Muzikál Tři mušketýři: Láska na tisíckrát
Písničky z něj jsem ale poslouchala dál a poslouchám je vlastně dodnes. Později jsem též zhlédla „volné pokračování“ Mušketýrů s názvem Muž s železnou maskou. Ten se mi, skoro až proti mé vůli, také dostal pod kůži, jak už možná víte. Zároveň mě ale přivedl na myšlenku si trochu osvěžit paměť a znovu se zajít podívat na Mušketýry, ačkoliv po těch letech už samozřejmě s úplně jiným obsazením a s řadou změn. Nejprve jsem byla zvědavá na Honzu Kopečného v roli D’Artagnana, protože jsem ho slyšela zpívat píseň Jediná na jedné akci, později jsem objevila úžasnou Betku Bartošovou a věděla jsem, že právě ji nutně potřebuju vidět v roli Mylady. Trvalo mi, než jsem se rozhoupala, ale na podzim roku 2019 jsem měla náročnější období v práci a potřebovala jsem nutně „přehodit výhybku“ jinam a vypnout, takže jsem do divadla utíkala, kdykoliv to jen bylo možné. Jenže řekněme si to upřímně, moje mozková kapacita tehdy nebyla úplně na špici, spíš naopak – a tak se mi stal pořádný trapas. Špatně jsem si totiž zapamatovala čas představení a počítala jsem se začátkem od 19 místo od 18 hodin. Když jsem si to uvědomila, byla jsem už na cestě k divadlu a už se nedalo nic dělat 😂. Dorazila jsem na místo činu o půl hodiny později… Ale přece jen jsem zkusila uvaděčkám v divadle situaci vysvětlit a doufat, že se smilují. Málem jsem se propadla do země a píšu to sem jedině proto, že už je to dost dlouhá doba, a tak doufám, že už si mě nepamatují 😀. Nakonec jsem přece jen byla vpuštěna do hlediště – a to zrovna ve chvíli, kdy celým sálem projížděly tóny úžasné písničky Touha znát.
Okamžitě jsem se díky tomu ocitla v jiné dimenzi a zbytek představení jsem si opravdu výborně užila, i když jsem byla částečně pořád trochu jako na jehlách z toho, jak jsem to „vymňoukla“. Bylo mi tehdy jasné, že dojmy z Mušketýrů ještě sepisovat nemůžu, když jsem je vlastně v té novější podobě neviděla celé. Proto jsem si slíbila, že se ještě vrátím někdy do třetice. A trvalo mi to, ale přece jen, teď už mohu říct, že mám v tomto směru „splněno“. V lednu 2022 jsem „vytáhla“ mamku do divadla já, tak jako ona kdysi brávala mě 😊. Spokojené jsme byly obě náramně.
Přesto nebudu tentokrát jen chválit, ale pokusím se vysvětlit, v čem tkví nevýhody Mušketýrů a v čem naopak jejich přednosti. Jelikož na počátku bylo slovo, začněme příběhem – myslím, že ten všichni dobře známe… a libreto a scénář (autory jsou Libor Vaculík a Lou Fanánek Hagen) na to také sází. Z knižní předlohy od Alexandera Dumase tak zůstává spíše nějaká ta základní kostra příběhu a jeho nejzásadnější momenty, což je dobře, protože díky tomu vše pěkně rychle ubíhá. V průběhu let se ale tento muzikál stihl již párkrát proměnit a byl trochu zkrácen. Je to trochu škoda, ale chápu to. Občas je ale trochu poznat, že něco z původního děje bylo vypuštěno, především pak v druhé polovině představení – kdo nezná dopodrobna příběh mušketýrů a jejich výpravy za medailonky královny, mohl by být občas trochu zmatený. Myslím si, že by bohatě stačilo občas nespoléhat jen na texty písní a na znalost diváků a třeba jednou větou lehce dovysvětlit souvislosti – především když královna svůj šperk dá milovanému Buckinghamovi, mohl by Richelieu dát nějak najevo, že klenot chce získat proto, aby ho použil coby důkaz pro své tvrzení, že je královna nevěrná a neloajální vůči Francii. Takhle to totiž trochu působí, že to byl jen nějaký jeho náhlý rozmar. Trochu zmatečně působí i to, že trojice mušketýrů nabízí, že D’Artagnana bude na jeho cestě doprovázet, jenže k Buckinghamovi do Londýna už dorazí jen on sám, zatímco oni na něj čekají jinde. Možná mají zůstat v blízkosti kláštera, kde je ukrytá Constance, jenže i tento fakt o jejím ukrývání se v podstatě dozvídáme trochu nelogicky až z úst Mylady, ve chvíli, kdy vyzraje nad Buckinghamem – snad jen proto, aby umírající vévoda ještě stihl varovat D’Artagnana… To od ní mimochodem nebylo moc taktické 😁.
