Muzikál Robinson Crusoe: Má záchranná loď zpátky k divadlu

 

(drobná aktualizace 04.07. 2021😉 )

Taky jste si bez divadla připadali chvílemi jako trosečníci na pustém ostrově? Já ano. A právě Robinson Crusoe v Divadle Na Maninách se stal mou záchrannou lodí zpátky do civilizace - byl totiž prvním představením, které jsem po dlouhé době zhlédla v divadle, naživo, opravdu… Čekala bych, že pak ze mě dojmy vytrysknou zcela samy a konečně nebudu nic lovit v paměti, naopak sednu a hned ze mě budou „padat slova“. Nakonec tomu tak ale nebylo a já se musím přiznat, že se mi tento text vůbec nepsal lehce.

Z návratu živé kultury jsem byla opravdu nadšená, odpočítávala jsem dny a ke konci snad už i hodiny, než znovu usednu do hlediště, takže atmosféra toho večera byla opravdu skvělá a budu na ni ráda vzpomínat. Pokud mám být upřímná, z představení samotného už jsem „až tak“ nadšená nebyla, ale trhá mi srdce, že bych ho snad měla nějak hanit. Nejen kvůli tomu, že mě vrátilo zase do starých divadelních kolejí, ale také proto, že vím, jak se všichni tvůrci i účinkující snažili a moc se těšili, až budou moci vše divákům předvést, ačkoliv jim situace moc nepřála a házela jim soustavně klacky pod nohy. Navíc představení ještě nemělo ani skutečnou premiéru, ta je naplánovaná „se vší parádou“ až na září 2021, a tak mi trochu připadá, že jsme vlastně měli v květnu v Divadle Na Maninách možnost jim tak trochu nakouknout „pod pokličku“ a udělat si představu, co se tam pro nás připravuje. Muzikál by měl v létě putovat i po různých letních scénách a já vřele doufám, že diváci nebudou příliš váhat, na Robinsona vyrazí a udělají si vlastní názor. Mimochodem, my stateční už jsme si stihli udělat výlet do Třeboně a musím říct, že podruhé mě muzikál bavil ještě víc a dokázala jsem si ho patřičně užít a vychutnat. 

Osobně si myslím, že potenciál má Robinson Crusoe velký a diváky by zaujmout mohl, ale našla jsem na něm i aspekty, které se mi moc nepozdávaly. Ať již se týkaly vyznění některých konkrétních scén, jistých pasáží v textech písní či pocitové délky představení. Pokud bych měla mluvit sama za sebe, muzikál bych trochu zkrátila, vyškrtla z každé poloviny představení alespoň po jedné písničce, a někde mírně upravila i mluvené dialogy, aby děj lépe odsýpal, nevlekl se, a divák neměl pocit, že poslouchá víckrát za sebou hovory stejného obsahu, jen pokaždé řečené trochu jinými slovy. Ale vzhledem k tomu, že premiéra ještě neproběhla, je docela dobře možné, že k nějakým úpravám před ní přece jen ještě dojde – podobně jako se tomu stalo v případě muzikálu Doktor Ox v Divadle Hybernia (naše Nikča by mohla vyprávět 😊). Právě kvůli tomu tak podle mě nemá smysl, abych na muzikálu hledala mouchy, když nakonec může být všechno jinak. Hodlám se tak zaměřit spíše na části představení, které se mi naopak líbily. 

Zatím bych vás ale popravdě ráda tak trochu nalákala k návštěvě, abyste si udělali vlastní obrázek a rozhodli, zda se stane Robinson vaší muzikálovou srdcovkou, nebo vás naopak vůbec neoslní.

