Muzikál Grand Hotel: Pestrá mozaika životních osudů

 

Muzikálový repertoár Městského divadla Brno mě stále znovu a znovu překvapuje pestrým výběrem titulů, pro mě zpravidla neznámých, jež mě ale dokáží vždy z nějakého důvodu oslovit a zaujmout už jen na základě informací na internetu. Dokonce na tolik, že po výletu do Brna prakticky ihned zatoužím. Nejinak tomu bylo také v případě Grand Hotelu autorů Luthera Davise, Roberta Wrighta,  George Forresta a Mauryho Yestona. Zde navíc sehrála svoji roli také naše Džejňulka, která se do Brna vypravila minulý rok ještě na předpremiérové představení a byla přesvědčená, že se jedná o muzikál přesně dle mého vkusu. To také podpořila zajímavým článkem a já už pak jenom čekala, až bude po covidových restrikcích možné Grand Hotel v Brně konečně vidět. To se nakonec povedlo téměř přesně rok po premiéře, tedy v sobotu 4.9.2021.

Shodou okolností jsem v tomto týdnu viděla v Praze muzikálové představení – Cabaret - zasazené do stejného města v přibližně stejné době a bylo pro mě o to zajímavější pozorovat, jak se oba příběhy od sebe diametrálně liší.

V případě Grand Hotelu se ocitáme v luxusním berlínském hotelu v roce 1928. Celý příběh se odehraje během jednoho víkendu, kdy můžeme postupně sledovat příběhy jednotlivých hotelových hostů, ale také jeho zaměstnanců.

Již samotný úvod představení je mimořádně zdařilý. Nejprve slyšíme pouze hlasy telefonních spojovatelek a hotelových hostů s jejich požadavky, což už samo o sobě dostatečně navodí atmosféru luxusního hotelového „kolosu.“ Na scéně se objevuje jedna z hlavních postav – doktor Otternschlag – válečný veterán těžce zraněný v první světové válce. Ten je vypravěčem celého příběhu, který průběžně, s určitou dávkou skepticismu až cynismu, dění kolem sebe komentuje a glosuje. V úvodu nám tedy postupně představí jednotlivé hrdiny a při tom, jako by hotel začal „ožívat.“ Vzápětí však můžeme vidět i stinnou stránku luxusního hotelu – na scénu přicházejí nespokojení zaměstnanci (podle oblečení se jedná o pracující v kuchyni nebo pokojské či uklízečky). Hotelové hosty nesnášejí, závidí jim život v luxusu a nechápou, proč nejsou na jejich místě právě oni.

Je však skutečně o co stát? Co když se i za vším tím komfortem skrývají dramatické či smutné osudy? Příběhy o lásce, zoufalství ale i naději? Na to vše nám Grand Hotel odpoví. 😊

Postupně tedy poznáváme jednotlivé obyvatele Grand Hotelu a rozkrývají se nám jejich osudy, které se různě prolínají.

Poznáváme tak např. Erika (Jonáš Florián) – hotelového recepčního, jehož žena právě rodí, a zdá se, že porod, který trvá už celé hodiny, se značně komplikuje. Erik však nemůže hotel opustit, jinak by přišel o práci. Nezbývá mu tedy, než být dál oporou pro hotelové hosty a věřit, že vše dobře dopadne.

Mezi hotelové hosty patří Jelizaveta Grushinskaya – stárnoucí primabalerína na posledním, ne příliš úspěšném, turné (které je ale „poslední“ již poosmé). Jelizaveta, ač stále velmi atraktivní žena, si uvědomuje, že její kariéra již skutečně spěje ke konci, a prožívá tak pocity zbytečnosti a marnosti. Její asistentka Raffaela Ottanio (Pavla Vitázková) je však Jelizavetě neskutečně oddaná a připravená stát při ní za každé situace.

Na scénu vstupuje také baron Felix von Gaigern – mladý šlechtic, jehož jedinými devizami jsou právě zmiňovaný titul, charisma a atraktivní vzhled. Dluží však, kam se podívá, a je tak prakticky neustále „na útěku“ před svými věřiteli. „Vydělávat“ se snaží pomocí různých investic a hazardu či příležitostně již i činy, které jsou na hraně zákona. Z jeho jednání je však zjevné, že přestože některé jeho kroky nejsou zrovna korektní, jedná se v jádru o slušného a přátelského mladíka, který je ochoten pomoci, je-li to třeba.

Co se však stane ve chvíli, kdy je baron přistižen Jelizavetou v jejím pokoji právě, když se snaží odcizit vzácný šperk? Může tato událost vyústit v upřímnou lásku a učinit je oba šťastnými?

V hotelu je také ubytován Hermann Preysing – generální ředitel z počátku působící jako čestný a zásadový člověk, který nechce ustoupit od svých morálních postojů ani za cenu rizika ohrožení vlastní existence. V okamžiku, kdy se však přece jen rozhodne od nich ustoupit, zjevuje se před námi úplně jiný člověk, kterému není nic cizí.

Přichází také Frieda Flamm – mladá atraktivní slečna, kterou si najal ředitel Preysing jako zapisovatelku. Přestože jejím snem je zářná kariéra v Hollywoodu pod jménem Flaemmchen, práci zapisovatelky nutně potřebuje. Dokáže odolat nabídce pana Preysinga doprovázet jej jako „placená společnice“ na cestě do Ameriky?

