Muzikál Maminy: Divadelní kopeček jahodové zmrzliny (s nachos)

 

7 statečných muzikálovců se opět vrátilo na „místo činu“, tedy do Divadla Lucie Bílé. Poté, co jsme se pořádně nasmáli díky obnovené premiéře hit muzikálu Láska je láska, měl na těchto prknech, co znamenají svět, premiéru další titul, tentokrát zahraniční – Maminy neboli v originále Motherhood The Musical. Naše partička měla navíc to štěstí, že od divadla dostala pozvání, čehož si moc ceníme a děkujeme za to. 😊

Do pražské Karlovy ulice jsme se ve středu 21. září vypravily spolu s Annie, připily si welcome drinkem a představení si moc užily. Co se týče premiérové nálady, foyer divadla se rázem zaplnilo a nechyběla ani velká řada známých tváří, například skladatel Ondřej Soukup s manželkou Lucií, spisovatelka, výtvarnice a herečka Iva Hüttnerová, zpěvák Jan Bendig s partnerem, herci Petr Nárožný, Zlata Adamovská a Peter Pecha, moderátor Michal Kavalčík, pekař a cukrář Josef Maršálek, fotograf Miloš Schmiedberger či kameraman Jan Malíř se ženou, dokumentaristkou Olgou Malířovou Špátovou a jejich malou dcerkou.

Po úvodním slovu ředitele divadla Karla Zaňáka, který povinné jmenování sponzorů vtipně uvedl narážkou na detail z představení (což jsem tedy rozklíčovala až posléze), se nám Maminy představily v 90 minutách bez přestávky a následovala děkovačka, na níž si slovo opět vzal Karel Zaňák a postupně vyjmenoval nejen všechny herečky na jevišti, ale zároveň vzdal dík i jejich alternacím a dalším lidem, kteří se na představení podíleli. Předávaly se též početné květinové dary, přičemž producentka Lucie Bílá se div neprohýbala pod květinami, co velikostně připomínaly spíše křoví. Navíc za ní přišel i její partner Radek Filipi a donesl jí obrovský pugét rudých růží, které už ale vůbec nemohla unést. Raději nás tedy poslala vychutnat si bohatý raut plný chuťovek.

Ale nyní již k samotnému muzikálu, od toho tu také jsme. Když jsem poprvé slyšela název tohoto nového muzikálu Divadla Lucie Bílé, říkala jsem si, že to asi není dílo vyloženě pro mě. Děti nemám a ani to do budoucna úplně neplánuji. Každopádně jsem byla zvědavá, co Maminy vlastně budou zač, zejména když jsem viděla, jaké bude obsazení – plné skvělých dam. 

Navíc mě zaujalo, jak divadlo popsalo děj, především díky přirovnání matek k superhrdinkám. S tím se totiž nedá než souhlasit – každý, kdo se dobrovolně vydá touto životní cestou, má můj velký obdiv, bez ohledu na to, kolik dětí má. Mateřství v kategorii tři děti a více by už pak možná mohlo být zařazeno mezi olympijské sporty. Kolik toho takové ženy musí stihnout a zvládnout, je k neuvěření.

A podobné poslání v sobě nesou právě i Maminy. Děj muzikálu se dá totiž shrnout velmi snadno – v podstatě se s hlavními postavami setkáváme na oslavě pro nastávající maminku a její miminko aneb baby shower, jak mě poučily americké filmy a seriály. Poznáváme zde postupně všechny čtyři postavy - kromě oslavenkyně Amy, co nosí pod srdcem prvního potomka a snaží se na novou životní úlohu náležitě připravit, také její tři kamarádky – Brooke, Tinu a Barb.

Každá z nich je jiná, a přesto toho mají vlastně hodně společného. Jsou všechny tři už poněkud zkušenější matky, mámy a maminky, a tak neváhají Amy obdarovat především cennými radami. Jak jí postupně předávají své zkušenosti a možná ji i malinko vyděsí, prozrazují divákům leccos i o sobě a svých problémech. Co tuto oslavu naruší a čím celý příběh skončí, už nebudu prozrazovat. Jsem ale nesmírně ráda, že vzhledem k tématu, logicky došlo i na otázky porodu a plodové vody, obešli jsme se tentokrát bez těch největších klišé v těchto oblastech.

Navíc mohu říct, že i když by se asi stejné téma dalo pojmout i na vážno, jsou Maminy vyloženě oddechovou komedií. Najdeme v nich sice i nějaké ty dojemné písně či momenty, ale řekla bych, že drtivá většina hudebních čísel je humorných a vtipně podaných. Ať už se řeší problematika sexu po porodu či přílišného hluku a zmatku kolem dětí, vše to probíhá vtipně a s lehkostí. (Už vůbec nemluvě o písni věnované změnám ženských ňader.)

Za to patří dík původní autorce scénáře, písní i textů k nim, Sue Fabisch, ale také hudebnímu nastudování Petra Ožany a českému překladu Adama Nováka, kterému se také do textů povedlo propašovat spoustu „frků“. Stejně tak mluvené slovo je plné humoru, a to i díky skvělému komediálnímu načasování všech přítomných dam.  Tím pádem ve vás zůstane v podstatě optimistický dojem, který dokreslí i roztomile barevná scéna Petra Hlouška. Ač zůstává po většinu představení stejná, rozhodně nenudí a navíc z ní ani nebolí oči, když porovnám například s Láska je láska v tomtéž divadle. 