Nejprve by se asi slušelo začít příběhem, ale možná si řeknete – vždyť je to povinná četba, kniha, kterou moc dobře známe, a nemůže nás tedy na ději již nic překvapit. Robinson Crusoe ztroskotá na ostrově, přátelí se s domorodcem Pátkem a nakonec se mu podaří se vrátit domů do vlasti… Že? Tvůrcům se opravdu naskytl těžký úkol: jak zajímavě a poutavě odvyprávět známý námět, kdy všichni dopředu známe veškeré zvraty i samotný závěr. Poradili si s tím ale, podle mého názoru, výborně. Do Robinsonova příběhu přidali několik nových postav a podobně jako některé filmové adaptace (do paměti se mi nejvíc zapsala verze s Piercem Brosnanem) hlavnímu hrdinovi přisuzují velkou lásku, čímž mu zároveň dávají i jakési „světlo na konci tunelu“, věčnou naději i ve chvílích, kdy je na dně (tedy samozřejmě na tom pomyslném, nikoliv doslova na dně moře 😂 ). Životní cestu mu však komplikují i nové překážky, a tak se povedlo neuvěřitelné – divák neví přesně, jak se příběh odehraje, a do poslední chvíle zůstává „napnutý“, zdali dojde na sladký happy end či nikoliv, a Robinson ztratí i poslední naději. Muzikál si dokáže s divákem i jemně pohrávat a pořádně ho překvapovat.

Muzikálový Robinson Crusoe navíc zvolil opravdu povedený způsob vyprávění, jelikož na začátku představení se sice ocitáme s Robinsonem na ostrově, jak se sluší a patří, ale není tam tak docela sám, jak bychom možná čekali. Společnost mu dělá na jevišti sám jeho autor, spisovatel Daniel Defoe, tedy jeho muzikálová podoba. Ten právě ve své pracovně tvoří Robinsonův příběh, ovšem není jen obyčejným vypravěčem - se svým titulním hrdinou vede dialog. Chvíli působí jako přátelé, jindy mají jeden na druhého spíše vztek, každopádně těžko říct, který z nich toho druhého nakonec potřebuje víc. Kromě toho se „současnost“ na ostrově prolíná také s minulostí, Robinsonovými vzpomínkami a dalšími částmi příběhu, což na mě působilo velmi dobře.

Příběh tak lépe plynul a nenudil, jelikož se prostředí i okolnosti pravidelně střídaly. Také nálada nebyla pořád takzvaně na jedné vlně, měnila se a promíchávala, stejně jako se stále proměňuje mořská hladina. S jedním přílivem přišla legrace, v dalším zase nějaká akce či taneční písnička, jindy došlo na lásku, melancholii a smutek. Dramatické či smutné momenty se podle mého názoru povedly jen některé, od závěru a rozuzlení některých obzvlášť zamotaných zápletek jsem si slibovala trochu víc. Doufala jsem, že se hercům podaří ve mně vyvolat silné emoce, podobně jako když se Robinson v podání Pierce Brosnana vracel, jeho milovaná ho spatřila – a v tom okamžiku bylo řečeno všechno. V muzikálovém Robinsonovi jsem se toho nedočkala, skoro se mi zdálo, že nejvíc emocí jsme viděli v úvodu, postupně jich ubývalo… a na závěr už jen tak trochu „prošly kolem“.

Naopak musím říct, že nejlépe byly podle mě zvládnuté momenty humorné – opravdu byly vtipné, diváci se bavili, a tak je Robinson v podstatě oddechovkou, což se v dnešní náročné době vlastně velmi hodí.

Dobře na mě působily i některé akčnější taneční choreografie (na starosti je měl Tomáš Kuťák), ať již se jedná o řádění Pátka, scénu z maškarního plesu, tanečky rozpustilých námořníků, kteří nás učí, že je důležité si vždy najít čas na rum 😂, či kreace lehkých ženštin, které zase přiznávají, že „když se život zamotá, hned máš lejno na botách“, což sice působí jako nějaké novodobé lidové moudro, ale pobavilo.

Když už jsem zmínila i tyto drobné úryvky v textu, nesmím zapomenout na další hezkou myšlenku, která se objevila právě ve scéně s maškarním plesem: „Žít teď a tady, být první z řady.“ Tím bych se ráda řídila, jelikož se většinou až příliš zaobírám minulostí i budoucností, a co se týče různých řad a front, je velmi pravděpodobné, že mě v nich někdo předběhne a nemrkne u toho ani okem. Tyhle perličky z textů písniček (autorem textů je Jan Krůta, autorem libreta je pak Ivan Hubač) bych ráda vypíchla a doufám, že třeba při další návštěvě najdu další, případně si texty více zapamatuji. Na první dobrou mi „cinklo do nosu“ zkrátka jen toto. Co se týče hudby Zdeňka Hrubého, poslouchala se mi dobře, ale rovněž pro mě žádná melodie nebyla nijak zvlášť zapamatovatelná či výrazná. Podobný problém jsem ale měla třeba i v případě Legendy jménem Holmes Ondřeje G. Brzobohatého, ale při opětovném zhlédnutí a poslechnutí se mi přece jen muzikál dostal víc pod kůži. Doufám proto, že i s Robinsonem si třeba při další návštěvě porozumíme víc 😊.