Sice si to asi vše domyslíme, ale klidně bych tomu věnovala trochu víc prostoru, a pokud by na to snad nebylo dost času, osobně bych se mileráda obešla bez postavy Plancheta, celé jeho písničky i jeho velmi zbytečného rozhovoru s hostinským Bonacieuxem, manželem Constance. Většina diváků v sále se při mé poslední návštěvě zrovna v těchto chvílích, soudě podle smíchu a potlesku, královsky bavila… já ale ne. Ač jsem měla dřív Planchetovu písničku ráda, myslím, že tady se to hodně odvíjelo od obsazení. V současnosti jsou představitelé Plancheta i Bonacieuxe spíše starší pánové a ačkoliv se snaží do vtípků zapojit současné dění, mně to popravdě připadalo spíš dost trapné.
Moc jasné mi pak ke konci nebylo ani to, kam vlastně D’Artagnan jde poté, co pomůže královně. Potká totiž Richelieua a následně i Rocheforta, který nám ještě před jejich soubojem stihne zazpívat. Následně se ale D’Artagnan vrací na ples a pomalu jdeme do finále. Potřeboval si snad ještě narychlo »odskočit«, nebo ho prostě napadlo – teď bych mohl ještě jít někoho zabít, abych se nenudil? 😂 Nevím, tady by na mě líp působilo, kdyby si ho k sobě třeba kardinál nějak explicitně povolal – nejprve by ho chtěl zlákat na svou stranu a poté by na něj sám poslal Rocheforta.
Takže jak je vidět, s příběhem či stylem jeho vyprávění, pár problémů mám. Hudebně jsou ovšem Mušketýři zkrátka moje krevní skupina. Zamilovala jsem si drtivou většinu všech skladeb z pera Michala Davida i převzatou melodii All For Love / Přátelství na třikrát, jejímž autorem je Bryan Adams. Stejně tak texty Lou Fanánka Hagena se povedly a řadu z nich už znám zpaměti, nebo lépe řečeno „by heart“, tedy ze srdce.
Tento muzikál bych si absolutně nedokázala představit bez písní Jediná (D’Artagnanův song), Touha znát (úžasné sólo kardinála), Zpívám gloria a Ráj (kde zazáří především Constance), Láska (v podání Athose) a především skvělý duet Mylady a Athose Čas na lásku mít, který je pro mě asi nejsilnějším momentem tohoto představení, kdy jde o hodně – Athos vzpomíná a lituje, Mylady se možná chce jen zachránit, ale třeba opravdu také přemýšlí, jak se mohl její osud odehrát úplně jinak a stačilo by vlastně tak málo – „Dávnou chvíli zpátky vzít, být zas blízko sebe a čas na lásku mít“.
