Muzikál Sweeney Todd: Mrazivě fascinující lazebník v Ostravě

 

Hladovíte po muzikálovém zážitku, z kterého vás bude mrazit? Přejete si poznat příběh o velké zaslepenosti touhou po pomstě? Pak se usaďte do křesla k holiči jménem Sweeney Todd, prosím. Právě nedávno nám změnil působiště a z Plzně v trochu jiném kabátě přijel úřadovat i do Ostravy.

Jak již možná víte ze starších článků, já už muzikál Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street v Plzni měla možnost vidět. Zážitek to byl velmi zajímavý, přičemž s odstupem mohu ocenit především jedinečnou atmosféru tamější Malé scény a zajímavý rámec vyprávění, spojený trochu i s kontaktem s diváky.

Ostrava naproti tomu zasadila tento kousek na velkou scénu, a tak se tím logicky nabízí první dvě odlišnosti - podstatně méně kontaktu s diváky, zato ale mnohem velkolepější scéna s úplně jinými možnostmi. Už z toho je poznat, že tahle dvě představení zkrátka nemůžu s čistým srdcem příliš porovnávat, protože bylo zkrátka každé jiné. Navíc, když Ostrava do titulní role obsadila hned dva mé oblíbence, Tomáše Novotného a Lukáše Vlčka, nebyl by to stejně ani z tohohle hlediska fér souboj 😂.

Přijela jsem natěšená a především zvědavá, trochu jsem se ale i obávala. Přece jen hudebně, není Sweeney tak úplně mým šálkem čaje (nebo spíše sklenkou ginu? 😊), rozhodně se nedá říct, že bych si melodie z něj někdy sama od sebe pouštěla. Zaujala mě myšlenka Tomáše Novotného (v rozhovoru pro Podcast NDM), že Sweeney je takový muzikál, kdy nám vlastně ani nedochází, že postavy z mluveného slova plynule přechází do zpěvu. Možná jsem byla rozhovorem malinko ovlivněná a snažila jsem se skutečně nechat hudbou Stephena Sondheima a příběhem jen unášet, ale myslím, že se to zkrátka povedlo tak, jak mělo. 😊

Instantní horůrek! 😊 Do spárů si nás ďábelský lazebník vzal ještě předtím, než se v sále definitivně zhaslo. Začaly se ozývat mocné tóny jako z varhanů. Náhle vzduch prořízl jako nůž ostrý zvuk, připomínající vlakovou píšťalu. A pak už nám londýnský lid začal pomalu vyprávět dramatický osud muže jménem Sweeney Todd. Ten se právě vrátil do Londýna a přivezl si s sebou temné tajemství z minulosti. To ale brzy uhodne paní Lovettová – pozná v něm dávného známého Benjamina Barkera, co byl před lety nespravedlivě odsouzen a poslán do vězení daleko odtud, a to na doživotí. Má pro něj ale dávno slabost, a tak přiznává, že u sebe schovala jeho břitvy. Nabízí mu střechu nad hlavou i živnost a popisuje mu, co se stalo s jeho rodinou. Sweeney prahne po jediném – po pomstě. I v tom ho paní Lovettová podpoří a zdá se, že by se kvůli němu snad i rozkrájela. Nebo minimálně někoho cizího určitě 😂. Je to zkrátka nápaditá žena, a když už máte doma masového vraha, proč toho nevyužít, že? Vždyť je to taková škoda… a maso je drahé. Už to máte? Á, teď to máte! 😁 Zkrátka příběh k nakousnutí, nemyslíte? 😊