Kladně hodnotím také scénu, která vždy jednoduchým způsobem znázorňovala potřebné prostředí. Ostrov byl navíc vyobrazen především pomocí ‚opony‘ ze zelených lián, která umožňovala rychlé proměny, které vůbec nerušily. Moc se mi líbily také kostýmy a masky (snad až na nějakou tu paruku, ale v tom jsem opravdu asi moc náročná 😂), které mě zaujaly již z prvních focení z kostýmových zkoušek. Působí na mě jako z pohádky, jsou zdobné, a přesto z nich nemám dojem přeplácanosti. 😊

Stejně tak mohu pozitivně mluvit i o obsazení Robinsona. Jelikož představení se původně mělo hrát v Divadle Hybernia a teprve poté našlo svůj přístav v Divadle Na Maninách, vše navíc zkomplikovala i bouře v podobě covidu a zákazů hromadných akcí a živé kultury, došlo v průběhu příprav muzikálu k řadě změn, a nebylo tak dlouho jasné, kdo v týmu vlastně nakonec bude. Vše zlé je ale pro něco dobré a alespoň obsazení, které jsem viděla já, se mi zdálo velmi povedené a vhodně zvolené. Myslím si, že každý si tam najde nějakého „oblíbence“ či zkrátka někoho, kdo ho nejvíc zaujme. A rozhodně nikdo není slabým článkem, co by zbytek táhl ke dnu…

Já osobně musím začít představitelem pana spisovatele, Marianem Rodenem. Ten totiž jako první nastoupil na jeviště, a to ještě před začátkem představení. V rohu se posadil ke svému stolu a začal psát příběh Robinsona, přičemž zvládl i po očku pozorovat hemžení diváků v sále. Hned v úvodu děje si obecenstvo získal vtipnými replikami a jakousi samozřejmostí, s jakou je říkal. Pravidelně diváky rozesmíval, a ačkoliv vlastně hlavnímu hrdinovi v jednom kuse „zatápěl“, byl veskrze sympatický. Alespoň mně, jelikož já mám prostě pro figury spisovatelů slabost 😂. A pro tohoto obzvlášť, protože jsem mu vůbec nezáviděla – má rozepsaný příběh a Robinson mu do toho neustále „kafrá“. Kdyby se mnou postavy z mých příběhů začaly také tak horlivě diskutovat, asi bych to nepřežila 😉😊

Než přejdu k titulnímu hrdinovi, zastavím se ještě chvíli u jeho lásky jménem Mary, jíž osud přichystal nelehké životní zkoušky. Jelikož sledujeme příběh v průběhu mnoha let, střídají se v roli dvě herečky. Jako mladá Mary se představila Marianna Polyáková, kterou mám moc ráda, takže i zde byla radost ji vidět a slyšet. Má krásný hlas, dokonce i blond paruka jí sedne. Byla jsem ráda, že prostor dostala i v druhé polovině představení, jelikož představovala i jakousi Robinsonovu vzpomínku a naději.

Starší verzi Mary, která už dospěla, ale stále čeká na svého milovaného Robinsona, zase při mé první návštěvě ztvárnila Ivana Jirešová. Pěvecky předvedla rovněž úctyhodný výkon, ale přiznám se, že jsem měla trochu problém uvěřit tomu, že se Mary tak rychle a tak moc změnila – přece jen obě dámy, ač mají každá své kouzlo, jsou úplně jiné a mají každá jinou energii a také jinak posazený hlas.

Marianna je jemná, a tak působí občas až andělsky, zatímco v případě Ivany ani na okamžik nepochybujete o její vnitřní síle a náboji – elán z ní přímo čiší. Skoro těžko uvěřit, že Mary v jejím podání nesedne sama na loď a nevypraví se vstříc dobrodružství.

