Doktor Faust zve na čarodějnický sabat

Již několik týdnů se v Divadle Na Maninách zkouší nový původní český muzikál Doktor Faust, o němž jsme vám krátce po tiskové konferenci přinesli jeden větší materiál.

Ve středu 25. května se navíc uskutečnila trochu netradiční zkouška, na níž se mohli přijít podívat novináři. A možnost se účastnit dostali i zástupci našeho blogu. Moc děkujeme produkci za pozvání! 😊

Na úvod se nám představilo autorské trio Vojtěch Adamčík (hudba), Jan Batysta (libreto a texty) a David Cody (režie). Připravili pro nás ukázky tří písní v živém provedení, a tak jsme mohli vidět a slyšet doslova „syrový materiál“ a jeho zrod na jevišti. Na piano zpěváky doprovázel sám autor Vojtěch Adamčík. Všechny pěvecké party jsme slyšeli bez mikroportů, tudíž ne všem textům bylo z hlediště dobře rozumět, ale zkoušky jsou od toho, aby zpěváci lépe poznali své možnosti a pěvecky se doplňovali, což je lepší při živém zpěvu. Všichni sólisté však zpívali bezchybně a postarali se nám o skvělý hudební zážitek.  
 

Jan Batysta, Vojtěch Adamčík a David Cody

Nejprve jsme mohli slyšet sborovou árii vrcholu první poloviny – Čarodějnický sabat. Tu nejdřív zazpíval celý sbor, a poté jsme ji slyšeli ještě dvakrát – přímo na jevišti, s choreografií a v podání dvou různých alternací. Postupně se představili Monika Sommerová / Kateřina Michejdová (Čarodějka Iklil), Viktor Aaron / Radim Schwab (Mefistofeles-muž), Nikola Ciprová / Markéta Pešková (Mefistofeles-žena), Tomáš Trapl / Zbyněk Fric (Faust) a Filip Antonio / Jakub Mauer (Jindřich). V této scéně dochází k převtělení doktora Fausta do mladého těla za pomocí ďábelských kouzel. Choreografie okamžitě okouzlila i nás, stejně jako samotná vynikající píseň, která i v této „syrové“ podobě bez orchestru zněla skvěle.

Druhou písní byl duet Markétky a její matky, kterou jsme taktéž slyšeli dvakrát v alternacích: poprvé v podání Natálie Grossové a Dity Hořínkové, podruhé si ji střihly Marianna Polyáková a Marie Šlehoferová. Je to něžná píseň o vřelém vztahu matky s dcerou a neblahém tušení.

 

Monika Sommerová a Dita Hořínková

Třetí píseň Čas už nevrátím byla již s orchestrální nahrávkou a zpívali ji postupně oba Faustové Tomáš Trapl a Zbyněk Fric – opět bez portů, bravurně, jak jen to umějí ostřílení muzikáloví borci. Tento song již byl v rockovém duchu s notnou dávkou patosu, sentimentu a vzpomínání starého muže na promarněný život.

Co nám o muzikálu řekli jeho představitelé?

Radim Schwab (Mefistofeles)

7 statečných: Rock jako žánr není zrovna vaším oborem. Jak se vám zpívá rockový muzikál?

  Radim: Mefisto popravdě moc rockové party nemá, spíše swingovky a skoro až kabaretní čísla, jelikož je tam víc různých poloh a podob. Tím pádem je to takový balík, což mám rád. Navíc je to vlastně velmi vtipně udělané.  

Zajímavé je, že původně jsem byl pozván na roli Fausta. Stáhl jsem si k němu materiály, ale v tomhle konceptu mě zaujal i Mefisto, tak jsem se naučil i jeho píseň. Na konkurzu jsem tedy nejdříve zazpíval Fausta a pak jsem řekl, že jsem se naučil ještě jednu věc. Zazpíval jsem a chvilku bylo ticho... Pak si mě pan producent vzal stranou a řekl mi: „Víte, my bychom vás spíš viděli na Mefista, jestli by vám to nevadilo.“ A mně to nevadilo. Takže by se dalo říct, že jsem se sám pozval na konkurz na Mefista. (úsměv)

A musím ještě říct, že je to po dlouhý době muzikál, kde budu i tančit. Už ani nevím, kdy jsem naposledy tančil – možná před deseti lety? Bylo to v Elixíru života (hrál se v letech 2005 – 2008, pozn. 7 statečných), což byl doposud poslední muzikál, kde jsem tančil. Jinak jsem byl vždycky obsazovaný spíš do démonických figur, které bývají lehce statické.

Takže to bude po letech pro mě opět ten muzikálový model, kdy herec zpívá, hraje i tančí. Těším se na to. A padlo už i nějaké slovo, že bych možná stepoval, tak uvidíme.

7 statečných: Stepujícího ďábla si neumím představit...

Radim: No, ještě uvidíme, v každém případě tam ale tanec bude, alespoň co se týče těch kabaretních výstupů, které mají navozovat zlo. Můžu ale říct zlo? Není to totiž záporák typu Bobliga (muzikál Kladivo na čarodějnice – pozn. 7 statečných), ale Mefisto je spíš čtverák – představuje vlastně zkoušky, které v životě podstupujeme. Přece jen on nenutí Fausta podepsat tu smlouvu, ten to udělá sám, Mefisto mu jen nabízí možnosti a dál už záleží na něm.

