Zvídavé otázky 7 statečných: Tomáš Savka

 

Foto: Archiv T. Savky

Miss Saigon, Pomáda, Osmý světadíl, Bídníci, Dracula, Tři mušketýři, Robin Hood, Pět let zpět, Kočky, Donaha! – jen malá část z výčtu představení, v nichž účinkoval či účinkuje. Zapsal se do povědomí diváků již v první řadě soutěže Česko hledá SuperStar a postupně nabíral zkušenosti v různých divadlech – ať již v Praze, Plzni či v Ostravě. V roce 2015 navíc získal Cenu Thálie za roli Che v Evitě. Možná jste již uhodli, že naše zvídavé otázky tentokrát ochotně zodpověděl Tomáš Savka, nově také představitel Maxe v Producentech či Adolfa Pirelliho ve Sweeney Toddovi. Jak moc velká výzva je pro něj hrát Jiřího Suchého v představení Jonáš a tingl-tangl a jaký vztah má k divadlu Semafor? A díky kterému muzikálu se seznámil se svou ženou? Vše se dozvíte v našem rozhovoru. Přejeme krásné počtení! 😊

George: Viděl jsem vás snad v každé roli a vždy to byl zážitek. Je vidět, že když už něco děláte, tak rozhodně se vším všudy. Nejenže jste s každou příležitostí hlasově lepší a lepší, ale též se umíte skvěle vžít do role. Právě jednu takovou mám (a budu mít) v hlavě - jedná se o Tomáše z představení Osmý světadíl. Neskutečně silný příběh, plný energie, smíchu a zároveň i napětí a slz. Jak vzpomínáte na tuto roli, z pohledu aktéra na jevišti? Často jste se tam také odrovnal smíchem, takže jak jste vy sám prožíval tento příběh? Je něco, na co nejde zapomenout? Děkuji moc a přeji mnoho úspěchů…

Roli Tomáše ve Světadíle jsem bral jako dárek osudu. Vlastně mám dva silné momenty, na které nemůžu zapomenout.

Zaprvé, jak jsem k roli přišel. To bylo totiž tak, že shodou okolností v té době končila všechna představení, ve kterých jsem dosud hrál a žádná jiná role se pro mě nerýsovala. V Divadle Broadway mě nevzali za velmi podivných okolností do tenkrát nově připravovaného muzikálu Kat Mydlář a já začal trochu propadat panice, co tak asi budu dělat dál. Abych dostal lepší náladu, šel jsem se podívat do Kalichu na Touhu a shodou okolností jsem se tam potkal se Zuzkou Hérenyovou z Laterny magiky, vynikající tanečnicí, se kterou jsem se znal z dřívějších muzikálových projektů. Zeptala se mě, jestli přijdu zítra ke konkurzu na muzikál od Elánů. Řekl jsem, že nevím, jestli by mě do Kalicha chtěli, že to určitě ztroskotá na mém tančení a ke zpívání už mě ani nepustí. Tak mě ujistila, že u tančení asistuje ona, ať se nebojím. Já se přes noc naučil dvě písničky od Elánů a konkurz jsem udělal.

A zadruhé, jak jsem se na Světadíle seznámil s mou ženou.

V Kalichu mi bylo moc hezky a rád na to období vzpomínám a na Světadíl obzvlášť. Byla to náročná, ale moc hezká práce.

Eponine: Soutěž Česko hledá SuperStar jste sice nevyhrál, zato jste se stal jedním z nejvyhledávanějších muzikálových herců. Přál jste si již před SuperStar hrát v muzikálech?

Před SuperStar jsem si přál být v SuperStar. Tu soutěž jsem znal z Německa, kde jsem předtím studoval. Říkal jsem si, taková show, kdyby přišla do Čech, tak se přihlásím. O muzikálu jsem do té doby moc nevěděl.

Eric: Už dávno pro muzikálové příznivce nejste jen „ten ze SuperStar“, ale naopak jste jeden z těch, kteří na sobě neustále pracují, a váš herecký i pěvecký posun je vidět s každým rokem a představením víc a víc. Zpěv, herectví a tanec - to je základ každého kvalitního muzikálového herce. Která z těchto složek vám dala (a možná pořád dává) nejvíce zabrat? A v které oblasti jste na svůj posun vpřed nejvíc hrdý?

Asi nejvíc zabrat mi dává tančení a s přibývajícími roky je to čím dál tím těžší 😊 Ale když už mě vzali i do Pomády, tak myslím, že trošku toho tance ovládám. Nejvíc hrdý jsem asi na svůj herecký „posun“. Vděčím za to dvěma osobám. Výborně jsem si na Konzervatoři Jaroslava Ježka rozuměl s paní profesorkou Hanou Smrčkovou. Myslím, že nám v ročníku ukázala velmi správnou cestu. A pak Jance Ryšánek Schmiedtové, která mě obsadila do role Hamleta v Shakespearovi. To byla škola snů.