Co se týče Mylady, já jsem jí už odmalička brala jako krásnou a sexy „sviňku“, ale zároveň jsem věřila, že není skrz naskrz zlá. Vybrala si jen tuto cestu životem, zahodila šance, které jí osud nabídl, a už je pozdě začít znovu a lépe. Tím pádem mi vůbec nevadí, že v novějších uvedeních přibyla píseň Volba má, která vypráví trochu detailněji o jejím osudu a o tom, proč je taková, jaká je. V této skladbě se podařilo přesně vystihnout to, jak jsem Mylady vnímala. Ovšem na druhou stranu mě mrzí, že kvůli tomu „odpadla“ jiná její píseň Jedem na všechny, protože to byla krásná a rozjetá pecka, kterou jsem zbožňovala. Nemyslím, že by si Volba má s Jedem na všechny nějak protiřečila, a tak bych ráda v muzikálu vídala a slýchala obě dvě. Ostatně vždyť i Richelieu má sólovky dvě, tak co? 😂 Ten kromě zmíněné Touha má, zpívá ještě skladbu Já vím – i tu mám moc ráda. Jen je škoda, že se hudebně inspirovala písní ze zahraničního muzikálu. Podobně jako Planchetova písnička Povaleč, která také značně připomíná melodii songu Hlava mazaná z Bídníků. To jsou vady na kráse hudby Tří mušketýrů. Mezi mé oblíbené už nepatří ty melodie, které mají spíše funkci posouvat děj (například v úvodu, když se Mylady a Rochefort potkávají s D’Artagnanem a přelstí ho) – především mi pak vadí, když zvukaři v Divadle Broadway příliš nahlas pustí jejich hudbu a herci ji vlastně překřikují. Z toho je pak trochu bolehlav 😊.
Absolutně nic pak nemohu vytknout v oblasti kostýmů Romana Šolce, protože jsem s nimi velmi spokojená. Od prvního uvedení se sice už proměnily, ale nijak zásadně – naopak působí na mě stejným dojmem jako tenkrát. Šaty královny jsou úžasně zdobené, Constance má skromné oblečení a působí díky tomu něžně a D’Artagnanovi to zkrátka sekne.
Oceňuji také, že se v tomto muzikálu skutečně šermuje (šermy mají na starosti Václav Luks, A.R.G.O. Petr Nůsek) a souboje jsou to leckdy velmi napínavé a vizuálně zajímavé i pro mě, i když obvykle akční scény nevyhledávám a běžně mi během nich myšlenky utíkají jinam. Skvělé je představení všech mušketýrů tím, že je D’Artagnan nějak vyruší a oni ho všichni postupně vyzývají na souboj. Líbí se mi i moment, kdy jeden z mušketýrů protivníky porazí dobře mířeným zásahem knihy :D – to je prostě vtipné.
Problém nemám ani se scénou Marka Hollého, která pracuje se dřevem a snadno dokáže navnadit dojem například krčmy či francouzské vesnice a vlastně i docela obyčejné půdy, kde celý příběh začíná – v úvodu představení se totiž setkáváme s malým chlapcem, který podlehne kouzlu literatury a začte se právě do Tří mušketýrů, přičemž ještě zapřede hovor se spisovatelem, jenž je pod touto klasikou podepsán - Alexanderem Dumasem, jemuž tvář a hlas na projekce propůjčil Karel Gott. Dalo by se tedy říci, že vše, co posléze vidíme na jevišti v rámci představení, je vlastně jen fantazie malého čtenáře. Jelikož jsem velký knihomol, tak se mi to samozřejmě zdá jako krásný nápad, ale popravdě mám dojem, že jeho fkouzlo už po letech pominulo. Začátek je tím přece jen trochu zdlouhavý a i když před lety bylo asi zajímavé sledovat na projekci rej písmenek, teď už mě to dost nudilo. Navíc tenhle úvod je vlastně pro děj zbytečný, ještě více pak tento dojem mám z chvíle, kdy se Dumas a chlapec objeví ještě znovu a chvíli to vypadá, že nám ohlásí přestávku, ale místo toho jen slyšíme: „Aha, ty chceš pokračovat? Tak čti dál!“ A zase pokračujeme a skutečná přestávka následuje až po řadě dalších hudebních čísel. Smysl této scény mi zůstal utajen.
Je podle mě vlastně zbytečná - a pokud zůstala jen, aby součástí muzikálu mohl i nadále být pan Gott coby Dumas, měla by tato pasáž podle mě ohlašovat opravdovou přestávku a nikoliv jenom „vyplňovat prostor“. Kladně ovšem hodnotím menší změnu oproti dřívějšku, jež spočívá v tom, že projekce s Dumasem je na bočním LED panelu. Není jí tím pádem věnováno tolik prostoru jako v minulosti – kdy to vzhledem k využití zadního plátna vypadalo, že má pan Dumas oproti nám i všem na jevišti obří hlavu.