My máme také v životě víc možností a všichni tak nějak podvědomě vnitřně víme, co je dobrý a co ne. A vědí to i děti. Máme ale svobodnou vůli, a pak si zkrátka každý musíme položit tu otázku, kterou cestou se vydáme. Ale o tom, co je vlastně dobro a co zlo, bychom tu mohli filozofovat dlouho...

Mně se ale na téhle roli ta nejasnost a otevřenost líbí a budeme zkrátka hledat správnou polohu. Navíc má Doktor Faust i krásnou hudbu, takže si myslím, že to dílo bude opravdu skvělé.

Monika Sommerová a Radim Schwab

Monika Sommerová (Čarodějka Iklil)

7 statečných: V podobné magické roli jste se ještě neocitla...

Monika: Přiznávám, že je to pro mě veliká výzva. Už když mi Vojta Adamčík tuhle příležitost nabídl, tak jsem ho varovala, že jinde hraju samé milostné role, princezny či v operetách takové ty »ťufky«, co pořád pobíhají a smějí se.

A první zkoušku jsme měli navíc v sobotu dopoledne, takže před Fantomem. Svěřila jsem se Pétě (choreografka Petra Parvoničová – pozn. 7 statečných), že vůbec nevím, co mám dělat. Už jsem byla vnitřně nastavená na něžnou Christine a najednou jsem se měla jako Iklil eroticky a magicky vybít, což je pro mě těžký. Musím se teď proto naučit to oddělovat a ještě mám před sebou dlouhou cestu, aby to vypadalo magicky a zajímavě, abych byla drsná a abych věděla, jak na to.

7 statečných: Běžně zpíváte opery a operety, tedy operním zpěvem. Doktor Faust je ale spíš rockový… Je to také pro vás rozdílné, co se týče hlasu?

Monika: My jsme se s Vojtou rozhodli, že se nebudu cpát do jiného oboru a pojedu to svým stylem. Chtěli bychom docílit něčeho ve stylu Nightwish. Ovšem ještě je u toho velký otazník, teprve uvidíme, jak to bude fungovat.

7 statečných: Takže spojit rockovou hudbu s operním zpěvem?

Monika: Ano, přesně. Jelikož jsou to dva tak trochu protichůdné styly, mohlo by to podpořit dojem magičnosti. Ale to ještě nevíme, zatím jsme skočili do vody a učíme se v ní plavat.

Zbyněk Fric a Tomáš Trapl (Faust)

7 statečných: Hrajete již v Mefistovi v divadle Hybernia, teď budete hrát v Doktoru Faustovi – takže dva muzikály s podobnou tematikou. Jak to vnímáte?

Tomáš: Trochu rozporuplně, navíc kromě toho se v Městských divadlech pražských hraje ještě jeden Faust, a to v podobě činohry. Toho tématu, musím sebekriticky říct, je moc. Ovšem, když jsem se rozhodoval, jestli do toho půjdu, přesvědčila mě Vojtova muzika a to, jak o tomhle díle vyprávěl. Dělal to i trošku na nás dva, a tak nás oslovil a skoro jsme ani nemuseli na konkurz. A tak jsem si řekl: ‚Tak jo, zkusím to.‘

Zbyněk: Nemůžeš prozradit úplně všechno! (smích)

Tomáš: Tak to zkusíme ukázat zase trochu jinak. A ještě pořád čekám, co z toho bude.

7 statečných: Máte ale úplně jinou roli...

Tomáš: Jasně, to určitě, jen jsem to myslel tak, že tohle téma je tu v Praze tolikrát…

Zbyněk: Ale je pravda, že je tu teď prostě faustovská móda – navíc po dlouhé době, kdy se nehrálo nic. V případě muzikálu Doktor Faust je ale hodně důležitá muzika, protože ta je skvělá. A hlavně živej orchestr, konečně! Nás hlavně nastřelilo to, že bude živá muzika. Za to jsem strašně vděčnej, protože přesně to tady chybělo. Vždycky jsme tak trochu záviděli Brnu, Ostravě a dalším městům, že jedou na živou muziku, zatímco v Praze to většinou pouštíme ze základů…

7 statečných: Jak se vám zatím zkouší?

Zbyněk: Zkoušení je náročné, ale je super, když člověk vidí, že to má smysl a má o čem hrát a co zpívat. Jindy si možná člověk řekne: ‚Tady si to odsedím, něco řeknu…‘ Ale tady je to úplně jiný a je to moc fajn.

7 statečných: Jaký je doktor Faust? Má tato role nějaký vývoj, anebo je charakterově jasně daná?

Zbyněk: V každé roli máte klady i zápory, a co se týče Fausta, tak ten je svým způsobem hodně vnitřně rozervaný. Je věčně zavřený v laboratoři, pořád musí něco zkoumat, ale své trápení si uvědomí teprve, když mu Markétka řekne: „Ale vám utíká život, vy nežijete.“

Právě to je ten důvod, proč chce jiné tělo – přeje si totiž ještě něco zažít. Taky si vlastně kolikrát říkám, že se jen věnujeme práci a nežijeme.

A chcete vidět také video s ukázkami písní ze zkoušky? Tady je: