Muzikál Spamalot: Historie v zajetí parodie a humoru

Broadwayská bláznivá show, prapodivná historie a hlavně hodně smíchu – tak by se dal ve zkratce shrnout Monty Python’s Spamalot, který jsem v dubnu 2022 zhlédla v Městském divadle Kladno, shodou okolností (aniž bych to věděla), těsně před jeho derniérou v tomto divadle. (Mimochodem jsem o tomto představení napsala ještě jeden text pro Středočeský magazín 😉)

Artuš a jeho rytíři kulatého stolu pátrající po svatém grálu… že vám to nezní zas tak ulítle? A co když doplním, že hned v úvodu postavy vedou velevážnou diskuzi o tom, zda by mohla vlaštovka unést kokosový ořech? Když řeknu, že taneční číslo zde mají i „mrtvolky“, tedy oběti moru? A že Artuš v jednu chvíli omylem pochází z Hané? 

To už mi jistě dáte za pravdu, že to už k anglické středověké legendě úplně nepasuje. A přesto to skvěle funguje. V každé scéně se najde něco, co vás překvapí, rozesměje, možná i šokuje. Ostatně naši hrdinové několikrát rozbijí tzv. „čtvrtou stěnu“ (symbolické vyjádření hranice mezi představením a publikem) a jen tak mimoděk nám tím přiznávají, že jsou jen na divadle. Vy podle dlouhých tónů v hudbě čekáte důstojnou píseň či romantický duet a místo toho přijde vtipná parodie na muzikálové „fláky“. Tím pádem je možné úplně vše.

Pokud jste viděli muzikál Něco shnilého!, nebo jste alespoň četli nějaký náš názor na toto představení, dalo by se říct, že Spamalot patří do stejného „hrníčku“. Také zde totiž narazíte na pár narážek na jiné slavné muzikály, i když ne zdaleka tolik, jako tomu bylo ve »Shnilotině«. Přesto jsem zaregistrovala vtípky například na Zpívání v dešti či West Side Story, dokonce byli zmíněni i dva hudební skladatelé – Andrew Lloyd Webber a Michal David 😂. Ovšem Spamalot je asi ještě o ždibec bláznivější. Jak je zde znázorněna postava Boha a jak stylově opouští jeviště? Proč musí rytíři chvíli místo grálu hledat obyčejné křoví? A jak se může zvrtnout pokus o napodobení fígle s trojským koněm? 😁 Tak všechno tohle vás ve Spamalotu čeká. Ačkoliv v Kladně se již tento kousek dál hrát nebude, chystá se jeho návrat v Městském divadle v Brně, a tak můžete na toto dílko zajet klidně tam.

Sama jsem zvědavá, nakolik se budou představení na dvou různých scénách lišit. Už teď vím, že v Kladně mě dostaly hlavně drobnosti a detaily, například když se při vyhlášení přestávky objevila jedna velmi speciální mrtvolka - mnohými nenáviděná postavička Alzáka 😃.

Toho se asi v Brně nedočkáme, ale tipla bych, že závěr představení se ponese i tam v podobném duchu, a tak poradím - dejte si velký pozor, kam si v hledišti sedáte. Pokud se nechcete přímo zapojit do děje, možná zvolte raději nějaké jistější místo víc vzadu a přední řady nechce větším odvážlivcům 😊. Alespoň v Kladně byla první řada vyloženě pro statečné 😂.

Jak už jste jistě pochopili, příběh a celkový styl humoru mě na Spamalotu oslovil asi nejvíce. Líbilo se mi i finále muzikálu a fakt, že pro každého rytíře byl vlastně svatý grál nakonec něco trochu jiného. Někdo ho našel v přátelství, někdo v lásce, zkrátka nikdo nepřišel zkrátka. Co se týče hudební stránky, asi žádná písnička se mi nedostala okamžitě pod kůži, ale nejvíc jsem si zatím oblíbila ty nejšílenější songy, v nichž se umírající raduje, že ještě neumřel, nebo kde si diva představení stěžuje, že jí někdo ukradl její slavný pěvecký výstup na jevišti. Také Artušova deprese a strach, že je na světě sám, se mi po hudební stránce líbila, stejně jako písnička, která hlásala, že je přece nádherné žít. 😊

Myslím, že v tomhle případě jsou zkrátka překlad a české texty rozhodující faktor úspěchu představení. V Kladně se o ně postaral Adam Novák a podle mě se mu to moc povedlo. Na Brno jsem v tomhle ohledu ale taky zvědavá, už jen proto, že tam za překladem stojí Zuzana Čtveráčková. Slyšela jsem zatím jen krátký úryvek, ale už tam se podařilo propašovat jeden vtípek zaměřen přímo na brněnské divadlo, takže to asi bude taky pořádná jízda! 😁

