Zvídavé otázky 7 statečných: Kristýna Daňhelová

 

Foto: Nikol Wetterová

Další ze série našich rozhovorů vám přinášíme z Brna, kde jsme oslovili talentovanou členku zdejšího muzikálového souboru – Kristýnu Daňhelovou. A máme ohromnou radost, že si na nás našla čas a ochotně nám zodpověděla všechny naše zvídavé otázky. 😊 Dozvěděli jsme se tak, jaké jsou Kristýniny muzikálové „lásky na první poslech“ nebo jak se těší na spolupráci s dětmi v muzikálu Matilda. Vynechat jsme však nemohli ani roly Elišky v Devíti křížích či otázky týkající se cestování mezi Brnem, Prahou a Uherským Hradištěm. A jelikož se blíží Vánoce, došlo i na oblíbené pohádky. 😊

Džejňulka: Nedávno jsme v rámci naší party řešili, které představení v Městském divadle Brně nás za poslední dobu zasáhlo nejvíce. Je zajímavé, že to máme každý jinak, já nemůžu zapomenout na Pretty Woman, George vybral Devět křížů a Annie zase nadchl Medicus. Ve všech těchto představeních vás máme možnost vídat. Máte tedy i vy nějakého favorita, i když je to jistě těžká volba? Zaujal vás zkrátka nějaký projekt už třeba na první »poslech« tak, že jste nabídku na roli přijala v podstatě okamžitě? 😊 Moc děkuji za odpověď.

U nás v divadle si nás vybírají režiséři. Nechodíme na žádné konkurzy, takže k nám ty role přicházejí v podstatě samy.

Zatím jsem ale měla štěstí a každá role, kterou hraju, mě aspoň trochu něčím baví. Některé víc, některé míň, ale baví. Samozřejmě je to hodně i o okolnostech. Třeba Elišku z Devíti křížů miluju už od chvíle, kdy jsem slyšela pár prvních melodií od svého spolužáka Robina Schenka, který napsal hudbu, a přečetla si pár textů od Petra Štěpána. Tady to byla opravdu láska na první poslech. Když to kluci psali, říkala jsem si, že by bylo super být toho součástí. A vyšlo to. 😊

Těch lásek na první poslech bylo víc. Třeba Legenda jménem Holmes Ondry Brzobohatého. To jsem taky hned věděla, že u toho chci být, stejně tak jako Jesus Christ Superstar ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Tam je to výjimečné ještě tím, že z Uherského Hradiště pocházím, takže tamní soubor znám od malička a mám v něm spousty přátel. Navíc představení režíroval Dodo Gombár, kterého jsem si vždycky přála potkat při práci.

Nikča: I když vás většinou zastihneme hlavně v Městském divadle v Brně, občas se nám poštěstí na vás narazit i jinde, například v představení Legenda jménem Holmes v Hudebním divadle Karlín v Praze. Uvažovala jste někdy nad větším rozptylem měst, kde hrát, nebo je vám sympatičtější se držet spíš jednoho angažmá?

Teď momentálně hraju dvě věci v Praze, jednu v Uherském Hradišti a zbytek v Brně a vlastně mě to dost baví. Já nevydržím na jednom místě moc dlouho, proto jsem ráda, že mi v Brně umožňují takto cestovat a střídat kolektivy. Nedávno jsem přemýšlela, kde se vlastně cítím nejlíp, ale nepřišla jsem na to. Každé místo má něco do sebe a všude je mi moc fajn. Myslím, že nejsem typ jen pro jedno místo, ale zároveň si nedovedu představit jezdit po celé republice. Myslím, že tři města jsou tak akorát. No... i když, třeba ještě dvě navíc bych asi zvládla... 😉

George: Předem, než si dovolím vám položit otázku, vás musím mooooc pochválit za krásnou energii, kterou posíláte nám, divákům, během představení.💖 V MdB hrajete v několika krásných inscenacích. Každé dílo je prostě boží. Má otázka směřuje právě ke všem titulům. Jak je možné si zapamatovat tolik textů? Máte na to nějaký fígl, nebo vám každé představení automaticky naskočí samo do hlavy? Stala se vám někdy vtipná scéna, při které vám vypadl text? Děkuji moc a budu se těšit zase někdy v divadle…

A to já zase moc děkuju za krásnou zpětnou vazbu. Mám radost, když je divák spokojený. To jsme potom i my. 😊

Takhle, texty. To je kapitola sama o sobě. Čím jsem starší, tím jsem neschopnější se je naučit. Nicméně když už se je jednou naučím (musím to zaklepat), zůstanou tam. A po covidové pauze jsem si všimla jedné věci. Já si na scénáře lepím různé obrázky, fotky, nápisy... Je to vždycky něco, co je spojené se zkoušením dané inscenace. A když třeba hrajeme něco po delší době, stačí mi ten scénář vytáhnout, podívat se na tu fotku, rychle ho prolistovat - blik, cvak a je to zase zpátky v hlavě. Jojo, zní to divně, ale fakt mi to zatím funguje.😀

Annie: Nově vás budeme moci vidět v muzikálu Matilda, inspirovaném knižní předlohou Roalda Dahla. Já osobně se na toto představení nesmírně těším. 😊 Jaké to je hrát v představení, kde je vaším hlavním hereckým partnerem dětský herec? Probíhá zkoušení s dětmi jinak? A jaká je vaše oblíbená pohádka? 😊

