Muzikál Le Roi Lion: Africká savana uprostřed romantické Paříže

 

V létě tohoto roku jsem měla tu čest navštívit pařížské divadlo Théâtre Mogador, kde se momentálně hraje jeden z nejznámějších muzikálů na světě, Lví král. A přestože francouzštinu úplně neovládám, z divadla jsem si odnesla nepřekonatelný zážitek.

Hned úvodní číslo L´histoire de la vie, v originále The Circle of Life, diváky spolehlivě dostane, protože jestli má naše matička Země hymnu, je to právě tato píseň. Přenese nás do africké savany, kde se začne psát příběh lvíčka Simby a zároveň nás okamžitě ohromí nádhernými kostýmy a výpravou. Nutno podotknout, že právě fascinující kostýmy jsou největším plusem představení. I kdyby člověk nechápal, co se zrovna v příběhu děje, minimálně tato podívaná za to stojí.

Prostor divadla je naprosto ideální pro dílo takového rozsahu. Kromě toho, že tam je možné „nacpat“ celou výpravu muzikálu, daří se i uvěřitelně provést různé triky. Při scéně, ve které Scar shazuje Mufasu ze skály, se mi udělal v krku obrovitánský knedlík. Protože i když víte, že je všechno „pošéfené“, naskočí vám husí kůže, poněvadž to vypadá skutečně uvěřitelně.

Nejzajímavějším aspektem pro mě byly malinké odlišnosti francouzské verze, které dílo správně okořenily. Líbila se mi narážka na muzikál Notre Dame de Paris s písní Libérés, tedy svoboda. Největší potlesk ale sklidila píseň Papaoutai, která posloužila jako menší rýpnutí Zazu Scarovi (v písni se totiž zpívá Tatínku, kde jsi?).

V souboru jeli všichni na sto procent, nenašel se nikdo, kdo by se mi nelíbil. Přesto bych se ráda o obsazení rozepsala u každé role zvlášť.

Nejvíce mě zaujala postava Rafiki, opice Mandrill, která je první, koho na jevišti spatříme. Tato postava je pro mě velice zajímavá, poněvadž Rafiki není pouze opicí, je také šamanem. Tato dvojí podoba se mistrovsky odráží na kostýmu – malování v obličeji, protáhlé paže a prsty jakožto zvířecí znaky, cetky na oblečení naznačující zase podobu lidskou. V mém případě Rafiki hrála Ntsepa Pitjeng-Molebatsi a byla perfektní.

Mufasu hrál Noah Ndema a svým hereckým výkonem se postaral o proudy slz v publiku.

Mnohem víc jsem si ale oblíbila představitele Scara, Oliviera Breitmana. Toho si zamiluje každý, a to ani nemusí nutně dávat přednost záporákům, Olivier byl prostě natolik uhrančivý, že bych se klidně nechala naverbovat do jeho armády hyen.

Miláčkem žen se stal Gwendal Marimoutou v roli dospělého Simby. Kromě toho, že si je dost podobný se svým mladším já Idrissou Soumare, byl zkrátka a dobře neodolatelný, což velmi rychle poznala představitelka dospělé Naly, Cylia.

O zábavu se nám postaralo trio Zazu, Timon a Pumbaa, tedy Sébastien Perez, Alexandre Faitrouni a Rodrigue Galio. V momentě, kdy se tito tři pánové objevili na jevišti, znamenalo to začátek nekonečných záchvatů smíchu.

Muzikál Lví král můžu jen a jen doporučit. Pokud si budete někdy chtít zpříjemnit dovolenou, tohle je ideální volba. Tak vám držím palce, ať se vám taky někdy poštěstí tento muzikál vidět, a... Hakuna Matata!