snad jako Tuck narodil. 😊 Tuckova píseň Jsem tichý jak myška mě dokáže vždy znovu pobavit, přestože jsem Robina Hooda viděla opakovaně. 😊

Poměrně velký prostor v přestavení dále mají ještě Petr Dopita (spolu s Petrem Opavou se alternují jako Herne a biskup z Nottinghamu), Antonín Moravec a Zdeněk Podhůrský (Guy z Gisburnu a hluchý skřet) a Richard Tesařík (dříve též Petr Pečený a Ivan Vodochodský) jako slepý skřet.

Robin Hood se pro mě již od samého začátku stal srdeční záležitostí. Nabízí vtipný příběh, kde jsou v rovnováze momenty skutečně veselé i ty vážnější, nápaditou hudbu skvěle doplňující jednotlivé scény, výborné texty plné hlášek, které již téměř zlidověly 😊, a především nezapomenutelné výkony všech zúčastněných. Pevně věřím, že budu mít ještě příležitost se na Robina do divadla vypravit. Pokud by však mělo toto představení v Kalichu někdy skončit, rozhodně by mě velmi potěšila možnost zakoupit si jeho záznam na DVD. 😊