Mám hrozně ráda dětskou energii. Děti vnímají všechno úplně jinak než my dospělí a přiznám se, že se tou dětskou energií nechám mnohdy hrozně ráda strhnout. A je tomu tak i u zkoušení Matildy. Hraju slečnu Honeyovou, což je třídní učitelka Matildy. Většinu scén mám s dětma a mám hroznou radost. Jsou tak bezprostřední, že já nemusím vůbec nic hrát, stačí se napojit na ně a jde to samo. A co se týče pohádek, miluju je. Nejradši mám staré české klasiky Byl jednou jeden král, S čerty nejsou žerty, Pekařův císař, Popelka... Pak mě dost baví Anděl páně a samozřejmě můj milovaný Grinch.

Eric: Nedávno jste v rámci jednoho koncertu zpívala Evitu, Eponinu i Máří Magdalénu, což jsou bezesporu obrovské role nejen po herecké, ale také po pěvecké stránce. Dále mě váš hlas nadchl i v divadle v Legendě jménem Holmes. Co všechno obnáší péče o tak silný a výrazný hlas?

Před každým představením nebo zkouškou se poctivě rozezpívávám. Taky jsem si pořídila inhalátor a po každém představení dvacet minut inhaluju. Během představení hodně piju buď slézový čaj, nebo vlažnou vodu. Samozřejmě musí člověk hodně spát a nepřehánět to s alkoholem. Hlasivky jsou sval a já si někdy opravdu připadám jako vrcholový sportovec, když si uvědomím, co všechno si musím odpírat. Ale stojí to za to. Dělám, co mě baví. Hlasivky mě živí, proto se k nim musím chovat, jak nejlíp umím.

Marťa: Před časem jsem vás měl možnost vidět jako Elišku v Devíti křížích. Tohle představení je plné silných příběhů, myšlenek a hudby. Na Facebooku MdB je k poslechu nahrávka písničky Možná zítra, ve které jste kromě Elišky nazpívala i part Adléty. Jaké bylo se pro nahrávání vžít i do této postavy? Je pro vás role Elišky v něčem výjimečná? Zároveň jste byla jedním z výrazných účastníků AktrŠéfa a moc jsem vám fandil. 😊 Jak na tuhle soutěž vzpomínáte?

Ta nahrávka vznikla dlouho před tím, než ten scénář spatřil světlo světa. Myslím, že to bylo dokonce chvilku po ukončení JAMU. Robin potřeboval slyšet, jak ten duet bude znít, tak mě poprosil, abych kousek nahrála. Tehdy jsem vůbec nevěděla, co jsou ty dvě postavy zač. Takže jsem se řídila jen textem, nádhernou melodií a svým instinktem.

 

Celá inscenace Devět křížů je pro mě výjimečná. Hlavně tím, že ji napsali moji přátelé. Libreto moji pedagogové z JAMU Petr Štěpán s Mirkem Ondrou a hudbu můj spolužák Robin Schenk. Jsem na ně hrozně pyšná a vděčná, že jsem mohla vdechnout Elišce život zrovna já. U každé děkovačky mám husí kůži. Jsem šťastná, že se to lidem líbí. Nás to baví ohromně.

AktrŠéf… to bylo parádní rozptýlení v covidové pauze. Já jsem pro každou srandu. Celkově se o mně ví, že málokdy bývám vážná. Ze všeho si dělám dost legraci. Myslím, že to je taková moje obrana před světem. Ač to nevypadá, jsem uvnitř docela introvert a hrozně se stydím. A tyhle vlastnosti se snažím skrýt za humor. Takže AktrŠéf mě hrozně bavil. Mohla jsem se parádně vyblbnout 😊

Eponine: Z mého pohledu patříte mezi naše nejlepší muzikálové umělkyně. Myslím si, že byste uspěla i jako sólová zpěvačka, pokud by se našel šikovný skladatel a textař, zdravím pány Brzobohatého a Schenka.😊 Nyní odbočím od muzikálů. Jednou mi můj kritický bratr, kterému se jen tak něco nelíbí, poslal odkaz na YouTube, kde zpíváte všechny sloky naší státní hymny. Musím říct, že mi to vehnalo slzy do očí a video jsem si pustila několikrát. Děkuji vám za krásný a procítěný projev! Zajímalo by mě, jak jste tento úkol vnímala vy coby interpretka? 😊

Moc děkuju za krásná slova, to mám radost. 😊

Já jsem odmalička velký vlastenec. Miluju historii naší republiky. Když slyším naši hymnu, mám husí kůži. Na Silvestra čekám do půlnoci jen kvůli hymně.😉 Kdysi jsem ji slyšela zpívat svého kamaráda Vojtu Dyka před nějakým fotbalovým zápasem a hrozně jsem mu záviděla, že to mohl zažít. Zpívat naši hymnu na zahájení fotbalového zápasu - to jsem si vždycky přála. No a pak mi zavolali kluci z Moravia Brass Bandu, jestli bych s nimi nechtěla nahrát všechny sloky naší hymny. S obrovskou pokorou a respektem jsem na to kývla. Byla to pro mě čest.