Nakousla jsem projekce, a ty jsou pro Tři mušketýry dost stěžejní záležitostí. Patřily k nim vlastně již od samého začátku a už tehdy mě velmi zaujaly – byly to takové miniaturní filmy, které nám často ukazovaly to, co na jevišti být nemohlo, například jízdu na koni. Natočeny byly ale tak, že hercům většinou nebylo vidět do tváře – daly se tedy využít opakovaně, i v případě různých alternací. V současném uvedení byly některé původní projekce ponechány a další dokonce přibyly. Vznikla tím kombinace různých stylů a taková „všehochuť“.
Především vznikly jakési animace či počítačově vytvořené „obrázky“, které nám dokreslily jednotlivá prostředí v muzikálu – klášterní zahradu, ulice Paříže, pohled z oken královského paláce (přičemž se na nich objevily i mříže, když si královna začala připadat jako uvězněná), mučírnu, kde ‚úřadoval‘ kardinál Richelieu, apod. Vše rozzářené, barevné, zkrátka jako v pohádce. Většinou jsem byla spokojená, i když si myslím, že někde se klidně mohlo trochu ‚ubrat‘. Občas jsme na projekcích viděli i samotné herce (a tentokrát už i s jasně viditelnými tvářemi), například nám tam tančila Constance, když o ní zpíval D’Artagnan. Posléze se použila projekce z dřívějška, kde Constance hází kytičku – a D’Artagnanovi pak jedna skutečná kytice přiletí. Tenhle maličký detail mě třeba vyloženě nadchl a ukázal tak v mých očích, v čem byly původní projekce vychytanější – měly nějaký smysl a byly leckdy lépe propojené s děním na jevišti.
Také jsem moc ráda, že v muzikálu zůstaly ty projekce, které na mě v původním uvedení udělaly asi největší dojem. Jedná se o záběry, které doplňují Athosovu píseň, v níž vypráví, jak byl kdysi zamilován a nevyšlo mu to – nevěstu, kterou si zvolil, „už svlékal sám kat“. Na projekcích jsme mohly vidět nevěstu v závoji a její zálibu v klenotech a špercích, které se jí ovšem měnily v rukou na slizké hady. Pro mě, v kombinaci s danou písničkou, to bylo už v dětství výstižnější než „tisíc slov“ v knižním příběhu Mušketýrů.
Je jasné, že projekce jsou využívány hojně a mohly by tak nahradit i většinu kulis – i přesto jsme se ale opět dočkali hodně „zatmívaček“ (i když Muž se železnou maskou pořád vede 😁) a především jedna z nich byla opravdu příšerně dlouhá – shodou okolností předcházela právě Planchetově výstupu, u něhož už jsem naznačovala, že mě celkově neoslovil. Pokud se ale Mušketýři budou hrát i do budoucna (a já věřím, že budou), třeba se zase najde nějaký mladší představitel Plancheta, který bude působit mrštně (což by zlodějíček měl) a nebude se bát to pořádně rozjet. Pak možná jeho výstup bude mít zase trochu šťávy, kterou by mít měl.
Jinak ale můžu obsazení muzikálu jen chválit, ostatně vystřídala se tam již spousta skvělých osobností. Někdo z původního uvedení zůstal dodnes, jinde už se osazenstvo změnilo, ale vesměs všichni se do rolí typově velmi hodí. Najdou se bohužel i nějaké slabší články, na ty se ovšem zaměřovat nebudu. Spíš zmíním ty, kdo na mě udělali největší dojem 😊.
Začnu hlavní postavou, mladým Gaskoňcem D’Artagnanem. Z původního uvedení a ze záznamu byl podle mě hvězdou této role Alan Bastien. Dlouhé vlasy, statná postava, odvaha a zároveň i vtip – pak už jsem si D’Artagnana ani jinak nepředstavovala. V novém uvedení jsem viděla dvakrát Honzu Kopečného, přičemž poprvé měl také ještě dlouhé vlasy. Typově se tedy hodil a pěvecký talent mu rozhodně nechybí, takže jsem byla taktéž spokojená. Herecky je jeho D’Artagnan trochu něžnější a romantičtější, přesto nemám problém uvěřit ani tomu, že umí bojovat. Při mé druhé návštěvě už byl Honza ostříhaný a musím říct, že mu to opravdu sluší. Dokonce bych řekla, že zase za těch pár posledních let trochu zmužněl a uzrál ve skutečného fešáka 😊. Alternujícího Vojtu Drahokoupila jsem zatím neměla možnost vidět, ale také by mě zajímal – odhaduji, že pěvecky to bude pastva pro uši. Ovšem typově je opravdu úplně jinde, než má původní představa D’Artagnana, a tak jsem zvědavá, jak by na mě zapůsobil.