Ale vraťme se ještě ke scéně, když už jsem ji nakousla. Postaral se o ni David Bazika a musím říct, že si s tím dal pořádnou práci. Už samotné rozložení všeho dění tak, aby divák mohl sledovat jak krámek paní Lovettové, tak i řádění Sweeneyho nad ním, je docela oříšek. Zde bylo ale vše velmi skvěle vystiženo, jen jsem trochu litovala herce, kolikrát za představení musí běhat nahoru a dolů ze schodů. Nutno ale říct, že jestli se zadýchali, poznat to nebylo. Srdcem celé scény je pak jakýsi jezdící pruh, v druhé půlce doplněn naprosto přesným křesílkem. Ano, správně, děkuji! Takhle jsem si Sweeneyho křeslo představovala – trochu jako trůn, ale zároveň s vhodným mechanismem, usnadňujícím „distribuci těl“ 😊. Zaujal mě i způsob, jakým byl znázorněn dům soudce Turpina – v podstatě k tomu posloužila jen jediná holá stěna, díky projekci proměněná v nedobytný palác v klasicistním stylu 😊. Rovněž samotné znázornění jednotlivých vražd bylo působivé, a snad neprozradím mnoho, když řeknu, že jsme každou smrt pocítili na vlastní kůži. Jeden smysl se nám vždycky pořádně zachvěl a celé jeviště se ponořilo do červeného světla. 

O kostýmy se u ostravského Sweeneyho postarala Marta Roszkopfová a myslím, že všechny postavy dokázala jejich úbory hezky vystihnout. Odpovídaly historické době a především soudcův talár působil velmi majestátně. Také jsem ocenila to, že paní Lovettová se po pauze převlékne a promění. Nenechte se mýlit, vkus tato postava rozhodně nemá, a tak to neznamená, že se stane krásnější, to spíš naopak – šílenou novou parukou a výrazným zvláštním líčením se „vyzdobí“, jen co je pravda. Ovšem z obyčejnějších hnědých šatů, s kapsičkami ukrytými mezi volány sukně, se převlékla do honosnějších červenočerných šatů, které mi mírně připomněly róbu z Titanicu, konkrétně tu, v níž se Rose pokusí spáchat sebevraždu, než ji Jack zachrání. Koneckonců v rámci děje se této podnikatelce zrovna dost daří, takže je jasné, že si může lepší úbor dovolit.

Ocenit bych chtěla v případě tohoto představení i paruky a líčení, mnohdy natolik dokonalé, že bylo obtížné pod nimi herce rozpoznat. Například v případě žebračky i samotného Todda s dlouhými vlasy. Johanně krásné světlé kadeře též slušely, navíc byly důležité pro děj, tak trochu jako u Tobiase. Ten vyfasoval háro jako pro princeznu z Disneyovky, ale děj se s tím vypořádal velmi vtipným způsobem 😂. Jen mě tedy malinko zarazilo, že Pirelli, který má italské příjmení, má paruku zrovna rudou, jako by to byl rodný bratr Ronalda McDonalda. Ale v zásadě mi to nijak nevadilo.

Zaujaly mě i choreografie, které měla na starosti Jana Burkiewiczová – třeba společný tanec Todda s Lovettovou působil skutečně jako zhmotnění snových fantazií. Naopak sborové číslo, kde si všichni propojili ruce tak, že to vypadalo, jako by drželi nějakou cizí utrženou ruku, bylo neuvěřitelně mrazivé, perfektně to sedělo k celkové atmosféře příběhu Hugha Wheelera i k hudbě a textům Stephena Sondheima. Především musím říct, že jsem moc ráda, že byl opět použit překlad paní Hany Novákové, stejně jako v Plzni. Ačkoliv rozhodně texty neznám z paměti, něco mi přece jen v hlavě zůstalo, a proto jsem se vlastně skoro až těšila, až uslyším Toddův duet se soudcem Pretty Women / Ženy lepé. Sweeney je také jedním z mála muzikálů, v nichž se mi nejvíc líbí píseň sborová – na mysli mám nezapomenutelnou skladbu The Ballad of Sweeney Todd.

Krásná je i píseň Johanna a velmi dojemný je duet paní Lovettové a Tobiase Not While I’m Around, v němž si slibují, že „dokud já tě chráním, nic ti nehrozí“. Vždy ve mně ale nejvíc zůstává hlas žebračky a její „mějte smilování s touhle ubohou ženou“. Drásavé, smutné, podobně jako celý muzikál, který dokáže působit tajemně a leckdy i dost morbidně, přesto vás k sobě připoutá a už nepustí.