Co se týče kostýmů Michaely Horáčkové Hořejší, převládají především barvy, obvykle spojované s něžným pohlavím, tedy červená a růžová. Tyto barvy tak skutečně vládnou jevišti a možná budete mít chvílemi pocit, že sledujete pořádný kopec jahodové zmrzliny. Ta sice nepatří mezi mé nejoblíbenější, ale věřím, že spousta lidí si na ní pochutná… a tím pádem ocení i barevnost Mamin. Ostatně myslím, že se tyto barvy k tématu v podstatě hodily, a pobavilo mě, že tento „dress code“ na premiéře dodržela i sama autorka Sue Fabisch a rovněž přišla v růžové. 

Pokud se bojíte, že se vám snad jednotlivé postavy, oděné do podobných odstínů, budou plést, tak na takové obavy klidně zapomeňte. Obsazení se v Divadle Lucie Bílé povedlo na výbornou a jednotlivé hrdinky jsou perfektně odlišené, díky tomu, jak jsou napsané a také jak jsou zahrané. Já měla možnost v roli prvorodičky Amy zhlédnout Markétu Schimmerovou Procházkovou (alternací je jmenovkyně Markéta Poulíčková), kterou mám velmi ráda, a tak mě nezklamala ani tentokrát. Ačkoliv je Amy natolik pečlivá a poctivá, že by mohla působit příliš svatouškovsky a tím pádem nesympaticky, tento dojem jsem z ní neměla. Naopak bych se s ní klidně kamarádila, objala bych ji a řekla jí, ať si nedělá zbytečně hlavu, dokud nemusí. Markéta mě moc bavila, fandila jsem jí a také jsem obdivovala, jak elegantně může někdo vypadat s velkým polštářem na břiše 😂.

Stejně pohodově na mě působila Barb, s níž bych asi našla víc společných vlastností než s Amy, ovšem až na ten miniaturní detail, že ona je matkou pěti dětí. V podání úžasné Terezy Hálové, které to navíc neuvěřitelně seklo, je Barb správná ženská, trochu sekernice, ale to jen proto, že na nepodstatné detaily prostě nemá čas. Má skvělý smysl pro humor a srdce na pravém místě – o tom, že své raubíře miluje, nemůže být pochyb ani na vteřinu. Věřím, že i alternace Pavlína Ďuriačová bude skvělá.

Coby Brooke se na premiéře představila Kateřina Pechová, která se alternuje ještě s Ivou Pazderkovou a Michaelou Zemánkovou. Od prvního pohledu je vám jasné, že s touhle maminou je lepší být zadobře. Zvládá totiž nejen rodinný život, ale také kariéru, a ideální pro ni je, když má vše pod kontrolou. Odhalí nám také poměrně nečekaný koníček, co tak trochu hraničí až s obsesí. Přesto vám též přiroste k srdci. Některé její hlášky byly také k nezaplacení. 

Kvarteto doplňuje rozvedená matka samoživitelka Tina, ztělesněná Lucií Bílou, která hraje bez alternace. Předvede zde vtipnou show plnou energie, například když si nemůže vynachválit ježdění v minivanu či předvádí, jak by to vypadalo, kdyby se stala sexy babičkou. Jindy zase dostává prostor melancholičtějšího rázu, především když vysvětluje, jak těžké jsou víkendy, které její děti tráví s otcem.

Můžu říct, že takové chvilky, kdy se jednotlivé dámy víc otevřely a pustily nás do svého nitra, se mi moc zamlouvaly. Asi bych se nezlobila, kdyby scénář obecně šel trochu více do hloubky a my se mohli dozvědět bližší detaily o tom, jak se vlastně tato nesourodá skupinka kamarádek seznámila a dala dohromady. I když vím, že se někdy taková přátelství prostě... stanou. A 7 statečných muzikálovců je toho vlastně i důkazem 💗.

Také by mě klidně bavilo se víc povrtat ve vztazích jednotlivých mamin s jejich protějšky, ovšem to by zřejmě nešlo tak jednoduše, když jsou Maminy výhradně ženským představením. Tedy, jak se to vezme. Minimálně režisér Antonín Procházka mužem je a byl na něm těžký úkol „krotit“ všechny herečky. 

Ale ještě jeden mužský element tu lze přece jen najít, ačkoliv ho v rámci představení nevidíme, ale pouze slyšíme coby hlas zdravotní sestřičky jménem Marge. Říká vám jméno Marge něco? Pokud si vzpomenete na žlutou rodinku Simpsonových a jejich maminu s modrým hárem, jste vlastně doma. Namlouvá ji Jiří Lábus – a právě jeho hlas máme možnost slyšet i v Divadle Lucie Bílé. Pro mě, coby dabingového nadšence, to byl dokonalý „inside joke“. Skvělá perlička a děkuji za ni! 😊

Z těch nejdrobnějších detailů pak ve mně zůstala především přezvláštní kombinace jídel, na které jedna z dam v ději ujížděla v době těhotenství. Jakmile z ní vypadlo - čokoládová zmrzlina a nachos, přemýšlela jsem, jak to tak asi může chutnat. Drahé Maminy mi ostatně dělaly chutě víckrát, a tak by mě jen zajímalo, zda podobný účinek pocítí i jiní diváci. Přece jen, na premiéře byl alespoň raut, ale po běžných reprízách budete mít možná pořádný hlad. 

Pokud ale hladovíte spíše po kulturním vyžití a hledáte oddechovku, zkuste si pochutnat právě na této růžové náloži. Minimálně jednu návštěvu pak doporučuji všem, kdo se chystají založit rodinu. Jen pak neztratit odvahu, dámy… Vždyť jste přece také superhrdinky! 😊