Muzikál Láska je láska: Koktejl písniček a fórků

„Láska je láska - když choděj kluci s klukama a holky s holkama…“ Kdo by neznal tuto rozjetou píseň a její extravagantní a crazy klip. Stejnými přívlastky můžeme nazvat ale i muzikál Láska je láska, který se po letech vrátil na prkna, která znamenají svět – tentokrát již v Divadle Lucie Bílé.

Já rovnou začnu tím, že původní představení jsem nikdy neviděla a ani Divadlo Ta Fantastika, jak se scéna jmenovala původně, jsem snad nikdy předtím nenavštívila. Své »poprvé« jsem si tak v tomto ohledu odbyla právě až 7. dubna 2022, kdy se konala slavnostní premiéra Lásky. 

Co se týče divadla, moc se mi líbilo, už jen tím, jak je vlastně komorní a malinké. Bohužel, když se snažíte korzovat mezi davy ve foyer, možná až moc malinké 😂. Ale už pojďme k samotnému představení. Rovnou řeknu, že jsem se trochu obávala, do čeho to zase jdu. Hudebně se opět jedná o složeninu ze známých písní, tentokrát samozřejmě těch, které nazpívala Lucie Bílá. Jejich autory jsou Ondřej Soukup (hudba) a Gabriela Osvaldová (texty). Jenže co ten příběh? Zaujalo mě, co jsem se o něm dočetla, ale říkala jsem si: Bude to dávat aspoň trochu smysl, nebo bude příběh jen chabou kostrou, která je obalená do písniček tak, aby to nebylo poznat?

Vlastně jsem vůbec nic neočekávala a možná to byl důvod, proč jsem si nakonec dílo Láska je láska docela užila. Jen je potřeba dopředu vědět, co čekat a přistoupit na pravidla hry, v níž je dovoleno skoro vše. Nejprve se setkáváme s postavou, označovanou coby Ona. Slavná zpěvačka, která je už trochu unavená ze způsobu, jakým žije – s partnerem se doma hádají a navíc se o ni zajímají bulvární novináři. Začne hledat způsob, jak situaci nějak pozměnit – je přece jen hlavní postavou své divadelní hry, tak proč by nezkusila svůj scénář trochu přepsat? A právě když se to rozhodne vzít pořádně z gruntu a začít u vlastních rodičů, začíná ta pravá jízda.

Ocitáme se v minulosti a sledujeme, jak Ona svými zásahy mění osudy svého tatínka. Samozřejmě že ale dělá jednu botu za druhou a chvíli jí tak, stejně jako ve slavném filmu Návrat do budoucnosti (ten mimochodem zbožňuji 😊), hrozí, že by se nemusela vůbec narodit. Ještě ke všemu se jí do cesty připlete Amor, co je tak trochu „magor“. Jak se celá ta zamotaná záležitost rozplete, vám samozřejmě nebudu říkat. Můžu ale slíbit, že rozhodně uvidíte něco, co jste asi ještě nikdy neviděli 😃. Třeba romantické namlouvání milenců během otravy plynem! 😂 Či Vávru z Maryši coby sympatického hrdinu.

Jak jsem varovala hned v úvodu, je to opravdu crazy a ulítlé, ale na druhou stranu vtipné – opravdu jsem se během večera dost nasmála. Možná je mi děj z pera Antonína Procházky (který se prý inspiroval osudy vlastních rodičů) sympatický i proto, že sama píšu a tvořím postavy, které by mi třeba leckdy asi nepoděkovaly za to, co jsem jim nachystala za osudy. Také si leckdy říkám, že by bylo skvělé umět se vrátit v čase a některé věci ve svém životě pozměnit, zkrátka začít znovu a lépe… Nevím, do jaké míry lze hledat v Lásce nějaké poučení, ale líbilo se mi, že nám ukázala, jak by takové zásahy do scénáře vlastního života mohly dopadnout – katastrofálně. Je tedy jistě lepší se v minulosti vůbec nešťourat a žít přítomností – zkrátka hledět dopředu a nikoliv dozadu. Též jsem ocenila, že nám příběh dává najevo, že láska vyžaduje hodně tvrdé práce, aby vydržela a přetrvala. Vztah nelze spravit žádným kouzlem ani „zlepšovákem“ a soužití ženy a muže není snadné, a to ani pro „záporačky“ ani kladné hrdinky. Ani pro hvězdy první kategorie, ani pro obyčejné „krásné neznámé“. Zkrátka je to makačka pro všechny.

