Muzikál Harpagon je lakomec?: Klasika, která rozhodně překvapí

 

Stalo se vám někdy, že jste si o nějaké divadelní novince vyslechli zcela protichůdné názory od vysloveně nadšených až po naprosto kritické, takže jste vlastně vůbec nevěděli, co si máte myslet? Nepochybně ano, nicméně u muzikálové novinky Národního divadla moravskoslezského Harpagon je lakomec? v režii Vojtěcha Štěpánka byla vyhraněnost obou táborů tak silná, že prakticky neexistoval žádný názor „mezi.“ Tento „úkaz“ mi již tak obvyklý nepřipadal a pochopitelně ve mně probudil zvědavost a chuť vypravit se na tento titul, což jsem vlastně původně ani neměla tak úplně v plánu. Harpagona jsem tedy nakonec zhlédla v rámci své muzikálové dovolené v květnu 2022 a musím říct, že toto rozhodnutí bylo skutečně šťastné. 😊

Co jsem věděla již dopředu (například z článku našeho George, který si můžete přečíst zde), bylo, že se jedná o muzikálovou adaptaci Molièrova Lakomce, ovšem cesta, jakou autoři Boris Urbánek (hudba), Vojtěch Štěpánek (libreto) a Jiří Krhut (texty písní) zvolili, je poněkud netradiční, možná až trochu „ulítlá“. Věřila jsem ale, že pokud jsem si dokázala najít cestu k titulům jako Něco shnilého! či Spamalot, tak je velmi pravděpodobné, že mě ani Harpagon nezklame. Do divadla jsem se tedy vypravila připravená na absurdní zábavu a přístupná více či méně šíleným nápadům. Nicméně Harpagon mě dokázal nejen pobavit a přimět mě na chvíli skutečně „vypnout,“ ale v samotném finále také dojmout a zanechat poselství, nad nímž stojí za to přemýšlet. 😊

„Crazy“ pojetí tohoto kusu si můžeme užít ve všech jeho složkách. Po vizuální stránce nás čeká povedená scéna Davida Baziky včetně nápaditých a vhodně užitých projekcí, či nepřehlédnutelné kostýmy Hany Knotkové, které skvěle vystihují, co můžeme od jednotlivých postav očekávat. 😊 Hudebně si můžeme během večera užít skutečné pestrý výběr žánrů. V kombinaci s choreografiemi Ladislava Cmoreje, jsem tak chvílemi měla pocit, že koukám na výstup, který by se mohl směle zasadit do Zlaté éry Broadwaye, jindy šlo o melodie vskutku moderní. Zaznamenala jsem i vtipné využití některých známých hudebních motivů, především od skupiny Queen, ale také řady dalších. Vrcholným vystoupením pak pro mě bylo naprosto geniální finále první půlky představení, píseň Pitralon. 😊 Nadšená jsem byla též ze skvělých textů, plných neotřelých nápadů.

U samotného příběhu jsem vlastně ani žádné velké překvapení nečekala a z počátku to i vypadalo, že ač nám je děj prezentován velmi netradičně, tak autoři vlastně předlohu ctí. V druhé půlce představení se ale příběh začne již ubírat trochu jiným směrem a dočkáme se poněkud překvapivého a dojemného finále. Pokud by někomu byl děj Lakomce zcela cizí, tak zde je v té podobě, jak jej můžeme v tomto představení vidět:

Bohatý Harpagon je vdovec a otec dvou dospělých dětí – Elišky a Kleanta. Eliška je tajně zamilovaná do Harpagonova účetního Valéra, Kleant zase do chudé Marianny. Harpagon má však s dětmi jiné plány. Za využití služeb dohazovačky Froziny se rozhodne děti bohatě provdat a oženit a sám také zatouží po výhodném sňatku. Kleanta chce proto sezdat s bohatou Gerdou, Elišku se stařičkým a senilním Anselmem a sám se začne ucházet o mladičkou a krásnou Mariannu. Děti ani jejich vyvolení však nechtějí situaci takto nechat a s pomocí Froziny se rozhodnou Harpagonovi postavit. Jedinou cestu, jak by ho mohli přimět k rozumu, vidí v tom, že se zmocní jeho pokladu a vydají mu ho zpět teprve, až své rozhodnutí změní. Podaří se jim jejich plán uskutečnit? Jaké tajemství Harpagon skrývá a jak vlastně jeho poklad vypadá?

Velice mě také pobavil nápad, začlenit do příběhu Harpagonovy příbuzné, které zve na svoji svatbu. Jedná se totiž o postavy z dalších Molièrových her a na scéně se proto poněkud překvapivě objevuje i celá řada postav (např. Don Juan, či Tartuffe), které byste v Harpagonově příběhu rozhodně nečekali. 😊

Parádní bylo také obsazení, kde má samozřejmě hlavní prostor představitel titulní role, Libor Olma. V momentech, kdy se objevil na scéně, z něj zkrátka nešlo spustit oči. Dokázal mě bavit, fascinovat, rozčilovat i dojmout a ve všech těchto polohách byl naprosto skvělý. 😊

Ve výrazné roli Froziny se představila Dasha, jež byla naprosto fenomenální, především po pěvecké stránce. V této roli má poměrně široký prostor a každé její hudební číslo jsem si neskutečně užívala.

Jako Elišku a Kleanta jsem měla příležitost vidět Andreu Gabrišovou a Radka Melšu. Oba krásně vystihli naivitu i určitou ztřeštěnost Harpagonových dětí. Bavil mě též Tomáš Novotný jako Valér, ať už z počátku svou upjatostí a neurotičností, tak i po určitém zvratu v ději v samotném závěru. Zmínit musím též postavu Marianny, u níž mě křehkostí a také určitou naivitou zaujala Patricia Janečková.

Ve výrazné roli sluhy Skrčka zaujal též Pavel Liška. Perfektně však dopadlo též obsazení rolí Gerdy (Eva Zbrožková), Anselma (Petr Miller) i všech Harpagonových příbuzných (Tadeáš Hoza, Jan Vlas, Peter Svetlík, Marcel Školout, Jan Drahovzal a Janka Hošťáková).

Harpagon je lakomec? je, dle mého názoru, představení, které rozhodně stojí za vidění a troufám si tvrdit, že ne pouze jednou. Je totiž tak pestré, že napoprvé si snad ani všechny ty detaily nemůžete naplno užít. Ráda bych se proto na toto představení do Ostravy ještě vrátila. Potkáme se tam? 😊