Zásadní postavou je mušketýr Athos nebo též hrabě de la Fère. Původně jsem v této úloze viděla Petra Koláře a snad to byla i první role, kde jsem ho vůbec zaznamenala. Od začátku byl jeho alternací Pepa Vojtek, jehož jsem viděla na záznamu a který roli ztvárňuje dodnes a hrál právě i při obou mých návštěvách nového uvedení Mušketýrů. Oba jsou pro mě Athosové a už jim to asi nikdo nikdy neodpáře 😊. Nedokázala bych si vybrat, který se mi líbí víc, to prostě neumím. Pepa i dnes na jevišti působí, že ho tato úloha baví. Vždycky mu absolutně věřím, že Mylady skutečně miloval. Athose v současnosti ztvárňuje také Peter Pecha, ale toho jsem zatím neměla možnost vidět.
U druhých dvou mušketýrů se nebudu příliš zdržovat, protože jejich party vlastně nejsou moc velké a už jsou tam spíš jen takzvaně „do počtu“. Bez nich by ale Tři mušketýři zkrátka nemohli být a stejně tak by utrpěla i krásná píseň Přátelství na třikrát. Důležité je, aby spolu všichni čtyři pánové dobře ladili – posledně jsem měla vyloženě štěstí a na jevišti se setkali spolu s Honzou Kopečným také Petr Ryšavý a Josef Vágner, takže ideální kombinace, jelikož kluci už jsou natolik sehraní, že spolu pořádají i koncerty. To byla velká paráda! 😊.
Stejně jako Athos, je pro mě důležitá také Mylady. Ano, přiznávám se, této dvojici zkrátka fandím víc než D’Artagnanovi a Constance, i když vím, že spolu vlastně nikdy být nemůžou. Nebo možná právě proto? 😊 Naprosto zbožňuju dvě původní představitelky Mylady - Moniku Absolonovou a Lindu Finkovou. Ve své době byly naprosto boží a pekelně svůdné, zahrané perfektně do posledního gesta a úchvatně zazpívané. Splnilo se mi i přání vidět jako Mylady Alžbetu Bartošovou a můj dojem byl naprosto stejný, opět jsem byla nadšená. Tyto tři dámy stavím na pomyslné „stupínky vítězů“😊. Vím, že v Brně tuto roli nedávno hrála Lucia Jagerčíková Nývltová, ale bohužel jsem ji neměla možnost vidět, i když by mě moc zajímala.
Naposledy se mi poštěstilo také zhlédnout v této roli Radku Fišarovou, na níž jsem rovněž byla zvědavá. A bylo to zajímavé – herecky jsem jí též uvěřila. Hlas má krásný – v písni Čas na lásku mít proti ní nemám ani jedinou výtku, ovšem v případě songu Volba má dávám nakonec přednost trochu jinému pojetí.
Radku Fišarovou mám zase na druhou stranu spjatou s jinou rolí v Mušketýrech – je pro mě naprosto královnou všech královen. Její Ráda mám je naprosto strhující záležitostí a Radce jako královně fandím od začátku až do konce. Z původního uvedení bych také vyzdvihla Petru Janů, rovněž skvělá královna. Nyní roli ztvárňuje též Linda Finková a zhostila se toho též moc pěkně a vysloužila si bouřlivý potlesk od diváků – tady ale trochu tvrdohlavě preferuji přece jen Radku. 😊
Další dámou, bez níž by toto představení nemohlo fungovat, je Constance, D’Artagnanova láska, ač provdaná za jiného. Já kdysi viděla v této roli mladičkou Zuzanu Norisovou a nikdy na to nezapomenu. Její Constance byla pro mě ztělesněním krásy a něžnosti a ještě ke všemu měla nádherný zvonivý hlásek. Později jsem si tak představovala i Cosette při čtení Bídníků a také pro mě tato Constance byla inspirací v mé vlastní tvorbě (ale jelikož mi bylo asi dvanáct, tak jsem romantický příběh zasazený do historie nakonec nedopsala 😊).