Džejňulka: Největší dojem jste na mě zatím udělal v plzeňském Donaha!, kde jste mi dokázal nejenže si umíte udělat legraci tak trochu i sám ze sebe, ale především jste mě procítěným výkonem v jisté písničce dojal. Jak vnímáte vaši roli v Donaha! vy sám - co vám je na Daveovi nejvíc sympatické a co méně? 🙂 Děkuji za odpověď.

Roli Davea jsem dostal tak říkajíc „na tělo“. Celé to představení je velmi vzácné, jak obsazením rolí, tak provedením, režií a tím, jak jsme si s klukama sedli. Moc rád si ho ještě v Plzni zahraju. Mimochodem v září by mělo proběhnout několik posledních repríz. Dave je trochu romantik, to jsem já taky, a trochu nadšenec, to jsem já taky, a trochu línej a to jsem já taky. 😊 Baví mě moc, a když se lidi smějou a ještě občas uroní slzu, odjíždím domů s naplněním. Proto miluju divadlo.

Annie: Přestože jsem vám fandila už v době Česko hledá SuperStar a ráda vzpomínám i na vaše role v Divadle Kalich, nejvíce jste mě zaujal v Divadle Jiřího Myrona, kde jste v každé vaší roli (ač jsou skutečně velmi pestré) vždy naprosto skvělý. Těším se proto, až vás uvidím nejen jako Maxe v Producentech, ale především v další novince této sezóny -  Jonáš a tingl-tangl. Zajímalo by mě, jaký máte vztah k divadlu Semafor a jaký je to pocit vystoupit v roli takové legendy, jakou je pan Jiří Suchý? Čím je podle vás toto představení mimořádné?

Na divadle Semafor jsem, jako mnozí z nás, vyrostl. Velmi si vážím pana Suchého a jeho stylu, s jakým humor a divadlo vůbec, provozuje. Taky miluju Voskovce, Wericha a Horníčka, takže myslím, že jsem v dobré společnosti, co se představení Jonáš a tingl-tangl týče. Zkoušení této role bylo velmi náročné, ale zároveň se neslo ve velmi dobrém duchu, protože na výsledek, jsme se spolu s režisérem panem Jiřím Nekvasilem a Jakubem Žídkem (ten hraje Jiřího Šlitra – pozn. 7 statečných), děsně těšili. Důležité bylo vzít text, jak se říká „za svůj“ a neparodovat osobu pana Suchého, protože to ani nejde. Myslím, že jsme společně našli řešení a každé představení si patřičně užívám. Cítím zároveň vděk a pokoru za to, že smím.

Marťa: Několik statečných již zmínilo SuperStar. Řada dalších soutěžících, ať z vašeho či dalších ročníků, taky v muzikálech hrála. Je mezi nimi některý, kterého byste rád potkal na prknech, co znamenají svět? A jakožto milovníka Sweeneyho Todda a Stephena Sondheima obecně, mi nedá se nezeptat, jak se připravujete na roli Adolfa Pirelliho? 🙂

Upřímně řečeno, já se na prknech s některými kolegy ze SuperStar potkal. Je to sice dávno, ale potkal. Myslím, že ti, co chtěli divadlo dělat poctivě, ho dělají, a ti, co si řekli, že to „vždycky nějak půjde“, už ho nedělají, přičemž SuperStar, ani jiná show na to nemají vliv. Je to jiná disciplína a každý se musí rozhodnout sám, kam se dá.

Na roli Adolfa Pirelliho se těším. Původně jsem si myslel, že se roli naučím rychle, že je to pár obrazů, ale ze Sondheimovy hudby mi padla brada a upřímně, cvičím tu píseň denně. S velkým respektem se těším na premiéru i na další reprízy. Pirelli je showman a zároveň podvodníček, to se hraje krásně.

Coffeerun: Prošel jste snad všechna významná hudební divadla v České republice. Nyní vás ale diváci mohou nejvíce vídat v Ostravě. Ovšem mnoho fanoušků možná netuší, že jste sólistou prestižního hudebního tělesa Hudba Hradní stráže a Policie České republiky. Zajímalo by mě, jak jste se k těmto souborům dostal a jestli při vystoupeních s nimi můžete třeba mluvit do repertoáru.

K Hudbě jsem se dostal tak, že jsem s nimi zpíval externě. Tedy jako host, kterého si platili. A po jednom koncertu mi plukovník Václav Blahunek říká: „Gratuluju, prošel jsi konkurzem.“ Tak jsem se ptal, co to znamená, a on mi nabídl na půl úvazku místo, které jsem s chutí přijal. Vašek je výborný šéf a hlavně všem nápadům a návrhům otevřený. Spolupracuju s ním i se všemi vynikajícími muzikanty Hudby Hradní stráže a Policie ČR už osm let a strašně moc rád.