Zvídavé otázky 7 statečných: Peter Pecha

(Foto: Lenka Hatašová)

7 statečných muzikálovců mělo zase jednou pořádnou dávku zvídavých otázek a tentokrát nám je velmi ochotně zodpověděl muzikálový Tarzan, Rocky č Lujko Zobar z Cikáni jdou do nebe - charismatický a talentovaný herec a zpěvák Peter Pecha, držitel ceny Thálie. Ten nám udělal velkou radost a snad potěší i vás, naše čtenáře 😊. Prozradil nám například, co ho naučila příprava na Rockyho a z jakého důvodu nevyšlo jeho účinkování v divadle Nová scéna v Bratislavě. Hudbu z kterého muzikálu měl pak jednu dobu mezi nejposlouchanějšími alby? Mrkněte sami 😉.

Annie: Ve spojitosti s vámi se mi ihned vybaví muzikál Rocky, kde jste ztvárnil titulního hrdinu a byl jste za tento výkon oceněn cenou Thálie. Tento muzikál byl nepochybně velmi fyzicky náročný a příprava na něj vás musela stát neskutečné množství času a úsilí. Zajímalo by mě, zda se stále věnujete boxu a zda jste si některé návyky z přípravy na představení posléze ponechal i do běžného života.

Co se týká boxu, není to věc, které bych se nadále tak intenzivně věnoval. Co jsem si ale osvojil, jsou systematický trénink a stravování. Samozřejmě už to není tak přísné jako tehdy, ale pořád se snažím každý den cvičit a hlídat si stravu. A když je zapotřebí zintenzivnit, jako třeba když přišla role Tarzana, tak zase víc zaberu. Ale k boxu bych se rád vrátil… vnímám, že mi tehdy kondičně hodně pomohl.

George: Osobně mám rád, když je v muzikálu vyváženo vše dohromady, tedy herectví, akce a samozřejmě zpěv. 😉 Vy jste jedním obrovským důkazem, že to jde – především v již zmíněném muzikálu Rocky či aktuálně v Tarzanovi. V obou případech byla podle mě důležitá značná fyzická příprava. Jak náročné je pro vás skloubit všechny zmíněné složky dohromady?

Jelikož jsem absolventem muzikálového herectví, tak nějaké základní návyky na propojení všech složek by tam být měly, resp. se očekávají. Ale každá role je jiná a klade na vás úplně jiné nároky. Proto se snažím ke každé roli přistupovat individuálně a věnovat jí dostatek času, a to jak fyzicky, tak i mentálně. Někdy je to náročnější, někdy méně a každá role má i jiná specifika. A pak už jde jen o to pořádně danou věc nazkoušet a vydřít, aby výsledek působil dojmem, že to vlastně není nic složitého.

Eric: Objevujete se nejen ve velkých rolích, ale také v menších - narážím teď na muzikály Mata Hari či zejména Mýdlový princ, v němž můžete naplno projevit i svůj komediální talent. Jsou vám blízké role tohoto ražení, anebo vám sedí spíš ty velké, charakterové?

Každá role je individuální a specifická. Někdy mě ty menší roličky baví víc než ty velké, někdy zase naopak. U mě je hodně důležité i prostředí a taky herecká parta. Je to pro mě další velmi důležitý faktor. A komediální role mě baví moc! Mám ale to štěstí, že mám vše hezky vyvážené. Nehraju jenom jedno, nebo druhé, takže se vyblbnu na všech frontách.

Džejňulka: Jste skvělý muzikálový zpěvák, ovšem váš herecký a především komediální talent jsem naplno ocenila v muzikálu Tick, Tick... Boom!, kde jste skvěle ztvárnil hned několik postav a dokonce jste se na chvíli na jevišti převtělil i v ženu, uměleckou agentku Rosu. Zajímalo by mě proto, zda by vás lákalo si někdy opět zahrát opačné pohlaví, případně třeba alespoň muže, který se obléká do ženských šatů (například Lolu v muzikálu Kinky Boots 😊)?

Oooo! Kinky Boots miluju a Lolu bych si dal hned! Dokonce jsem se byl na Kinky podívat jak v Londýně, tak i v Hamburku. A hudba z představení byla jednou z nejhranějších alb v mém iTunes. Byly i nějaké náznaky, že bychom Kinky Boots mohli mít v Praze, bohužel se to zatím nestalo. Ale abych odpověděl, nebráním se takovým typům rolí… naopak 😃. Čím víc mimo normálního Petera Pechu, tím víc mě to baví.

Little Lotte: Mnoho slovenských a českých herců často střídá slovenskou i českou scénu. Dovolím si tvrdit, že nejproduktivnějším a nejznámějším muzikálovým divadlem na Slovensku je Divadlo Nová scéna v Bratislavě. Zaujala vás tato scéna svou dramaturgickou skladbou a byl třeba nějaký tamní projekt, v němž jste si chtěl zahrát?

Na Nové scéně jsem byl na konkurzech ještě v průběhu studií na JAMU a dokonce úspěšně. Jenže zkoušení projektů se bohužel nedalo skloubit se studiem na akademii, a tak jsem na Nové scéně nikdy nehrál. Ale nebráním se tomu, kdyby přišla dostatečně zajímavá nabídka.

Coffeerun: V jednom rozhovoru jste uvedl, že co se týká hudby, jste ‚popíkář‘ a nestydíte se za to. 😊 Nyní dokonce připravujete sólový projekt, postavený na vlastní tvorbě. Samozřejmě držíme palce, ať vše vyjde podle vašich představ. Zajímalo by mě ale, kde berete inspiraci a kdo je vašim tzv. idolem či „vzorem“.

Pááááni, toho je 😊. Poslouchám hudbu denně a denně se snažím hledat nové inspirace, poslouchat nové produkce, zvuky, nápady, melodické i producentské postupy… Z toho všeho následně čerpám a zkouším posléze i sám produkovat. Jsem hodně ovlivněný současnou scénou, ale jsem také odchovanec staré rockové hudby, jelikož pocházím z městečka s velkou hudební základnou. Vzor bych asi neuváděl, protože myslím, že ho ani nemám… vždycky mi ten výraz připadal velmi svazující.

Nikča: Velice mě bavil váš kanál Deník Muzikálového herce na YouTube, například videa ze zkoušení a premiéry muzikálu Angelika. Neuvažujete o tom, že byste v tomto konceptu pokračoval do budoucna? (Pochopitelně až to situace dovolí 😉).

Upřímně, asi nejsem ten správný chlapík na social media performing (vystupování na sociálních sítích – pozn. 7 statečných). Zkusil jsem to, bavilo mě to a myslím, že to nebylo úplně marný, ale tak nějak jsem neměl dostatek síly věnovat se všemu - od střihu přes dramaturgii až po vymýšlení dalších dílů. Zabíralo mi to hodně času vedle práce na rolích a zkoušení představení. Ale bůhví, možná se k tomu ještě někdy vrátím 😊.