Připravovaný muzikál Devět křížů očima autorů: Legenda v moderním hudebním kabátu

Foto: Tino Kratochvil 

Muzikál Devět křížů bude mít zanedlouho premiéru, a to konkrétně 24. září v Městském divadle Brno. Jistě už s napětím odpočítáváte minuty do začátku, stejně jako náš tým 7 statečných muzikálovců. Na našem Instagramu ostatně nedávno proběhla anketa s následující otázkou: Na jaký muzikál se nejvíce těšíte v nové sezóně? Právě muzikál Devět křížů byl jedním z nejčastěji jmenovaných a je tedy žádanou novinkou letošní sezóny. A pokud ještě stále váháte s návštěvou, možná vás přesvědčí (a zcela jistě potěší :)) náš rozhovor s autory muzikálu, které jsme pro vás exkluzivně oslovili. Hudební složku a poutavé melodie nám připravil Robin Schenk a srdce a příběh celého muzikálu pochází od Petra Štěpána a Miroslava Ondry. 

Tato trojice skvělých pánů napsala Devět křížů speciálně pro brněnské divadlo. Vypráví nám v něm poutavý historický příběh, vycházející ze staré moravské legendy o hrůzostrašném činu, který se stal ve vesničce Lesní Hluboké nedaleko Velké Bíteše. Devět zmařených životů dodnes připomíná devět dřevěných křížů poblíž dálnice D1. Muzikál podle legendy, jejíž shrnutí najdete i na webu MDB, nám tedy ukáže, kam až je schopná zajít lidská zaslepenost… 

Jak moc se autoři drželi legendy a jak probíhala jejich spolupráce? To vše se dozvíte v našem rozhovoru a posléze také přímo v divadle. Příjemnou zábavu! 😊

Devět křížů je muzikál, na který se nesmírně těšíme. První otázka bude směřovat k hudební stránce muzikálu. Jaký styl hudby zde může divák očekávat? Můžeme se těšit na typicky českou lidovou hudbu, nebo jsou zde použity i moderní prvky hudby a tónů? Kdo z vás pánů měl hlavní slovo, nebo zde probíhala vzájemná spolupráce? 

Robin Schenk: O stylu hudby jsme se od počátku hodně bavili dohromady, pouštěli jsme si různé inspirace a hledali nejvhodnější hudební jazyk. Vcelku brzy jsme se shodli na tom, že chceme orchestrální hudbu a určitou velkolepost, jelikož, byť je příběh místní, tak myšlenka a zápletka jsou hodné velkého filmového plátna, a proto jsem se nechal nakonec z velké části inspirovat filmovou hudbou. Ale samozřejmě jsem chtěl zachovat určitý nádech lidovosti a taky ctít období konce středověku/začátku novověku, v němž se náš příběh odehrává. 

Ne doslovně, o žádnou realistickou rekonstrukci středověké hudby jsem se nepokoušel, ale spíš v náznacích - použitím církevních modů či zvuků starých hudebních nástrojů (například niněry) - jsem se snažil vdechnout představení určitou náladu té doby. Inspiraci jsem hledal, jak už jsem říkal, hlavně ve filmové hudbě, ale také v současné rockové a indie hudbě, která je mi blízká. Stanovil jsem si určitý koncept - čím vypjatější situace je na scéně, tím víc ustupuje „symfoničnost“ a kontrolu přebírá syrová rocková složka. A ukázalo se to, alespoň podle mě, jako velmi účinné.

Je sympatické, že jste sáhli po místní legendě. Je však něco, v čem bylo těžké příběh vyprávět? A na kolik jej vlastně vyprávíte „po svém“ a co jste si z legendy vzali? 

Petr Štěpán: Příběh muzikálu přímo z legendy vychází, takže nejen, že jsme se nechali inspirovat, ale snažili jsme se ten příběh nějak zpracovat. Dát mu smysluplnou formu, protože – jako všechny legendy – má i tato své mouchy. Legendě to nevadí, na jevišti by to ale působilo komicky. 

Miroslav Ondra: Vždy, když si vyberete nějaký příběh, osud či život historické postavy, tak jste za další život toho vyprávění zodpovědný. I když je to jen legenda, která se možná stala a možná také nestala, tak se jedná o příběh, který už existuje. 