Vraťme se ale ještě zpět do Kladna, kde mě zaujaly i kostýmy a scéna, přičemž obojí je z dílny Jozefa Huga Čačka. Myslím, že obojí se mu podařilo vytvořit v harmonii s šíleností příběhu – na první pohled se vše zdálo normální, ale když se člověk zaměřil na detaily, začínalo mu svítat, že historie zde šla stranou a ustoupila humoru. A mně to tedy vůbec nevadilo. Naopak, základní scéna se dvěma věžemi po stranách na mě okamžitě dýchla pohádkovou atmosféru. Vzadu za herci se pak střídaly různé scenérie, často znázorněné kresbou či kulisami rovněž ve stylu pohádkových knížek. Snad jen ten palác prince Herberta byl trochu „nepřístupný mládeži“, jelikož jeho věžičky hodně připomínaly něco docela jiného 😂. Ovšem to mi, vzhledem k tomu, kdo v paláci bydlí, připadalo vlastně velmi vtipné. 

Stejně tak kostýmy byly vlastně v lecčem dost ulítlé – ctily sice historickou dobu, ovšem nepřeháněly to s realismem, naopak leckdy byly roztomile naivní – nejvíc mě asi bavily různé přilbice, které vypadaly, jako by je vyrobily děti na pracovní výchově ve škole 😁. Ostatně i meče byly snad z kartonu, takže působily vyloženě jako hračky. Vše dokreslovaly ty nejšílenější paruky, jaké si dokážete představit.
(No… i když, možná to bude spíš remíza se Cyranem Strašnického divadla 😀.)

A na závěr si nechávám jako obvykle obsazení. Přiznám se bez mučení, že tím, že jsem Městské divadlo Kladno navštívila poprvé, moc jmen z programu jsem neznala. I kdybych ale znala jen to jedno jediné, tedy Zbyňka Frice, stejně bych byla v klidu, jelikož Zbyněk je sázka na jistotu. Nezklamal rozhodně ani jako král Artuš, naopak to byl perfektní král a šlechtic, navíc s krásným hlasem a skvělým smyslem pro humor. 

V jedné písni Artuš zpívá, že je na světě sám, ale není tomu tak. Má za sebou skvěle vyváženou družinu rytířů. Sir Lancelot v podání jako obvykle skvělého Petera Strenáčika je natolik statečný a chrabrý, že leckdy nepřátele kosí hlava nehlava a někdy zbaví utrpení i perfektně zdravého člověka, jen aby ho nic nezdržovalo 😀. Někdy to vypadá, že je trochu rozumu mdlého, ale nakonec nám odhalí jedno své tajemství a všechno je pak už nad slunce jasné. Peter předvedl mimo jiné i parádní taneční kroky a bavil též v menších rolích různých stráží, ať již chytráka z první scény, nebo drzého Francouze neboli Frantíka 😁.

Komediální talent předvedli vlastně všichni zúčastnění, tak je asi trochu zbytečné to pořád opakovat, ovšem vypíchnout humor musím i u Michala Necpála, už jen proto, že bych to do něj vlastně původně ani neřekla. Znala jsem ho doposud jen jako tanečníka ze StarDance, ovšem ve Spamalotu se představil jako nepříliš statečný Sir Robin, který navíc dostal paruku alá dlouhovlasý Brad Pitt 😁. Nejlepší bylo, když mu ji ještě trochu upravili, aby mu nepřekážela. Boží! 

Skvělý byli též Sir Galahad v podání Jakuba Huberta a Sir Bedevere alias Jakub Šafránek. Coby neuvěřitelně nezdolný Černý rytíř rozesmával Miroslav Večerka a naprosto božský „slaďouš“ 😁 byl princ Herbert, kterého ztvárnil Viktor Zavadil. 

Coby věrný Artušův sluha Patsy zazářil Tomáš V. Hron, který to měl občas se svým pánem těžké. Nejenže za ním musel občas trochu běhat se skládací židličkou, ale navíc obstarával i veškeré zvukové efekty na cestách a při soubojích 😁.

Artušovi pak na jeho cestě pomáhá i půvabná Jezerní dáma, kterou si zahrála Barbora Hron Vovsíková. Nejenže vypadala dobře i v těch nejšílenějších a nejzelenějších kostýmech, ale navíc předvedla i silný hlas, co rozezněl celé hlediště. V mnohých dalších úlohách se pak představili také Kateřina Zapletalová, Barbora Janatková, Kristina Sitková, Adéla Rausová, Jan Olexa, Michal Kuboušek či Vladimír Bastl.

Ač vlastně skupinu Monty Python a jejich humor moc neznám, nakonec se ukázalo, že jejich Spamalot je vlastně mým šálkem čaje, na němž jsem si výborně pochutnala. Možná pro srovnání zajedu časem i na brněnskou verzi. A co vy? Dáte si tenhle pořádně bláznivý šálek čaje se mnou? 😊