Hodně ale závisí na obsazení, jelikož když je vám předkládán takto temný příběh, je zkrátka potřeba, abyste postavám fandili i přes hrůzné činy, kterých se před vašima očima dopouštějí. Myslím, že tento aspekt se vydařil jak v Plzni, tak v Ostravě. V prvním jmenovaném městě se podařil ale ještě drobný bonus – záporáci byli tak perfektně odporní, že jste jim smrt skoro až přáli. V ostravské verzi se tvůrci rozhodli propojit více žánrů dohromady a právě postavy soudce a biřice ztvárnili operní pěvci. Zní to rozhodně jako zajímavý nápad, ale bohužel z výsledku jsem nadšená nebyla. Na čistokrevné opeře jsem v divadle asi nebyla ještě nikdy, i když mě to sem tam láká. Chtěla bych operu vyzkoušet a chtěla bych se naučit mít ji ráda, jenže Sweeney mě zase jednou od tohoto kroku oddálil. Operní zpěv zněl chvílemi majestátně, ovšem některým pasážím jsem vůbec nerozuměla. Bohužel, musím říct, že to občas platilo v mluveném slově, jelikož soudce Turpin (Gustáv Beláček) i biřic Bamford (Titusz Tóbisz) měli jasně slyšitelný přízvuk. Pokud na jevišti vystupovali jen oni dva, moje myšlenky spolehlivě odcházely jinam. 

Naštěstí ale ke zbytku obsazení už v podstatě žádné námitky nemám a naopak mi často dokázali velmi rychle učarovat. Díky tomu je mi jasné, že budu muset jet ještě (minimálně) jednou, zhlédnout další alternace, ale zároveň netruchlit, pokud uvidím na fermanu stejná jména jako tentokrát.

Mládí vpřed, takže začnu Johannou, která má pořádně těžké party. Patricia Janečková je zvládla s přehledem a já jsem ráda, že jsem na ni konečně v divadle natrefila. Myslím, že se směle může zařadit k mým oblíbeným hlasům a budu se na ni těšit i v dalších dílech. Třeba ve Westce mi ještě chybí 😂. V roli Johanny se pak alternuje s Alžbetou Bartošovou, kterou miluju už dávno, tím pádem tam se rozhodně těším i na ni. 😊

Jejího milého Anthonyho si zahrál Tadeáš Hoza, kterého jsem rovněž dosud neznala. Dostal tedy paruku, v níž bych se do něj asi nezakoukala, ale doháněl to jinak 😊. Měl upřímný úsměv, velké množství energie a pohled nevinného štěňátka 😂, skutečně jako mladý zamilovaný kluk. A hlavně krásně zpíval, samozřejmě 😊. Skvělý hlas. 

Jako Tobias se představil Tomáš Krpec, kterého jsem předtím viděla v Producentech. Asi bych ho ani nepoznala, ve Sweeneym byl zase úplně jiný 😊. Pěvecky byl výborný, jen jsem měla potíže uvěřit tomu, že je to malý chlapec. Ono to ani tentokrát nebylo nijak explicitně řečeno, kolik má být Tobiasovi let, ale vzhledem jak mateřsky se k němu paní Lovettová snaží chovat, dával by mi smysl spíše nějaký nižší věk. Každopádně zde aspoň dával smysl samotný závěr této postavy, protože takový čin chce přece jenom vyspělejší ruku i hlavu. 

Z menších rolí se jistě sluší zmínit Pirelliho, který byl v podání Petera Svetlíka zajímavým slizounem a podvodníčkem od pohledu. Zde bych ráda ještě viděla alternaci - Tomáše Savku. Na pidi prostoru coby šéf blázince Fogg stihl zaujmout Juraj Čiernik, jinak též režisér představení. Byl parádně podivný 😊. Tím, že s blázny v Ostravě celkově trávíme míň času než v Plzni, mě vlastně nestihli štvát, ale ani jsem vlastně moc neprožívala jejich nadšení z toho, jak celá situace v blázinci vygradovala. 