A možná jenom prostě miluju všechno, co se týče cestování časem, a proto mě třeba Láska bavila víc než jiné muzikály podobného ražení. Přitom i zde je jasně poznat, které slovíčko je použito, jen aby vznikl nějaký oslí můstek k dalšímu songu. Skoro bych proto řekla, že to není ani tak klasický muzikál, v němž by měly písničky děj rozvíjet a třeba i posouvat, ale spíše se jedná o koktejl namíchaný ze songů a vtipných situací. Nejlépe zasazená je podle mě písnička Láska je láska, která se objevuje na začátku a hlavně pak téměř na konci, takže tvoří v podstatě rámec příběhu.

Co se týče ostatních písniček, některé jsem samozřejmě znala z dřívějška, jiné pro mě byly více méně novinkou. Myslím, že fanoušci Lucie Bílé si tam najdou své oblíbené „fláky“ a i mně některé melodie, v čele s tou titulní, vyhrávaly v hlavě ještě následující den. Celkově mě hudba přenesla do časů mého dětství – do konce devadesátých let a začátku tohoto tisíciletí, kdy songy Lucie Bílé zněly všude, a především v různých pořadech televize Nova, které jsem tehdy jako dítě sledovala. Především rozjetá Novamba pak vyvolala úsměvné vzpomínky na dobu, co už je hrozně vzdálená a přitom pocitově jako by se odehrála teprve včera.

Tyto mé dojmy o cestování v čase podtrhla i scéna Daniela Dvořáka. V ději jsme se sice přesunuli i do 30. a 40. let minulého století, ale barevností na mě scéna „křičela“ (naštěstí ne doslova 😊), že jsme právě v již zmíněném období přelomu tisíciletí. Zkrátka taky crazy, což se k představení hodilo. Na scéně jsem ocenila také jakési „okénko“ do zadní části jeviště, kde se občas odehrávalo ještě něco jiného, než v centru dění. Občas mi tam očičko zabloudilo a nelitovala jsem 😂. Navíc v jednom momentu došlo tak trochu i na stínohru, což se mi také zdálo jako zajímavý prvek.

Lepší dojem jsem ale přece jen měla z kostýmů Michaely Horáčkové Hořejší, co byly, až na některé výjimky, více „nohama na zemi“. Ona v podání Lucie Bílé měla na sobě po celou dobu jen jednoduché černé šaty, jaké na ní vídáme běžně. Ovšem maminka alias Markéta Schimmerová Procházková měla na sobě retro pracovní úbor se zástěrkou a vypadala opravdu jako ztělesnění něžné a hodné maminky a hospodyňky, což se mi moc zamlouvalo. Vypíchla bych ještě kostým postavy Kulpové, bohaté továrníkovy dcery. Vyloženě z něj na mě dýchla ta správná atmosféra módy z první republiky.

V menších rolích (jeden herec jich v představení obvykle zvládne povícero) se zde objevuje docela dost milých muzikálových tváří a myslím si, že jsem zrovna měla docela štěstí na alternace, i když si asi každý najde nějakého favorita 😊. Začnu asi nejmladším členem obsazení, tím je Viktor Antonio v roli kluka. Stejně jako dříve jeho starší brácha, je pro mě jedním z nejlepších dětských herců. Snad nám v dospělosti nezběhne k nějaké jiné profesi 😉.

V roli kapelníka (a dalších) se představil Josef Fečo, který mě zde zaujal především coby zpěvačka ze šantánu 😂. Je vidět, že smysl pro humor mu nechybí. Geniální komediální načasování má také Filip Hořejš, kterého jsem zatím chválila snad v každém představení, které jsem s ním viděla (například Rebelové či Shrek). Zrovna když jsem si v případě Lásky v duchu posteskla, že tam nemá žádný prostor, dokázal mě rozesmát jedinou vhodně řečenou větou. Zkrátka jsem si ho opět všimla i na pidiprostoru 😊.