V novém uvedení jsem měla možnost vidět další dvě skvělé dámy – Zdenku Trvalcovou a Markétu Schimmerovou Procházkovou. Obě se mi velmi líbily - a především Markéta, ač jsem to vlastně úplně nečekala, mě naprosto odzbrojila už na začátku. Přišla, zazpívala první slova a já měla husí kůži. Super! 😊
Je to právě Constance, kdo na začátku D’Artagnana zachrání před Rochefortem, který se ho již chystá zabít. Tenhle jednooký záporák mívá v mušketýrském příběhu zásadní roli, ovšem v muzikálu ho vlastně moc nevídáme – řádí hlavně na začátku, pak dloooouho nic a nakonec se zase zjeví těsně před koncem. Ostatně si ani nepamatuju, koho jsem v té roli poprvé viděla 😂. Řekla bych, že by to tedy šlo i bez něj, ale na druhou stranu jeho písničku Štěstí couvá prostě miluju. Nejvíc asi v podání Zbyňka Frice, ale naposledy jsem coby Rocheforta viděla a slyšela také Martina Poštu – a rovněž jsem byla spokojená, jelikož záporáci mu prostě jdou.
Moc prostoru nemá v muzikálu ani král, ale tam si myslím, že je to na místě. Je nám představen a zjistíme, že ho vláda vlastně unavuje a raději by si zašel na lov, než aby se zbytečně trápil třeba s tím, co zrovna dělá jeho žena. Díky tomu chápeme, proč vlastně královna hledá útěchu v náručí jiného muže. Není na škodu, když je v této roli starší herec, a tak mi tam typově sedí Lešek Semelka. Pavel Vítek byl zase úplně jiný a víc rozšafný, ale také se mi do role krále skvěle hodil, navíc pěvecky byl podle mě lepší. Co se zpěvu týče, nejlepší výkon předvedl v novém uvedení Martin Šemík. To jsem si pak opravdu užívala každý tón a div jsem nezačala v hledišti tančit. Ovšem zase jsem měla problém přijít na to, proč by ho královna neměla ráda, jelikož je Martin na tuto roli v mých očích možná až příliš charismatický 😂.
Velmi se mi též líbí moment, kdy se král v písničce na chvíli promění v loutku, kterou nevede nikdo jiný než kardinál Richelieu. Perfektní naznačení toho, kdo skutečně Francii vládne. Právě u kardinála se podle mě povedlo obsazení zkrátka stoprocentně a všichni jeho představitelé jsou skvělí, ač je každý jiný. Mariana Vojtka znám tedy jen ze záznamu, Tomáše Trapla i Bohouše Josefa jsem viděla naživo a musím říct, že jsou naprosto geniální. Vždycky si každou scénu ukradnou jen pro sebe. Zkrátka borci! 😊
Jak jste asi pochopili, Tři mušketýři budou mít vždy zvláštní místo v mém srdci. Když mi někdo řekne, že je nemá rád, tak to moje hlava možná trochu chápe, ale srdíčko nikdy. Myslím si, že hrát se i nadále budou, jelikož patří spolu s Kleopatrou k pilířům Divadla Broadway a ta další patra, která na nich byla posléze vystavěna, už se vlastně jen snaží úspěch těchto dvou děl zopakovat. Také bych si přála, aby tato scéna našla odvahu dělat věci zase jinak a nově, přesto nikdy nepřestanu být vděčná za krásné vzpomínky, které si můžu navíc čas od času přijít do Divadla Broadway zase oprášit, což je vlastně neuvěřitelné a vzácné samo o sobě. Tím pádem už napořád – „jeden za všechny… a všichni za jednoho!“ 💗 😊
Komentáře
Okomentovat