Koho jsem ale sledovala od první chvíle, byla žebračka alias úžasná Veronika Prášil Gidová. Účes měla jako legendární Samara, kdyby zešedivěla. Byla po většinu času dokonale otravná a o to víc mě fascinovalo, jak se v ní hned probudila stará traumata, když se vrátila „na místo činu“.

Velkým překvapením pro mě byla Míša Horká v roli paní Lovettové. U paní Hany Fialové vlastně čekám již dopředu, že bude výborná, a jistě ji ráda někdy také uvidím. Ale u Míši jsem si nebyla jistá, jak na mě zapůsobí, a možná právě proto mi asi vyrazila dech a asi už ji nikdo v mých očích hned tak nepřekoná. Asi je to tím, že jsem ji naposledy viděla jako krásnou Ullu v Producentech, takže mě nenapadlo, že dokáže být i nádherně ošklivá. Ale byla! 😊 Když jsem začala tento text poprvé rozepisovat a začaly se mi klížit oči, rychle jsem si k rolím a hercům napsala pár poznámek, než bych to zapomněla. U Míši jsem teď objevila jen citoslovce „WOW“. A vlastně to i stačí. 

Měla jsem díky ní paní Lovettovou ráda, bavilo mě, kolikrát zvládla bouchnout dveřmi, než našla jednu krabici 😂, ale hlavně – moc dobře jsem jí rozuměla, proč se vydala touto šílenou cestou. Vždyť měla zkrátka Sweeneyho Todda ráda a nepřála si nic víc než prachobyčejnou lásku. A když ještě Sweeney vypadá tak, jak v Ostravě vypadá. A má hlas, jaký má... No, prostě se jí vůůůůůbec nedivím. 😊

Při první návštěvě jsem titulní roli vlastně ani neřešila, protože chci... spíš možná nutně potřebuju... vidět oba dva představitele 😂. Poprvé to tedy vyšlo tak, že jsem zhlédla výkon Tomáše Novotného. V již zmíněném Podcastu NDM říkal, že celou dobu si v duchu počítá, kdy má začít zpívat, a bojí se, aby to nebylo poznat. Rozhodně nebylo. Jeho tvář byla taková temná čítanka různých emocí. Ta naděje, když uslyšel z úst Anthonyho jméno Johanna. To zklamání, když mu nevyšly plány. Vteřina sem, vteřina tam, ale ovlivnilo to vše. A pořád jsme mu fandili – dokonce, když Tomáš přišel až na kraj jeviště, paní vedle mě se hrozně bála, že spadne dolů. 

Nejlepší moment byl pro mě ale samotný konec. To uvědomění. Jak seděl, jen se díval na jednu svou oběť (nebudu prozrazovat kterou) a pochopil, že nasekal spoustu chyb. Tohle byla ta největší. Zároveň, jako by se mu ulevilo, že je na konci své cesty. Nic dalšího už pro něj význam nemělo. A prosím přeskočte případně až na další odstavec, pokud nechcete spoiler.... Také umírání Sweeneyho nemělo chybu. Tomáš Novotný se u toho podle mého názoru tvářil nejlíp ze všech mrtvolek. 

Těším se, až uvidím i Lukáše Vlčka. Věřím, že budou oba jiní, ale přesto skvělí. Bude to asi pořádný masakr rozmyslet si, kdo z tohohle pomyslného souboje vyjde vítězně. I když na tom bude záležet asi jen mně, případně nějakým dalším muzikálovým šílencům 😊. 

Ale koneckonců, to moje šílenství je docela neškodné, nezdá se vám? Dokud jezdím přes celou republiku do divadla a neřežu lidem hlavy, není to se mnou vlastně ještě tak zlé 😂. Díky, Sweeney, na viděnou. 😊