Musím říct, že menší problém s uvěřitelností Mary jsem měla při druhé návštěvě Robinsona v Třeboni, kdy se v roli starší Mary objevila skvělá a talentovaná Felicita Prokešová. I přes svůj mladiství vzhled, se dokázala před očima proměnit ve zralou ženu, zkoušenou osudem. Rovněž překypuje energií, ale dobře se jí dařilo ji »kočírovat«, takže se mi zkrátka do dvojice k Marianně Polyákové hodila o něco více. Hlas má navíc nádherný a písničky Mary byly v jejím podání potěchou pro mé ucho a druhá půlka představení mi tak tentokrát ubíhala o něco lépe. 

Každopádně všechny tři zmíněné dámy dokázaly Mary ukázat jako silnou a odhodlanou dívku a posléze ženu. Občas už sice propadá zoufalství a přestává věřit ve šťastné konce, ale vždy se zvedne ze země a jde dál. Dokonce se nechá slyšet, že by raději Robinsona viděla po boku jiné ženy, ale živého a zdravého, než aby byl v nebezpečí kvůli jejich lásce. Zkrátka – frajerka! 😊

Také part titulního hrdiny si mezi sebe rozdělili dva pánové. Mladého Robinsona jsem poprvé viděla v podání Martina Hucla, pro mě do té doby neznámého. Vizuálně mě hned zaujal, ačkoliv to mohlo být i výraznou světle hnědou parukou, kterou mu dali. Zdál se mi tak trochu nejistý, nejprve to vypadalo, že mladý Robinson vlastně není ničím extra zajímavý, moc nemluví a jenom kouká – zkrátka se mi zdál úplně jiný než Robinson, kterého jsme viděli na ostrově. Když pak ale došlo na romantický duet mladého Robinsona s Mary, všechny pochyby se rázem rozplynuly. Martin Hucl má příjemný hlas a budu doufat, že na něj třeba zase někdy narazím, třeba i v jiné roli. 

Podruhé se pak této role zhostil Lukáš Randák, který je už na poli muzikálovém v podstatě matadorem, a tak v jeho podání byl mladší Robinson poměrně sebejistý mladík, který nemá na světě jedinou starost... tedy až do té doby, než se musí rozloučit se svou láskou. Lukáš má rovněž velmi pěkný hlas a s pěveckými party neměl žádný problém. Co se týče vizuální stránky, s onou dlouhovlasou parukou mi z počátku trochu připomínal Legolase z Pána prstenů, i když posléze jsem musela uznat, že Lukáš tento účes umí nosit a sluší mu čím dál víc. Bohužel ale musím dodat, že pokud bych mohla v tomto představení něco změnit, asi by se to týkalo právě role mladého Robinsona, který mi připadá nemastný a neslaný - scénář mu nedává šanci nijak vyniknout. Kdyby alespoň prohodil nějaký ten vtípek, mohli bychom v něm pak možná snáze vidět mladší verzi Robinsona z ostrova, který je přece jen zajímavější.

Této role se zhostil Radim Schwab.  Zde jsem velmi spokojena s výběrem, myslím si, že Radim se do titulní úlohy velmi hodí. O jeho pěveckém talentu není pochyb, navíc už v prvním okamžiku jsem si pomyslela, že se podařilo ho pomocí dlouhých vlasů dost vizuálně proměnit, ale pravda byla, že můj dojem ovlivnil hodně i jeho herecký výkon – zpočátku velmi plný elánu a energie. Chvílemi byl Robinson zoufalý a smutný kvůli svému osudu, jindy byl rozpustilý a veselý, špičkoval se s Defoem či navazoval přátelství s Pátkem. Právě Radimovy reakce ve smutné chvíli v Pátkově osudu patřily v mých očích k neprocítěnějším okamžikům v celém představení. Tam se přiznám, že už jsem měla skoro na krajíčku i já! 😊

Rovněž v případě obsazení role Pátka se nikdo „nesekl“ – Miroslav Hrabě sem zkrátka sedl s prominutím jako zadek na hrnec. Byl výborný, vtipný a působil opravdu jako správný divoch. Nejenže byla jeho „tatarština“ velmi uvěřitelná a roztomilá, ale hlavně Miroslav fungoval na jevišti jako neřízená střela. V jedné chvíli dokonce dělal společnost i divákům v první řadě, různě je zkoumal a bral jim třeba brýle – jako by opravdu právě vylezl z džungle. Super nápad, tleskám. A kdo nechce přijít do kontaktu s domorodcem, možná zvažte raději jinou než první řadu 😂.