Nepřehlédnutelná byla i sexy dračice Tereza Hálová jako prostitutka a vlastenka Eržika. Zde ale přiznávám, že by mě zajímala alternace, kterou je Kateřina Marie Fialová. Už z Cikáni jdou do nebe vím, že jí úloha femme fatale sedne, a tak by to pro mě byl jistě opět zážitek.

Coby Amor Magor na jevišti řádil herec a dabér Martin Sobotka, který mě bavil především v posledních scénách muzikálu, jejichž podrobnosti ale nemohu prozrazovat a raději ani naznačovat 😂. Věřte mi, že uvidíte opět něco, co jste ještě nikdy neviděli. Roli s ním alternuje Martin Pošta, což si neumím úplně představit, ale docela by mě lákalo ho takto vidět, už jen proto, že by to byla jiná role, než klasický záporák, jaké hraje velmi často.

Rodiče hlavní postavy, Karla a Martu, ztvárnili Martin Písařík a Markéta Schimmerová Procházková. Musím říct, že jim to spolu moc slušelo, takže jsem jim záhy začala fandit, aby se dali dohromady. Markétin hlas bych mohla klidně poslouchat pořád a Martin zase skvěle bavil, především když mu jeho další osudy psala sama jeho dcera a on byl nucen do písmenka poslechnout 😁. 

Skvělá byla, jako snad ostatně vždycky, též Vendula Příhodová. Nejenže jí to děsně slušelo a působila na mě jako jakási prvorepubliková bohyně, ale rovněž byla roztomile vtipná.

Spolehlivě mě dostával též Denny Ratajský, který si zde střihl v podstatě dvojroli. Ztvárňoval nejen partnera hlavní postavy, ale také figuru, co se sem zatoulala z jiné hry – Vávru z Maryši. Možná kdybych ho už neznala, nevšimla bych si, že se v obou případech jedná o stejného herce, jelikož coby v roli Vávry ho kroj a specifický styl mluvy hodně odlišoval. Měl skvělé hlášky a ještě ke všemu jsem mu v jeho usilovné snaze najít šťastný konec vlastně docela fandila. No, kdo by taky chtěl být otráven, že? 😃

Podobně jako na děkovačce, jako poslední přichází na řadu Lucie Bílá, představitelka hlavní role a spolumajitelka divadla, bez níž by se pravděpodobně ani žádné představení nekonalo. Pokud mám být upřímná, mezi početné fanoušky této zpěvačky bych se nezařadila. Trochu jsem se tak obávala, jak na mě bude působit, zvlášť když hraje tak trochu samu sebe. V ději padne její umělecké jméno a stejně tak i její původní příjmení Zaňáková, ovšem myslím si, že je to tam řečeno jen z toho důvodu, aby každý trochu váhal, co z příběhu je inspirováno skutečností a co už nikoliv, což může být pro příznivce Lucie zajímavé. Leckdo se možná nachytá a bude některým detailům z děje skutečně věřit.

Já jsem se na to ale nezaměřovala a brala jsem figuru, označovanou jako Ona, pouze jako postavu divadelní hry, která není spokojená s tím, jak je napsaná. A Lucie Bílá se mi do dané úlohy hodila a dokázala hlavně po celou dobu představení skvěle bavit.

Jsem si jistá, že fanoušci Lucie Bílé budou z tohoto představení nadšeni. A co ti diváci, co do fanklubu nepatří? Tam už je to podle mě docela sázka do loterie. Někomu dílko možná sedne, někomu to bude připadat až moc šílené, ostatně když je to koktejl, tak ani ten nemusí chutnat dvěma lidem stejně. Takže nedokážu odhadnout, zda zrovna konkrétně tobě, milý čtenáři, se Láska je láska zalíbí, nebo ne. Asi se budeš muset jít přesvědčit sám a tenhle barevný drink okusit. 😊 Ale nezpívej mi pak rekviem a nepouštěj mi plyn! 😉