My jsme legendy okolo tragédie u obce Lesní Hluboké nestudovali nijak dopodrobna. Něco málo jsme si o tom zjistili a s událostmi a hlavními postavami jsme už pracovali podle sebe. Sami jsme jim vymýšleli jména, zpřesňovali charaktery, domýšleli jednotlivé vztahy a také motivace, proč vlastně k těm hrůzným činům nakonec došlo. Kostra je stejná, my jsme ji pak ale oděli do svalové hmoty, přidali orgány a další potřebné části, oblékli a vdechli jí život. Snad bude šlapat po světě dlouho a zpříma! 

Ať už vyprávíte ryze vlastní příběh, nebo přibližujete již existující story a vyprávíte ji zcela po svém, přece jenom musíte respektovat její zákonitosti. Je také důležité, aby příběh dějově nekulhal a postavy nebyly ploché a neživotné. A to není jednoduchá věc.

Jak těžké je pro vás jako pro členy souboru psát muzikál, když víte, že v něm budou hrát vaši kolegové? Dávali jste při psaní na něco zvláštního pozor? 

Petr Štěpán: Já bych řekl, že ono je obecně těžké psát muzikál jako takový. Přijít s něčím novým, neopakovat se. Hledat nové formy sdělení a hledat klíč, jak dialog postavit, aby všechno vypadalo, že to vzniklo jen náhodou. Asi se vyjadřuji trochu neodborně a neobratně, ostatně nestudoval jsem scenáristiku. Fakt, že v tom pak budou hrát moji kolegové, pro mě ale problém není. Naopak to může leckdy i pomoct, když si představíte na danou postavu nějakého konkrétního člověka. Vždycky je to tak, že si na někoho tak trošku myslíte. 

Miroslav Ondra: Kolega Petr Štěpán již napsal řadu her pro Městské divadlo Brno a někdy dokonce přímo věděl, kteří konkrétní herci budou hrát konkrétní role. V tomto případě jsme si možná na někoho mysleli, ale spíše jsme psali velký příběh lásky a nenávisti bez ohledu na to, kdo to bude hrát. Protože navíc známe divadelní prostředí a víme moc dobře, že autoři míní, ale divadelní provoz mění. 

Já osobně jsem se na autorství přímo pro MdB podílel poprvé a je to zajímavá zkušenost. 

Jakou legendu, která se váže k Brnu, máte nejraději? Existuje kromě Devíti křížů ještě nějaká jiná, kterou byste rádi převedli na jeviště? 

Robin Schenk:: Osobně mám, jakožto rodilý Brňák, nejradši příběh spojený s vyzváněním poledne v 11 hodin, díky němuž Brno údajně nepadlo během obléhání Švédy. 

Miroslav Ondra: Já jsem přivandrovalec z hanáckého Prostějova, což sice není daleko, ale přece jenom všechny místní legendy a pověsti ještě neznám. V Brně už ale žiju 9 let a některé příběhy kolem mě »prošly«, takže mám rád třeba pověsti o křivé věžičce, o zazděném radním a podobně. A moc by mě zajímalo, jak to bylo s tím brněnským drakem. 

Ovšem vzhledem k tomu, že mám všeobecně rád příběhy a vyprávění, věřím, že se časem dozvím i o dalších pověstech (ať už je vymyslí kdokoliv!).

Zajímalo by nás, jakým způsobem jste spolupracovali při vytváření příběhu tohoto muzikálu? Byla to vyloženě týmová práce, nebo jste si úkoly nějak zvládli rozdělit? A byla chvíle, kdy jste se třeba na něčem neshodli?

Petr Štěpán: Ta spolupráce byla výborná, pokud mohu mluvit za sebe. Myslím, že jsme se navzájem ovlivňovali, inspirovali, přinášeli nové nápady a nová řešení. Nebyli jsme tlačeni žádným termínem, takže jsme nemuseli spěchat, nic nás nesvazovalo. 

Napsal jsem text, Robin ho uchopil a lehce pozměnil, aby fungoval s hudbou, vrátil mi jej a já jsem ho na základě hudby jemně přepracoval, no… zkrátka symbióza. Díky tomu, beru čas strávený nad Devíti kříži za krásné období svého života. 

Miroslav Ondra: Spolu jsme hodně pracovali na celkovém konceptu, příběhu, ději, na vztazích a charakterech postav. Často jsme se scházeli, a to na různých místech naší republiky, kde jsme dlouze o Devíti křížích mluvili. Dílčí věci, které vznikaly v dílnách jednotlivých autorů, jsme pak zase společně četli, domýšleli a konzultovali. A také si vzájemně leccos škrtali. Pochopitelně, že jsme se někdy neshodli. Ale většinou to bylo tak, že váha osobnosti Petra Štěpána rozhodla… 😃