Další role už nemají tolik prostoru, ale některé z nich jsou pro děj ještě velmi důležité, především otec Mary a též její bratr Malcolm. Kdyby jich nebylo, možná by vlastně ani nebylo co vyprávět. Staršího z nich, tedy Wintera, otce Mary, ztvárnil při mé první návštěvě Milan Malinovský. Svou roli velmi prožíval a věřila jsem mu jeho zoufalství, vztek i posléze jeho pokus o nápravu vztahu s dcerou. Pěvecky podal rovněž krásný výkon. V Třeboni jsem pro změnu zhlédla jeho alternaci - Jaroslava Rusnáka. Nezaujal mě tolik, ale na druhou stranu jsem v jeho případě lépe chápala jeho motivaci a chování a byl pro mě uvěřitelnější ve chvíli, kdy se smiřuje se svou dcerou Mary. Měla jsem dojem, že si přece jen uvědomil, že ji má rád...  

Bratra Malcolma si v prvním případě zahrál Petr Urban, který sice nedostal moc možností nijak zazářit, ale role se zhostil velmi dobře a nemám nic, co bych mu vytkla. Podruhé jsem viděla již zmíněného Martina Hucla a ani napodruhé mě nezklamal, dokonce bych řekla, že se v této roli cítil dobře. 😊

Nápadníka pro Mary, Grahama Thompsona, jsem viděla zatím pouze v podání Martina Pošty. Ačkoliv je to figura pro děj důležitá, je napsaná spíše humorně, a tak si Martin tuto úlohu patřičně vychutnal. Nasadil navíc zcela jiný způsob mluvy než obvykle, a tak působil opravdu vtipně – v publiku si ho zamilovali téměř okamžitě snad všichni 😊.

V malých roličkách sluhy, kněze a kapitána se předvedli Bronislav Kotiš a podruhé Jaromír Holub. Coby sluha měl Broňa možnost předvést svůj komediální talent, jako kapitán měl zase důležitou úlohu v ději. I na malém prostoru dokázal zazářit a zapsat se do paměti diváků. V případě Jaromíra Holuba si zase vzpomínám, že mě oslovil více ve vážnější poloze. 

Coby Robinsonova otce a také pasáka lehkých ženštin jsem měla možnost vidět Rudolfa Kubíka, přičemž asi nejvíc jsem si zapamatovala moment, kdy Robinson na svého otce myslí během pobytu na ostrově. Robinsonovu matku a také abatyši v klášteře si zahrála v Divadle Na Maninách Petra Slaninová, kterou jsem předtím moc dobře neznala. Jako zoufalá maminka v úvodu představení mě nezaujala, ale v druhé roli se předvedla skvěle. Hlas jako zvon, krásně se poslouchal. V Třeboni pak hrála její alternace, skvělá Renáta Podlipská - rovněž disponuje silným hlasem a i na malém prostoru zanechala hluboký dojem, ostatně jako obvykle. 😊

Stejně tak skvělý pěvecký výkon předvedla i Natálie Němcová, která měla pouze jednu písničku v rámci svatebního obřadu Mary. Je moc šikovná. Podruhé tuto úlohu zastávala Mia Klimková. Potlesk patří i všem tvářím, co tvořily company. Díky nim jsem chvílemi opravdu zapomínala, že jsem jen v maličkém divadle - dokázali vytvořit rozjetou show, a to za pomoci již zmíněných choreografií a též světelných efektů. Často jsme se v Robinsonovi setkali i s tím, že herci přicházeli na jeviště přímo kolem diváků, čímž nás pravidelně „vtahovali do děje“. Díky tomu je představení hned živější, a tak si myslím, že se na něm nudit nebudete, pokud také vyrazíte. Tak šťastnou plavbu! 😊