Jako nový hotelový host přijíždí též bývalý účetní pana Preysinga – Otto Kringelein. Je vážně nemocný a věří, že strávit poslední dny života právě v tomto hotelu jej učiní šťastným. Přestože jej hotelový personál z počátku pro jeho židovský původ nechce ubytovat, s pomocí barona svůj pokoj přece jen dostane. Najde v Grand Hotelu ono očekávané štěstí a smysl života, nebo se rozhodne hledat jej jinde?

Působivá je v Grand Hotelu skvělá hudba, přesně odpovídající předválečné éře. Je tedy až s podivem, že muzikál vznikl teprve v 80. letech. Z hudebních čísel mě okamžitě pohltil již samotný úvod, či závěrečné velké finále, též energií sálající číslo v baru Snad mě má baby ráda, kde dostávají prostor dva barmani – Jimmyové (Tomáš Smička a Patrik Földeši) spolu s Flaemmchen, či nádherné Bonjour Amour zpívané Jelizavetou. Velmi dobře mi v písních zněly české texty Zuzany Čtveráčkové.

Na první pohled ovšem zaujme také výpravná scéna, jíž dominuje hotelová hala s obřími zdobenými okny, co mohou dle potřeby různě měnit barvu. Velmi propracované jsou ale i jednotlivé hotové pokoje, hotelový bar, či zázemí recepce.  Zmínit musím ale také krásné dobové kostýmy, které všem nesmírně slušely. Tehdejší móda byla zkrátka lichotivá. 😊

Přestože jsem obsazení Grand Hotelu již z části zmínila, nechávám si na závěr ty z rolí, které mě výrazněji zaujaly.

Především musím zmínit představitelku Jelizavety, Markétu Sedláčkovou. Jelizaveta v jejím podání byla nesmírně sympatická a v počátečních scénách, kdy je svým manažerem nucená do účinkování, v němž již nevidí smysl, ve mně budila až soucit. Bylo pro mě obdivuhodné, že ve chvíli, kdy se zamiluje a prožívá své okamžiky štěstí, dokázala na jevišti skutečně před námi omládnout tak o 20 let. Najednou jsem před sebou viděla mladou šťastně zamilovanou slečnu plnou elánu a energie namísto elegantní dámy v letech. Celou dobu jsem jí držela palce a její scény na jevišti jsem doslova „hltala.“

Podobný dojem ve mně ale budil též představitel barona von Gaigerna, Aleš Slanina. Bylo to pro mě poprvé, co jsem jej v divadle viděla a musím říct, že mě záhy „odzbrojil“ velkým charismatem a perfektními pěveckými výkony. Jeho baron je mi od první chvíle sympatický a celou dobu jsem mu fandila, aby našel nějakou cestu, jak se věřitelů zbavit. Svým způsobem to nakonec i dokázal, i když bohužel ne tak, jak bychom si přáli…

Slečnu Fridu Flamm si zahrála Kristýna Daňhelová, která krásně vystihla značnou naivitu, s jakou životem „proplouvá.“ Právě ta ji přivádí do různých nepříjemností, které však není schopná předvídat. Líbila se mi též ve všech hudebních číslech.

Nemocného Otto Kringeleina jsem viděla v podání Oldřicha Smysla, jehož znám i z pražských představení - zejména coby tajemného Krysaře. Jako Otto mě skutečně dojímal a brzy si získal moje sympatie zejména pro svůj přístup k životu a situaci, v níž se nachází, a to včetně svého finálního rozhodnutí.

Zaujal mě též Robert Jícha coby jeho bývalý zaměstnavatel, pan Preysing. U něj musím vyzdvihnout obdivuhodnou přeměnu z počátku představení, kdy na mě Preysing působil vysloveně kladně pro svoji zásadovost, v neskutečně arogantního „zmetka“ v druhé půlce představení. Evidentně první dojem v tomto případě nebyl ten správný a spolehlivě jsem se nechala oklamat. 😊

Na závěr si nechávám průvodce celým příběhem, doktora Otternschlaga, na jehož obě alternace jsem se moc těšila a byla jsem zvědavá, zda tentokrát uvidím Lukáše Vlčka či Lukáše Janotu. Nakonec jsem se dočkala druhého uvedeného, jenž mě v této roli zaujal i přesto, že doktor Otternschlag má v příběhu relativně málo prostoru. Jako životem unavený muž, který nachází rozptýlení ve sledování osudů lidí kolem, byl skutečně skvělý.

Mozaika životních osudů hotelových hostů i zaměstnanců mě dočista očarovala a já se na chvíli cítila, jako bych se opravdu přenesla do Berlína a mohla prožívat příběhy přímo s hrdiny. Grand Hotel se rozhodně zařadil mezi moje muzikálové srdcovky a pevně věřím, že se časem dočkáme i písní na CD. Opět mě utvrdil v tom, že vyrazím-li do Brna na muzikál, nebudu rozhodně zklamaná. Doufám proto, že se taková příležitost znovu naskytne již brzy. 😊